LILI

                     KAPITOLA 1 ALICE

Byla jsem s Bellou u Chárliho a on nám povídal o svém případu.

       „V našem městě se ztratilo, už několik dětí a nikdo neví, kde jsou.“

Charli nám ukázal jejich fotografie, byli ve věku, od  5 do 14 let.

Jedna holčička, byla jako andílek.

Ptala jsem se Charliho co všechno ví, ale moc mi toho neřekl.

Jen to, že zmizelo už 10 dětí.

       „Jak dlouho už po nich pátráte?“ Ptala se Bella.

       „6 neděl, co se ztratilo první a dodnes jsme ani jedno nenašli.“ Odpověděl Charlie smutně.

 Ještě chvíli jsme se o tom bavili a pak jsme jeli domu.

Obě jsme byli z toho v šoku.

Když jsme dorazily domů, byl tam jen Edward a Emmett.

Šla jsem ven a stále myslela na tu roztomilou holčičku z fotografie, když jsme dostala vizi.

Byli tam tři děti z toho ta holčička. Seděli na židlích a před nimi stáli muži. Z dětí jsme cítila neuvěřitelný strach.

       „Alice.“  Zavolal na mě Jasper a překazil mi mou vizi.

       „Jaspere, kde si byl?“

       „Šel jsem se projít.“ Odpověděl.

Řekla jsem mu, co jsme se dneska dozvěděly z Bellou, u Charliho.

       „A taky jsem měla vizi.“

Když jsem o tom mluvila, uvědomila jsem si, že jsem ve vizi slyšela zvuky, jakoby z hospody

„Jistě ty děti najdou.“ Uklidňoval mě Jasper. Poprosila jsem Bellu, aby  o tom Charliho informovala.

Po pár dnech nám Charlie zavolal, že je našli ve sklepě pod hospodou a že je všechny předaly rodičům, kromě jedné.

Okamžitě, jsem se tam s Bellou rozjela.

                   KAPITOLA 2 ALICE

Když jsme dorazily, v jeho kanceláři seděla blonďatá, modrooká holčička. Byla to ta, která se mi moc líbila.

Jakmile nás uviděla, rozeběhla se k nám a chytla se mě.

Charlie jí chtěl odvést, ale ona se ke mně přitiskla.

       „Co s ní teť bude?“ Ptala jsem se.

       „Jestli nenajdeme její rodinu, půjde do děcáku.“ Řekla Chárlie.

To jsme přece nemohla dopustit a tak jsem poprosila,  jestli se, o ní nemůžeme zatím starat.

Charlie byl rád a my jí odvezli domů.

Když jsme přijeli a Jasper, mě viděl s malou holčičkou, usmál se, ale neuděl ani krok krok.

Mála byla špinavá a tak jsem jí vzala do koupelny.

Pomalu jsme holčičce sundávala šatičky a postavila jí do vany.

Snažila jsem se s ní navázat kontakt.

       „Jak se jmenuješ broučku.“

       „Lili kártrová .“ Řekla roztřeseným hláskem.

       „ Já jsem Alice a neboj se, jenom tě opatrně opláchnu.“

Při mytí jsme zjistila, že byla zneužívána.

V tom zaklepala Bella a nesla mi nějaké oblečení, pro Lili, řekla jsem, jí co jsem zjistila.

Bella mi navrhla, ať to oznámí Carlislovi.

Bella po tom odešla a já malou utřela a oblekla. Byla tak hubená, chudinka.

       „Já mám hlad.“ Oznámila mi.

       „A co by sis dala?“ Ptala jsem se.

Chvíli se rozmýšlela a pak řekla.

       „Třeba chleba s medem.“

Usmála jsem se na ní, vzala jí za ruku a vedla jí do kuchyně.

V kuchyni byl Emmett, jakmile ho Lili spatřila, vytrhla se mi, a utekla.

Šla jsem za ní a našla jí v našem pokoji. Byla schoulená v koutku a celá se třásla.

       „Lili, neboj se, Emmett ti neublíží, nikdo ti neublíží, to ti slibuju.“ Uklidňovala jsem jí.

Lili, se na mě podívala a šla ke mně.

       „Chceš to přinést sem?“

Jen přikývla a já šla dolů.

Když jsem vcházela, Jasper šel pomalu ke mně.

       „Alice.“ Políbil mě.

Otočila jsem se k němu.

       „Chtěla bych být s tebou, ale musím se o ní postarat, nezlob se.“ 

       „Nezlobím.“ Řekl a znovu mě políbil.

Šla jsem zpátky,  za Lili.  Seděla na posteli a něco si tam povídala.

       „Lili, tady je ten chleba a kakao.“

Lili, mi, poděkovala a začala ho rychle jíst.

Musela jsem jí zpomalit, aby jí nebylo špatně.

Začalo se smrákat a ona byla utahaná.

Převlekla jsem jí do pyžámka a dala jí pár plyšáků, čekala jsem, až usne.

Pak jsem šla za ostatními, Jasper byl u krbu a já si to mířila k němu.

Řekla jsem Carlislovi, co jsem, Lili, našla a on říkal, že by  chtěl zjistit jak je to vážné.

       „Carlisle ona se bojí mužů, nedovolí nám to.“

       „Ani kdyby si byla, sní?“ Ptal se.

       „Zkusit to můžeme, ale nevím, vážně se moc bojí.“ 

Carlisle řekl, že to zkusíme, a když, to nepůjde, nebudeme jí trápit.

                          KAPITOLA 3

Asi kolem půl jedné ráno, jsme slyšeli, jak Lili, křičí.

Já a Jasper jsme vyběhli do naší ložnice, kde spala.

Když jsem jí viděla, jak tam sebou hází, okamžitě jsem k ní přiskočila, a chytla jí za ruce, ale ona i kopala a tak mi Jasper pomohl.

Drželi jsme jí docela dlouho, byla celá spocená, jak se bránila. Jasper použil svůj dar, aby se rychleji uklidnila.

Vyšlo to, Lili sebou přestala tolik šít, Jasper jí pustil a sedl si vedle mě.

Chvíli jsme čekali, až se vzbudí.

Když se tak stalo, trochu se vyděsila, když viděla Jaspera vedle mě.

Za chvíli se, ale zklidnila a hleděla na Jaspera a na mě.

       „Lili, jsi v pořádku?“ Ptala jsem se.

       „Jo, ale je mi zima.“

Rozhodla jsem se jí převléci a postel taky.

Jasper odešel a za chvíli přišli holky a pomohly mi.

Lili, zase, usnula.

Když holky odešli, přišel Jasper a ptal se, jestli tam smí být.

       „Jo, ale nesmíme jí vzbudit.“ Řekla jsem mu.

Jasper si sedl vedle mě a já se o něj opřela. Lili se stočila mezi nás a klidě oddechovala.

       „Alice, Lili je moc hezká, holčička, nemohli bychom  si jí  nechat?“

Jasper mě překvapil, tohle bych od něj nečekala.

       „Taky si jí chci nechat, ale musíme si získat její důvěru, to snad víš?“

Jasper jen přikývl.

Lili, se probudila, asi tak v osm hodin ráno.

       „Dobré ráno.“ Pozdravila a zívla.

       „Dobré, jak se vyspinkala?“ Ptala jsem se.

       „Dobře a vy?“

Musela jsem se smát, ona nevěděla, že my nespíme.

Lili se pohnula a trochu zasténala.

       „Copak?“ Ptala jsem se.

       „Bolí mě…“ Řekla.

Došlo mi to, když se podívala směrem dolů.

„Lili, dovolila bys nám, abychom se na to podívali já a Carlisle?“ Ptala jsem se.

Nelíbilo se jí, co jsem právě řekla, ale Jasper mi pomohl.

       „Lili, jen zjistíme, zda nemáš ještě jiná zranění, kdybychom to totiž neudělali, mohla bys být nemocná.“ Řekl Jasper klidným hlasem.

Lili, se na něj podívala, zvláštním pohledem a pak se usmála.

       „Dobře, máte pravdu.“ Řekla.

Vzali jsme, Lili, dolů, na snídani. Dali jsme jí teplý čaj a rohlík s medem.

Poté jsme poprosila Carlisla, který tam ještě byl, aby se na ní podíval.

Souhlasil a hned po snídani jsem jí vzala do jeho ošetřovny.

Lili se začala bát.

       „Neboj se, nic to nebude, jen tě prohlédnu.“ Utěšoval jí Carlisle.

Sundala jsem jí pyžámko a Carlisle jí poslouchal srdíčko a prohmatal jí bříško, záda.  Pak jsme jí položili na záda a Carlisle se chtěl podívat na zraněné místo, ale jakmile se dostal k nohám, Lili, mi dala ruce kolem krku a začala potichu plakat.

       „Lili, neboj se, nebudu ti dělat, nic, co ti není příjemné, neboj.“ Řekl Carlisle.

Lili, se snažila utišit, ale byla docela rozrušená a tak, jsem jí odnesla do pokoje.

Převlekla jsem jí.

       „Copak chceš dělat, Lili?“  Ptala jsem se.

Lili, nic neříkala, byla pořád v šoku a já litovala, že jsem na ní byla tak rychlá.

 Dopoledne jsem si sní povídala, o všem možném.

Snažila jsem se nenápadně zjistit něco o její rodině.

Řekla mi, že je jedináček a její otec a matka, pracují učitelé.  Víc, jsme zní, nedostala.

Asi kolem druhé přišla Bella s Renessme.

Lili se s Renessme si okamžitě rozuměly.

Renessme jí zavedla do svého pokojíčku a tam si hrály celé odpoledne.

Byla jsem ráda, že Lili, má kamarádku.

Renessme k nám každý den chodila a Lili začala být klidnější a když, viděla, jak se chovají kluci k Renessme přestávala se jich bát.

Byla jsem venku, když mi zazvonil mobil, byl to Charlie.

       Charlie mi oznámil, že našli rodiče Lili, ale bohužel jsou mrtvý a, že si Lili zítra převezme sociálka.

Přemýšlela jsem nad tím, co mi řekl Charlie, když mě vyrušil Jasper.

       „Alice, co tě tak rozhodilo?“ Ptal se mě.

       „Volal mi Charlie a říkal, že rodiče Lili jsou mrtvý a tak nám zítra Lili, vezme sociálka.“ Řekla jsem plačtivě.

Jasper mě objal.

       „To nic, Alice, zkusíme jí získat zpátky.“ Utěšoval mě.

       „Dobře, ale musíme na to, Lili připravit.“

Večer jsem uložila malou a řekla jí, že si pro ní zítra přijdou hodné paní a odvedou jí mezi děti.

       „Já ale nechci pryč?“  Vzlykla.

       „Nebude to na dlouho, slibuju.“ Řekla jsem.

Konečně usnula a já šla dolů poradit se s ostatními o adopci Lili.

Carlisle navrhl, že to zkusí prodloužit s ohledem na její, zdravý.

Ráno, jsem, sbalila, Lili pár věcí.

Brzy na to zazvonil zvonek.

Carlisle je přivedl a něco s nimi probíral.

       „Nebojte se, u nás bude mít, tu nejlepší péči.“ Řekla jedna pracovnice.

Lili se ke mně tiskla.

       „Rozlučte se a půjdeme.“

Lili se na mě prosebně dívala, a já se k ní sklonila.

       „Tohle je pro tebe Lili, abys nezapomněla.“ Řekla jsem a předala jí, plyšového medvídka, kterého jsem koupila s Jasperem.

Poté jí odvedli a já odešla s Jasperem do pokoje.

Jasper a já jsme poslali, co nejdříve žádost o adopci Lili.

 Asi po čtrnáci dnech jsme šli všichni lovit.

Vraceli jsme se po dvou hodinách domů.

Všichni šli do obýváku a já zamířila do pokoje se převléci, když jsem tam vstoupila, překvapením jsem zůstala stát.

Lili mi vběhla do náručí.

       „Lili, jak si se sem dostala?“ Ptala jsem se zděšeně.

       „Utekla jsem,  stískalo se mi po vás.“ Řekla.

Odnesla jsem jí dolu, všichni na nás překvapeně koukali.

Byla jsem ráda, že je u nás, ale věděla jsem, že ne nadlouho.

       „Alice, v děcáku mi řekli, že rodiče zahynuli, mám už jen vás.“

Řekli jsme Lili, že já a Jasper jsme zažádali, aby nám byla svěřená do péče a zdá se, že je to na dobré cestě, musela to ještě vydržet.

Druhý den přijeli znovu a Lili s nimi smutně, ale dobrovolně odešla.

                            KAPITOLA 4 

Byla jsem zase bez Lili, už jsem si nedokázala představit život bez ní.

Na Jasperovi jsem viděla, že mu Lili taky schází.

Chtěli jsme být sami a tak jsme šli na procházku do lesa.

   Stále jsem na ní myslela, Jasper a Lili, byli pro mě to nejdůležitější.

       „Lili.“ Povzdechla jsem si.

Jasper mě zastavil a objal.

       „Jasper já chci zpátky.“ Řekla jsem.

       „Já vím, já vím, dobře to dopadne.“ Utěšoval mě.

Chvíli jsme tam takhle stáli, byla to věčnost, když jsem si uvědomila, že mě stále objímá.

       „Díky, Jasper, že stojíš při mně.“

       „Při tobě budu stát vždycky.“ Řekl Jasper.

Usmála jsem se na něj a šli jsme domů. Tam na nás čekala Esme s dopisem v ruce.

Poděkovali jsme a Jasper ho otevřel.

Jasper si to rychle přečetl a podíval se na mě smutně.

       „Ne Jaspere.“sklopila jsem oči.

       „Alice, moc mě to mrzí, ale …máme to.“ Vykřikl a já se mu vrhla kolem krku.

       „Jedeme pro ní.“ Řekla jsem.

Okamžitě jsem vzala klíče od auta,  popadla Jaspera  a jeli jsme pro ní.

Vrátný nás poslal do kanceláře.

       „Dobrý den, přejete si?“ Ptala se nás.

       „Dobrý, já jsem Alice a tohle je Jasper Cullenovi přijeli jsme si pro Lili Kártrovou.“

„Musíte, chvíli počkat, než to sepíšu.“ Řekla.

Čekali jsme asi dvě hodiny, než to napsala.

Po té nám přivedla jedna pracovnice naší Lili.

       „Alice, Jaspere.“ Vykřikla a rozeběhla se k nám.

Byla jsem tak strašně šťastná.

       „Teď, už mě neopustíte, že ne?“ Ptala se.

       „Už nikdy Lili.“ Řekl Jasper.

Odvezli jsme jí domů, konečně byla naše.