NETEŘ NELLY

                                   ALICE

Jasper mi přinesl dopisy. Okamžitě jsem ho otevřela a četla.

        „Dráha Alice, vím, že jsme se dlouho neviděli. Obracím se na tebe v naléhavé situaci. Jsem vážně nemocná, doktoři mi dávají jen měsíc života. Mám dvanáctiletou dceru, jménem Nelly, o kterou se už nemůžu postarat. Proto tě prosím, aby si se o ní postarala. S láskou tvá sestra Sintiie.“

Byla jsem v šoku, moje sestra mě nikdy nekontaktovala. Myslela jsem, že už není na živu.

Otevřela jsem ještě druhý dopis, kde mi oznamovali, že sestra zemřela a že mi Nelly byla svěřena do péče.

Oznámila jsem to ostatním.

Druhý den jsme s Jasperem jeli pro ní.

Přijeli jsme tedy do dětského domova a dali jsme ředitelce dopis od sestry i doporučení sociálky.

Bez problémů nám jí přivedly.

Nelly byla moc podobná své matce. Tmavé dlouhé vlnité vlasy a hnědé oči. Překrásná dívka.

        „Dobrý den.“ Pozdravila smutným hlasem.

        „Ahoj, já jsem tvoje teta Alice a půjdeš teď s námi domů.“ Řekla jsem a Nelly šla s námi.

Doma jsme jí představili ostatním a já jí pak odvedla do pokoje.

        „To je krásné, nikdy jsem neměla takový pokoj.“ Chválila si Nelly.

Večer jsem jí dala najíst.

Když jsem jí ukládala do postele, ptala se mě.

        „Můžu si půjčit toho medvídka?“

Jen jsem přikývla a potlačila svůj smutek, Nelli rychle usnula.

                                     JASPER

Alice se vrátila a sedla si ke mně.  Její emoce byli zmatené, na jednu stranu byla šťastná, ale na tu druhou jsem z ní cítil smutek.

        „Alice…co je? Já myslel, že máš radost z Nelly.“

        „To mám, ale…“ Zaváhala.

        „Vím je to moc brzy, po tom co jsme…ztratily Lily.“

Objal jsem jí, abych uklidnil.

Nelly si u nás rychle zvykala a všechny si zamilovala. 

Alice si jí milovala. Byl jsem moc rád, že jí máme.

Jednou jsem jel s Alicí do školy pro Nelly.

Když vyšla ze školy a šli jsme už k autu, zastavil nás, neznámí muž.

        „Promiňte, že vás obtěžuji, ale já jsem otec Nelly.“

 Nelly se ani nehnula. Jen se na něj dívala.

        „Rád bych se o ni staral.“

        „Ale, Nelly je teď v mé péči!“ Řekla Alice rázně.

        „Ale já vás vůbec neznám.“ Řekla Nell.

        „Nedivím se, dozvěděl jsem se o tobě až teď.“ Odpověděl smutně.

Vzal jsem Alici za ruku, omluvili jsme se a odjeli domů.

 Alice o tom celý den přemýšlela.

Bála se, že o Nelly přijde.

                                    ALICE

Pár dní uběhlo a otec Nelly se neozval a já byla klidnější. Zřejmě o ní neměl takový zájem.

Jela jsem pro Nelly do školy, ale ona tam na mě nečekala jako vždycky. Šla jsem tedy za učitelkou.

        „Paní Cullenová co potřebujete?“ Ptala se mě učitelka.

        „Nelly na mě nečekala před školou, není tady?“

        „Po vyučování šla normálně s ostatními ven.“ Odpověděla učitelka.

Poděkovala jsem a jela zpátky domů. Bála jsem se, kde je.

        „Kde máš Nelly?“ Ptal se Jasper vyděšeně.

        „Nevím, nečekala na mě.“ Odpověděla jsem mu.

        „Nemá nějaký kroužek?“ Ptala se Bella.

        „Dnes ne.“ Odpověděla jsem.

Dostala jsem nápad, věděla jsem, že s tím Jasper nebude souhlasit, ale neměla jsem na vybranou, musela jsem si vyvolat vizi.

Soustředila jsem se na Nelly a dostala jsem vizi.

Nelly seděla v koutě v místnosti, v které byl i její otec, byl opilí a s někým telefonoval. Z Nelly jsem cítila veliký strach, který mě ochromila a vize skončila.

        „Je u táty.“ Vykřikla jsem a sesunula se na gauč.

Jasper ke mně přišel a vymýšleli jsme plán jak jí odtamtud dostat.

Šli jsme tedy s Jasperem oznámit na sociálku a na policii, že nám Nelly unesl její otec.  Okamžitě začali jednat.

Policie zjistila, kde otec bydlí a sociálka k mému překvapení dovolila, aby si jí otec na jeho naléhavou žádost nechal měsíc na zkoušku u sebe doma.

Sociální pracovnice nám dovolila kontakt s Nelly, ale její otec nás tam nikdy nepustil.

Neměla jsem z toho dobrý pocit, že jí má otec u sebe.

Ani Jasper z toho nebyl natšenej  zvlášť, když nás tam její otec nepouštěl.

Nelly už tam byla čtrnáct dní.

Přemýšleli jsme o Nelly, když jsem dostala vizi.

Slyšela jsem, jak na ni otec křičí, že ho musí poslouchat. Pak se k tomu přidal i obraz. Nelly seděla na posteli a celá se chvěla. Vedle ní seděl, cizí muž a líbal jí, snažil se jí svléknout a pak jí zneužil. Cizí muž byl spokojen a zaplatil jejímu otci a odešel.

Cítila jsem z Nelly ponížení, strach a bolest.

Seděla jsem zděšená na sedačce. Nebyla jsem schopná slova, až Jasper mě vyrušil.

        „Jazzy její otec…“

        „Co, co si viděla, to co jsem z tebe cítim se mi nelíbí.“ Řekl ustaraně.

        „Miláčku on jí…on jí prodává cizím mužům.“ Řekla jsem vyděšeně.

        „Já mu nevěřil už od začátku, mizera!“  Zavrčel.

        „A její otec byl zase opilí a díval se na to.“ Řekla jsem smutně.

        „Alice, zítra tam má přijít sociálka na kontrolu snad mu jí vezmou.“ Uklidňoval mě Jazz.

Druhý den odpoledne k nám sociálka přivedla Nelly.

Okamžitě k nám přiběhla.

        „Já už tam nechci.“ Prosila nás.

        „Neboj, už tam nepůjdeš.“ Uklidňovala jsem jí.

Sociálka nám řekla, co zjistili a že její otec půjde do vězení.

Nelly se z toho hodně dlouho vzpamatovávala.