ALICE A VILMA

Byla jsem doma sama, Esme s Rose, jely něco úředně zařídit, Bella s Rennessme byly doma, Carlisle v práci a zbytek kluků na lovu. Já myla nádobí, jak jsem to Esme slíbila, přitom jsem myslela na Jaspera a těšila se až budeme sami na naší louce, jak jsme si naplánovali.

Usmála jsem se a zavřela oči, když mě něco začalo šimrat na ruce, zavětřila jsem a doufala, že ucítím Jaspera, ale nic. Přesto to stále šimralo.  Chtěla jsem se podrbat na tom místě, protože to začínalo být nepříjemné.

Šáhla jsem tam rukou, abych se teda podrbala, ale nahmatala jsem něco měkkého a chlupatého. Navíc se mi zdálo, že se to hýbe.

Pohlédla jsem na to místo a uviděla obrovskou tarantuly, jak mi leze po ruce.

Vypískla jsem zděšením, upustila talíř, který se rostříštil a rychle jsem setřásla pavouka z ruky.

Ten odletěl a přistál na zemi, kde se snažil přetočit na břicho. Po chvíli se mu to povedlo a já viděla, jak si to mašíruje ke mně.

Když jsem viděla, jak se ke mně blíží…nedokázala jsem se pohnou, všechno se ve mně sevřelo.

Pak jsem, ale našla odvahu, chytla se zábradlí a utíkala do Emmettova pokoje.

Když jsem se tam rozhlížela, zjistila jsem, že terárium je otevřené a pavouk je pryč.

Vyšla jsem z jeho pokoje a chtěla jít do našeho, ale tam už pobíhal Emmettův pavouk a tak jediná možnost jak se ho zbavit, byla utéct do pracovny Esmé a Carlisla.

Rozeběhla jsem se tam nejvyšší rychlostí a zabouchla dveře. Pak jsem utekla do koutku a schoulila jsem se tam třesoucí se strachy.

Seděla jsem tam dlouho a čekala, když se najednou otevřeli dveře a v nich stála  Esmé a držela nějaké papíry.

        „Alice…co tu děláš?“ Byla překvapená.

        „Utekla…ona utekla.“

Esmé přiběhla ke mně a chytla mě za ruce.

        „Kdo utekl, zlatíčko?“

        „Ona.“ Vybreptla jsem.

        „Jaspere, prosím pojď sem.“ Zavolala Esme a Jasper byl v tu ránu u nás.

        „Lásko, co je to s tebou?“ Jasper mě pohladil.

        „Pořád říká, že utekla.“ Řekla Esme a v jejím hlasu byl zmatek a strach.

        „Alice..kdo utekl. Ty si měla nějakou vizi?“ Zeptal se.

Jen jsem zavrtěla hlavou, že ne.

        „Tak kdo utekl?“ Ptal se Jazz.

Pohlédla jsem k němu, ale v dálce jsem opět viděla, jak se k nám blíží to chlupaté osminohé stvoření.

Vylítla jsem a přitiskla se k Jasperovi.

        „ONA!!“ Vykřikla jsem a ukázala na blížícího se pavouka.

Oba se podívali, na co ukazuju a ihned pochopili.

Esme zavrčela a Jasper mě přitiskl k sobě.

        „EMMETTE…EMMETTE!!“ Křičela Esme.

        „Co je? Á tady jsi Vilmo…já tě tady hledám.“ Řekl mírumilovně Emmett a vzal si pavouka, který byl skoro u nás do ruky.

        „Okamžitě ho odnes a pořádně ho zajisti.“ Řekla Esme a Emmett v klidu odnesl Vilmu pryč.

Ještě chvíli jsem poslouchala, až klapne víko od terária a pak jsem se konečně uvolnila.

        „Alice, Esme jste už v pořádku?“ Zeptal se nás Jasper.

        „Já jo.“ Řekla Esme ještě trochu naštvaně.

Já jen sklopila oči a chtěla pryč.

Jasper mě vzal za ruku a šli jsme na naší louku.

        „Je ti líp?“ Pohladil mě.

        „Jo, promiň můj strach z toho zvířete je neovladatelný. Chovala jsem se jak malé dítě.“ Položila jsem mu hlavu na rameno.

        „To nic lásko, každý se něčeho bojí. Upřímně se ti nedivím, že se Vilmy bojíš.“ Usmál se Jasper a hladil mě ve vlasech.

Už jsme tam jen seděli a já byla spokojená, že mám svou lásku u sebe.