CO SE DĚJĚ S VIZEMI ALICE?

                                  ALICE           

S Rosalie jsme nakupovaly v obchoďáku, už jsme tam byli dvě hodiny.  Konečně jsme měli vše nakoupeno a pomalu jsme se vracely na parkoviště.

S Rosalie jsme si povídaly, když do mě někdo vrazil. Chtěla jsem se omluvit, ale hlavou mi projela šílená bolest a obě jsme spadly na zem.

        „Alice, není ti nic?“ Volala na mě Rose a zvedala mě. Ženě, s kterou jsme se srazily, pomáhal nějaký muž.   

„Omlouvám se vám, slečno.“ Řekla starší paní a odešla.

Bolest hlavy ustávala a Rose mě odvezla domů.

Doma jsem Jaspera našla v jeho studovně.

        „Copak tady děláš?“ Řekla jsem a políbila ho.

        „Četl jsem si tu novou knížku o historii Texasu.“ Odpověděl.

On už zase vzpomíná na svou bolestnou minulost?

        „Pojď Jaspere, půjdeme se projít.“

Jasper souhlasil a tak jsme vyšli před dům.

Ocitla jsem se v tmavé uličce a viděla jsem Charlieho, jak ho obklíčila skupina mladíků a něco po něm chtěli. Charlie vytáhl zbraň, ale jeden z mladíků mu jí vyrazil z ruky a zbytek se na něj vrhly a zbili ho.

Cítila jsem každou ránu, kterou mu uštědřili. Bolelo mě celé tělo. Charlie ztrácel vědomí...

                                         JASPER

Alice klesla k zemi a sténala bolestí, vůbec jsem nevěděl, co se sní děje. Snažil jsem se jí pomoci.

Najednou kolem mě prosvištěl Edward a Bella.

Alice se pomalu uklidnila.

Odnesl jsem jí zpátky domů a položil ji na gauč.

        „Alice co se to s tebou děje?“ Ptal jsem se, když se uklidnila.

        „Já nevím, měla jsem vizi, že Charlieho přepadly a zbili, cítila jsem každou jeho bolest na svém těle, jako bych tam byla já.“ Odpověděla mi.

Byl jsem znepokojen, tohle nikdy neměla.

Bella s Edwardem dorazili a vedli Charlieho, který sotva šel.

        „Carlisle, prosím, postaráš se o něj?“ Prosila ho Bella.

Carlisle ho okamžitě odvedl na ošetřovnu.

        „To bylo o chlup. Jak je Alice?“ Ptal se Edward.

        „Já nevím, při té vizi měla bolesti. Nikdy jsem u ní tohle nezažil.“ Řekl jsem s obavami v hlase.

        „Jak je Charliemu?“ Ptala se Alice potichu.

        „Bude v pořádku, co ty?“ Řekl Edward.

Alice se posadila, ale nic neříkala.

        „Je ti líp?“ Ptal sem se jí.

        „Jo už jsem v pohodě, jen mě to vyděsilo.“ Odpověděla.

Odvedl jsem jí tedy do pokoje.

Večer jsme si zapnuli telku. Dávali tam jeden film na který, jsme se chtěli koukat, ale byli zrovna reklamy.

Alice najednou vykřikla.

        „To je ta žena, která do mě vrazila v obchoďáku.“

Pohlédl jsem na televizi. Starší žena tam nabízela pohled do budoucnosti.

        „Taková blbost Alice, ty sama víš  jak to funguje. Lidi nemají takový schopnost.“ Usmál jsem se.       

        „No Jaspere, možná to není takovej nesmysl.“

Byl jsem překvapen, že by tomu mohla věřit.

        „To ona do mě vrazila, já při tom cítila takovou bolest hlavy, až jsem upadla. A dneska ta bolest při vizi…co když to spolu souvisí?“ 

Pozorně jsem Alici poslouchal a měla pravdu.

        „Musíš se toho zbavit Alice, nechci, abys takhle trpěla.“ Řekl jsem jí láskyplně.

        „Ale jak, Jaspere?“

Zamyslel jsem se a pak jsem se rozhodl.

        „Alice musíme jí najít a poprosit jí,aby tě  toho zbavila.“

Alice přikývla a opřela se o mě.

                                  

                                ALICE

Druhý den jsem se dívala na její internetové stránky. Měla malí obchůdek v Siettlu. Odpoledne jsme tam s Jasperem zajeli.

V Siettlu jsme hledali její krámek a našli ho v jedné uličce.

Čím víc jsem se blížila ke dveřím, tím víc jsem měla špatný pocit.

        „Alice, vše bude v pořádku.“ Uklidňoval mě Jazz.

Vešli jsme tedy dovnitř a ta žena seděla u kulatého stolku.

        „ Čekala jsem vás a vím, proč jsi tady. Posaďte se.“

Oba jsme si sedly.

        „Moc mě mrzí, co se to stalo.“ Omlouvala se.

        „Můžete mě toho zavit?“ Ptala jsem se.

        „Nemohu, ale vím jak vaši bolest zmírnit. Musíte svoje vize ovládat.“ Řekla.

        „Jak? Moje vize jsou nepřesné, změní se mi, když se někdo rozhodne jinak.“ Odpověděla jsem.

        „Teď už ne, tvoje vize budou přesné a můžeš si je i vyvolat, když budeš chtít. Vize může přijít i sama od sebe, budeš vše vnímat jako bys to prožívala ty.  Ale když svoje emoce udržíš klidné, neublíží ti to tolik.“ Vysvětlovala mi a podívala se na Jaspera, jako by věděla, že on mi může pomoci.

Poděkovali jsme a rozloučili jsme se.

        „Já to nezvládnu.“

        „Zvládneš, pomůžu ti, dokážeš to ovládat.“ Uklidnil mě Jasper.

Hned doma jsem chtěla zkusit vyvolat si vizi o Belle a Edwardovy.

Jasper mě podporoval.

Myslela jsem na Edwarda a Bellu, moc jsem se soustředila. Konečně se mi to podařilo.

Viděla jsem Bellu s Edwardem, jak si hrají s Rennessme.

Vize skončila.

        „Jak se cítíš?“ Ptal se Jasper.

        „ V pohodě, při dobrých vizích bolest necítím.“ Odpověděla jsem.

Povídala jsem si s Bellou, která mi říkala, že se jí dlouho neozvala její matka Renné.

To byla příležitost k vyvolání nové vize.

Prosila jsem Jaspera, aby mě hlídal.

Soustředila jsem se, když jsem viděla Renné, jak jede v autě po dálnici.

Proti ní jel kamion, který dostal smyk a prudce narazil do auta Renné.  Renné si narazila tělem na volant a já cítila prudkou bolest na hrudníku a nemohla jsem dýchat. 

                                    JASPER

Snažil jsem se mírnit její emoce, Alice najednou nemohla dýchat a měla strach.

Snažil jsem se jí z toho vytrhnout, když vize konečně odezněla.

        „Já už nemůžu Jazzy.“ Vzlykala Alice.

Bylo mi jí strašně líto. Když se Alice uklidnila, ihned to řekla Belle, která volala mámě.

Alice seděla na sedačce a já jí stále hlídal. Bella mezitím volala mámě.

Za chvíli přišla a její emoce nebyli dobré.

        „Máma je v nemocnici, ale prý bude v pořádku. Má jen zlomená žebra a lehký otřes mozku.“ Odpověděla.

Alice prudce vstala ze sedačky a šla ke dveřím, byla velmi rozčilená sama na sebe.

        „Alice no tak, nemůžeš všechny zachránit.“ Řekl jsem jí a položil jí ruce na ramena, aby cítila mou přítomnost.

Uběhlo pár týdnů a Renné pustili z nemocnice.

Alice se pomalu dařilo ovládat své emoce, při vizích. Ne vždy to dokázala, dvakrát my omdlela vypětím.

Jednou nám Bella oznámila, že Charlie má novou přítelkyni a chce nám jí představit, proto večer přijde.

                                   ALICE

Večer asi kolem osmé, přišel Charlie se svou přítelkyní. Překvapilo nás jak je mladá a hezká.

Kristýn- byla velmi milá. Podle oblečení byla bohatá.

        „A kde pracujete?“ Ptala se Esme.

        „Pracuji jako ředitelka místní banky.“ Odpověděla namyšleně.

Kristýn se omluvila a odešla do koupelny.

        „Jak se vám líbí?“ Ptal se Charlie.

Chtěli jsme odpovědět, když jsme uslyšeli ránu z koupelny.

Ve dveřích se objevila vylekaná Kristýn a omlouvala se.

        „Nechtíc jsem rozbila, jednu voňavku. Jistě byla velmi drahá, koupím vám novou.“

Silná vůně se linula celým obývákem a tak jsem to tam musela jít uklidit.

Když, jsem to uklízela, poznala jsem, že to je voňavka Esme.

Pozdě večer konečně odešli.

Charlie hned druhý den přinesl Esme voňavku s omluvou od Kristýn.

        „Ta ženská se mi nelíbí.“ Řekl jednou Edward.

        „Co proti ní máš je milá. Stará se o Charlieho, nastěhovala se k němu, aby nebyl sám.“  Namítala Bella.

Myslela jsem na Kristýn a Charlieho, když jsem dostala vizi, jak Charlie pije bylinný čaj. Udělalo se mi špatně od žaludku a vize se přerušila. Stále mi však bylo špatně.

Jasper si toho pochopitelně všiml a díval se na mě ustaraně.

Moje emoce byli neklidné.

        „Nic mi není.“ Uklidňovala jsem ho.

                               JASPER

        Věděl jsem, že Alice není v pořádku. Odvedl jsem jí tedy do pokoje. Emoce ostatních mě rozptylovali.

        „Co si viděla Alice.“

        „Nic zvláštního, Charlie pil jen nějaký čaj a mě se udělalo nevolno.“ Odpověděla mi.

Asi po týdnu dostala další vizi o Charliem.

Klidnil jsem jí, ale po vizi jí bylo zase nevolno a přidala se bolest hlavy.

Nechápal jsem, co ty vize říkají, ani ona sama to nechápala.

Alici to nedalo a druhý den si vyvolala vizi o Charliem.

Po vizi Alice utekla na záchod, kde zvracela.

        „Alice, ty mě děsíš.“

        „Charlie je nemocní a já myslím, že v tom má prsty Kristýn.“ Řekla Alice.

        „Proč by ho chtěla zabít?“ ptal jsem se.

        „Třeba to ví Bella.“

Šli jsme za Bellou.

Bella si vzpomněla, že její otec zatknul jednoho muže, který byl nemocný a zahynul ve vězení.

        „Jak se jmenoval?“ Ptal jsem se.

        „Hmm…Nicolas Kravel.“ Řekla klidně.

        „Nejmenuje se Kristýna příjmením Kravelová?“  Ptala se Alice.

Bella přikývla.

        „Jazzy ona se chce pomstít Charliemu, chce ho zabít.“ Když to Alice dořekla, dostala další vizi.

        „ Ta mrcha… něco mu dává do toho čaje.“

        „Jak chytré.“ Řekl Carlisle.

        „No Carlisle!“ Rozčílila se Bella.

Carlisle vysvětlil, že by to vypadalo jako přirozená smrt, nikdo by na to nepřišel.

Edward, Carlisle a já jsme jeli k Charliemu.

Když, jsme dorazili Edward nám oznámil, že se chystá mu dát další dávku. Všichni tři jsme tam vtrhli. Edward a já jsme vzali Kristýn čaj a odvedli jsme jí z domu. Carlisle mezitím zavolal záchranku a postaral se o Charlieho.

  Se sanitkou přijeli i Charlieho kolegové a odvedli Kristýn.

Charlie byl stabilizován a převezen do nemocnice. Já se s Edwardem vrátil domů.

        „Jak je na tom?“ Ptala se Alice.

        „Charlie díky tobě bude v pořádku.“ Políbil jsem jí.

Po pár měsících se Alice naučila ovládat své emoce při vizích. Byl jsem šťastný.

Vše bylo zase, jak má být, Alice byla šťastná já též.