STMÍVÁNÍ S ALICINA POHLEDU

ALICE

Takový se nadají snadno zabít.“ Prohlásil Emmett.

„Ale není to nemožný.“ Odpověděl Jasper, když jsme dorazili domů z Bassebbalu a začali chystat věci na cestu pryč. Jasper mi pomáhal, když jsem slyšela Edwarda, jak něco říká a Carlisle mu odpovídal.

Přistoupila jsem k nim a řekla jsem Edwardovi.

„Já s Jasperem, odvezeme Bellu na jih. Postarám se ti o ni.“

        „Můžeš si myšlenky uchránit?“ Zeptal se Edward.

Ujistila jsem ho, že ano a odvedla Bellu do auta, pak jsem si sedla vedle Jaspera, který už seděl v autě na místě řidiče.

Edward ještě přistoupil k Belle a omlouval se jí, pak jsme vyjeli.

V autě Bella volala mámě, že jede do Fénixu.

Jasper i já jsme byli celou cestu po tichu, jen jednou jsem se na něj podívala a pak jsme se chytli za ruce.

Dorazili jsme do hotelu ve Fenixu.

       

Seděli jsme tam a Bella přecházela sem a tam, když jsem dostala vizi.

        „Co je co vidíš?“ Zeptal se Jasper a chytl mě kolem ramen.

        „Stopař, změnil směr.“

        „Kam zamířil Alice?“

        „Zracadla místnost plná zrcadel.“ Odpověděla jsem Jasperovi, který mi podal papír s tužkou, kterou mi vtiskl do ruky.

Začala jsem kreslit a stále viděla, místnost se zrcadly.

Slyšela jsem Bellu, jak říká.

„Edward říkal, že ty vize bývají nepřesné.“

„Vidí směr, jakým lidi jdou, když si směr rozmyslí, vize se změní.“ Odpověděl jí Jasper a dál mě držel kolem ramen.

„Takže stopař má teď namířeno do baletního studia?“ Zeptala se Bella a my jsme k ní vzhlédli.

„Byla jsi tam někdy?“ Zeptala jsem se překvapeně.

„Jako malá jsem chodila na balet, škola kam jsem chodila, měla tuhle klenbu.“ Odpověděla mi Bella.

„Je ta škola tady ve Fénixu?“ Zeptal se Jazz, Bella přikývla, ale pak vzala mobil, který jí zvonil a kousek poodešla.

Poslouchali jsme Bellu, když zavěsila, řekla, že jedeme domů.

Oba jsme tedy odešli na recepci, zaplatit pokoje.

        „Máme všechno?“ Ptal se Jazz a já dostala vizi jak je Bella v baletním studu.

        „Co je?“ Zeptal se Jasper.

Odpověděla jsem mu a okamžitě jsem to volala Edwardovi.

Za dvě hodiny dorazil Carlisle s Emmettem.

        „Edward šel napřed.“ Řekl Carlisle a my vyrazili do baletního studia.

Brzo jsme tam byli a já s Jasperem a Emmmettem jsme spěchali za Carlislem, který šel rychle za Edem.

Když jsme dorazili, scéna byla děsivá.

Bella ležela na zemi v silných bolestech v rozbitém skle, Edward držel Jamese pod krkem a Carlisle se mu to snažil rozmluvit.

Všichni tři jsme jako na povel přeskočili zábradlí a dopadli na zem.

Podívala jsem se po Jazzovi a pak jsem se s klukama rozdělila.

Běželi na pomoc Edwardovy a já běžela k Belle.

        „Bello, Bello uklidni se.“ Prosila jsem a chytila jí ruku, kterou se málem praštila.

Viděla jsem, že silně krvácí na noze, tak jsem se jí snažila krvácení zastavit rukou, ale pak jsem jí zvedla a když jsem ucítila lidskou krev, zavřela jsem oči snažila se na to nemyslet.

        „CARLISLE….CARLISLE.“ Zakřičela jsem a Carlisle byl ihned u mě.

Brzy přišel Edward a ptal se Carlisle, co má dělat.

        „Můžeš ten jed vysát.“ Řekl Carlisle Edwardovi, kterému se to nelíbilo.

        „Stane se to Edwarde, já to viděla.“ Špitla jsem a  Carlisle utáhl Belle ránu páskem, aby zastavil krvácení.

        „Alice….Alice.“ Volal na mě Jasper, který s Emmettem drželi Jamese.

        „Běž Alice!!“ Rozkázal Carlisle.

Poslechla jsem ho a skočila před Jamese.

        „Ty žiješ? Myslel jsem, že nepřežiješ ani první rok. Tvůj doktůrek Nathan je mrtví ty mála holko z blázince.“ Zasmál se James, ale já vůbec nechápala, co to má znamenat.

        „Alice, neposlouchej ho, je to lhář.“ Zavolal Jasper, a já jako bych se probrala s transu. Skočila jsem na Jamesouvu horní polovinu těla a zabila ho.

Potom jsem ho společně s klukama spálila.

Když všechno skončilo a mi byli doma, myslela jsem na to, co James říkal a přemýšlela, co tím myslel.

        „Malá holko z blázince?“ Vyslovila jsem na hlas a Jasper, který seděl vedle mě, nesouhlasně zavrčel.

        „Alice…vykašli se na to, byl to vrah.“

Přikývla jsem a nechala jsem to být a přestala se trápit, za což byl Jazz vděčný.

konec