HROZBA

ALICE

Šla jsem sama na lov, Jasper byl něčím zaneprázdněn a já už měla velikou žízeň.

Hledala jsem kořist a přibližně jsem věděla, kde se teď nachází.

Šla jsem dál a brzy je měla na dohled, připravila jsem se vyrazit, když jsem ucítila vlčí pach, ohlédla jsem se za ním a v tu chvíli mě něco srazilo.

Udělala jsem několikrát kotrmelec a při posledním jsem skončila na břiše. Brzy jsem se vzpamatovala a rozhlížela se, co to bylo, když jsem zahlédla hnědého vlka, poznala jsem, kdo to byl.

Chtěla jsem ještě lovit, ale srny utekly a já se s nepořízenou vracela domů.

Byla jsem brzy doma, kde už na mě čekal Jasper.

         „Nejsi nějak brzy zpátky?“ Divil se Jasper, když jsem ho objímala.

Jen jsem pokrčila rameny a v tu chvíli přišel ten, co mi pokazil lov.

         „Jak se opovažuješ se mi plést do cesty při lovu, ty čokle, kvůli tobě všechny srny utekly.“ Zavrčela jsem.

         „Na totéž se tě chci taky zeptat, honil jsem jednoho upíra. Naštěstí jsme ho dostali, ale ne díky tobě, ty malá pijavice.“ Řekl Jacob a zdálo se, že je na sebe hrdý.

         „Jak se opovažuješ…“ Jasper to chtěl doříct, ale já ho zarazila.

Podíval se na mě nejistě, ale já se usmála a šla k Jacobovi.

Chvíli jsem se na něj dívala, pak jsem se rozpřáhla a pěstí jsem ho uhodila do nosu, až to křuplo.

         „To máš za tu pijavici.“ Řekla jsem hrubě, ale cítila jsem se potěšeně.

Slyšela jsem, jak Edward, Bella, Emmet, Rosalice a Jasper pukli smíchy. Carlisle s Esme se snažili držet na uzdě.

Jacob se pak narovnal a držel si ruku před nosem, kde mu kapala krev.

         „Nepřehnala jsem to?“ Vyslala jsem k Edwardovi myšlenky a on zavrtěl hlavou, že ne a dál se smál.

Carlisle pak odešel a přinesl Jacobovi papírové kapesníčky, aby si mohl zastavit krvácení.

         „No tak, uklidněte se, jdou sem holky.“ Řekl Edward a mě teprve teď došlo, že tu Lily a Rennessme nejsou.

JASPER

Uklidňoval jsem Emmetta s Rose, kteří se stále nedokázali ovládnout.

         „Ahoj.“ Pozdravily holky a Rennessme se zděšením přiskočila k Jacobovi.

         „Co se ti stalo? Kdo ti to udělal?“ Ptala se a dívala se, jak moc je to vážné.

Cítil jsem, jak Alice mírně znervózněla. Přešla ke mně a chytla mě za ruku, kterou mi silně stiskla.

         „Nic mi není.“ Procedil Jacob skrz zuby.

Renessme se po nás podívala, ale všechny jsem natolik uklidnil, že nemohla poznat, kdo mu to udělal.

         „Co se stalo, tati?“ Dožadovala se odpovědi Nessie.

         „Jen jsem vrazil do dveří, Renessme, to bude dobrý.“ Ujišťoval jí Jacob.

Nessie si povzdechla a já vzal Alici na lov, protože mi došlo, že se nenasytila.

 Hledali jsme srny a našli je kousek od místa, kde je Alice, předtím chtěla lovit.

Měl jsem také žízeň, takže jsme šli lovit spolu.

Alice se na mě podívala a já věděl, na co se mě ptá, i když nic neřekla. Přikývl jsem a šli jsme lovit.

Lovili jsme dvě hodiny, až tak jsme to potřebovali.

Alice a já jsme se ruku v ruce vraceli domů, občas jsme se letmo políbili a smáli jsme se. Ona byla tak neskonale úžasná a milá.  Jsem moc rád, že jí mám.

Alice mi něco říkala, když jsem zahlédl v dálce siluetu upíra, který mi přišel povědomí.

         „To není možné?“ Řekl jsem.

         „Co není možné…lásko vnímáš mě?“

Otočil jsem se na Alici, která na mě ustaraně hleděla.

Podíval jsem se na ní a pak zpátky na místo, kde jsem viděl tu postavu, ale už tam nikdo nebyl.

         „Ale nic miláčku, asi se mi něco zdálo.“ Odpověděl jsem jí a šli jsme dál.

ALICE

Jela jsem s Rosalie a Lily na nákupy.   V obchodě jsme si zkoušely šaty a náramně jsme se bavily.

Zrovna jsem si zkoušela jedny šaty, když jsem zahlédla muže, jak se na mě upřeně dívá.

         „Mami, ty jsi překrásná.“ Podívala jsem se na Lily a poděkovala jí, když jsem se však otočila zpátky ke vchodu, kde jsem zahlédla onoho muže, už tam nebyl.

         „Asi se mi to jenom zdálo.“ Pomyslela jsem si a dál se věnovala výběru šatů.

Když jsme přijely domů, chtěli jsme být s Jasperem sami.

Druhý den jsem chtěla ukázat šaty Belle, sbalila jsem je do tašky a než jsem vyrazila, políbila jsem Jazze a odešla.

Byla jsem v půlce cesty, když mě někdo zezadu napadl, zacpal mi ústa a táhl mě pryč.

Bránila jsem se, ale neměla jsem šanci, byl moc silný. Z jeho vůně a chladu, mi došlo, že je to upír.

Když jsme, nejspíš dorazili na místo, hrubě mě otočil, čelem k sobě a přivázal mě ke kůlu.

Poprvé jsem zahlédla jeho tvář, byl mladý asi jako Jasper, ale na rozdíl od něj měl rudé oči. Vůbec jsem ho neznala a nevěděla, co po mě chce.

         „Vím, že jsi jediná láska, mého stvořitele, který mi zabil tu mou.“  Řekl s potěšením v hlase a utáhl mi provazy, pak poodešel a někomu volal.

Došlo mi, že se chce na mě, Jasperovi pomstít.

JASPER

Čekal jsem na svou milou, když mi zazvonil mobil. Bylo to cizí číslo a já to zvedl.

         „Jestli chceš vidět svou ženu, přijď na rozcestí v lese.“ Ten hlas mi byl povědomí, ale než jsem se stačil zeptat, kdo volá, zavěsil to.

Ihned mi došlo, že Alice je v nebezpečí a rychle jsem vyrazil na rozcestí.

Když jsem tam dorazil, viděl jsem Alici přivázanou a vedle ní stál muž s hořící větví. Poznal jsem v něm Jeremyho, kterého jsem, kdysi proměnil.

Chtěl jsem jít k Alici, ale něco mě zarazilo a bránilo mi jít dál.

         „JAZZY…“ Vykřikla Alice a já cítil její strach a nekonečnou  lásku ke mně.

         „Zabil jsi mi tu, na které mi tolik záleželo…“

;        „Neměl jsem na vybranou Jeremi, Maria mi to přikázala.“  Vykřikl jsem.

         „Já tě obdivoval, ale ty jsi mě zklamal, teď pocítíš stejnou bolest jako já, když jsi mi vzal Darci.“  Řekl a otočil se na Alici, která byla strachy bez sebe.

         „Prosím neděl to…“ Vzlykla Alice, ale on se sklonil a zapálil připravenou hranici.

         „NÉÉÉÉÉÉ, ALICE NÉÉÉÉ.“ Cítil jsem všechno co ona, jako by zabíjel nás oba.

Chtěl jsem se k ní dostat a zachránit jí, ale oheň byl velmi rychlý a její utrpení skončilo rychle, ale moje trvalo dál a bylo čím dál silnější.

Alice, moje milovaná Alice, už nikdy ji neuvidím, nikdy neobejmu, nepolíbím …smysl mého života je pryč.

Stál jsem tam, bez hnutí… oheň uhasl a Jeremi zmizel.

Nemohl jsem uvěřit, že už tady se mnou Alice není, ale já věděl, jak můžeme být znovu spolu.

Odešel jsem domů, kde nikdo nebyl, tam jsem napsal dva dopisy. Jeden pro Cullenovi a jeden pro Lily. Nechal jsem je v obýváku a odjel do Voltery.

Čekal jsem s letenkami na svůj let a stále myslel na Alici, na společné chvíle, radosti, ale i starosti, které jsme prožili a pekonali, až na tuhle. Nemohl jsem uvěřit, že už není po mém boku.

Brzy hlásili můj let a já nesedl a letěli jsme.

Nevnímal jsem cestu a truchlil.

Konečně jsem byl ve Volteře a šel vyvést nějakou nekalost, aby měli Volturiovi důvod mě zabít.

Přijel jsem asi kolem desáté, takže mi to hrálo do karet. Šel jsem na náměstí a čekal až bude pravé poledne.

Chodil jsem sem a tam dvě hodiny, stále se mi promítaly v hlavě vzpomínky na mou lásku, když bylo za pět minut dvanáct, šel jsem na schody Voltery a čekal slunce, které prozradí mou skutečnost, kdo doopravdy jsem.

Konečně odbila dvanáctá a mě ozářilo slunce. Lidi, kteří tam byli, si šeptali a divili se.

Brzy na to se otevřela brána a někdo mě stáhl dovnitř, byl to Demetrie.

Hodil mi plášť a brzy dorazila i Jane.

         „Co to vyvádíš? Aro, tě chce vidět.“ Řekla ostrým hlasem.

Byl jsem rád, že o tom, Aro ví. Jane mě vedla s Dimitriem do trůnního sálu.

         „Jaspere, Jaspere, co jsi to vyvedl?“ Řekl, Aro, jakmile jsem vstoupil do sálu.

         „Víš, co tě teď čeká?“ Usmál se Caius a já zněj cítil potěšení.

Přikývl jsem a bylo mi všechno jedno.

         „Tohle Alici, bude mrzet.“ Ušklíbl se, Aro.

         „Alice je mrtvá.“ Řekl jsem ztěžka a zavřel oči.

Cítil jsem Arův údiv a zklamání.

Podíval jsem se na Ara, trochu potěšeně, teď už jí nezíská.

        

         „Ty chceš tedy zemřít.“ Řekl, Aro.

         „Ano, přišel.“ Odpověděl jsem vyrovnaným hlasem.

Aro se na mě podíval, pak pokynul, abych šel k němu.

Poslechl jsem ho, když jsem byl u něj, klekl jsem si na kolena.

         „Dimitrie, Felixi…pomozte mi.“ Přikázal, Aro.

Cítil jsem, jak se ke mně blíží a pak mě vzali za ruce. 

„Odpusť Alice, ale chci být s tebou.“ Řekl jsem tak potichu, že to nikdo neslyšel.

Aro mě chytil za hlavu a já cítil trhnutí a pak byla tma.

JSME ZASE SPOLU, NA VŽDY