VZPOMÍNKY NA LILY

ALICE

Carlisle, Edward, Emmett a Jasper šli na lov a my holky jsme zůstaly doma.

Chtěla jsem poklidit trochu v našem pokoji, abych se zabavila. Po chvíli úklidu jsem našla jednu krabici.  Nebyla popsaná a tak jsem ji dala na postel a otevřela ji.

Zalapala jsem po dechu a hrdlo se mi stáhlo, jakoby se mi chtělo brečet. V krabici byli dětské knížky, které Lily, jako dítě milovala. Obrázky, co mi kreslila, společné fotografie a dokonce její milovaný plyšový medvídek, kterého jsme jí s Jasperem koupili.

Lehla jsem si na postel a prohlíželi si obrázky a fotky, které už malinko vybledly. Medvídka jsem si vzala do náručí a občas k němu přivoněla, protože byl stále nasáklý její vůní. Hrozně mi chyběla, chtěla bych jí znovu popadnout do náručí a mazlit se sní. 

Ležela jsem v posteli a držela medvíka, ale pak jsem tam vše nechala a šla do obýváku. Řekla jsem holkám, ať Jasperovi vyřídí, že jsem šla na naší louku ať tam za mnou přijde. Pak jsem se rozeběhla, po lese a skončila na louce, kde jsem si sedla a vyčkávala na Jazze.

JASPER

Vrátili jsme se konečně domů a já se těšil na Alici. Šel jsem rovnou do našeho pokoje.

        „Alice, lásko jsem zpátky.“ Řekl jsem, když jsem otevíral dveře.

Alice tam však nebyla, co tam ale bylo, mě překvapilo a trochu vyděsilo. Fotografie, obrázky, knížky a plyšový medvídek. Vše patřilo, Lily, kterou jsme ztratili před dvěma roky. Okamžitě jsem seběhl dolů.

        „HOLKY KDE JE ALICE?“

Holky na mě pohlédly.

        „Šla na vaší louku a čeká tam na tebe.“ Odpověděla Rosalie.

Okamžitě jsem vyběhl ze dveří a běžel za ní, když jsem byl u louky, cítil jsem její pocity. Byla smutná a cítil jsem z ní i výčitky.

Konečně jsem jí uviděl, seděla v trávě a slunce, které svítilo, se od ní odráželo, byla nádherná.

Pomalu jsem šel k ní, pak jsem si k ní sedl a něžně jí vzal za ruku.

        „Jazzy…“  Špitla a sklonila hlavu.

Nic jsem neřekl, jen jí jemně stiskl ruku, aby věděla, že jsem tu, abych jí pomohl.

        „Byl jsi v našem pokoji?“ Zeptala se.

        „Ano lásko…“ 

Otočila se ke mně a já jí dal paži kolem pasu a přitáhl jsem si jí.

Dala hlavu na mé rameno a začala potichu vzlykat.

        „Jazzy…strašně mi chybí.“

        „Já vím, lásko, mě taky.“ Odpověděl jsem a pohladil jí po vlasech.

Dlouho jsem Alici uklidňoval, byla tak smutná, že to ani nebylo možné. 

Alice mě začala líbat, hladit a já jí to oplácel, nakonec to přešlo v něco víc.

Byl jsem rád, protože Alice se uklidnila a nebyla už tolik smutná spíš naopak. Cítil jsem z ní vášeň a lásku…byl jsem vděčný, že se už netrápí.