NEBEZPEČÍ

                                           ALICE

Byl večer a já s Jasperem jsme se koukali na romantický film.

Když film skončil, Jasper šel ještě do své pracovny, aby odpověděl Peterovi na email ohledně naší návštěvy.

Čekala jsem na něj v pokoji, když jsem dostala vizi.

Jasper byl na lovu, když ho přepadli čtyři cizí upíři, začal s nimi bojovat. Upíři byli moc silní a Jasper proti nim neměl šanci. V nejnapínavější chvíli vize skončila a já nevěděla, zda Jasper přežil nebo ne.

Byla jsem s toho v šoku, nevěděla jsem, zda to Jasperovi říct nebo ne. 

Stále jsem nad tím přemýšlela, ani jsem si nevšimla, že se vrátil. Vyrušil mě až jeho hlas.

         „Už jsem vše vyřídil, Peter s Charlottou nás čekají za týden.“ Řekl a usmál se na mě.

Ne nemohla jsem mu to říct.

I když to pro mě bylo velice těžké, snažila jsem se, aby Jasper nic nepoznal.  Ale marně.

         „Alice, co seš tak nervózní? „ Ptal se mě.

         „Ale nic, jen jsem tady četla nějaký horor.“ Zamluvila jsem to.

Pak jsme se bavili o naší dovolené.

Druhý den potřeboval Jasper lovit, při posledním lovu totiž s námi nebyl.

         „Tak já jdu, ahoj lásko.“ Řekl Jasper.

         „Počkej…. Půjdu s tebou.“ Vyhrkla jsem.

Jasper nic nenamítal a tak jsme vyrazili.  Po cestě jsem byla velice nervózní.

Konečně jsme narazili na srny.

         „Jako vždy Alice?“ Ptal se Jasper.

Myslel tím, že se rozdělíme a obklíčíme srnku. Nechtěla jsem, bála jsem se, že ho ztratím.

Nakonec jsem přikývla, věděla jsem, že když jí budu nahánět, uvidím i Jaspera.

Oba jsme vyrazili. Běžela jsem k srně co nejrychleji, byla na kraji lesa. Snažila jsem se jí nahnat k Jasperovi.

Už jsem byla blízko ní, když jsem Jaspera na chvíli ztratila z dohledu. V tom jsem uslyšela cizí hlasy.

Vyrazila jsem na to místo. Z dálky jsem už viděla, jak Jasper bojuje s upíry z mé vize.

Jeden z nich ho právě chtěl srazit k zemi.  Přidala jsem na rychlosti.

Chtěla jsem na útočníka skočit zezadu, ale další z nich mě srazil k zemi. Bojovala jsem s ním a zvítězila.  Jasper také jednoho porazil.

Zbylí dva se vrhli na Jaspera a snažili se ho zabít.  Viděla jsem, jak jeden z nich vytáhl nůž a chce Jaspera probodnout.

Skočila jsem mezi ně. Nůž, který upír držel se mi zabodl  do hrudi a já klesla k zemi. 

         „Ty debile co si to udělal!! Padáme.“

Cítila jsem, jak mě Jasper objímá.

         „Alice, miláčku.“

         „Jaspere…postarej se o Lily.“ Prosila jsem.

         „Ne Alice, neopouštěj mě.“ Prosil Jasper zoufale.

Malinko jsem se na něj usmála.

         „Miluju….“

                                       JASPER

         „Taky tě miluju, na vždy.“ Řekl jsem smutně.

Chtěl jsem jí zachránit a tak v naději, že to za bere jsem  jí  vytáhl nůž a dal jí svou krev.

Poté jsem jí vzal opatrně do náručí a nesl její bezvládné tělo domů.

Nevěděl jsem, jak to Lily vysvětlím.

Vešel jsem do domu a v obýváku byla jenom Bella, která na mě vyděšeně zírala.

         „Jen se mě snažila chránit, ale sama….“ Nedokázal jsem to doříct.

Najednou vyšel s pokoje Edward.  Vůbec jsem nevnímal, stále jsem tam stál s Alicí v náručí. Neschopen se jakkoliv hnout a promluvit.

         „Jaspere.“ Oslovil mě Edward a dal mi ruku na rameno.

         „Odnes jí nahoru, já jdu pro Carlisla.“

Jen jsem se na něj podíval a poslechl jsem ho.

Pomalu jsem jí odnesl do Carlislovi  ošetřovny, tam jsem jí položil a neustále se na ni díval a doufal, že se probudí.

Najednou se otevřely dveře a vešel Carlisle.

Když viděl Alici, podíval se na mě tázavým pohledem.

         „Napadla mě cizí smečka, bojoval jsem s nimi, ale Alice tam skočila, jeden jí srazil. Zabila ho. Ale pak jsem bojoval ještě s dvěma upíry, jeden mě chtěl probodnut. Alice mě chtěla zachránit a tak skočila mezi nás a ten upír omylem probodl jí. Snažil jsem se jí zachránit. Dal jsem jí svou krev, ale nezabrala.“ Dokončil jsem stěží.

Carlisle se podíval na bodnou ránu. Chvilku mi svitla naděje, ale Carlisle, mi žádnou naději nedával, přesto jí dal pytlík zvířecí krve.

  Najednou jsem ucítil Lily.

         „Carlisle, můžeš  jí sem přivést?“ Prosil jsem.

Jen přikývl.

         „Carlisle co se tváříš tak smutně.“ Ptala se Lily.

Za chvíli tam Lily vtrhla a s pláčem objala Alici.

         „Lily.“ Řekl jsem potichu a hladil jí po vlasech.

Už uběhly dva dny a Alice se stále neprobouzela. Přesto jsem neztrácel naději. Stále jsem seděl v Carlislově  ošetřovně a díval se na Alici. Držel jsem ji za její něžnou ruku. Sem tam přišel nikdo z členů rodiny a ptali se, zda něco nepotřebuji, ale já jim vždycky dal stejnou odpověď.

         „Ne nepotřebuji, jen ji.“

Uběhl týden a stále se nic nezměnilo.  Vzal jsem jí do náručí a naposledy jsem ji přitiskl k sobě.  Chtěl jsem jí políbit, když jsem z ní ucítil strach.

                                         ALICE

Moje tělo bylo v jednom ohni.  Cítila jsem, jak jed v mém těle ztrácí na síle díky Jasperově krvi. Vnímala jsem všechno, co se kolem mě děje. Chtěla jsem Jasperovi naznačit, že jsem stále tady, ale moje tělo mě neposlouchalo.  Zvířecí krev se dostala k bodné ráně, kde byl zbytek jedu, který mi způsoboval největší bolest.  Konečně se moje rána zahojila a já pocítila úlevu.

         „Alice, vrať se mi.“ Slyšela jsem Jasperovu prosbu.

         „Jaspere.“ Vydechla jsem.

Jasper povolil stisk a řekl.

         „Alice?“

  Pomalu jsem otevřela oči a zahleděla se do těch jeho překvapených očí, které se na mě dívali.

         „Alice, je to možné?“ Ptal se.

Jen jsem se malinko usmála.

         „Carlisle, Carlisle pojď rychle sem.“ Zavolal Jasper a položil mě zpátky.

         „Co se děje, Jaspere?“ Ptal se.

         „Alice se probudila.“  Řekl radostně Jasper.

Carlisle zůstal údivem stát.

         „To není možné.“ Řekl Carlisle a začal mě prohlížet a zjistil, že je rána zacelená a jed je pryč.

Chtěla jsem se alespoň posadit, ale Jasper mi v tom zabránil.

         „Alice, ještě jsi moc slabá.“

Rychle jsem se zotavovala, ale na lov jsem neměla sílu, Carlisle mi tedy dal krev ze zásob.

Celá moje rodina si oddychla a byli šťastní, že jsem mezi nimi.

Seděli jsme všichni v obýváku  a Lily mi přinesla kytky, co natrhala na louce. Šla jsem je tedy dát do vázy.

Položila jsem je na stůl, abych mohla napustit vodu do vázy a v tom jsem dostala vizi.

Stáli tam dva upíři, které jsem ihned poznala. Byli to ti, co nás na lovu přepadli.  Zrovna podávali hlášení svému vůdci.

Vůdce se jich zeptal. 

         „Kde máte tu holku?“

         „Ta blbá holka, nám skočila do rány, když jsme chtěli zabít jejího druha.“ Řekl jeden z nich.

         „Vy idioti, všechno jste zkazili. Ta holka nám měla pomoct, při získávání cizích území. Mohli jsme se stát nejmocnějšími upíry.“ Řekl vůdce a poslal je pryč.

         „Alespoň v jednom máme výhodu, ta holka je nemůže varovat, před tím, že je chceme napadnout, získat území a zabít je.“ Řekl s úšklebkem vůdce.

Váza z vodou mi vypadla z rukou a roztříštila se.

Byla jsem v šoku z toho, co jsem se dozvěděla.

         „Alice, co se stalo?“  Volal na mě Jasper.

Stála jsem tam neschopná slova. Vyrušila mě až Rosalie.

         „Alice, Alice.“ Zatřásla se mnou.

         „Kde je Jasper?“ Ptala jsem se.

         „Je vedle.“ Odpověděla nechápavě.

Jen jsem přikývla a šla k ostatním.

         „Carlisle….budeme mít velké problémy.“ Řekla jsem.

         „Proč? Co si viděla?“ Ptal se mě.

Než jsem stihla odpovědět, vložil se do toho Edward.

         „Upíři co napadly Alici a Jaspera, chtějí zabrat naše území a zabít nás.“

         „Ještě, že si myslí, že jsem mrtvá.“ Řekla jsem a sklopila oči.

         „Jak… jak to myslíš Alice?“ Ptal se zděšeně Jasper.

         „No myslí si, že vás nemůžu varovat.“ Odpověděla jsem mu.

         „Dobře a chtějí jen naše území?“ Ptala se Esme.

         „Ne, chtějí jich víc.“ Odpověděl Edward.

Jasper zavrčel.

         „To se mi nelíbí, vím jaká byla Maria, když tohle dělala. Byla šílená a velmi nebezpečná, zabíjela i své lidi.“

         „Takže máš s tím zkušenosti a můžeš nám pomoc.“ Řekla Bella.

Podívala jsem se překvapeně na Bellu a nesouhlasně zavrčela.

Několik dní se nic nedělo, přesto jsme se připravovali na útok.

Chtěli jsme pomoc od vlků, ale Jacob nám řekl, že Sam a jeho smečka jsou mimo tohohle území a vrátí se až za měsíc.

Druhý den jsem viděla, že smečka, která mě chtěla, už je blízko našeho území.

Carlisle rozhodl, že se půjdeme ještě posílit, před bitvou.

Ulovili jsme 4 srny a začali se krmit. Dostala jsem rychlou vizi, že jsou tady, ale než jsem ostatní stihla varovat, skočili na nás.

Bojovali jsme a Jasper se držel blízko mě, aby mě chránil.

Najednou jeden z nich odhodil Jaspera, ale on ho přemohl a postavil se zpátky přede mě.

         „Dost, nechte je.“ Rozkázal  jeden upír a přišel mezi nás. Poznala jsem v něm vůdce.

         „Ale, ale ty žiješ?“ Ptal se a podíval se na mě.

         „Co od nás chcete?“ Vložil se do toho Carlisle.

„Chceme tu tmavovlasou malou upírku.“ Řekl vůdce.

Jasper se napnul a zavrčel.

         „NIKDY!“

         „Když nám jí vydáte, budete všichni žít a mít svoje území.“  Prohlásil vůdce.

To však Jasperův názor nezměnilo.

         „A co když půjdu místo ní já?“ Ozvala se náhle Lily.

         „Ty jsi nám k ničemu.“ Zavrčel vůdce.

         „Mám stejné schopnosti, jako Alice, ještě lepší.“ Řekla Lily.

„Co to vyvádí?“ Ptala jsem se v duchu.

         „Máš stejné jako ona?“ Ujišťoval se vůdce.

Lily jen přikývla.

         „Dobrá půjdeš s námi tedy ty.“ Rozhodl.

Lily šla k nim a já jí v tom chtěla zabránit, ale Jasper mě chytil a pevně mě držel.

         „LILY NEDĚL TO.“ Zakřičela jsem, ale vůdce jí popadl a celá jeho smečka odešla.

                                         JASPER 

Stále jsem Alici držel v pevném sevření a snažil se jí uklidnit.

Alice se pomalu uklidnila a já povolil stisk. Začali jsme se pomalu vracet domů.

Odvedl jsem Alici do našeho pokoje, kde se zhroutila.

         „Proč si to udělala, proč?“ Vzlykala Alice.

Trvalo mi dlouho do noci, než jsem jí dokázal zklidnit.

         „Co tam sní budou dělat?“ Ptala se mě.

Nedokázal jsem jí odpovědět.

Alice se zamyslela a pak mi řekla svůj nápad.

         „Mohla bych se s ní propojit, přes naše vize.“

         „Ne Alice, víš, jak moc riskuješ a já tě nechci po druhý ztratit.“ Rozmlouval jsem jí to.

Druhý den jsme měli poradu, u které Alice nebyla.

                                         ALICE

Snažila jsem se navát s Lily kontakt i přes Jasperovi obavy.

Povedlo se mi to za několik minut. Viděla jsem, jak si Lily vyvolává vizi. Byla neuvěřitelně soustředěná, což jí vyčerpávalo.  Snažila jsem se zůstat napojená, abych viděla, co chystají. Za chvíli se jí to podařilo.  Smečka z Gardinie přepadla smečku v Andách.  Nahnali je na jedno místo a jednoho po druhém probodli nožem jako mě. Náhle jsem pocítila stejnou bolest, jakou způsobili mě.

Vykřikla jsem a vize se přerušila.

Lehla jsem si do postele a schoulila se do klubíčka, abych zmírnila bolest.

V tom vtrhl do pokoje Jasper a klekl si ke mně.

         „Alice…“

         „Jaspere… chtěla jsem jen vidět Lily, ale ona si zrovna vyvolávala vizi, kterou jsem viděla i já. Vraždili zrovna jednu smečku v Andách a měli jed, který mě málem zabil. Díky té vizi mě rána znovu bolela.“ Vysvětlovala jsem Jasperovi.

         „Alice, proč si mě neposlechla…přesně proto jsem ti to nechtěl dovolit.“  Zlobil se na mě Jasper.

                                      JASPER

Sedl jsem si k Alici a hladil jí po vlasech, aby se uklidnila.

Alice chtěla Lily zachránit, ale nevěděla jak. Občas jí viděla a  děsilo jí k čemu je nucená.

         „Musíme jí odtamtud dostat.“ Rozhodla se.

Všichni souhlasili a tak jsme začali plánovat, jak to provedeme.

Alice nás informovala, že už se chystají zničit třetí smečku a zabrat další území.     

Alice nás prosila, abychom tam jeli a zachránili je.

Carlisle souhlasil a tak jsme se tam rozjeli je varovat.

Zařídili jsme si letenky do Arkansasu.

Dorazili jsme do Riveru a hledali jsme území, kde smečka bydlí.

Alice nás vedla, znala trasu.

Dorazili jsme na jejich území, kde nás zastavila stráž.

         „Co tady chcete?“ Ptal se jeden z nich.

         „Hledáme vašeho vůdce, potřebujeme s ním mluvit, je to naléhavé.“ Prosil Carlisle.

Oba se na sebe nejistě podívali a pak vzali Carlisla s Edwardem a odvedli je.

Čekali jsme tam asi čtvrt hodiny.

Když se vrátili, oznámili nám, že nás přijali.

Stráž nás všechny zavedla do jeho domu.

         „Jaspere… jsi to opravdu ty?“ Náhle se zeptal hlavní upír.

Podíval jsme se na něj a poznal v něm muže, kterého jsem zachránil, před Mariou, která ho chtěla zabít.

         „Georgi?“ Divil jsme se.

         „Koukám, že sis našel správnou cestu.“ Usmál se.

         „Carlisle mi vše řekl, jak je můžeme porazit?“ Ptal se.

Podíval jsem se na Alice, která o nich toho věděla nejvíc.

         „Bude těžké je porazit, je jich moc.“ Řekla Alice.

         „Můžeme je napadnout dříve.“ Napadlo Edward.

Všichni souhlasili.

         „Všechny je zničíme!!“ Rozhodl Georg.

         „NEE!!“ Vykřikla Alice.

Georg se na ní nechápavě podíval.

         „Georgi, mají naší dceru a využívají její schopnosti. Tu nesmíte zabít.“ Vysvětlil jsem mu.

         „Jak jí poznáme?“  Ptal se.

         „Jediná z nich je blondýna a je malé postavy jako já.“ Řekla Alice.

                        

                                       ALICE

Obě smečky byli na válečné poradě.

George s Jasperem  se ujali vedení. Všichni na mě spoléhali.

Dostala jsem vizi, na kterou jsme všichni čekali.

Smečka z Gardinie byla blíž, než jsem si myslela. Lily byla s nimi. Chtěli po Lily aby si vyvolala vizi, jak dopadne bitva. Ona se však bránila a jeden z upírů na ní použil svou schopnost. Upír se jí dotkl a ona nemohla dýchat i já jsem nemohla popadnout dech.

Vize se přerušila a já ležela na zemi,  Jasper mě podpíral.

         „Alici vzpamatuj se.“ Volal Jasper.

         „Miláčku…. Lily …. Lily je vede k nám. Nemáme už čas.“ Oznámila jsem Jasperovi.

Georg určil místo kde by jsme je mohli napadnout.

         „Jsi si jistý, že tam budou?“ Ujišťoval se Jasper.

         „Nemají jinou možnost, musí tudy jít.“ Řekl George.

Vydali jsme se tedy na louku a ukryli jsme se v lese a tam na ně čekali.

Přišla rychlá vize, že jsou tady.

         „Zvládneme to.“ Uklidňoval mě Jasper.

S napětím jsme čekali, až vyjdou z průsmyku na louku.

Když vyšli, bylo jich více, než jsme čekali.

Ani jsme se nehnuli, aby necítili náš pach. Když byli dostatečně blízko Jasper dal povel a my na něj zaútočili.

Upíří smečka z Gardinie byla překvapena.

Hledala jsem Lily, ale bylo to obtížné, protože každou chvilku se na mě nikdo vrhl.

Viděla jsem zbytek své rodiny, jak úporně bojují. Bella zrovna používala svůj štít, aby chránila Carlisle a Esme.

Jasper si také vedl velice dobře.  

Nepřátel ubývalo, ale stále jsme měli co dělat, abychom to přežili.

Bojovala jsem se silným upírem, který byl jejich vůdce. Byl vytrvalí a já už ztrácela sílu. Chtěla jsem to už skončit, ale on se otočil a prudce mě odhodil.  Letěla jsem chvíli vzduchem a pak jsem dopadla do trávy.  Snažila jsem se vstát, ale on už byl u mě a chtěl mě zabít, ale nikdo na něj zezadu skočil. Pustili se do sebe. Vstala jsem a chtěla pomoct. Ve svém zachránci jsem poznala Lily a šla jí pomoci. Než jsem však doběhla k nim, Lily vykřikla a skácela se k zemi.

Měla jsem vztek a tak jsem se vrhla na vůdce.

Po chvilce souboje jsem ho zabila.

Běžela jsem k Lily, která ležela v trávě.

         „Lily, Lily…“ Třásla jsem s ní.

         „Mami….děkuju ti za všechno… mám…“

To už však Lily nedořekla.

                                JASPER

Boj skončil a já se radoval. Hledal jsem Alici a Lily.

Rozhlížel jsem se po louce a konečně jí zahlédl.

Alice klečela v trávě a někoho držela v náručí.

Když jsem přišel blíž poznal jsem naší dceru.  

Klekl jsem si k Alici a hladil jí.

         „Zachránila mě.“

Řekla Alice najednou  a  schoulila se do mé náruče.

         „Alice…“ Pošeptal jsem.

Dorazili k nám i ostatní. Carlisle se snažil Lily zachránit, ale už bylo pozdě.

Vzal jsem Lily do náručí  a Alice šla potichu za mnou. Vraceli jsme s přáteli na jejich území.

Alice se rozhodla, že Lily pohřbíme tady.

Ještě ten den jsme se s  Lily rozloučili. Bylo velice těžké, pro nás oba.

Přátelé nám byli vděční a děkovali nám za záchranu.

Druhý den jsme jeli domů. Alice vůbec nemluvila.

Alice, šla doma rovnou do pokoje Lily. Velice jí to zasáhlo, že Lily zemřela, aby jí zachránila.

Šel jsem za ní, nemohl jsem jí teď nechat samotnou. Když jsem vešel do pokoje Lily. Alice seděla na její posteli a svírala jejího oblíbeného medvídka.

Pohled  na ní mě velmi zarmoutil . Sedl jsem si k ní a utěšoval jí.

Alice trvalo velice dlouho, než se vyrovnala se ztrátou Lily.

Lily mi sice také moc chyběla, ale ztrátu Alice, bych nepřežil.