SVĚDCI

                                         JASPER

Vzal jsem Alici na lov.  Chvíli nám trvalo, než jsem něco ulovili, ale na konec se nám povedlo skolit jednoho srnce. Krmili jsme se, když jsme uslyšely dva mužské hlasy, jak se hádají kousek od nás.

Hlasy se blížili a mi se ukryli za keře.

Sledovali jsme dva muže.  Oba byli velmi mladí. Stále se velmi hádali. Jeden chtěl odejít, druhý na něj zavolal a mířil na něj pistolí.

         „To neuděláš.“  Řekl mladík, který odcházel.

V tom padl výstřel. Alice vykřikla a já ji rychle strhl k zemi.

Bohužel pozdě, muž nás viděl.

Pár výstřelů padlo naším směrem a pak jsme slyšeli, jak utíká.

         „Alice není….“ Zarazil jsem se.

Náhle mě do nosu bodla vůně lidské krve, hrdlo se mi rozpálilo tak, že se to nedalo vydržet. Moje tělo se napnulo a já se přestal ovládat.

         „JASPERE NE!!“ Vykřikla Alice a chytla mě za zápěstí. Já se jí však vytrhl a blesku rychle jsem byl u raněného,  klekl si k němu. Tepna mu pulzovala jako o závod, jak měl strach. Už jsem mu chtěl prokousnout hrdlo. když v tom mě někdo odtrhl.

         „JASPERE NE, KROŤ SE.“ Křičel jeden z mích bratrů a táhl mě pryč.

         „Odveďte ho.“ Řekl nejspíše Carlisle.

Další ruce mě sevřely. Bránil jsem se, ale táhly mě pryč.

         „DOST JASPERE.“ Prosil mě hlas, který patřil Edwardovi.

Odtáhli mě až domů, kde jsem se plně uklidnil.

         „Jaspere?“ Oslovil mě něžný hlas.

Ohlédl jsem se a vedle mě stála Alice. Strašně jsem se styděl, že jsem nedokázal odolat lidské krvi.

         „Alice...já…“ Sklonil jsem hlavu, nedokázal jsem se jí podívat do očí. Ona si však ke mně sedla a pohladila mě.

Ani jsem se na ní nepodíval a odtáhl se. Tolik jsem jí zklamal zase.

         „Jaspere…no tak, nemůžeš za to.“ Chlácholila mě.

Nemůžu? Alice je na mě tak hodná a já jí takhle zradil.

                                            ALICE

Jasper byl stále velmi napjatý a smutný.

Myslela jsem na to, co jsme dneska viděli a začala jsem si to plně uvědomovat, bylo mi z toho úzko a měla jsem strach.

Jasper se na mě podíval a chytil mě za ruku, cítil mé neklidné emoce.

         „Jaspere….to bylo….“ Byla jsem tak vyděšená, že jsem nemohla ani mluvit. Jasper se ke mně trochu přiblížil.

Objala jsem ho a byla jsem ráda, že je tady.

         „Neboj Alice, vše bude zase dobré.“ Řekl nejistě.

Najednou přišel Carlisle. Oba jsme se na něj podívali.

         „Jak je na tom?“ Ptal se Jasper.

         „Je mrtví.“ Odpověděl smutně Carlisle.

Jasper zavrčel. Věděla jsem, že si to vyčítá, ale on za to nemohl.

         „Co se tam stalo?“ Ptal se Carlisle.

         „Lovili jsme, když jsme zaslechli hlasy, blížily se k nám tak jsme se schovali. Byli to dva muži hádali se a jeden z nich zastřelil toho druhého.“ Vyprávěla jsem roztřeseně.

         „A já se neovládl, jak jsem cítil krev.“ Konstatoval Jasper.

         „Ale nezabil si ho a to je důležité.“ Uklidňoval ho Carlisle.

Jasper se na něj podíval  a chtěl odejít, ale já ho chytila za ruku.

         „Jaspere….“ Špitla jsem.

Podíval se na mě upřeně.

         „Víš, co jsme právě viděli? VRAŽDU!!“ Řekla jsem mu a seděla jak přimrazená.

Cítila jsem, jak mi Jasper dal ruku na rameno.

         „Ještě něco, Alice a Jaspere, Charlie to vyšetřuje a chce vědět, co jste viděli a popsali toho muže.“ Vyrušil nás Carlisle.

         „Carlisle, to nemyslíš vážně?“ Děsil se Jasper.

Podívala jsem se na něj a zamyslela jsem se.

         „Jaspere já ho viděla dost jasně, možná bych ho dokázala nakreslit.“ Řekla jsem.

         „Ale Alice, ty kreslíš jen při vizích. Nebo bys to dokázala?“ Ptal se Jasper.

Jen jsem přikývla a ukázala na šuple, kde byli papíry a tužky.

Jasper mi podal papír s tužkou a já se dala do kreslení.

Trvalo mi to tři hodiny, než jsem s tím byla plně spokojena.

         „Tak hotovo. Podívej, je to dobrý?“ Ptala jsem se a podala to Jasperovi.

Díval se na to a mírně se usmál.

         „Teda Alice, jsi vážně dobrá. To je přesnej.“ Pochválil mě.

Carlisle se na něj podíval a poté i ostatní členové rodiny když přišli.

Všichni mě chválili.

Charlie přijel druhý den k nám. Líčili jsme, co jsme viděli a když jsme mu ukázali portrét, byl překvapen.

         „Tati, co se děje?“ Oslovila ho Bella.

Charlie se na nás ustaraně podíval a řekl.

         „Tenhle muž je celostátně hledaný, zavraždil už několik lidí.  Už několik let se ho snažíme chytit, ale stále nám uniká. Nikolas byl náš informátor, měl nám podávat, kde se nachází. Ten mizera ho nejspíše odhalil a proto ho zastřeli.“ Charlie se odmlčel a pak se zeptal.

         „Viděl vás?“

         „Střílel na nás.“ Odpověděl Jasper.

         „Musíte zmizet co nejrychleji, zařídím vám místo, kde vás nikdo nenajde. Na zítřek vám zajistím odvoz s ochranou a nové mobily, aby vás nemohl najít.“ Řekl Charlie a chtěl odejít když jsem se ho ještě zeptala.

         „Mužem být spojeni alespoň s rodinou?“

         „Je mi líto, ale pro jejich bezpečí nesmíte.“ Omlouval se Charlie a odešel.

                                     JASPER

Alice byla velice smutná, ale neměli jsme na vybranou. Večer jsme strávili poslední chvilky s naší rodinou.  Nejspíš je teď dlouho neuvidíme. Nechtěli jsme je opustit, bylo nám s nimi dobře. Vůbec jsme netušili, kde budeme.

Ten večer uběhl jako voda a Charlie ráno přijel se svým kolegou.

         „Tohle je Erik můj nejlepší člověk ze stanice. Zaručí mi za vaše bezpečí.“ Řekl Charlie.

Naložili jsme kufry, loučení bylo velice smutné. Charlio kolega nás uháněl.

Nasedli jsme do auta a odjeli jsme s Erikem.

Cesta byla velice dlouhá, měli jsme jen dvě zastávky.

Erik nás zavezl do jedné malé vesnice. Měli jsme domeček, kde byli  čtyři místnosti plus koupelna.

         „Až budete něco potřebovat, nebo nikam jít hlaste se mi.“ Oznámil nám Erik.

Byli jsme nervózní, že nemáme žádnou svobodu a báli jsme se, co budeme dělat, až budeme muset lovit.

Chtěli jsme se podívat po vesnici a Erik musel jít s námi.

Šli jsme se tedy podívat po okolí a došli jsme až do hospody.

Bylo tam pár starších chlapů.

Sedli jsme si ke stolu. Za chvíli k nám přišel hostinský.

         „Co si dáte panstvo? Pivečko, klobásku?“  Ptal se mile.

         „Já si dám pivo a vy?“ Řekl Erik.

         „Já taky pivo.“ Řekl jsem.

         „A vy slečno?“ Ptal se.

Alice nevěděla, ale musela to zamaskovat.

         „Já si dám malé pivo.“ Řekla Alice a hostinský odešel.

Za chvíli nám přinesl naší objednávku.

Erik si s námi začal povídat.

Alice i já jsme pomalu pili pivo. Bylo to pro nás obtížné, lidské jídlo ani pití naše tělo nedokázalo strávit.   Rozhodli jsme, že to Erikovi  doma opatrně řekneme.

Brzy jsme šli domů.

                                        ALICE

Jakmile jsme byli uvnitř chvátala jsem na záchod a vyzvracela jsem pivo.

         „Co je vám?“ Ptal se Erik.

         „Ale, to bude dobré.“ Řekla jsem.

Jasper šel chvilku po mě.

         „Mohli by jsme s vámi mluvit Eriku?“ Ptal se Jasper a já se bála,  jak to Erik přijme.

         “Ano copak potřebujete.“ Ptal se Erik.

         „No… jak vám to máme říct?“ Řekla jsem.

         „Jídlo vám zajistím.“ Řekl Erik.

         „O to jde, mi jídlo nepotřebujeme.“ Řekla jsem.

Erik se na nás nechápavě díval.

         „Jsme upíří, ale nebojte se nás, živíme se jen krví ze zvířat.“ Řekl Jasper.

Erik se rozesmál.

         „Co mi to tady vykládáte za hlouposti, upíři neexistují.“ Řekl Erik a nám došlo, že mu to musíme dokázat.

         „Pojďte s námi ven.“ Prosila jsem.

Erik tedy svolil a vyšli jsme do lesa.

         „Eriku sledujte Jaspera.“ Řekla jsem.

Erik zůstal na místě a Jasper se rozeběhl naší přirozenou rychlostí do našeho domu. Okamžitě byl zpátky a přinesl Erikovu bundu. Erik byl překvapený.

         „To není možné.“ Řekl Erik.

         „Eriku jste v pořádku?“ Ptala jsem se.

         „Jsem trochu vyděšen a nevím, co si mám myslet.“  Řekl Erik.

Poté jsme mu ještě vysvětlili pár věcí, řekli jsme mu o našich darech a prosili ho, aby to zachoval v tajnosti.

Už jsme byli týden ve vesnici. Povídala jsem si s Jasperem, když jsem dostala vizi.

Rennessme s Bellou byli na hřišti. Nessie se zrovna ptala.

         „Mami, kdy se vrátí Alice a Jasper, už se mi po nich stíská.“

         „Rennessme mě taky chybí, ale musí zůstat v bezpečí, dokud nechytí toho, který na ně stříle.“ Odpověděla jí Bella.

Najednou jsme na jedné z lavic viděla toho vraha.

         „Nepotřebujete něco?“ Vyrušil nás Erik.

Vytáhla jsem s kapsy mobil a chtěla vola Belle, když mi ho Erik vytrhl z ruky.

         „Co to děláš?“  Vykřikl Erik.

         „Uklidni se Eriku. Alice co si viděla?“ Ptal se Jasper.

         „Viděla jsem Bellu s Rennessme na hřišti, povídali si o nás, zahlédla jsem poblíž holek, muže kvůli kterému jsme tady. Jistě nás bude hledat. Co když nás najde?“ Zmocnil se mě strach.

         „Nenajde, nikdo neví, kde jste kromě mě a Charlieho a ten to neřekne.“ Uklidňoval nás Erik.

Uběhlo čtrnáct dní a my potřebovali zase lovit. Erik chtěl jít s námi, ale my jsme ho prosili, aby počkal před lesem.

Oba jsme se rozeběhli, pro srnu. Blízko mě jsem ucítila mladou srnu. Šli jsme po ní, utíkala nám a my za ní. Když jsem přeskakovala keř, škrábla jsem se o něj, ale ignorovala jsem to, protože jsem věděla, že se to okamžitě zahojí. Konečně jsme jí dostihli a já jí zabila.  Jasper se okamžitě začal krmit. Když jsme se nakrmili, šli jsme za Erikem, který na nás čekal.

         „Vše v pořádku?“ Ptal se Erik.

Oba jsme přikývli. Doma jsme si povídali. Já jsem k večeru začala být velmi unavená.

         „Pánové, omluvte mě, ale jsem unavená.“ Řekla jsem a chtěla odejít.

Jasper se na mě udiveně podíval.

         „Mám jít s tebou?“ Ptal se Jasper.

         „Já to zvládnu.“ Odpověděla jsem a odešla do pokoje, kde jsem usnula.

 

                                     JASPER

Dělal jsem si o Alici starosti, my přece nebýváme unavení.

Asi za hodinu jsem se šel na ní podívat. 

         „Jaspere…“ Usmála se.

         „Jak je ti?“ Ptal jsem se a šel jsem k ní.

Pohladil jsem jí po čele a zjistil, že celá hoří.

Vyděsil jsem se.

         „Miláčku od kdy ti je zle?“ Ptal jsem se naléhavě.

Chvilku přemýšlela.

         „Po lovu jsem byla unavená.“ Odpověděla.

Přece jsme se krmili z jedné srny to by mi bylo taky zle.

         „Jaspere…vzpomínám si, že když jsem běžela a přeskakovala ten keř tak jsem se o něj škrábla a bolí mě ta noha ještě teď.“  Řekla mi.

Podíval jsem jí na pravou nohu, měla tam malé škrábnutí, ale kolem to bylo zarudlé.

Šel jsem to říct Erikovi ten měl naštěstí lékárničku.

Ošetřili jsme jí ránu a já jí změřil teplotu.

Měla čtyřicítku, to bylo pro nás velmi nebezpečné.

         „Eriku, jestli jí teplota neklesne do zítra, musíme volal Carlislovi.“ Řekl jsem Erikovi.

Dával jsem jí obklady.  Celou noc spala velmi neklidně, stále se vrtěla. Ráno jsem jí změřil znovu teplotu, měla stále čtyřicítku.

Volal jsem tedy carlislovi.

         „Jaspere, jak to že mi voláš?“ Divil se Carlisle.

         „Carlisle včera při lovu se Alice zranila o nějaký keř a má už od včerejška teplotu čtyřicítku. Už, nevím, co mám dělat.“ Vylíčil jsem Carlislovi situaci.

         „Okamžitě jí přivez zpátky do Forks do nemocnice.  Jestli tam zůstanete, nepřežije to.“ Řekl Carlisle.

Skončil jsem s ním rozhovor a začal balit věci.

Řekl jsem Erikovi, že musíme zpátky. Erik tedy volal Charliemu.

         „Tak jedeme.“ Řekl po rozhovoru Erik.

Zabalil jsem Alice do deky a odnesl jí do auta, byla velice vyčerpaná.

V autě jsem seděl u ní a vyměňoval jí obklady. Celou dobu spala.

Po několika hodinách jsme konečně dorazili do nemocnice ve Forks.

Carlisle už na nás čekal.

         „Jasperem musím provést vyšetření, abych věděl co se děje, počkej tady s Erikem.“  Prosil mě Carlisle.

Nervózně jsem přecházel po chodbě,  když konečně Carlisle vyšel ze dveří.

         „Co jí je? Bude v pořádku?“ Naléhal jsem, byl jsem velmi nervózní.

         „Uklidni se Jaspere, bude v pořádku. Má v sobě železník, musíš mi dát pár dní času, než jí pročistím krev.“ Uklidňoval mě Carlisle.

         „Smím za ní?“ Ptal jsem se.

         „Ano můžeš. Jo a Jaspere, ještě že jste přijeli.“ Řekl Carlisle.

Šel jsem za Alicí do pokoje.  Byla vzhůru, ale bylo vidět jak je vyčerpaná.

         „Jaspere…“ Usmála se na mě.

         „Jsem tady Alice, odpočívej. Budeš v pořádku.“ Řekl jsem a sedl si k ní.

Za chvíli vešel Erik.

         „Co ty tady ještě děláš?“ Divil jsem se.

         „Stále vás musím hlídat.“ Odpověděl Erik.

Otočil jsem se zpátky na Alici.

Jediný kdo věděl, že jsme zpátky, byl Carlisle, nikdo jiný to nesměl vědět.

Carlisle si mě zavolal, kvůli Alicině stavu.

                                    

                                               ALICE

Jasper odešel za Carlisle a Erik hlídal přede dveřmi.

Najednou se otevřely dveře. Vešel tam nějaký doktor, měl vousy a brýle. Vůbec jsem ho neznala, zřejmě tu byl nový.

Přišel ke mně a pohladil mě po tváři, ale najednou mi ucpal nos, pusu a začal mě dusit.  Snažila jsem se bránit. Rozhodila jsem ruce do strany a shodila jsem vázu s květinami, která se rozbila. Najednou se rozrazily dveře a Erik odtrhl podezřelého doktora. Znovu jsem mohla dýchat.

 V tu chvíli tam vrazil i Jasper.

         „Co se to tady děje?“ Ptal se Jasper a díval se na Erika, který držel doktora.  

„Málem Alici zabil.“ Odpověděl Erik.

Jasper se na mě starostlivě díval.

         „Už je to dobré.“ Uklidňovala jsem ho.

Jasper šel k němu a pozorně se na něj zadíval.

         „Eriku máš ještě ten portrét?“ Ptal se Jazz.

         „Je v bundě.“ Odpověděl Erik.

Jasper vytáhl obrázek a bylo jasné, že je to vrah, kterého jsme viděli.

Erik ho odvedl na stanici.

         „Alice, v pořádku?“ Ptal se Jasper.

 „Už ano, lásko.“ Řekla jsem.

Za pár dní jsem byla doma. Vrah byl v base a my byli zase s rodinou.