KDO JDE PO ALICI?

                                    ALICE

Našla jsem si práci, abych nemyslela tolik na ztrátu Lily.

Carlisle mi zařídil učení dětí v nemocnici. Pomocí her jsem je učila matiku a češtinu. Děti si mě zamilovali a já je.

Doma jsem Jasperovi vyprávěla, jak jsou ti děti šikovné.

Jednoho dne jsem šla za dětmi, když do mě vrazil nějaký mladík  a vyrazil mi knížky z rukou.

         „Nemůžete dávat pozor?“ Ohradila jsem se.

         „Promiňte, slečno já nerad.“ Řekl mladík v bílém plášti a pomáhal mi.

         „Vy jste nová učitelka?“ Ptal se najednou.

         „Ano, ale omluvte mě, děti už na mě čekají.“ Usmála jsem se a odešla.

Každý den jsem potkala doktora Fitcheralda občas jsme prohodili pár slov.

Jedno odpoledne jsem vycházela z nemocnice a on na mě čekal před budovou.

         „Nechtěla by jste se mnou dnes na večeři?“ Zeptal se mě.

         „Nezlobte se, ale dnes nemůžu. “ Omlouvala jsem se.

         „Slečno Alice.“ Zadržel mě a chtěl mě políbit. Vytrhla jsem se mu a běžela k autu.

Doma už na mě čekal Jasper, který mě vzal ven.

         „Jak bylo v práci?“ Ptal se Jasper.

         „Jo děti byly dneska úžasný. Moc jsme se nasmáli.“ Odpověděla jsem, ale myšlenky jsem měla nikde jinde.

Přemýšlela jsem, zda Jasperovi řeknu o tom mladém doktorovi, který mě sleduje.

         „Alice, co je? Jsi nějaká zamlklá. Co tě trápí?“ Ptal se Jasper starostlivě.

         „Ale….nic… jen jednomu dítěti se dneska přitížilo.“ Zamluvila jsem to.

         „Jistě bude v pořádku.“ Řekl Jasper a já se na něj usmála.

Druhý den jsem jela znovu do nemocnice.

Šla jsem k výtahu, ale za mnou běžel i doktor  Fitcherald a vběhl do výtahu.

Byla jsem nervózní.

Najednou se na mě Fitcherald podíval a bez řeči mě přitiskl ke stěně výtahu a políbil mě.

Okamžitě jsem ho prudce odstrčila a dívala se na něj vyděšeně.

         „Co si to dovolujete?“ Vykřikla jsem.

         „Od první chvíle co jsem vás uviděl na vás stále myslím. Miluju vás.“ Odpověděl mi.

Byla jsem naprosto v šoku. Dveře výtahu se konečně otevřeli, než jsem vystoupila, řekla jsem mu.

         „ Jsem šťastně vdaná.“

Nechala jsem ho stát překvapeného ve výtahu a odešla jsem.

Děti si všimly, že jsem smutná.

         „Usmějte se na nás.“  Prosilo mě jedno z dětí.

Musela jsem před dětmi skrýt své obavy.

Po dvou hodinách jsem jela konečně domů.

         „Musím to Jasperovi říct.“ Pomyslela jsem si.

                                        JASPER

Alice dorazila konečně domů a šla ihned ke mně, byla rozrušená.

         „Miláčku můžu s tebou mluvit o samotě.“ Prosila mě.

Odešli jsme tedy do našeho pokoje a sedli si na postel.

Alice dlouho mlčela. Nakonec mi však řekla co se děje.

         „Jaspere…v nemocnici je jeden doktor, kterému se líbím. Dneska… když přistoupil do výtahu…jen tam stál, ale pak mě přitiskl ke stěně výtahu a políbil mě. Ihned jsem ho odstrčila.“ Domluvila Alice vyděšeně a rozplakala se.

         „Alice, pojď sem.“ Přitiskl jsem si jí k sobě.

         „Ty se na mě nezlobíš?“ Řekla najednou.

         „Proč bych se měl zlobit Alice, nic si neudělala.“ Divil jsem se, co to je za hloupou otázku.

         „Ví to Carlisle?“ Zeptal jsem se.

Jen zavrtěla hlavou. 

Myslel jsem na to jak Alici ochránit. Nechtěl jsem, aby přišla o práci, kterou měla ráda. Zároveň jsem se o ní bál. Musel jsem si promluvit s Carlislem.

Šli jsme tedy s Alicí do Carlisovi pracovny.

         „Můžeme s tebou mluvit prosím?“  Ptal jsem se Carlisle.

         „Jistě co potřebujete?“ Ptal se Carlisle.

Oba jsme mu řekli co se děje. Že jeho kolega obtěžuje Alici.

         „Alice, já ho nemůžu vyhodit. Je to dobrý doktor. Leda, že opustíš práci, nechci, aby se ti něco stalo.“ Řekl Carlisle.

„Dobře odejdu.“ Souhlasila.

Myslel jsem si, že to konečně skončilo, ale byl jsem na omylu.

Alice, už byla mnohem klidnější.

Jednoho dne jí přišla sms z cizího čísla.

Alice mi podala její mobil s překvapeným výrazem.

Četl jsem si sms.

         „Drahá, Alice. Jste to nejkrásnější, co jsem kdy poznal.  Doufám, že se ještě setkáme. Miluji vás.“

Podíval jsem se na Alici.

         „Neodpovídej Alice.“ Varoval jsem jí.

                                          ALICE

Každý den mi posílal několik sms deně.  Už jsem nevěděla, co mám dělat. Trvalo to už 14 dní.

K sms se přidali ještě telefonáty.  Bylo to peklo.

Volal mi každý večer a ptal se, zda jsem nezměnila názor.

Jasper, který viděl, že to už nezvládám, mě vzal na lov. Ostatní šli s námi.

Když jsme se vrátili, já s Jasperem jsme šli do naší ložnice.

Když jsem otevřela dveře pokoje, zastavil se mi dech.

V ložnici bylo plno růží a svíček. Na posteli ležela krabička s prstýnkem a u něj dopis. Věděla jsem, že Jasper o tom nic neví.

         „Vezmi si mě.“ Přečetla jsem na hlas.

Jasper mě okamžitě odvedl do své pracovny a poprosil holky, aby to uklidili.

Najednou mi zazvonil mobil. Vzala jsem to a ozvalo se.

„Jak se ti to líbilo?“ Ptal se povědomý hlas.

Jasper mi vytrhl mobil z ruky a začal mu vyhrožovat.

         „Poslouchejte, jestli okamžitě toho nenecháte, budete litovat.“ Řekl a zavěsil.

Byla jsem tak vyděšená.

         „Alice, neboj se, to zvládneme.“ Uklidňoval mě Jasper a políbil mě.

         „Já už nemůžu Jasperer, nemůžu.“ Dala jsem si hlavu do dlaní a rozplakala se.

         „Alice, nechceš jet s holkami na nákupy?  Přijdeš na jiné myšlenky.“  Navrhl Jasper a otřel mi slzy.

Jen jsem přikývla. 

Po chvíli jsme jely jen s Rosalii. Bella nechtěla.

V obchoďáku jsem se rozptýlila. Obě jsme zkoušely různé šaty a doplňky. Moc jsem si to užívaly, až jsme zapomněly na čas.

Doma jsme předváděly, co jsme si koupili. 

Druhý den jsem chtěla navštívit děti.  Přemlouvala jsem Jaspera, aby mě nechal jet. On bohužel nemohl. Musel něco vyřídit ve městě a bylo to na celý den.

Jela jsem tedy za dětmi.  Byli moc šťastné. Byla jsem tam dvě hodiny.

Rozloučila jsem se s dětmi a chtěla jsem jet domů.

Na parkovišťi moje auto nebylo. Carlisle už v nemocnici nebyl. Začala jsem tedy prozvánět Jaspera, ale on mi to nebral.

         „Musím jít tedy domů pěšky, stejně musím lovit.“ Řekla jsem si a vydala se na cestu.

Šla jsem po kraji silnice, která se zrovna opravovala.  

 Znovu jsem prozváněla Jaspera, stále mi to nebral a já o něm měla stra. když jsem najednou spadla do díry a praštila se do hlavy. Stratila jsem vědomý.

                                         JASPER

Konečně jsem měl vše vyřízeno a těšil jsem na Alici.

Najednou do mě nikdo vrazil.

         „Promiňte já nerad.“ Omlouval se cizí muž.

         „Nic se nestalo.“ Zamumlal jsem a dál myslel na Alici.

Chtěl jsem jí zavolat, ale nemohl jsem najít svůj mobil.

         „Měl jsem ho přece v kapse?“ Divil jsem se.

Přidal jsem do kroku, abych byl co nedříve doma.

         „Ahoj je tady Alice?“ Ptal jsem se ostatních.

         „Ještě nepřijela, nejspíše se zdržela.“ Řekla Esme.

Zamyslel jsem se a pak jsem si uvědomil, že šla možná lovit.

Belle najednou zazvonil mobil.

         „Ahoj, jo je tady. Jaspere Charlie chce s tebou mluvit.“ Řekla Bella a podala mi mobil.

         „Ano, co potřebujete?“  Ptal jsem se.

         „Jaspere, přijeďte k mostu u nemocnice.  Počkám tam na vás.“ Řekl Charlie.

         „Co se stalo?“ Ptal jsem se ještě.

         „Je mi líto, ale Alice měla vážnou dopravní nehodu.“ Řekl Smutně Charlie a položil to.

Stál jsem tam jako opařený. Popadl jsem klíčky od auta a jel na místo nehody.

Když jsem tam přijel, bylo tam spousta policistů a hasičů. Vylezl jsem s auta a hledal Charlieho.

Konečně jsem ho našel.

         „Jaspere, je mi to moc líto.“ Utěšoval mě Charlie a já koukal na zbytky Alicina Porche.

         „A Alice?“ Podíval jsem se na Charlieho smutně.

         „Našli jsme tam ohořelé tělo.“ Odpověděl Charlie.

Byl jsem na pokraji sil. Charlie mi ještě dal náramek, který jsem jí kdysi koupil.

Moje milovaná Alice, už tady není.

Jel jsem zpátky donů.  Tam jsem to řekl ostatním a šel do pokoje.

Svíral jsem její náramek a vzpomínal na společné chvíle.

Myslel jsem na to, co bude dál. Neměl jsem důvod tady zůstávat.  Chtěl jsem odtud odejít, všechno mi to tady Alici připomínalo.

                                           ALICE

Probudila jsem se po několika hodinách. Už bylo světlo a dělníci už pracovali. Začala jsem volat o pomoc, ale nikdo mě neslyšel. Byla jsem vyčerpaná a žíznivá.  Přesto jsem znovu volala o pomoc.  Konečně mě našli dva muži.

         „Slečno, jak jste se tam dostala?“   Ptal se jeden.

         „Nevím, pomozte mi.“ Volala jsem.

Dělníci mi tam za chvíli dali žebřík.

Snažila jsem se po něm vylézt, když se mi to konečně podařilo, vyčerpáním jsem znovu omdlela.  

Probudila jsem se až v nemocnici. Stál u mě Carlisle.

         „Kde… kde je Jasper? Je v pořádku?“ Ptala jsem se zesláble.

         „Uklidni se Alice, je na cestě sem.“ Řekl Carlisle.

Carlisle mi přinesl krev, abych nabrala trochu sil.

Konečně dorazil Jasper.

         „Alice, ty můj poklade, jak je ti?“ Vyptával se Jasper a tiskl mě v náručí.

         „Je to lepší. Kde je moje auto?“ Ptala jsem se.

         „No Alice… tvoje auto…shořelo…hlavně že ty jsi v pořádku.“ Řekl Jasper opatrně.

         „Jak shořelo?“ Ptala jsem se.

         „No to nevíme, ale myslel jsem, že jsi ho řídila ty.“ Odpověděl Jasper.

         „Já…já jsem..“ Nemohla jsem si vzpomenout, co se přesně stalo.

         „Alice, co si vlastně pamatuješ poslední?“ Ptal se Carlisle.

         „Vím, že jsem volala Jasperovi, ale tis to nebral a já se bála, že se ti něco stalo. Víc si nepamatuju.“ Odpověděla jsem.

         „Nemohla ses mi dovolat, protože mi nikdo ukrad mobil.“  Řekl Jasper.

Zkoušela jsem si vybavit, co se stalo dál. Dostala jsem vizi.

Byl tam doktor  Fitcherald zařizoval pokoj a povídal si pro sebe.

         „Alice bude moje. Jasper si myslí, že je mrtvá. Můj plán vyšel dokonale. Ani neví, že jsem mu ukradl telefon já a dal  do auta mrtvé tělo jiné dívky. Alice teď bude jenom moje.“ Usmíval se.

Vize skončila a mě došlo, že v tom má prsty doktor.

         „Alice?“ Oslovil mě Jasper.

         „To je neuvěřitelný. Jak to mohl udělat?“ Divila jsem se.

         „Co si viděla?“ Naléhal Jasper.

Všechno jsem jim řekla.

         „Já nechápu, jak se z něj mohl stát takový cvok.“ Nechápal Carlisle.

         „Popletla jsem mu hlavu a on si myslí, že mě získá.“ Řekla jsem.

Za týden, mě Carlisle pustil domů. Charlie už vše věděl a doktor byl zadržen.

Byla jsem zase v bezpečí.

Jasper mi koupil nové auto, žluté Porche 911.

 Konečně jsme byli zase oba v pohodě.