vždycky v bezpečí

ALICE

Jasper mě pozval na upíří ples a tak jsem odešla do své šatny, kde jsem si vybírala vhodné šaty.  

“Ty ne, ty ne, ty ne.” Říkala jsem a posouvala šaty na ramínkách.

Nakonec jsem vytáhla modré šaty a vzala si je na sebe, vzala si k tomu vhodné boty a šperky. Připínala jsem si stříbrný náramek. Chtěla jsem si ho prohlédnout, ale místo něj jsem měla na ruce nárámek se svým jménem. Nechápala jsem to, ale místo šatů jsem na sobě měla býlou košily a seděla jsem na židly v malé místnosti. Najednou se otevřeli dveře a do místnosti vešel doktor, kterého jsem se bála a sedl si naproti mě.

“Jak se vám dneska daří Merry?” Zeptal se.

Pohlédla jsem na něj a řekla.

“Dobre, do roka budete primářem zdejší nemocnice.” Usmála jsem se.

“Slečno Merry, vaše představa se mi líbí, ale je to nemožné. Jsem jen obyčejný doktor.” Odpověděl.

“A taky budete mí syna.” Řekla jsem a doktor se na mě smutně podíval.

“Moje žena nemůže mít děti. Vaše představy nejsou reálné a ubližují vám. Je na čase s tím něco udělat.” Odpověděl a já věděla, co mě čeká.

“Nedělějte to prosím.” Zavolala jsem na doktora, když odcházel.

“Je mi líto, jen to vám pomůže.” Odpověděl a odešel.

Brzy pro mě přišly dvě sestřičky a vedly mě do ošetřovny. Bránila jsem se a vykřikla, aby mě nechaly být, ale oni mě čím dál silněji svíraly a já se nemohla bránit.

Zavřela jsem oči a po chvíli cítila, jak mě někdo drží v náručí. Otevřela jsem je a nademnou se skláněla andělská tvář, krásného muže, kterého jsem milovala.

“Už jsi v bezpečí.” Řekl láskyplně a políbil mě.

JASPER

Povídal jsem si s Edwardem a Emmettem, když jsem cítil Alicin strach a brzy jsem uslyšel prosebný výkřik.

Okamžitě jsem vyběhl do její šatny, kde jsem jí nalezl na zemi. Ihned jsem jí vzal do náručí a jakmile jsem to udělal,  uklidnila se. Konečně začala vnímat.

“Já vím.” Usmála se Alice.

“A co víš?” Zeptal jsem se zmateně.

“To že jsem u tebe vždycky v bezpečí.” Odpověděla a já jí políbil.