DĚSIVÁ VIZE

Alice si povídala s Bellou. Já jsem si povídal s Edwardem, ale vůbec jsem ho nevnímal, stále jsem hleděl na svou krásnou Alici. Byla tak nádherná.
  "Vnímáš mě?" Ptal se mě bratr.
Jen jsem se na něj letmo podíval a pak zpátky na Alici.
   Alice se najednou rozrušila a já se bál zda nemá nějakou vizi, ale Edward mě ujistil, že je v pořádku. Bella se omlouvala, ale Alice stále byla napjatá. To se mi ale nelíbilo a jí taky ne. Šla tedy za mnou.
    "Nemůžeme se jít projít?" Prosila mě.
    "Ovšem lásko, pojďme."
Vzali jsme se za ruce a utekli do lesa, když jsme byli dost daleko ptal jsem se proč byla tak rozrušená. Jen se na mě smutně podívala.
    "Charlie ví o mém daru a Bella říkala, že chce abych mu pomáhala řešit případy." 
S tím jsem nemohl souhlasit, když vím jak moje Alice trpí při vizích.
     "Ale já to nechci dělat, ale bojím se, že mě k tomu Charlie přinutí."

Cítil jsme z Alice takový strach že jsme museli zastavit.
     "Alice to nedovolím,  nedovolím aby ti ublížil."
Chtěl jsem jí uklidnit, ale sám jsem měl obavy, že jí Charlie  využije. 

S Alicí jsme byli asi čtyři hodiny v lese a užívali jsme si to. Alice se uklidnila a já doufal, že to bude ok.

Asi týden na to přišla Bella od Charlieho a přinesla nějaké případy.
Alice tedy slíbila, že se na to podívá.

Pročítala si případy a já jí pomáhal. Někdy jsme byli dost šokovaní.
Alice jeden četla a dostala vizi. 
Křičela bolestí a mě došlo, že to není obyčejná vize. 

Trvala několik minut, cítil jsem z ní bolest a utrpení. Poté se složila. Odnesl jsem jí do našeho pokoje a čekal až se probere. Už se stmívalo, když se probrala. 
     "Jazzy Jazzy..."
     "Klid lásko jsem tady miláčku." 
Alice byla velmi vyčerpaná a já se bál toho co viděla, ale netlačil jsem na ní.
      "Jaspere,.. ta vize..." ¨
      "Klid Alice, teď to neřeš." Políbil jsem jí.
     "Néé Jazzy ta vize se netýkala případu...byla to vize z minulosti proto jsem omdlela. Byla jsem zase v Blázinci."

Věděl jsem to, ale proč musela mít tu strašnou vizi? Proč proč musí stále trpět? Měl jsem tušit, že to není obyčejná vize, podle toho co jsem z ní cítil.
Doufal jsem, že bude mí zase na dlouhou dobu pokoj. 
Alice se vzpamatovala asi za dva dny a já Bellu prosil, aby případy odnesla svému otci a Alici vynechala. 
Bella souhlasila a omlouvala se. 
Můj anděl byl zase v pořádku, ale musel jsem na ní dávat pozor, kdyby přišla další její děsivá vize.