CO SE DĚJE S JASPEREM?

                KAPITOLA 1  Alice

Carlislovi s Esme se blížilo dvousté výročí svatby.

Já s ostatními jsme tajně chystali velikou oslavu a dařilo se nám to, protože Carlisle s Esme byli u přátel.

Edward s Bellou měli na starosti pozvánky a já s ostatními dělali výzdobu.

Měli jsme už jen dva dny.

Hosté se začali k nám sjíždět. 

Přijeli přátelé z Denali, které jsme očekávali a ještě několik známých.

Dostala jsem vizi, že Carlisle s Esme se vracejí a jsou blízko.

Všichni jsme se shromáždili venku a čekali.

Konečně přijížděli.

Šla jsem jim naproti.

      „Ahoj Alice“ Pozdravili mě.

      „Ahoj, musíte ihned se mnou je to naléhavé.“ Řekla jsem a vedla je za dům.

Carlisle se podíval na Esme a šli rychle za mnou.

Zastavila jsem se a na moje znamení se rozsvítili všechna světla a ozvalo se.

„VŠECHNO NEJLEPŠÍ K VAŠEMU VÝROČÍ.“  

Carlisle s Esme oněměli úžasem.

„To jsme nečekali.“ Řekla Esme dojatě.

 Všichni se bavili a tancovalo se, začala ta pravá oslava.

      „Smím prosit?“ Zeptal se Jasper, který pro mě přišel.

      „Jistě miláčku.“ Řekla jsem a šla s ním.  Po pár tancích mě jsem ho oslovila.

      „Omluv mě miláčku, musím něco zařídit. Řekla jsem a odešla.

Když jsem se vrátila, hledala jsem Jaspera. Konečně jsem ho uviděla, jak si povídá s cizí ženou.

Zbytek večera jsem se bavila s ostatními, Jasper nikam zmizel.

      Oslava trvala až do svítání.

                    KAPITOLA 2

Na druhý den jsme, jeli s Jasperem do města nakupovat. Moc jsem se těšila.

Jela jsem svou oblíbenou rychlostí, když Jasper naštvaně povídá.

      „Musíš jezdit tak rychle, a proč musíme do toho města zrovna dneska?“ Rozčiloval se.

„Jaspere, co je s tebou, jedu jako jindy a navíc si mi slíbil, že pojedeš se mnou. Řekla jsem rozpačitě.

      „Hmm tak fajn.“ Zavrčel.

Nechápal jsem co se děje, třeba je jen unavený, říkala jsem si.

Konečně jsme dorazili na místo.

      „Jdeš se mnou, lásko?“ Prosila jsem.

      „Ne počkám tady, pospěš si.“ Řekl.

Odešla jsem a moc mě mrzelo, že je takový.

Začala jsem vybírat šaty, snažila jsem se to urychlit, ale bez Jasperovi rady, to bylo těžké.

Konečně jsem našla ty pravé, byly světle růžové, tuhle barvu měl na mě rád.

Šla jsem tedy k pokladně je zaplatit.

Konečně jsem dorazila k autu a otevřela dveře.

Než jsem stačila pozdravit, zase na mě vyjel.

      „No to je dost, kde jsi?“ Řekl,  naštvaným tónem.

      „Miláčku, šla jsem si koupit šaty.“ Řekla jsem a nastoupila.

Podíval se na mě a jeho oči, se z úžili.

      „Jaspere co to máš s očima, jsou tmavší, přece jsme včera lovili, ne?“ Ptala jsem se.

      „Nic můžeme jet, startuje se to tady.“ Řekl.

Jeho chování mě začínalo štvát, nastartovala jsem a vyrazili jsme domů.

      „Jsme tu, miláčku.“ Řekla jsem a políbila ho na tvář.

      „Co blbneš Alice.“ Řekl, vystoupil z auta a odešel.

                         KAPITOLA 3

Seděla jsem venku na schodech a myslela na dnešní den, když mě vyrušila Esme.

      „Alice, jsi v pořádku?“ Ptala se a sedla si ke mně.

      „Já nevím Esme, dnešní den je divný, Jasper je asi unavený.“ Řekla jsem.

      „Stalo se něco?“ Ptala se a pohladila mě.

      „Jo, když jsme jeli autem, vynadal mi, že jedu moc rychle pak ani se mnou nešel na nákup ani se nehnul, zůstal v autě a nakonec jsem ho chtěla políbit a on na mě co to vyvádím a odešel.“ Skončila jsem a bylo mi strašně úzko.

      „Třeba je jen unavený.“ Řekla Esme a pohladila mě.

Podívala jsem se na ní.

      „Hmmm asi máš pravdu, zkusím za ním zajít.“ Řekla jsem a zvedla se.

Našla jsem ho v našem pokoji, četl jsi.

      „Copak čteš?“ Zeptala jsem se.

On se jen na mě podíval.

      „Lásko, nemáš nějaké starosti?“ Ptala jsem se a chtěla ho pohladit, on se však odtáhl.

      „Udělala jsem ti něco?“ Ptala jsem se.

      „Jo rušíš mě při čtení.“ Řekl.

      „Tak promiň.“ Omlouvala jsem se a pohladila jsem ho.

      „Musíš na mě furt šahat, už mi to leze krkem.“ Rozčílil se, odstrčil mě a odešel.

Šla jsem za ním.

      „JASPERE.“ Zavolala jsem na něj, ale on vyběhl ven do lesa.

                      KAPITOLA 4 

Začínala jsem být docela zoufalá, Jasper se na mě každý den utrhl, pořád jsem něco dělala špatně, neustále se mi stranil a večer byl pryč.

Přišla jsem z rovna z lovu s Bellou, Rose a šla do mého a Jasperova pokoje.

Byl tam a balil si.

      „Ty nikam jedeš?“ Ptala jsem se vyděšeně.

      „Ne.“ Řekl a dál se balil.

      „Co tedy děláš?“ Ptala jsem se a vzala ho za ruku.

      „Stěhuju se do své pracovny, už tu nechci s tebou být jo a pust mě.“ Rozčiloval se a vytrhl se mi.

Vzal si věci a prásknul dveřmi.

Šla jsem za ostatními do obýváku a zaslechla Bellu, jak ostatním říká.

      „Jasper se dneska vynadal Renessme, když si jí zapnula a když jsem jí hájila, utrhl se i na mě.“ Dořekla Bella.

      „ Na mě byl včera taky pěkně hnusný. Řekl Edward, než jsem tam došla.

      „Musíme zjistit, co se sním děje, ubližuje nám a nejvíce Alici.“ Zaslechla jsem Carlisle.

      „Přišla jsem vás poprosit, aby jste mi pomohli, já už nevím co mám dělat.“ Řekla jsem plačtivě.

Bella ke mně přišla a objala mě.

      „To bude dobrý.“ Utěšovala mě Bella.

Slyšela jsem Jasperovi kroky, když vešel, všichni se na něj podívali. 

      „Co je, Alice měla zase nějakou blbou vizi, stejně jsou ty její vize na nic, vždycky se to stejně stane jinak a vy jí pořád věříte, to nechápu.“ Při těch slovech se na mě pohrdavě podíval.

      „Jaspere, proč mi tak ubližuješ, ty už mě nemiluješ?“ ptala jsem se ho a přistoupila k němu.

      „Nikdy jsem tě nemiloval.“ Řekl a odešel.

V tu chvíli se mi zhroutil celý svět, a abych se vyhnula soucitný pohledům mé rodiny, utekla jsem nahoru do pokoje.

Zabouchla jsem dveře a vrhla se na postel.

Schoulila jsem se do klubíčka a nikoho jsem nechtěla vidět.

 Ozvalo se tiché zaklepání a vešla Esme, sedla si vedle mě a hladila mě.

      „Já ho chci zpátky Esme, chci, aby to bylo jako dřív.“ Zašeptala jsem a přitulila jsem se k ní.

 Byli jsme tam asi hodinu a Esme mě pak přemluvila, abych šla s ní k ostatním.

 Sedla jsem si vedle Belli.

      „Už se vrátil Jasper?“ Ptala jsem se.

      „Ještě ne Alice.“ Odpověděl Edward.

      „Alice, kdy se začal chovat takhle divně?“ Ptal se Carlisle.

Chvíli jsme přemýšlela a pak jsem si v spomněla, na tu ženu, co se sní, bavil, na oslavě.

      „Začalo to den po vaší oslavě.“ Odpověděla jsem mu.

      „Alice znala si tu ženu?“ Ptal se Edward.

      „Jakou ženu?“ Ptala se Esme.

      „Bavil se tam s jednou ženou, neznala jsem jí a ani nevím, s kým přišla.“ Odpovídala jsem.

      „Do háje, proč mi to nedošlo dřív?“  Vykřikl Edward.

      „Co, co víš?“ Naléhala jsem.

      „Ta cizí ženská byla zlá upírka, která tě už dlouho sledovala a záviděla ti, že máš tak krásný vztah s Jasperem a s celou rodinou, kterou  ona nikdy neměla.“ Dovyprávěl Edward.

Byl jsem šokovaná.

      „Jak ho získám zpátky?“ Ptala jsem se.

„To nevím Alice.“ Řekl Edward.

„Víš, kde bydlí?“ Ptala jsem se.

„Vím, co chceš dělat?“ Ptal se Edward.

„Chci jí dokázat, že láska je silnější, než zlo a že ho miluji a takového jaký je.“ Odpověděla jsem.

                           KAPITOLA 5

Edward mi ukázal na mapě, kde bydlí.

Vzala jsem svůj starý řetízek s naším rodinným, znakem.

Nasedla jsem do mého auta a jela za ní.

Konečně jsem byla na místě, byl to tmavý les a já jí začala hledat.

Našla jsem chatičku, ve které se svítilo.

Došla jsem k ní a zaklepala, otevřela mi černovlasá mladá upírka.

      „Ty …co tu chceš?“ Ptala se překvapeně.

      „Smím dál?“ Ptala jsem se.

      „Tak pojď.“ Řekla otráveně.

Vešla jsem a ona řekla.

      „Jsi odvážná, že jdeš ke mně sama, co ode mě chceš?“  V jejích očích jsem viděla údiv a zmatek.

      „Vím, že jsi nikdy neměla takovou rodinu jako já, než jsem se stala, upírkou moje rodina mě také nenáviděla, ale  já si udržela laskavé srdce a tím jsem získala přátele a rodinu. To můžeš i ty když nebudeš oplácet zlo zlem.“  

Potom jsem jí předala svůj řetízek.

      „Co je to?“ Ptala se.

      „To je znak naší rodiny i ty jí můžeš založit, ale z dobrým srdcem.“ Řekla jsem.

      „Ale Jasper ti tolik ublížil.“

      „I přesto ho miluji a nikdy nepřestanu.“ Odpověděla jsem.

      „Dokázala jsi mi, že láska je mocnější než zlo a proto ti dám tuto rostlinu, když mu jí dáš, bude zase jako dřív a nic si nebude pamatovat.“  Řekla.

Poděkovala jsem jí a jela domů s nadějí, že získám svého Jaspera zpátky.

Konečně jsem byla doma v garážích, tam, jsem vzala sklenku a naplnila jí zvířecí krví do toho jsem dala rostlinu od upírky. Pořádně jsem jí tam zamíchala a šla domů.

Tam byli všichni i Jasper.

      „Ahoj, lásko.“ Řekla jsem.

„A jéé otravka přišla.“ Řekl otráveně.

„Jaspere počkej, nedal bys sis sklenku krve, budeš silnější a rychlejší.“ Řekla jsem, abych ho nalákala.

„Tak fajn.“ Odpověděl a vzal si ji.

„A do dna.“ Prosila jsem.

„No jo porád.“ Řekl naštvaně a začal pít.

Chvíli jsme čekali a já si všimla, jak se mu změnili oči, do zlata.

      „Ahoj lásko.“ Oslovil mě a jeho hlas byl medový jako kdysi.

      „Ahoj miláčku.“ Řekla jsem dojatě a objala ho.

      „Co pak se ti stalo?“ Ptal se a stiskl mě.

      „Ale, nic, jen jsem ráda, že tě mám.“ Odpověděla jsem.

      „Já taky a co párty, jaká je?“ Ptal se.

On si vážně nic nepamatoval.

      „Lásko co si pamatuješ na posled?“ Zeptala jsem se.

      „Že jsem se bavil s nějakou upírkou, přišla mi dost divná.“ Řekl a díval se na mě nechápavě.

Odvedla jsem ho před dům a řekla jsem mu, co se stalo.

Byl šokovaný a nechápal to.

      „Opravdu jsem ti pořád nadával?“ Řekl.

      „Jo, ať jsem udělala cokoliv, vše bylo špatně.“ Vzlykla jsem.

      „Alice, moc se ti omlouvám, já…kdybych ti to mohl nějak vynahradit? Řekl smutně a přitiskl si mě.

      „Nemusíš, vím, že si to nebyl ty.“

      „Miluju tě Alice.“ Řekl.

      „Taky tě miluju Jaspere.“ Odpověděla jsem mu a políbila jsem ho.

Konečně vše bylo zase jako dřív a já měla svého anděla zpátky.