ALICE
Ta
nesnesitelná bolest a pálení pomalu ustupovalo.
Otevřela
jsem oči, kolem mě byla tma, ale přesto jsem vše viděla ostře. Vůbec jsem
nevěděla, kde jsem a nic jsem si nepamatovala. Jediné co jsem začala vnímat,
byla nepředstavitelná žízeň. Začala jsem
hledat východ. Když jsem se dostala ven,
hledala jsem vodu.
Město bylo
daleko. Slyšela jsem, jak někde teče voda. Uvědomila jsem si, že moje smysly
jsou citlivější, něž dřív. Běžela jsem za zvukem vody. Uběhla chvilička a já stála u potůčku. Klekla
jsem si a naklonila se nad vodu.
Když jsem
uviděla svůj odraz na hladině, vyděsila jsem se.
Ta dívka ve
vodě, vypadala jako já, ale měla bledou tvář a tmavě černé oči, tak tmavé, že
ani panenky nebyly vidět.
„Jsem to vůbec já?“ Ptala se sama sebe.
Znovu mě
vyrušila žízeň. Nabrala jsem si tedy trochu vody a napila.
Voda neměla
žádnou chuť a vůbec mi neuhasila mou silnou žízeň.
Nevěděla
jsem, co mám dělat.
Toulala jsem se po lesní cestě, když jsem
ucítila neznámou vůni.
Šla jsem za
ní. Vůně byla čím dál blíž a moje žízeň zesílila. Došla jsem k místu, kde
byla vůně nejsilnější. Páslo se tam několik srn.
Zhluboka
jsem se nadechla, moje tělo se napnulo a já vyrazila k srnám.
Srny se
rozeběhly. Běžela jsem za jednou z nich, po chvíli jsem jí dostihla a
skočila na ní. Srna se bránila, její krční tepna silně pulsovala. Už jsem to
nemohla vydržet, moje rty se rychle přiblížili ke krku srny a moje zuby
prokously její hrdlo. Její krev mi stékala po bradě a krku. Byla zvláštní, ale uvědomila jsem si, že mi
hasí tu nesnesitelnou žízeň. Když jsem se nakrmila, cítila jsem se silná.
Konečně jsem
si uvědomila co, vlastě jsem, trochu mě to vyděsilo. Bála jsem se, co bude dál.
Přemýšlela
jsem, kam mám jít, když se najednou pře mýma očima objevil mladík. Měl světlé
vlasy a zvláštní oči zbarvené do karmínu. Byl jako já – upír. Stála u něj
tmavovlasá žena a něco mu říkala. Pak ho oslovila jménem.
„Jaspere…“
Jeho jméno
mi utkvělo v paměti. Byl tak nádherný, zamilovala jsem se do něj.
Náhle jsem
byla zase sama v lese. Musela jsem odejít s toho města.
Každý den
jsem o něm měla vizi a těšila se na naše setkání. Věděla jsem, že jednou budeme
spolu.
Musela jsem
ho však nechat, aby on našel mě.
Pár let jsem
na něj čekala.
Odjela jsem
z Mississippi do Philadelphie, do malého městečka a chodila jsem tam do
jednoho baru, kde jsme se s Jasperem měli setkat.
JASPER
Už, jsem u Marii několik staletí a už jsem
nechtěl, měnit nevinné lidi v upíry. Mariia si všimla mé změny v chování.
Cítil jsem z ní vztek a nenávist vůči mě. Tušil jsem, že se mě chce
zbavit. Přemýšlel jsem jak se jí zbavit
dřív.
Jednoho
večera jsem seděl sám venku. Když mě někdo vyrušil.
„Jaspere…“
Zvedl jsem
hlavu a vedle mě stál petter.
„Pojď se mnou.“
Neváhal jsem
ani minut, odešel jsem s ní od Marii.
Cestoval
jsem s Charllottou a Petterem, několik let, stále mi vyprávěli o jiných
smečkách. Jak jsou moderní.
Petter se
Charrlottou se živi lidskou krví a já též.
I když jsem
lidi už neměnil, vždy když jsem měl nějakou oběť a zabíjel jí, cítil jsem
z ní všechny ty emoce.
Nemohl jsem
s nimi dál žít, odešel jsem od nich a toulal se sám. Stranil jsem se lidí,
ale moje žízeň mě ovlivňovala.
Jedoho
deštivého dne jsem zabloudil do městečka ve Philadelphii, kde jsem cítil neznámého
upíra. Abych byl méně nápadný šel jsem se schovat před deštěm do jednoho
z místních barů. Tam byla ona vůně nejsilnější.
ALICE
Seděla jsem
u baru a jako vždy jsem si dala čaj. Náhle se otevřely dveře a tam stál on. Byl
tak krásný. Stál tam a rozhlížel se nervózně po místnosti, sledovala jsem ho.
Seskočila
jsem z barové židle a šla jsem pomalu k němu. Nahrbil se, ale já ho
vzala za ruku a řekla.
„Nechal jsi mě čekat dost dlouho.“
Zastyděl se
a řekl medovým hlasem.
„Omlouvám se vám madam.“
Viděla jsem,
jak tu mezi lidmi trpí, a tak jsem ho odvedla do hotelu v kterým jsem měla
zaplacený pokoj.
V hotelu
jsme si sedli naproti sobě.
Stále se na
mě díval.
„Jazzy , jmenuji se Alice a vím o tobě
všechno. Mám vize, věděla jsem, že tento den přijde. Taky vím, že máš dost
zabíjení lidí, ale já znám způsob, jak uhasit žízeň jinou krví než lidskou.“
Ani se
nepohnul, pozorně mě poslouchal a tak jsem pokračovala.
„Můžeme lovit zvířata, není to zrovna delikatesa, ale zasytí tě to.“
Malinko se
usmál.
„Jistě máš žízeň?“ Zeptala jsem se.
Jen přikývl
a já ho tedy zavedla do lesa.
Vyrazili jsme k srnám.
Krmili jsme se, ale Jasperovi zvířecí krev
nechutnala.
JASPER
Otevřel jsem
dveře baru. Bylo tam spousta lidí, vůně jejich krve mě dráždila. Najednou jsem zahlédl upírku, která seděla u
baru. Nahrbil jsme se, moje zkušenosti mi říkaly ať nikomu nevěřím. Když
seskočila ze židle, byla malinká.
„Tu snadno
přeperu.“ Řekl jsem si v duchu.
Šla pomalu
ke mně a chytla mě za ruku.
„Nechal jsi mě čekat dost dlouho.“ Řekla
zvonivým hláskem.
Zastyděl
jsem se.
„Omlouvám se vám madam.“
Všiml jsem
si jak má zvláštně zbarvené oči do zlatohnědé barvy.
Ta dívka mě
vzala za ruku a odvedla z baru do hotelu. Sedl jsem si naproti ní.
„Jazzy, jmenuju se Alice…“
Poslouchal
jsem její melodický hlas. Vše mi vysvětlila a já se do ní zamiloval. Ještě
nikdy na mě nikdo nebyl tak milí.
Jistě máš žízeň?“ Zeptala se.
Přikývl jsem
a rozhodl se, že jí budu kamkoliv následovat.
Odvedla mě
tedy do lesa.
Alice se
ujala vedení a já jí s láskou následoval.
Ulovili jsme
srny a já se do ní pustil.
Alice měla
pravdu, tahle krev se s lidskou nedala srovnat, ale mělo to výhodu.
Nemusel jsem zabíjet lidi a necítit ty jejich emoce. Začali jsme spolu cestovat
a já byl šťastný, že jsem k sobě našel spřízněnou duši.
ALICE
Já a Jasper
jsme spolu cestovali už půl roku. Oba jsme se do sebe zamilovali.
Jasper byl
moc rád, že jsem mu pomáhala zvyknout si na zvířecí krev, ale někdy se prostě
neovládl a zabil člověka. Vždy ho to velice rozhodilo a omlouval se mi za to.
Já jsem ho vždy utěšila, že to chce čas, věděla jsem, že to pro něj není lehké,
vždyť tolik let zabíjel lidi, ale snažil se a to bylo důležité.
Jasper
mě chtěl představit svým přátelům Petterovi a Charlottě.
Věděla jsem,
o koho jde, často jsem je viděla ve svých vizích s ním. Tedy alespoň
Pettera.
Díky
mému daru jsme věděli, kde přibližně jsou. Mohli jsme se tam dostat snadno
vlakem.
„Potřebuju koupit jízdenky, ale…?“ Řekla jsem
Jazzovi.
„ Já mám
nějaké peníze.“ Odpověděl.
Když už jsme
byli před vlakovým nádražím, Jasper ztuhl.
„Jazzy jsem tady, zvládneš to. Já to
vím.“ Uklidňovala jsem ho s úsměvem.
Jasper mě
vzal za ruku a šli jsme koupit jízdenky a poté šli do vlaku. Sedli jsme si do
kupé, které bylo volné a zavřeli dveře.
Cesta byla
dlouhá a Jazz byl velice nervózní.
Za dvě
hodiny jsme byli na místě.
JASPER
Já a Alice
jsme spolu cestovali už půl roku. Oba jsme se do sebe zamilovali.
Byl jsem moc
rád, že mi Alice ukázala nový způsob života. Snažil jsme se ovládat, ale někdy jsem to
nedokázal a moje žízeň mě přemohla. Vždy mě to rozhodilo, ale Alice měla se
mnou trpělivost. Když jsem někoho zabil ,omlouval
jsem se jí a bál se, že mě opustí. Alice mě ale chápala, nenechala mě
v tom.
Jednou jsme
se rozhodl, že Alici představím Petterovi a Charlottě.
Věděl jsem,
že Alice o nich už dávno ví díky svému daru.
Alice mi
řekla, kde přibližně jsou a jediná šance jak se k nim dostat byl vlak.
Šli jsme
k nádraží a já před vchodem ztuhnul.
Měl jsem
s toho strach, co když se neovládnu, co když se zase něco stane?
„Potřebuju jízdenky, ale …“ Vyrušila mě
z mých myšlenek Alice.
„Já nějaké mám.“ Odpověděl jsem jí, byl
jsem velice nervózní.
Alice mi
stiskla jemně ruku.
„Jazzy jsem tady, zvládneš to, já to
vím.“ Dodávala mi odvahu.
Oba jsme šli
koupit jízdenky a nasedli do vlaku.
Sedli jsme
si do prázdného kupé.
Cesta byla
velice dlouhá a já byl čím dál nervóznější.
Celou cestu
jsem Alici tiskl ruku, za dvě hodiny jsme byli konečně na místě.
ALICE
Dostala jsem vizi, kde Petter
s Charlottou teď jsou.
Vedla jsem
tedy Jaspera k jejich domu. Dorazili jsme k hezké vile na kraji
města.
Jasper
zaklepal. Dveře se po chvíli otevřeli a v nich stál Petter.
„Jaspere je to možné? A kdopak je to
s tebou?“ Ptal se.
„Ahoj tohle je Alice, poznali jsme se ve
Philadelphii v jednom baru.“ Odpověděl mu Jasper.
„Pojďte dál.“ Řekl Patter a seznámil mě
s Charlottou.
Jasper
vyprávěl, jak se díky mě změnil jeho život.
„Alice je vážně můj poklad, nevím, co
bych si bez ní počal.“ Řekl Jasper a políbil mě.
Pár dní jsme
s nimi byli, ale Jasper byl nesvůj kvůli jejich stravě.
Při lovu
jsme se vždy rozdělili, aby Jasper nepodlehl lidské krvi.
Chtěla jsem
Jaspera odvést pryč, aby se netrápil, ale Charlotta s Petterem nás
přemlouvali, abychom tam ještě zůstali.
Jednoho
večera, když jsme seděli všichni spolu dostala jsem vizi.
Maria
zjistila, kde jsme a hledala Jaspera. Chce ho zabít.
„Alice co je?“ Vytrhl mě Jasper.
„Jazzy, Maria jde po tobě. Je blízko.“
Odpověděla jsem mu.
Museli jsme okamžitě zmizet.
JASPER
Toulali jsme
se po městě, když Alice dostala vizi. Zjistila, kde Charlotta s Petterem
bydlí.
Moje milá mě
k nim zavedla ke krásné vile za městem.
Zaklepal
jsem na dveře, za chvíli mi otevřel Petter.
„Jaspere je to možné? A kdopak to je
stebou?“
Alice byla
trochu nervózní, ale já jí uklidnil.
„To je Alice, poznali jsme se ve
Philadelphii.“ Odpověděl jsem mu.
Petter nás
pozval dál. Tam se Alice seznámila i s Charlottou.
„Alice jé vážně můj poklad, změnila mi
život nevím, co bych si bez ní počal.“ Řekl jsem a políbil jí.
Byli jsme u nich pár dní, ale na lov jsme se
rozdělovali, nechtěl jsem do toho zase spadnout. Bylo to však pro mě těžké a
Alice mě chtěla odvést, abych se netrápil.
Charlotte
s Petterem nás však přemlouvali, abychom u nich ještě zůstali.
Jednoho
večera jsme si povídali, když jsem z Alice cítil velké napětí.
„Alice, co je?“ Ptal jsem se jí.
„Jazzy, Maria jde po tobě, je blízko.“
Řekla se strachem v hlase.
Byl jsem
šokován tím, že mě Maria hledá.
Museli jsme
okamžitě zmizet a tak jsme se rozloučili a odjeli.
ALICE
Snažili jsme
se na jednom místě nezůstat moc dlouho, aby nás Maria nenašla.
Jasper už
měl dost utíkání a skrývání se. Také se bál o mě. Rozhodl se, že Mariu zničí.
„To ne Jaspere, je moc nebezpečná!“
Varovala jsem ho.
„Právě proto to musím udělat, nedá nám
pokoj a já nehodlám stále utíkat a žít ve strachu.“ Odpověděl mi a políbil mě.
Začala jsem
sledovat Mariina rozhodnutí, abychom věděli kde je a protože jsem věděla, že
Maria míří do města, kde bydleli Charlotta s Petterem vrátili jsme se.
Jasper
poprosil pettera a Charlottu, zda nám pomůžou.
Vyhověli
nám,
Čekali jsme
na ní několik dní.
Dostala jsem
vizi, že Maria se chystá lovit a vezme to přes místní les. Všichni čtyři jsme tam vyrazili.
Došli jsme
do lesa a Jasper s Petterem a Charlottou se na sebe podívali, byla tam.
„Drž se u mě lásko!“ Nařídil mi Jasper.
Jen jsme
přikývla.
Schovali
jsme se za keře a vyčkávali.
Když se
konečně objevila Jasper se ní okamžitě vrhl.
Chvíli spolu
zápasili a pak se k nim přidali.
Přemohli
jsme jí a Petter jí zapálil.
„Jsi v pořádku?“ Ptal se Jasper.
„Asi ano…ještě nikdy jsem nezabila
upíra.“ Odpověděla jsem.
„Chápu pojďme domu.“ Řekl Jasper a
odešli jsme.
JASPER
Snažili jsme
se na jednom místě nezůstat moc dlouho, aby nás Maria nenašla.
Začínal jsem mít už dost utíkání a
skrývání se. Také jsme se bál o Alici.
„Zničím
Mariu!“ Rozhodl jsem se.
„To
ne Jaspere, je moc nebezpečná!“ Varovala mě Alice.
„Právě
proto to musím udělat. Nedá nám pokoj a já nehodlám stále jen utíkat a žít ve
strachu!“ Odpověděl jsem jí rázně, ale
když jsem viděl, jak se na mě dívá, políbil jsem jí.
Alice začala pomocí vizí sledovat
Mariu, abychom jí mohli zničit.
Alice mi řekla, že Maria míří do
města, kde bydlí Charlotta a petter a tak jsme se tam vrátili a prosili je o pomoc.
Věděl jsem, že Petter neodmítne, chtěl se také pomstít. Oba nám vyhověli a jsme
tam s nimi pár dní čekali na Mariu.
Alice nám konečně řekla, že je tady a
bude v místním lese na lovu.
Všichni jsme vyrazili. Alice byla
nervózní, bála se o mě.
Když jsme dorazili do lesa, všichni
jsme jí tam cítili. Petter s Charlottou se na mě podívali.
„Drž
se u mě lásko!“ Rozkázal jsem Alici.
Jen přikývla. Všichni jsme čekali na
Mariin příchod schovaní za keři.
Konečně se objevila. Neváhal jsem ani
vteřinu a skočil na ní. Překvapená Maria se semnou prala. Po chvíli se ke mně
přidali Petter, Charlotta i Alice.
Přemohli jsme jí a Petter jí zapálil.
Alice byla vyděšená a tak jsem šel
k ní.
„Jsi
v pořádku Alice?“ Ptal jsem se jí, ale ona se třásla jako osika.
„Asi
ano…ještě nikdy jsem nezabila upíra.“ Odpověděla mi roztřeseně.
„Chápu,
pojďme domů.“ Odpověděl jsem a všichni jsme šli.
ALICE
Cestovali jsme spolu už rok a já
poprvé dostala vizi o upíří rodině, která se živila zvířecí krví jako my.
Řekla jsem to Jasperovi a on je chtěl
najít.
„Rodiče
jsou Carlisle a Esme, mají adoptivní děti. Rose, Emmetta a Edwarda. Edward črte
myšlenky.“ Řekla jsem Jasperovi.
„Jo
a jmenují se Cullenovi.“ Řekla jsem mu.
Jasper je chtěl poznat, stejně jako
já.
Začali jsme je tedy hledat, protože
se stále přemísťovali. Konečně se v roce 1950 usídli ve Forks.
S Jasperem jsme za nimi odjeli.
Bydleli, krásné vile v lese.
Když jsme se u nich objevili, všichni
byli překvapení, co o nich víme. Přijali nás a Carlisle s Esme nás
adoptovali.
Měsíc po té
co jsme tam bydleli mě Jasper požádal o ruku.
Vzali jsme
se.
JASPER
Cestovali jsme spolu už rok a Alice
dostala vizi o upírech, kteří se živili zvířecí krví jako my.
Strašně moc jsem je chtěl poznat.
Alice mi o nich vše vyprávěla a mě se
to zamlouvalo čím dál víc.
Začali jsme je tedy hledat, protože
se stále přemisťovali. Našli jsme je až v roce 1950 v městečku Forks.
S Alicí jsme k nim odjeli.
Měli krásnou vilu v lese, což byl přínos. Nemusel jsem se bát, že nikomu
ublížím.
Když jsme se u nich objevili, všichni
byli překvapení, co o nich víme.
S láskou nás přijali a Carlisle s Esme
nás adoptovali.
Byl jsem šťastný za takovou skvělou
rodinu.
Měsíc po té, co jsme se k nim
přidali jsem Alici požádal o ruku a ona to přijala.
Vzali jsme se.
Žádné komentáře:
Okomentovat