JOHN

                 KAPITOLA 1 JASPER

Ve škole začalo zkouškové období, které jsem nenáviděl.

Všichni studenti byli nervózní a napjatí. 

Snažil jsem se, jim pomáhat, s vím darem, ale jeden student mi dělal starosti, jeho emoce byli moc silné na to, abych je dokázal zvládat.

Čekal jsem na Alici s Edwardem, kteří měli společnou hodinu.

Konečně jsem je uviděl a mezi nimi šel onen student.

Za slech jsem, co si povídají.

       „Zítra nepřijidu, musím si něco zařídit.“ Řekl John.

       „Tak ahoj.“ Rozloučili se.

Alice mě pozdravila a společně s Edwardem jsme odjeli domů.

Třetí den přišel Carlisle s práce a byl zamyšlený ani nereagoval na náš pozdrav.

       „Miláčku, jak bylo v práci?“ Ptala se Esme.

       „Ale, dneska mi přišli výsledky jednoho mladého pacienta má pokročilou rakovinu slinivky.“ Řekl Carlisle smutně.

       „To mě mrzí.“ Řekla Esme.

       „Carlisle není to student z naší školy a nejmenuje se John?“ Ptal se Edward.

Carlisle jen přikývl.

                   KAPITOLA 2 ALICE

       „To nemyslíš vážně Carlisle.“ Řekla jsem vyděšeně.

       „Vy ho znáte?“ Ptal se Carlisle.

       „Ano chodí s námi do třídy.“ Potvrdil Edward.

       „Zítra nastupuje do nemocnice.“ Řekl Carlisle.

       „Chudák nikoho tu nemá.“ Řekla Bella.

Pár dní uběhlo a Carlisle mě poprosil, jestli bych za Johnem nemohla zajít, že se jeho psichický stav horší.

       „Dobrá.“ Souhlasila jsem.

Druhý den po škole jsem jela rovnou do nemocnice za Jhonem.

Ležel na Jipce.

 Moje návštěva ho potěšila a tak jsem se rozhodla, že za ním budu jezdit každý den.

Jednoho dne jsem přijela z nemocnice domů a Jasper na mě čekal venku.

       „Ahoj miláčku.“ Pozdravila jsem.

       Místo obětí a polibku, který jsem od něj očekávala, na mě vyjel.

       „Kam každý den po škole jezdíš, vůbec se mi nevěnuješ, to už mě nemiluješ?“ Ptal se.

 Byla jsem naprosto v šoku, takhle se ke mně ještě nikdy nechoval.

       „Miluju tě nade všechno Jaspere, ale Carlisle mě prosil, abych Johnovi pomohla, je psichycky úplně na dně. Myslela jsem, že ti to Carlisle řekl.“ Odpověděla jsem mu a doufala, že ho to uklidní.

       „Promiň, já myslel, že někoho máš.“ Řekl Jasper a zastyděl se.

       „Nemám a bolí mě, že sis to myslel.“ Řekla jsem a sklopila oči.

Jasper mě políbil, vzal mě za ruku a odvedl mě na louku.

       „Promiň, jsem takový pitomec, Carlisle mi nic neřekl, odpustíš mi?“ Ptal se.

       „Odpouštím ti, ale už ať se to neopakuje.“ Prosila jsem.

       „Slibuju.“ Řekl něžně.

S Jasperem jsme šli usmíření domů, tam na mě čekal Carlisle se špatnými správami.

       „Alice, je mi líto, ozařování ani chemoterapie Johnovi nepomáhají, mrzí mě to.“ Řekl Carlisle.

Napadlo mě jak ho zachránit.

       „Carlisle, proměna by ho nezachránila?“ Ptala jsem se.

Carlisle s Jasperem se na mě nevěřícně podívali.

 Po pár dnech jsem Carlisla přemluvila, aby ho změnil, ale když ten večer dorazil domů, iznámil mi.

       „Alice, promiň, ale John zemřel, než jsem to stihl udělat, je mi to líto.“ Řekl a chtěl mě pohladit, já však cukla a vyčítavě jsem se na něj podívala.

       „Proč si mě neposlechl dokut byla šance PROČ?“ Zakřičela jsem.

       „Alice, snaž se to pochopit, opravdu jsem se snažil, ale nešlo to.“ Řekl Carlisle.

       „Nevěřím ti, jak dlouho jsi věděl, že jí má?“ Ptala jsem se rozčileně.

       „Už pár týdnů, ale museli jsme provést různá vyšetření, abychom to ověřili. Odpovídal Carlisle, ale já mu skočila do řeči.

       „Ověřit, ověřit, zatraceně copak nestačí, že vám to řekl.“ Rozkřikla jsem se znovu.

       „Ne nestačí Alice, museli jsme si to utvrdit, abychom ho mohli léčit.“ Řekl stále klidným hlasem Carlisle.

       „To vaše utvrzování ho zabilo.“ Zařvala jsem a utekla.

Běžela jsem lesem a i když jsem slyšela za sebou Jaspera, nezpomalila jsem, spíš naopak.

Konečně jsem byla na louce, kam jsem mířila, schoulila jsem se do trávy a začala vzlykat.

              KAPITOLA 3 JASPER

Doběhl jsem na louku a hledal Alici.

Pak jsem jí uslyšel, jak pláče, našel jsem jí schoulenou v klubíčku v trávě.

Šel jsem k ní a schoulil se vedle ní.

       „Jaspere.“ Oslovila mě.

Nic jsem neřekl, jen jsem si jí přitiskl k sobě a hladil jí  po vlasech.

Chvíli jsme tam takhle leželi.

       „Ach jo, co jsem to Carlislovi řekla, on za to nemůže.“ Řekla si pro sebe Alice.

       „Alice, no tak klid, byla jsi prostě rozčilená, chtěla jsi Johna zachránit a navíc jsi za ním chodila a pomáhala mu.“ Řekl jsem jí.

Alice se usmála a propletla mi svou ruku do vlasů.

       „Kdyby tebe nebylo Jaspere, nevím, co bych si počala.“ Řekla.

Byl jsem rád, že tohle říká.

       „Miluju tě Alice.“ Řekl jsem a políbil jsem jí.

                   

                       KAPITOLA 4 ALICE

„Taky tě miluju.“ Řekla jsem mu a políbila ho.

Byli jsme tam ještě dvě hodiny a já se pak rozhodla, že se musím jít Carlislovi omluvit.

Šli jsme tedy domů. Carlisle byl v obýváku jen s Esme.

       „Ahoj.“ Pozdravili nás.

       „Ahoj.“ Řekla jsem nesměle.

       „Carlisle já… chci se ti omluvit za to, jak jsem se chovala, vím, že si se snažil Johna zachránit, omlouvám se.“ Řekla jsem Carlislovi.

Carlisle přišel ke mně a dal mi ruku na rameno.

       „To nic Alice, chápu tě, měl jsem dát na tvou radu.“ Řekl Carlisle.

Já se jen usmála a Jasper mě vzal nenápadně kolem pasu a odvedl mě do našeho pokoje.