pondělí 30. června 2014
ÚNOS LILI
KAPITOLA 1 ALICE
Lili, už
chodila do 4 třídy. Učení jí šlo a bavilo.
Měla tam dvě
kamarádky s kterými si rozuměla.
Jednou přišli holky ze školy, ale Lili byla
smutná a odešla ihned do svého pokoje.
„Nessie co je sní?“ Ptala jsem se.
„Nevím, už cestou domů se chovala
divně.“ Odpověděla.
Chtěla jsem
za ní jít, ale Jasper mě zarazil.
„Nech jí, to jí přejde.“ Řekl Jazz.
Poslechla
jsem ho.
Lili přišla,
až na večeři, byla pořád smutná a já nevěděla proč.
Sedla jsem
si k ní.
„Lili, stalo se něco?“ Ptala jsem se.
Lili jen
zavrtěla hlavou a dál jedla.
Po večeři
odešla do pokoje.
Asi kolem
desátí jsem jí šla dát dobrou noc. Když jsem vešla do pokojíčku, poslouchala
hudbu.
„Lili už je pozdě, měla by si už spát,
ráno musíš do školy.“ Řekla jsem.
Lili mě
poslechla uložila jsem jí a šla za Jaspere.
KAPITOLA 2 JASPER
„Už usnula?“
Ptal jsem se Alice, když vstoupila do mé pracovny.
Alice
přikývla a sedla si vedle mě.
„Miláčku, Lili něco trápí, nesvěřila se
ti.“ Ptal jsem se.
„Ne právě, že mi nic neřekla.“ Opověděla
mi.
„Třeba to bude jen maličkost, zítra bude
lépe.“ Řekl jsem.
Alice se
trochu zklidnila.
Abych Alici
přivedl na jiné myšlenky, navrhl jsem jít lovit.
Souhlasila,
vzala mě za ruku a šli jsme lovit. Nechali jsme Lili v péči Esme
s Rosalie.
Hledali jsme
srnky. Na louce se páslo stádečko a tak jsme vyrazili.
Alice dala
starosti za hlavu a užívala si lov.
Běžel jsem
za ní a hnal dvě srnky přímo k ní.
Když byla u
ní, strhla srnku rychle k zemi a zakousla se jí do krku.
Já jsem se
krmil vedle ní. Konečně jsem se nasytili.
„Díky Jaspere.“ Řekla Alice a políbila
mě.
„Není za co.“ Odpověděl jsem jí a
pomalinku jsme šli domů.
Povídali
jsme si.
Začalo svítat a i když se nám nechtělo domů,
zrychlili jsme.
Doma jsme si
ještě chvíli povídali, pak šla Alice vzbudil Lili.
KAPITOLA 3 ALICE
Připravila
jsem Lili snídani a šla za ní.
„Lili, vzbuď se, je čas jít do školy.“
Řekla jsem.
„Vážně tam musím?“ Ptala se mě Lili.
Dívala jsem
se na ní, překvapeně.
„Lili, proč tam nechceš?“ Ptala jsem se
jí.
„Ale, nic…“ Odpověděla Lili a šla dolů
na snídani.
Odvezla jsem
holky do školy.
„Tak se tam mějte hezky.“ Řekla jsem a
odjela.
Cestou
zpátky jsem dostala vizi. Byla jsem ve Volteře, na trůnech seděli dva muži a
jedna žena. Byli to upíři a kolem sebe měli dalších 12 upírů.
Když vize
skončila, prudce jsem zabrzdila a byla jsem šokovaná, že Voltera je znovu
osídlena.
Rychle jsem
se vzpamatovala a jela domů za ostatními.
Když jsem
dorazila do obýváku, byl tam jen Jasper s Emmettem.
„Kde jsou ostatní?“ Ptala jsem se,
naléhavě.
„Noo, Carlisle je v práci, Esme
s Rosalie jeli do města a Edward s Bellou jsou u sebe.“ Řekl Emmett.
Jasper
poznal, že se něco děje a šel ke mně.
„Alice, co je s tebou?“ Ptal se Jasper a
chytl mě za ruku.
„Voltera je znovu osídlená, na trůnech
seděli dva muži a jedna žena a ještě několik upírů.“ Vyhrkla jsem.
Emmett
leknutím upustil knihu a poslouchal.
KAPITOLA 4 JASPER
Nemohl jsem uvěřit,
co mi moje láska právě řekla.
Věděl jsem,
že její vize jsou pravdivé.
„To budou zase problémy.“ Vykřikl Emmett
a zvedl knihu, co mu před chvílí spadla.
„Znáš
je Alice?“ Ptal jsem se.
„Nikdy jsem je neviděla, ale vypadali
hrozivě. Budou jistě silní.“ Odpověděla a celá se zachvěla.
„Musíme to večer oznámit ostatním.“ Řekl
jsem, ale přišlo mi, že mě Alice nevnímá.
Měla strach,
co bude dál.
Chtěl jsem
něco říct, ale v tom vešli Nessie s Lili.
Nessie byla
veselá, ale z Lili jsem cítil bolest.
„Ahoj.“ Pozdravila Renesme.
Alice jako
by se probudila a ohlédla se k Lili.
„Jak bylo ve škole.“ Ptala se Alice.
„Jo dobrý, dneska jsme toho nového
učitele neměli.“ Odpověděla Lili.
KAPITOLA 5 ALICE
„Vy máte nového učitele?“ Ptala jsem se.
„Jo máme.“ Odpověděla Lili smutně.
„Taky ho nesnáším.“ Řekla Nessie.
Podívala
jsem se na holky.
„A jaký je?“ Ptal se Jasper.
„No, je na mě moc milí, pořád mě
chválí.“ Odpověděla Lili.
„A proč si byla tak smutná?“ Ptala jsem
se.
„Ostatní děti mě za to nemají rádi.“
Řekla Lili.
Ptala jsem
se holek, co chtějí dneska dělat.
Večer jsme
měli poradu a Renessme chtěla být u toho.
„O co jde?“ Ptal se Carlisle.
„Alice měla vizi, ale ať to řekne sama.“
Řekl Jasper.
„Voltera je znovu osídlená, viděla jsem
na trůnech dva muže a jedu ženu a měli ještě nějaké členy.“ Odpověděla jsem.
Všichni se
po sobě vyděšeně podívali.
„Jak jsem říkal, budou zase problémy.“ Řekl
znovu Emmett.
„A víš jistě, že jdou po nás?“ Ptala se
Esme.
„Já…“ Než jsem to stihla doříct, Renessme
mě přerušila.
„Ten nový učitel ve škole je asi upír.“
Řekla Nesie.
„Co že si to říkala?“ Ptala jsem se zděšeně.
Renessme mi
to zopakovala.
„Myslíte, že to je jeden z nich?“
Přemýšlel Carlisle.
Prosila jsem
Rennessme, aby mi ukázala svoje myšlenky.
Nessie ke
mně přistoupila a dala mi ruku na tvář.
Byl to jeden
z těch nižších upírů z Voltery.
„Jsi v pořádku Alice?“ Ptala se mě
Renessme.
„Co od nás chtějí a proč je jeden
z nich ve škole.“ Ptal se Edward.
KAPITOLA 6 JASPER
Byl víkend a
Lili si hrála s Renessme a Jacobem.
Alice se snažila
před ostatními chovat jako by nic, ale já věděl, že jí ta nová smečka dělá
velké starosti.
Nic jsme o
ní nevěděli a Aliciny vize nám nestačili na to, abychom zjistili, jak moc jsou
nebezpeční.
Jednoho
večera Alice dostala vizi.
Okamžitě
jsem k ní šel a čekal, až vize skončí.
„Budeš mít práci Jaspere.“ Řekla po
vizi.
Nechápal
jsem to.
„Co tím myslíš?“ Ptal jsem se, nervózně.
„Tolik novorozenců jsem ještě neviděla.“
Odpověděla mi.
Okamžitě
jsem to pochopil, nikdo tvoří novou armádu.
„Kolik jich bylo Alice.“ Ptal jsem se.
„Desítky Jaspere.“ Odpověděla mi.
Byl jsem
zaskočen, tolik upírů jsem nezměnil ani já.
„Zase půjdou jistě po nás.“ Slyšel jsem
Bellu.
„Myslím, že tohle není kvůli tobě.“
Řekla jí Alice.
Carlisle se
ptal, kde je Alice viděla.
„Blíží se k nám, jsou dva dny od
nás.“ Odpověděla Alice.
Zavrčel jsem
nahlas, věděl jsem, že je musíme zničit a navíc zbytek mé rodiny by potřeboval
trénink, ale na to jsme neměli čas.
„Mohli by nám pomoct vlci.“ Navrhla
Bella.
Souhlasil
jsem.
„Lili a Renessme, co s nimi bude?“
Ptala se Alice.
„Poprosíme Charlieho, aby je pohlídal.“
Uklidňovala Bella Alici.
Alice
přikývla, ale byla stále v takovém napětí.
Odvedl jsem
jí tedy nekompromisně do našeho pokoje.
KAPITOLA 7 ALICE
Sedli jsme si s Jasperem na postel.
Sledovala
jsem Jaspera a viděla, jak moc ho to trápí, bojovat s novorozenci pro něj
bude velice náročné.
Ne proto, že
by nebyl dost silný a nedokázal je přemoct, ale protože už to dělal mockrát a
věděl, jaká jsou rizika. Můžeme ztratit členy naší rodiny.
„Jaspere my to zvládneme.“ Uklidňovala
jsem ho.
Podíval se
na mě ustaraně, ale i přesto se na mě usmál a vzal mě za ruku.
„Alice, štve mě, že nemáme více času,
abychom mohli trénovat.“ Řekl a sklonil hlavu.
Nevěděla
jsem, co mu mám na to říct, když nikdo zaklepal.
„Dále.“ Řekli jsme naráz.
Vešla Lili a
po dlouhé době se usmívala.
„Smím k vám?“ Řekla vysokým
hláskem.
Přikývli
jsme. Lili si sedla mezi nás a pořád se usmívala.
„Ten nový učitel je tak skvělý.“
Povzdechla si.
Podívala
jsem se na Jaspera a dělala si starosti, jak Lili říct o tom, že jejich učitel
je upír.
Nechtěla
jsem jí děsit, na druhou stranu jsem jí chtěla varovat. Stále jsem o tom
přemýšlela, ale Jasper jí to opatrně řekl.
„Lili, poslyš, musíš si na toho nového
učitele dávat pozor.“ Prosil jí Jasper.
Lili se na
něj nechápavě dívala.
„Nessi se moc nelíbí, víš.“ Vysvětlila jsem
jí.
Lili se
zamračila.
„Aha, Nessie žárlí, že mě upřednostňuje
vid?“ Řekla trochu povýšeně, což se nám nelíbilo.
„Lili kroť se. Renessme je tvoje
kamarádka, má o tebe jen starost, tak se uklidni.“ Zvýšil na ní Jasper hlas.
Lili se
trochu přisunula ke mně, nebyla zvyklá, abychom na ní byli takový.
„Lili musíš pochopit, že máme o tebe
strach.“ Řekla jsem jí trochu klidněji.
„Jasně mami, promiňte.“ Řekla a prosebně
hleděla na Jaspera, aby jí odpustil.
Jasper
vydechl a Lili se k němu přitulila.
KAPITOLA 8 JASPER
Nechtěl jsem
Lili vyděsit, ale bylo toho na mě moc. Bál jsem se o Alici a ostatní členy
rodiny.
„Alice, pojďme dolů, musíme se ještě
domluvit, co a jak.“ Prosil jsem jí.
Lili se na
mě podívala.
„A co musíte domluvit?“ Ptala se Lili.
„No, můžeš s námi, týká se to vlastně
i tebe a Nessie.“ Odpověděla jí Alice.
Lili
seskočila z postele, my se chytli
za ruce a šli za ostatními. Po cestě dolů jsem cítil vlčí pach, byl Jacoba, ale
byli tam dva pachy navíc. Patřili Sethovi a Lea.
Neměl jsem
z toho dvakrát radost, že jsou tu tři vlkodlaci.
Stačilo je
jen malinko naštvat a oni se neovládnou a změní se. Bál jsem se, že by ublížili
Alici a Lili, ale Jacob je měl snad pod kontrolou.
Došli jsme
do obýváku, kde byli všichni. Carlisle mě poprosil, abych ostatním vysvětlil co
a jak.
„Musíme se domluvit kam je nalákáme, aby
to bylo pro nás výhodné. Vlci budou nikde schovaní, aby o nich novorozenci
nevěděli.“ Řekl jsem, ale Bella mě přerušila.
„A jak je nalákáme, já už nejsem člověk,
abych je mohla nalákat na svou krev.“
Zamyslel jsem
se, Bella měla pravdu. Tohle mi nedošlo.
„Máte přece ty děti, využijte
toho.“ Navrhla Lea
„To ani náhodou.“ Rozkřikla se Bella.
„Nebudeme je ohrožovat.“ Zavrčela Alice
a přistoupila k Lea.
„Stačila by jen jedna ampulka.“ Řekla
Lea.
„Alice, ne že bych s ní souhlasil,
ale nemáme jinou možnost.“ Řekl Carlisle.
Holky
svolili. Carlisle tedy odebral Lili krev.
„Kam
je tedy naženeme?“ Ptal se Jacob.
„Nalákáme je na horní louku tam, kde
jsme už jednou bojovali.“ Navrhl jsem.
KAPITOLA 9 ALICE
Čas se nám
krátil, měli jsme už jen den.
Sbalila
jsem, Lili pár věcí.
Bella se
domluvila s Charliem, aby vyzvedl zítra holky ze školy a že si pro ně
později přijdeme.
Večer jsme
s Jasperem uložili Lili.
„Už se těším ke strejdovy, až si budeme
hrát.“ Řekla Lili.
Snažila jsem se, aby Lili nepoznala můj
strach, že už jí nikdy neuvidím.
Povídali jsme si s Lili asi do
deseti, pak usnula.
Nechtěla
jsem jí opustit, ale Jasper mě odvedl.
„Miláčku musíme se ještě všichni
posílit, před bitvou. Jacob holky ohlídá.“ Ujišťoval mě Jasper.
Všichni jsme
tedy vyrazili na lov. Lovili jsme tři hodiny, abychom byli co nejsilnější.
Začalo
svítat a já dostala vizi, že novorozenci se blíží.
Odvezla jsem
tedy Lili a Renessme do školy a rozloučila se s nimi.
Když jsem se
vrátila domů, všichni už se chystali.
Jasper byl
v ložnici.
„Jsi připravená Alice?“ Ptal se mě
Jasper a potlačil mou nervozitu.
Konečně jsem
se převlekla a šli jsme za ostatními, kteří na nás čekali.
Pomalu jsme
se blížili na místo, kde mělo dojít k boji.
Za chvíli
jsme ucítili novorozence.
Čekali jsme,
až budou co nejblíže.
KAPITOLA 10 JASPER
Už byli
dostatečně blízko a já dal signál k útoku. Všichni jsme se rozeběhli.
Novorozenci
se na nás vrhli.
Bylo jich
skutečně moc.
Když, už
jsme ztráceli síly, vyběhli vlci.
Díky nim jsme byli v převaze,
novorozenci proti nim neměli šanci.
Pomáhali
jsme si na vzájem.
Zahlédl jsme Alici, jak bojuje s několika
novorozenci na ráz. Neměla šanci uniknout. Okamžitě jsem k ní vyrazil a
zabil dva upíry.
Alice
zpacifikovala ty ostatní.
Pomalu
začali ubývat. S pomocí vlků jsme je nakonec přemohli.
Konečně bylo
po bitvě a já se ujišťoval, zda jsou všichni v pořádku.
Našel jsme
je všechny, kromě Edwarda.
Najednou
jsem uviděl Carlisla jak u někoho klečí.
Okamžitě
jsem tam zamířil.
Byl to
Edward.
„Je v pořádku Carlisle?“ Ptal jsem
se ho.
„Ano je, jen byl omráčen, za chvíli bude
v pořádku.“ Ujišťoval mě Carlisle.
Edward se za
chvíli probral.
Hledal jsem
svou Alici.
Našel jsem
jí, jak pálí s Esme a Emmettem těla.
Když
Edwardovi bylo lépe, poděkovali jsme vlkům za spolupráci a šli jsme domů.
Když jsme
dorazili, Alice s Bellou jeli pro holky.
KAPITOLA 11 ALICE
Nasedly jsme
s Bellou do jejího auta a jeli k Charliemu.
Když jsme
přišli, Charlie na nás překvapeně koukal.
„Co tu děláte?“ Ptal se zmateně.
„Jdeme si pro holky.“ Odpověděla Bella.
„Ale, mě ve škole řekli, že jste si je
vyzvedli.“ Odpověděl Charlie.
Podívali
jsme se zmateně po sobě.
Nasedli jsme
znovu do auta a jeli ke škole.
Naštěstí tam
byl ještě školník.
„Promiňte.“ Zavolala jsem na něj a on se
otočil.
„Prosím vás neviděl jste dneska, naše
holky.“ Ptala se Bella.
„Ano odcházeli dnes sami domu.“
Odpověděl.
Poděkovali
jsme a jeli jsme domů. Tam na nás čekali kluci.
„Tak kde jsou ty naše princezny?“ Ptal
se Jasper.
„To
nevíme, Charlie byl ve škole a řekli mu, že jsme si je vyzvedli my.“ Řekla
Bella.
Ostatní se
na sebe podívali.
„A pak jsme jeli ke škole a školník
říkal, že šli sami domů.“ Doplnila jsem.
„Holky by sami nikam nešli.“ Divil se
Edward.
„No právě, kam mohly zmizet?“ Řekla
Bella.
Přemýšlela
jsem nad tím a dostala jsem vizi.
Lili stála
před trůny ve Volteře. Starší muž se jí
na něco ptal, ale Lili mlčela. Syn k ní přistoupil a dal jí ruku na
hrudník. Lili zavřela bolestí oči a já
cítila to samé co ona. Byla to silná bolest na hrudi. Nemohla jsem popadnout
dech.
„Alice, Alice!“ Zatřásl se mnou Jasper a
překazil mi mou vizi.
„Alice, ty si mě vyděsila.“ Řekl a
posadil mě.
Ještě chvíli
jsme se vzpamatovávala.
„Je ti líp?“ Ptal se Jasper.
„Ne není, Lili je ve Volteře a jeden
z vůdců po ní něco chce a tak jí mučil, aby to z ní dostal.“ Řekla
jsem a popadala dech.
„Jaspere, cítila jsem to, co Lili. Mají
schopnosti, teda alespoň ten jeden. Dokáže způsobit, tlak na hrudi a nemožnost
dýchat. Lili se dusila, stejně jako já. Bylo to nepříjemné. Ale máme výhodu,
dokáže to udělat jenom když se někoho dotkne.“ Řekla jsem Jasperovi.
„Ale tebe se nedotýkal.“ Řekla Esme.
„Cítím všechno co je ve vizi, dřív jsme
to tak neměla, nevím, co se to se mnou stalo.“ Řekla jsem.
„A
viděla si Renessme?“ Ptala se mě naléhavě Bella.
„Ne neviděla, promiň.“ Odpověděla jsem.
KAPITOLA 12 JASPER
Alice byla
z vize vyčerpaná, chtěl jsem jí odvést, ale ona nechtěla.
„Co budeme dělat, jak je odtud dostaneme?“
Ptala se Bella a byla strašně nervózní, musel jsem jí uklidnit.
„Musíme počkat na další vizi.“ Řekla Alice.
Nechtěl
jsem, aby dostala další vizi, když jsem viděl, jak jí to vysílilo.
Alice
přemýšlela, co by mohli po ní chtít.
Chtěl jsem
se s Alicí projít, ale ona dostala další vizi.
Bál jsem se,
že to bude stejné jako před tím.
Čekal jsem,
až vize skončí.
Alice byla
překvapená a zároveň klidná.
„Co si viděla.“ Ptal jsem se.
„Ta upírka šla na Lili po dobrém a ptala
se na ten medailonek co Lili nosí. Lili řekla od kať ho má. Že když byla malá,
rodiče jí vzali na nějakej zámek v horách. Tam jí ho dali, aby ho chránila. Víc
nevím.“ Řekla Alice.
„Zámek, medailonek. Řekla alespoň kde
ten zámek je?“ Ptal jsem se.
„Zatím ne, ale asi to z ní chtějí
dostat.“ Odpověděla mi.
Podíval jsem
se na ostatní členy rodiny, jestli o tom něco neví.
„Alice, jak ten medailon vypadá.“ Ozval
se Carlisle.
„No, byla na něm vyrytá nějaká kytka,
myslím, že to byla růže.“ Odpověděla mu Alice.
Cítil jsem
s Carlisla obavy.
„Carlisle co o tom víš.“ Ptal jsem se.
„Kdysi žila jedna smečka u vesnice
Kolder. Byla mocná a zlá. Pochytali
několik dobrých upírů se schopnostmi a uvěznili je do hradu Bachštajn. Chtěli
jejich schopnosti, aby byli silnější. Jedna žena se zamilovala do jednoho
z upírů a dala mu syna. Ale, při porodu zahynula. Její muž proměnil syna
v upíra. Smečka však byla lidmi vyvražděna, pokud vím tak přežil jen ten
syn.“ Dovyprávěl Carlisle.
„Co to má společného s touhle smečkou?“
Ptal jsem se ho.
„Moment, říkal jsi, že měl syna?“ Ptala
se Alice.
Carlisle jen
přikývl.
„Ten hlavní vládce ve Volteře, není to
ten syn, co přežil?“ Ptala se Alice.
„Možná ano, ale jak zjistili, že má
medailon Lili?“ Ptal jsem se.
„Měli tam toho učitele, mohli to zjistit
přes něj.“ Řekla Bella.
„Hele a jak přišli Liliiny rodiče
k tomu medailonu?“ Ptala se Rosalie.
„To je fuk musíme dostat holky
z Voltery. Řekla Alice.
KAPITOLA 13 ALICE
Rozhodla
jsem se, že všichni odjedeme do Voltery zachránit Lili a Renessme.
Odešla jsem
tedy s Jasperem do pokoje, abych něco sbalila.
Už jsem to
skoro měla, když jsem dostala další vizi.
Ti tři
z Voltery byli u zámku Dachštajn. Lili je vedla úzkou cestičkou kolem
lesa, pak vize skončila.
Byla jsem
unavená, tři vize za den bylo na mě dost.
„Jaspere do Voltery se nejede.“ Řekla
jsem.
„A kam tedy?“ Ptal se a dal mi ruku
kolem pasu.
„Na zámek Dachštajn.“ Odpověděla jsem.
Jasper
zavrčel.
„Kolik máme času a kde to vlastně je?“
Ptal se.
„Podle vize nám zbývají tři dny a
Carlisle možná ví kde to je.“ Odpověděla jsem.
Šli jsme oba
do Carlisovi kanceláře, informovat ho a zeptat se ho zda zná cestu k tomu
hradu.
„Ano znám tam cestu, pojedu když tak
první.“ Řekl Carlisle.
Souhlasili
jsme.
„Jak dlouho se tam jede?“ Ptal se ještě
Jasper.
„Od nás dvě hodiny.“ Odpověděl Carlisle.
„Dobře vyrazíme tedy zítra.“ Rozhodla
jsem.
Esme se na
mě tázavě dívala proč tak brzy.
„Budeme mít náskok, lásko.“ Odpověděl jí
na nevyslovenou otázku Carlisle.
Odešli jsme
s Jasperem zpátky do ložnice a já dobalila věci.
„Nechceš lovit?“ Ptal se Jasper.
„Ani ne jsem silná dost a ty?“ Podívala jsem se na něj
tázavě.
„Já bych se rád nakrmil. Budeme
silnější.“ Odpověděl.
Přemýšlela
jsem, kdy jsme lovili a nebylo to tak dávno.
Jasper se na
mě, ale toužebně díval, chtěl být se mnou sám.
Vzali jsme
se tedy za ruce a šli ven.
Stále jsem
myslela na Lili. Chtěla jsem jí zpátky.
„Alice, Lili zachráníme.“ Řekl
z ničeho nic Jasper, jako by mi četl myšlenky.
„Hmmmm.“ Neměla jsem moc náladu si
povídat.
„Alice, neboj.“ Políbil mě.
„Nech mě Jaspere.“ Řekla jsem a hrubě
jsem ho odstrčila.
Jasper se na
mě překvapeně díval.
„Promiň Jaspere, já nechtěla jsem jen
vytočená a bojím se o ní.“ Omlouvala jsem se a dala jsem mu ruce na tváře a
políbila jsem ho.
„To nic Alice, jen si mě trochu
rozhodila.“ Odpověděl.
Druhého dne
ráno jsme vyrazili.
Carlisle jel
první a poslední jel Emmettem.
Asi
v půlce cesty jsme dostala vizi.
Byla jsem
v úzké chodbě mezi kopkami. Byli tam uvěznění upíři. Zahlédla jsem tam
nové vůdce Volteri, kteří hlídali naše holky. S nimi tam byli ještě tři
upíři. Hlavní vůdce dal rozkaz, aby jednoho vězně vyvedli. Oni ho okamžitě
poslechli. Vytáhli jednu upírku. Dva jí chytli za ruce a přinutili jí kleknout.
Třetí upír k ní přistoupil a dal jí ruce na hlavu a začal se soustředit.
Cítila jsem, jakoby ze mě něco s velkou bolestí odcházelo. Upírka křičela bolestí.
KAPITOLA 14 JASPER
Alice začala
křičet a celá se zkroutila.
Naštěstí
před námi byla odbočka. Začal jsem blikat a posílat Edwardovi své myšlenky aby
Carlisle zabočil.
Naštěstí to
pochopili a tak jsme zajeli na odbočku.
Byla tam
pumpa.
Zaparkoval
jsem a já šel k Alici, která se už trochu uklidnila.
„Proč jsme zastavili?“ Ptal se mě
Carlisle.
„Alice měla další vizi.“ Odpověděl jsem.
„Jaspere, viděla jsem, jak berou ty
schopnosti.“ Řekla vyděšeně.
Poslouchal
jsem Alici, která nám to vysvětlila.
„Ty mizerové.“ Rozčílila se Esme.
„Musíme jet, nemáme čas.“ Řekla Alice.
Všichni jsme
nastoupili do aut. Byli jsme už jen hodinu od tud.
Další hodinu
Alice už naštěstí nic neviděla.
„Alice, je ti lépe?“ Ptal jsem se.
Jen přikývla,
vůbec nepromluvila.
Od té doby
co se jí ty vize změnili, byla tiší než dřív. Trápilo mě to, nemohl jsem jí ani
pomoct.
„Už jsme skoro tam.“ Vyrušila mě.
„Jo.“ Řekl jsem trochu nepřítomně.
Zaparkovali
jsme blízko zámku na skrytém místě.
Večer jsme
se domlouvali, jak zachráníme nevinné upíry a především naše holky.
„Měli by jsme počkat, až tam budou, pak
tam vpadnem.“ Řekla Alice.
„Holky si vezmu na starosta já.“ Řekla
Esme.
„A my ostatní je zabavíme.“ Řekl jsem.
Druhý den
nastal a my čekali, až přijdou.
Přišli hned
ráno. Bylo jich šest. Lili s Renessme šli ve předu. Upírka sundala
z krku Liliin medailonek a lehce odemkla vrata. Všichni tam vešli.
Opatrně jsme
šli za nimi.
Když jsme
tam vešli, zrovna vyváděli z cely tu upírku, kterou Alice nejspíš viděla.
Volala o pomoc.
„NECHTE JÍ.“ Zakřičela Alice.
Všichni se
na nás otočili.
„Mami.“ Zavolala, Lili a začala se
bránit.
„Kdo jste a co tady chcete.“ Ptal se
jeden z upírů.
„Jdeme si pro naše dcery.“ Řekla odvážně
Bella.
„Jak o nás víte?“ Zeptala se žena.
„Viděla jsem vás.“ Řekla Alice a já se
bál, že jim dojde, že máme také schopnosti.
Upírka,
která byla obětí využila příležitosti, že si jí nevšímají a vytrhla se ze
sevření.
To je
rozhodilo a začala bitva. Esme odvedla holky do bezpečí.
Boj trval
dlouho. Pral jsem se s jedním z upírů. Ten mě odhodil ke svému
pánovy.
Pral jsem se
sním, ale ten využil své schopnosti. Dal mi ruku na hrudník a já nemohl dýchat.
Trvalo to
déle, ale nikdo na něj skočil a srazil
ho k zemi.
Byla to moje
milovaná Alice. Když jsem se vzpamatoval, šel jsem jí na pomoc. Oba jsme ho
společnými silami zničili.
Ostatní
přemohli své protivníky. Vítězství bylo naše.
„Díky Alice, zachránila si mi život.“
Řekl jsem Alici.
„Není za co.“ Odpověděla mi.
Když jsme se
rozhlížel, cely byli prázdné.
Šli jsme ven
a tam na nás čekala Esme s holkama.
Lili se
k nám rozeběhla.
„Tak ráda tě zase vidím.“ Řekla Alice
dojatě a přitiskla si Lili k sobě.
„Kde jsou ty upíři?“ Ptal jsem se
ostatních.
Najednou se
za mnou něco šustlo a oni se tam objevili.
„Děkujeme za vysvobození.“ Děkovala
upírka která měla být zabita.
„Není za co, kam teď půjdete?“ Ptal se
Carlisle.
„Tohle je náš hrad, kdysi nám ho vzali a
uvěznili nás sem.“ Odpověděla upírka.
KAPITOLA 15 ALICE
„To nás moc
mrzí.“ Řekla jsem.
„Zajímalo by mě, kde vzala ta upírka můj
medailon.“ Zavrčela.
„Ode mě, nosila jsem ho.“ Řekla Lili.
Upírka se na
ní podívala.
„A Kde jsi ten medailonek vzala?“ Ptala
se jí.
„Rodiče mi ho dali, kdysi jsme tu byli
na víletě.“ Odpověděla.
Upírka
přimhouřila oči a prohlížela si jí.
„Jak se jmenuješ?“ Ptala se.
„Lili Cullenová, ale dřív jsem byla
Kártrová.“ Odpověděla smutně.
„Kártrová?“ Divila se upírka.
Nikdo z naší
rodiny jsme nechápali, o co tady jde.
„Tvoje matka se jmenovala Evelin vid?“
Ptala se.
Lili
přikývla a podívala se na mě.
„Kdysi jsem jí ho dala, znali jsme se,
ale nevěděla, že jsem upíra. Chtěla jsem, aby ho ochránila, nebyl totiž jen od
toho vězení, ale také od tajné chodby, která vede po hradem do našeho úkrytu.“
Odpověděla.
„Proč jste jí ho tedy dávali?“ Ptala
jsem se.
„Byli jsme kamarádky, byl to dar aby, kdyby
byli v nesnázích sem přijeli a schovali se tam.“ Odpověděla.
„Moc to nezabralo.“ Řekla potichu Lili a
rozplakala se.
„Její rodiče zemřeli a předali jí ho.“
Vysvětloval Jasper.
Upírka jen
přikývla. Už jsem toho měla dost a tak jsme se rozloučili a odjeli jsme domů.
Konečně jsem
měla svou Lili zase u sebe v bezpečí. Byla jsem šťastná a Jasper též.
neděle 29. června 2014
sobota 28. června 2014
pátek 27. června 2014
čtvrtek 26. června 2014
INFORMACE O OBRANĚ V BOJI S NOVOROZENCEMA
"ZA PRVÝ NIKDY JE NENECHTE, ABY VÁS SEVŘELI PAŽEMI, BLESKOVĚ VÁS ROZDRTÍ.
ZA DRUHÉ NIKDY JE NEZKOUŠEJTE ZABÍT TÍM NEJJEDNODUŠÍM ZPŮSOBEM. NEOTÁČEJTE SE K NEPŘÍTELI ZÁDY.
ZA DRUHÉ NIKDY JE NEZKOUŠEJTE ZABÍT TÍM NEJJEDNODUŠÍM ZPŮSOBEM. NEOTÁČEJTE SE K NEPŘÍTELI ZÁDY.
Alice a Jasper zajimavosti.
JASPER: Nemůže se smířit s tím, že neovládá svou žízeň a, že Bella to tak zvládá.
JASPER: Alice,ovlivňování emocí a rvačky s bratry.
JASPER: Okamžitě pomůže Alici, když má vize. Jinak je velmi tichý.
ALICE: Že se smířit s tím, že nevidí vlkodlaky a hybridy.
ALICE: Jasper, předpovídání budoucnosti, nakupovaní, rychlá jízda autem.
ALICE: Je veselá a dává pozor na Jaspera
JASPER: Alice,ovlivňování emocí a rvačky s bratry.
JASPER: Okamžitě pomůže Alici, když má vize. Jinak je velmi tichý.
ALICE: Že se smířit s tím, že nevidí vlkodlaky a hybridy.
ALICE: Jasper, předpovídání budoucnosti, nakupovaní, rychlá jízda autem.
ALICE: Je veselá a dává pozor na Jaspera
středa 25. června 2014
LILI NA VÝLETĚ
Lili jela na školní výlet. Byla jsem moc ráda, že byla mezi dětmi a má kamarády.
"Jsem rád, že máme na sebe dneska čas." Řekl Jasper a políbil mě.
"Jo taky jsem ráda." Odpověděla jsem.
Jasper mě chtěl vzít na procházku, ale já dostala vizi o Lili.
Topila se.
"BOŽE, LILI!!!" Zakřičela jsem.
"Co je co si viděla." Ptal se vyděšeně Jasper.
Nic jsem neřekla vylítla jsem nahoru vzala nějaké suché oblečení, ručník a v obýváku deku, pro Lili
"Alice co se děje?" Ptal se.
Popadla jsem Jaspera a vzala klíčky od auta a vyjeli jsme.
"Alice řekni mi co se děje?" Řekl Jasper a začal mě uklidňovat.
"Viděla jsem jak se Lili topí." Odpověděla jsem rychle a dupla na plyn.
Konečně jsme tam byli a hledali Lili.
"Mamí, tatí." Slyšeli jsme jak na nás volá Lili.
Našli jsme jí jak jí učitelka zahřívá.
"Lili není ti nic?" Ptala jsem se.
"Je mi zima." Odpověděla plačtivě.
Lili byla celá modrá a zmrzlá, okamžitě jsem jí popadala a dala do auta.
Přehodila jsem jí deku a připoutala do sedačky.
Seděla jsem u ní a Jasper řídil.
Konečně jsme byli doma. Šla jsem jí osprchovat a pak jsem jí vzala k rozdělanému krbu.
Jasper jí dal křeslo přímo ke krbu, aby se zahřála. Já jí udělala horké kakao a přinesla jsem jí ho.
"Lili co se stalo?" Ptala jsem se.
Lili si cucla a řekla.
"No Adam mě strčil do vody."
Podívala jsem se na Jaspera.
"Proč?" Ptal se Jasper.
"No povídala jsem si s Veronikou a on k nám přišel a řekl, že jsme hloupé a oba nás strčil, Veronika spadla na zem, ale já spadla do vody." Chrlila ze sebe.
"Trochu jsem se i napila, ale učitelka mě brzy vytáhla." Dodala.
"Zítra tam nepůjdeš." Uklidňovala jsem jí.
"Vůbec tam nepůjde." Zavrčel Jasper.
Souhlasila jsem.
Lili se na nás smutně dívala.
"To ne mám tam kamarádku, prosím ne." Řekla Lili.
Nechtěla jsem jí tam pouštět a Jasper taky ne.¨
"No, Lili zítra tě, ale necháme doma, ano?" Řekla jsem.
Lili kývla.
"Jsem unavená mami." Řekla Lili a zívla.
Vzala jsem jí do náruče a s Jasperem jsme jí odnesli do postýlky, tam jsme sní zůstali dokud neusnula.
"Jsem ráda, že je už v pořádku." Řekla jsem.
"Já taky miláčku." Odpověděl Jasper a políbil mě.
Seděli jsme tam a hladili spinkající Lili.
"Jsem rád, že máme na sebe dneska čas." Řekl Jasper a políbil mě.
"Jo taky jsem ráda." Odpověděla jsem.
Jasper mě chtěl vzít na procházku, ale já dostala vizi o Lili.
Topila se.
"BOŽE, LILI!!!" Zakřičela jsem.
"Co je co si viděla." Ptal se vyděšeně Jasper.
Nic jsem neřekla vylítla jsem nahoru vzala nějaké suché oblečení, ručník a v obýváku deku, pro Lili
"Alice co se děje?" Ptal se.
Popadla jsem Jaspera a vzala klíčky od auta a vyjeli jsme.
"Alice řekni mi co se děje?" Řekl Jasper a začal mě uklidňovat.
"Viděla jsem jak se Lili topí." Odpověděla jsem rychle a dupla na plyn.
Konečně jsme tam byli a hledali Lili.
"Mamí, tatí." Slyšeli jsme jak na nás volá Lili.
Našli jsme jí jak jí učitelka zahřívá.
"Lili není ti nic?" Ptala jsem se.
"Je mi zima." Odpověděla plačtivě.
Lili byla celá modrá a zmrzlá, okamžitě jsem jí popadala a dala do auta.
Přehodila jsem jí deku a připoutala do sedačky.
Seděla jsem u ní a Jasper řídil.
Konečně jsme byli doma. Šla jsem jí osprchovat a pak jsem jí vzala k rozdělanému krbu.
Jasper jí dal křeslo přímo ke krbu, aby se zahřála. Já jí udělala horké kakao a přinesla jsem jí ho.
"Lili co se stalo?" Ptala jsem se.
Lili si cucla a řekla.
"No Adam mě strčil do vody."
Podívala jsem se na Jaspera.
"Proč?" Ptal se Jasper.
"No povídala jsem si s Veronikou a on k nám přišel a řekl, že jsme hloupé a oba nás strčil, Veronika spadla na zem, ale já spadla do vody." Chrlila ze sebe.
"Trochu jsem se i napila, ale učitelka mě brzy vytáhla." Dodala.
"Zítra tam nepůjdeš." Uklidňovala jsem jí.
"Vůbec tam nepůjde." Zavrčel Jasper.
Souhlasila jsem.
Lili se na nás smutně dívala.
"To ne mám tam kamarádku, prosím ne." Řekla Lili.
Nechtěla jsem jí tam pouštět a Jasper taky ne.¨
"No, Lili zítra tě, ale necháme doma, ano?" Řekla jsem.
Lili kývla.
"Jsem unavená mami." Řekla Lili a zívla.
Vzala jsem jí do náruče a s Jasperem jsme jí odnesli do postýlky, tam jsme sní zůstali dokud neusnula.
"Jsem ráda, že je už v pořádku." Řekla jsem.
"Já taky miláčku." Odpověděl Jasper a políbil mě.
Seděli jsme tam a hladili spinkající Lili.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)





























