EPIDEMIE

                KAPITOLA 1 JASPER

Ve Forks, vypukla epidemie, černého kašle.

Ve škole nám oznámili, že musí být všichni očkováni a, že to provedou ve škole pod dohledem třídních učitelů.

Měli jsme to na druhý den.

Doma jsme to řekli Carlislovi, a doufali, že u toho bude on.

„Nemůžu přijít, máme v nemocnici pohotovost, ale zařídím, aby vám místo očkovací látky, dali krev, naštěstí je očkovací látka stejné barvy.“

 Druhý den jsme jeli do školy, všichni jsme šli do svých 

tříd, já měl hodinu naštěstí s Alicí.

Volali nás jednotlivě do sborovny.

Z Rozhlasu, zavolali naše příjmení.  

Všichni jsme se sešli před sborovnou a postupně nás volali.

Šel jsem před Alicí.

Carlislův kolega mi píchl, domluvenou injekci.

Vyšel jsem s úsměvem, abych Alici uklidnil, protože,  šla po mně.

                 KAPITOLA 2 ALICE

Vešla jsem do sborovny a doktor mě posadil do křesla.

„Co vám to tak dlouho trvá, sestřičko?“ Ptal se Doktor.

Po chvíli přinesla sestřička injekci a omluvila se.

Doktor mi vpíchl vakcínu a já odešla.

Potom nás poslali domů.

Carlisle se ptal, jak to proběhlo.

Všichni jsme řekli, že dobře.

Carlisle byl spokojen.

Rosalie si prohlížela módní časopis a chtěla mi ukázat, šaty které se jí líbili.

Zvedla jsem se a chtěla se na ně podívat, ale zatočila se mi hlava a já ztratila rovnováhu, Jasper mě pohotově zachytil a posadil mě zpátky.

„Co je ti?“ Ptal se Jasper.

„Nic, jen se mi zatočila hlava, to bude dobrý.“   

Jasper se na mě ustaraně díval.

„Nedělej si starosti, už je mi lépe.“

Večer jsme s Jasperem seděli v pokoji a plánovali, co zítra podnikneme, když se mi zamotala znovu hlava a já spadla na stranu kde seděl.

„Tohle už není normální.“ Řekl si pro sebe Jasper a zavolal Carlisla.

Ten okamžitě přišel.

„Co se děje?“ Ptal se Carlisle.

Jasper mu vše vysvětlil a Carlisle se ptat, jestli mě nebolí hlava.

„Ne jen se mi motá, to bude dobrý.“ Ujišťovala jsem oba.

Carlisle odešel zamyšlený do své pracovny.

Odpočívala jsem, když jsem dostala vizi.

Byl tam Charlie a vařil si kafe, zapnul plyn, ale nezapálil ho.

Vizi přerušila silná bolest hlavy, která narůstala.

„Charlie pozor plyn.“

               

                       KAPITOLA 3 JASPER

Alice vykřikla a s hlavou v dlaních, spadla na zem.

Okamžitě jsem k ní přiskočil a snažil se jí uklidnit svým darem.

Po pár minutách se uklidnila.

Hladil jsem jí po zádech.

„Je Charlie v pořádku.“ Ptala se.

Nejprve jsem nechápal, jak to Alice myslí, ale pak mi došlo, že měla o něm vizi.

„Edward jistě četl tvé myšlenky a zařídil to.“

„Jaspere co se to se mnou děje, ještě jsem nezažila tak silnou bolest hlavy.“

 Nevěděl jsem co jí mám odpovědět, pomalu jsem jí zvedl a položil jí do postele.

Byla na tolik vyčerpaná z bolesti, že okamžitě usnula.

Šel jsem tedy za Carlislem, nemohl jsem jí nechat takhle trpět.

„Jak jí je Jaspere.“ Ptal se mě Carlisle.

„Moc dobře ne horší se to, když měla vizi, přepadla jí taková bolest hlavy, až křičela.“

Carlisle, byl bezradný, nevěděl, čím to může být.

Přemýšleli jsme nad tím celou noc, ale nic nás nenapadalo.

Když jsme na nic nepřišli, šel jsem zpátky za Alicí, která stále spala.

                    
                     KAPITOLA 4 ALICE

Probudila jsem se do krásného rána, ale stále mě bolela hlava, ale už ne, tak silně.

„Je ti lépe?“ Ptal se Jasper.

„Je to lepší, ale hlava mě stále bolí.“  Jasper mě odnesl dolů k ostatním.

Carlisle se začal vyptávat, co jsem včera dělala.

„Byli jsme na tom očkování a poté jsme jeli normálně domů.“ Odpověděla jsem po chvíli.

Carlisle jen přikývl.

„Co Chárlie?“ Ptala jsem se Edwarda.

„Je v pořádku, neboj se, ještě že, si to viděla, jinak by už bylo pozdě.“

Carlisle najednou odešel.

 „Jaspere, já mam takovou žízeň.“

„Alice, lovili jsme včera.“

Snažila jsem se na ní nemyslet, ale bylo to čím dál horší.

Jasper mi nakonec přinesl krev ze zásob.

„Děkuju.“

Vypila jsem krev a bylo mi lépe.

Jasper mě vytáhl na chvíli pře dům, abych byla na čerstvém vzduchu.

Povídali jsme si.

Dostala jsem vizi, byl tam spolužák, který ležel na infekčním a měl černej kašel.

Znovu mě rozbolela hlava.

Jasper mě naštěstí, chytil.

Po pěti minutách to zase přešlo.

„Pojďme dovnitř.“ Řekl Jasper.

Došli jsme do obýváku, kde byl i Carlisle.

„Carlisle jak je na tom náš spolužák?“

Carlisle se na mě nechápavě podíval.

„Jaký spolužák,  Alice?“

„No viděla jsem, jak leží na infečním a očkování mu nezabralo.“

Carlisle celý vyděšený zavolal ihned do nemocnice.

„PROSÍM, jak to že jste mě neinformovali?“

„Co že, tak nashle.“

Ještě nikdy jsem Carlisla neviděla takhle rozčileného.

Carlisle okamžitě odjel.

„Edwarde co se děje?“

„Carlisle si jel jen něco ověřit.“ Odpověděl Edward.

                     KAPITOLA 5 JASPER

Carlisle se vrátil za dvě hodiny a šel k Alici.

„Alice už vím co ti je, sestřička ti omylem píchla pravou očkovací látku, proto ti bylo tak zle a spolužákovi dala krev určenou tobě.“

Zíral jsem na Carlisla, nevěřícným pohledem.

„Dá se to napravit?“ Ptal jsem se.

„Dá Jaspere, ale bude to chvíli trvat.“

„Co mám udělat?“  Ptala se nervózně Alice.

„Musím tě nakazit nemocí, proti které jste měli být očkováni v malých dávkách.“

 „Neublíží jí to ještě víc?“ Strachoval jsem se.

„Ne neboj se.“ Řekl Carlisle.

Carlisle si přinesl vše potřebné z nemocnice a každý den jí dal jednu dávku.

Alice se každým dnem lepšila, bolesti hlavy ustupovaly.

Za týden už byla jako dřív.