NEČEKANÉ ZVRATY

ALICE

Leželi jsme s Jasperem v hotelovém pokoji, když Jasper prohodil.

“Alice už jsme tu dlouho, měli by jsme vypadnout z tohohle města.” 

“Miláčku, taky bych se ráda znovu vydala hledat Cullenovi, ale už dlouho o nich nemám žádné zprávy.” Odpověděla jsem.

“Alice, nechci nic říkat, ale už jsme nápadní, nechodíme ani dolů mezi ostatní. Bojím se, že nás hotelový personál začíná podezírat. Musíme pryč než nás odhalí.” Prosil Jass.

“Dobře, začnu balit a vyřídíš prosím naše poplatky za ubytování?” 

Jen přikývl políbil mě, vzal si peněženku a odešel. Mezitím jsem začla balit naše věci. 

Dostala jsem vizi. Lesem běžela mladá tmavovlasá dívka, měla na sobě jednoduché zašlé šaty. Všimla jsem si jejích rudých očí. Nebylo jasné zda je novorozená, nebo se živý lidskou krví. Byla velice zmatená a vyděšená.

“Všechno v pořádku? Nějáké novinky o Cullenových?” Zeptal se Jasper, který zrovna dorazil.

Zmateně jsem se na něj podívala.

“O Cullenových nic, viděla jsem jen jednu upírku, bylo to skoro ještě dítě.  Nevím, co to znamená.” Odpověděla jsem.

“Možná byla v nebezpečí.” Odpověděl Jasper a vyrazili jsme na cestu.

JASPER

Byl jsem velmi rád, že jsme odešli z toho hotelu. Stálo mě to velké usíli, zůstat klidný mezi všemi těmi lidmi, ale kvůli Alici jsem to překonal.

Cestovali jsme již tři dny a já měl pocit, že nejsem sami a bál jsem se o Alicino bezpečí. Svoji nervózitu, jsem nechtěně přenášel i na Alici. 

“Jaspere, my je časem najdeme, chápu že se bojíš, ale uvidíš, že to všechno bude v pořádku.” Utěšovala mě a já se na ní zmateně podíval.

“To ale není kvůli tomu lásko, bojím se toho, co si viděla v hotelu, už pár dní mám pocit, že nás někdo sleduje.” Odpověděl jsem, ale Alice mě zastavila.

“Proč si mi to zatajil, třeba je to ta upírka, co jsem viděla.” Odpověděla a já cítil, že jsem ranil.

“Omlouvám se, nechtěl jsem tě zatěžovat, když stále hledáme Cullenovi. Měla by jsi zbytečné starosti.”  

Alice sklopila oči a řekla:

“Lásko, už tě přece znám dost dlouho a vím, když předemnou něco tajíš.  Neslíbili jsme si, že si všechno řekneme?” 

“Máš pravdu, promiň lásko.” 

Alice se jen usmála a pohladila mě po mé zjizvené tváři.

Oba  jsme začínali pociťovat žízeň a tak jsme se vydali k nejblížšímu lesu, dlouho jsme hledali kořist.

Po chvíli jsme se rozeběhli ke stádu srnek, pohlédl jsem na Alici a oba jsme ihned věděli, co máme dělat. Přidal jsem, aby je Alice jako obvykle mohla nahnat ke mě.

Už jsem čekal, že je Alice, ke mě nažene, když jsem uslyšel Alicino vyjeknutí. Ohlédl jsem se zpátky a viděl Alici, jak leží na zemi a vedle ní se zvedá cizí upírka. Okamžitě jsem vyrazil Alici na pomoc. Chytil jsem upírku pod krkem a přitiskl ji silně ke stromu. Její emoce mě mátli. Měla veliký strach a byla zmatená. Její pach jsem poznal, ale neznal jsem důvod, proč nás sleduje.

“Kdo si a proč nás stále sleduješ?” Zavrčel jsem, ale ona byla naprosto vyděšená.

“Nech ji lásko, může nám to vysvětlit.” Ozvala se Alice slabým hláskem a stoupla si vedle mě.

Podíval jsem se na ní, abych se ujistil, zda je v pořádku a odpověděl jsem jí.

“Lásko, ty nevíš, co novorozenci dovedou.” 

Alice se na mě zmateně podívala.

“Jak si poznal, že je novorozená?” 

“Alice poznám to, její krev je na půl ještě lidská.” Odopvěděl jsem.

“Jaspere, nemyslís si, že by nám chtěla něco udělat, její strach vidím i bez tvého daru.” Řekla Alice a upřeně se na mě podívala. 

Více jsem se zaměřil na emoce novorozené a nakonec jsem povolil stisk, ale stále jsem byl ve střehu, kdyby nám chtěla ublížit.

“Děkuji.” Špitla skoro dětským hláskem a pohlédla na Alici.

“Jak se jmenuješ a proč nás sleduješ?” Zeptala se mile Alice.

“Jmenuji se Lea, už několik týdnů utíkám. Když jsem šla ze školy napadl mě jeden mladík, pak už si jen pamatuju, že mě cvičili pro zabíjení. Zjistila jsem, co se dejě z rok starými upíry a tak jsem těsně před popravou utekla. Viděla jsem vás ve městě, líbilo se mi, jak se k sobě chováte a doufala jsem, že mě přijmete.” Vysvětlila a s Alicí jsme se po sobě podívali.

Lea se na nás prosebně podívala a řekla.

“Můžu se k vám přidat?” 

“Ne.” Zavrčel jsem směrem k ní a ona sklopila oči.

Alice mě vzala za ruku a odvedla mě kousek stranou.

“Jaspere, co to vyvádíš, přece jí tu nemůžeme nechat.” Prosila Alice.

“Alice je to moc riskantní, nic o ní nevíme. Novorozenci jsou nebezpeční, můžou tě kdykoliv zradit. Navíc neovládají svou žízeň, nemůžeme s ní jezdit po hotelech, mohla by nás prozradit, pro mě je to také ještě těžké. Její touha po lidské krvi je moc silná, neuhlídáme jí. Jestli se něco stane, budu jí muset zabít, abych nás dva ochránil. Nechci riskovat naše odhalení.” Vysvětloval jsem Alici následky jejího rozhodnutí.

Alice se na ní chvíli dívala a pak se otočila spátky na mě.

“Nemůsíme přece bydlet po hotelech, naučíme jí pít zvířecí krev. Stále má na vybranou, setjně jako ty. Vím že to dokážete.” Usmála se Alice a já nemohl uvěřit, že mi tak moc věří i když jsem už tolikrát selhal.

“Tak dobrá Alice, zkusíme to, ale…moje podmínka stále platí.” Varoval jsem jí a Alice smutně přikývla. 

“Tak vyrazíme?” Usmála se Alice na Leu.

Lea vyskočila, ale i přes můj nesouhlas s námi vyrazila. 

Nechtěl jsem jí křivdit, ale nelíbilo se mi, že s námi cestuje. Stále jsem byl napjatý. 

Lea s námi cestovala již čtrnáct dní a já jí už pomalu začal věřit. Je pravda, že jsme nechodili mezi lidi a tak jsme Leu mohli hlídat.

“Potřebovala bych se nakrmit.” Prohodila Lea a hladila si krk. 

Alice se na mě podívala a já jen přikývl.

“Dobrá jdeme tedy lovit, srnky.” Řekl jsem a všichni tři jsme vyrazili.

Už jsme nebyli daleko, když na nás Alice najednou zakřičela.

“STŮJTE…” Oba jsme na ní pohlédli a já šel k ní.

“Co je lásko, co si viděla?” Zeptal jsem se a dal jí ruku kolem pasu.

“Musíme jinam, jsou tam lidi a když tam půjdeme  ani jeden z vás se neuhlídáte.” Odpověděla Alice.

Kývl jsem na Leu, že jdeme jinam.

“Promiň Jaspere…” Omluvala se Alice a já se na ní nechápavě podíval.

“Za co se omlouváš lásko?”

“Nechtěla jsem aby to vyznělo, že ti nevěřím v tom že se neuhlídáš.” Odpověděla provinile.

“Ale prosím tě miláčku, zachránila jsi další život. Nemusíš se omlouvat, já znám své problémy a vím, že mě jen chráníš.” Utěšoval jsem svou milou.

Usmála se na mě a dál jsme hledali kořist na jiném místě.

“Páni támhle je stádečko.” Zaslechli jsme Leu a viděli jak se přikrčila a nasála vůni srnek.

Šli jsme se tam podívat, páslo se tam nejméně deset srn a statný jelen.

“Co ten jelen?” Zeptala se Lea.

“Ne toho ne jdeme po srnkách.” Odpověděl jsem jí.

S Alicí jsme se přikrčili a dali pokyn, aby nás Lea následovala. Vyrazili jsme na lov. Lea nás sledovala a já s Alicí jsme naháněli srnky k ní, Alice jí pak pomáhala je zabít. Když jsme dostali tři začali jsme se krmit.  

“Páni, je to lepší než zabíjet lidi.” Libovala si Lea.

Oba jsme byli rádi, že to přijala tak rychle. Dál jsme cestovali a řídili jsme se vizemi Alice, abychom našli Cullenovi.

Těšil jsem se na novou rodinu, ale stále jsem si nebyl jistý, zda nás všechny přijímou. Alice mi stále básnila o tom, jaká je to skvělá rodina a že do ní jistě zapadneme.

Procházeli jsme hustým lesem, když Alice dostala vizi.

“Co se děje?” Zeptal jsem se, ale než stihla odpovědět, ucítil jsem několik upírů, jak se k nám blíží.

Okamžitě jsme zaujali obranné postoje. Brzy jsem je konečně zahlédl. Bylo jich pět a já poznal, že jsou to novorozenci.

 Vyrazili jsme proti nim, byl jsem v čele a zaútočil na dva z nich. Jednoho jsem chytil pod krkem a hravě ho strhl k zemi. Druhý útočník mě napadl zezadu. Rychle jsem ho setřásl, ale na novorozence, byl až moc šikovný. Díky mým bohatým zkušenostem, jsem ho nakonec zabil.

“JASPERE…”Vykřikla Alice a já jí běžel na pomoc.  Zápasila z dvěma novorozencema a já viděl, že proti nim nemá žádnou šanci.

Když jsem k nim dorazil chytil jsem jednoho z nich zezadu pod krkem a urval mu hlavu.

Otočil jsem se na druhého z nich, který se snažil přemoct Alici. Zděšeně na mě pohlédl a já víhružně zavrčel, on poté pustil Alici a s prvním upírem, kterého jsem jen omráčil utekl.

“Alice, už je dobře, jsou pryč.” Utěšoval jsem jí, ale Alice se začala rozhlížet po Lee, také jsem se na ní zaměřil, ale necítil jsem její emoce.

Začali jsme jí hledat, ale nenašli jsme jí.

“Alice musíme pryč.” Varoval jsem jí.

“Jassi, přece jí tu nemůžeme nechat.” Prosila a chytla mě za ruku.

“Lásko, necítím její emoce.” Řekl jsem opatrně a ona se na mě zděšeně podívala.

“Ne to není možný.” Vykřikla a já jí chytil kolem pasu.

“Můžou se vrátit Alice i s posilou, nejsme tu v bezpečí.” Naléhal jsem na ní, ale ona nechtěla jít, bránila se v mém sevření a tak jsem na ní působil svým darem a snažil se jí odvést z toho místa proti její vůli. 

Znovu jsme začali hledat Cullenovi, ale Alice stále myslea na Leu.

ALICE

Ležela jsem v trávě na naší louce a pozorovala jsem mraky jak plují po obloze. Ty to mají dobré, jen si tak bez starostně plujou a pak se rozplynou. Nic je netrápí. Zavřela jsem  oči a znovu jsem uviděla Leu, kterou jsme před několika lety stratili, ty vzpomínky mě ubíjeli, moc se mi po ní ztýskalo i když jsme spolu cestovali jen dva měsíce. 

Stále jsem měla zavřené oči, když jsem slyšela, jak si ke mě  někdo sedá a poté mě chladná ruka pohladila po čele. Otevřela jsem pomalu oči a uviděla jsem toho, který byl pro mě vším, toho, kterého jsem tak milovala…Jaspera.

“Ahoj Jaspere, ty už ses vrátil z lovu?” Zeptala jsem se.

“Ano lásko, ihned jsem šel za tebou, když jsem zjistil, kde jsi.” Odověděl a políbil mě.

Posadila jsem se vedle něj a přitulila jsem se k němu.

“Drahá, proč si smutná, děje se něco?” Zeptal se Jass.

“Jen jsem myslela na minulost na Leu.” Odpověděla jsem a on se na mě upřeně podíval.

“Lásko vím, že ti chybí, ale nechci aby ses trápila minulostí.” Prosil mě Jasper.

Usmála jsem se na něj a chvíli přmýšlela.

“Jaspere…myslíš, že ten útok novovrozenců přežila, nebo ne?” Zeptala jsem se zvědavě.

“To netuším Alice, ale myslím si, že kdyby to přežila, viděla by jsi to.” Odpověděl Jasper a pohladil mě po zádech.

“Hmmm….asi máš pravdu.” Řekla jsem a opřela si hlavu o jeho rameno.

Na louce jsme byli ještě hodně dlouho, ale nakonec jsme se museli vrátit domů.

Chvíli po té, co jsme se vrátili domů, vběhla do obýváku rozrušená Rosalie a vyhrkla.

“Carlisle…na našem území, se toulala neznámá upírka. Přivedli jsme jí a Emmett jí hlídá venku.”

Všichni jsme se zvedli a šli jsme za Carlislem.

Venku stál Emmett a hlídal dívku po jeho boku. 

“LEO!!” Vykřikla jsem překvapeně.

“Alice, Jaspere…tak dlouho vás hledám.”  Vykřikla Lea a vběhla mi do náručí.

“Vy ji znáte?” Zeptal se Carlisle.

“Ano, ale mysleli jsme, že je mrtvá.” Odpověděla jsem a stále tomu nemohla uvěřit.

“Proč si nám nedala žádné správy o tom že žiješ?” Zeptal se Jasper.

“To je na dlouhé vyprávění.” Odpověděla Lea a šli jsme dovnitř.

“Tak, co se stalo, povídej.” Prosila jsem, když jsme se usadili v obýváku.

“Pamatujete si, jak nás napadla ta smečka novorozenců? Jeden z nich mě začal pronásledovat, útíkala jsem pryč, ale on mě brzy dohnal a srazil mě k zemi. Prali jsme se, když mě uhodil do hlavy a já stratila vědomý. Když jsem se probudila, ležela jsem na lůžku a vedle mě seděl můj pronásledovatel. Bála jsem se, že mě zabije a divila jsem se, že to neudělal. Omlouval se mi za to, co mi provedl a sháněl mi krev, doku jsem opět nebyla schopná lovit. Byl na mě velmi milý a oba jsme se do sebe zamilovali. Jmenuje se Elen. Začali jsme spolu cestovat a já vás chtěla najít, ale vy jste se stále stěhovali.” Dovyprávěla Lea.

“Jsem ráda, že si na nás nezapoměla, ale kde máš Elena?” Zeptala jsem se.

“Proto tu jsem, Aro ho unesl kvůli jeho daru.” Vysvětlila Lea a já se zděsila.

“A co má za dar?” Zeptal se Jasper.

“Umí znehybnět těla jiných, ale jen, když se jich dotkne.” Odpověděla Lea.

“Ideální dar pro Ara.” Řekl Carlisle.

“Musíte mi ho pomoct zachránit, prosím.” Řekla Lea sklesle.

“Budem se snažit ho dostat pryč.” Řekla jsem a Lea se usmála.

Všichni jsme začali plánovat cestu do Volterri. 

“Alice, prosím jela bys se mnou do města, nemám nic na sebe.” Prosila Lea.

Přikývla jsem a vyrazily jsme do města. Konečně jsme byly ve městě a já zastavila na parkovišti. Chtěla jsem vystoupil, když mě Lea chytla zezadu a přitiskal mi kapesník na ústa. Bránila jsem se, ale pach z kapesníku mě zbavil vědomí.

Začala jsem se probouzet, bolela mě hlava a já se začala rozhlížet, kde jsem. 

Vedle mě seděla Lea, která mě podpírala. Všude kolem seděli lidi a já si uvědomila, že jsme v letadle.

Chtěla jsem se zeptat, co to má znamenat, když jsem dostala vizi. Byla jsem ve Volteře, před Arem a ostatníma vládcema. Aro se usmíval.

“Svůj slib jsem splnila.” Řekla Lea a postrčila mě k Arovi.

Vize skončila a já se zděšeně podívala na Leu.

“Tohle si měla v plánu už od začátku?” Zavrčela jsem na ní.

“Nemám na vybranou.” Odpověděla smutně.

“Jasper měl celou tu dobu pravdu.” Řekla jsem s lítostí.

Pak už jsme spolu nemluvily, stále jsem nemohla uvěřit, že mě tak zradila. Nevnímala jsem moc cestu, když jsme dorazily do Itálie. Na letišti už na nás čekalo auto, které nás odvezlo do Volterri.

Když jsme dorazily u vchodu na nás čekala Jane s Felixem, kteří nás dovedli do trůního sálu.

“Alice, rád tě vidím.” Usmál se na mě Aro.

“Svůj slib jsem splnila, propusťte Elena.” Řekla Lea a postrčila mě k Arovi.

Aro dal pokyn a brzy přišel Alec s Elenem. To bylo poprvé, co jse ho viděla. Byl to mladý, hezký kluk. Hnědé vlasy, rudé oči. 

“Leo!” Vykřikl radostně Elen a šel k ní.

“Jste volní.” Řekl Aro a já chtěla jít s nimi, ale Felix mě zadržel.

“Drahá Alice, ty tu zůstaneš, jsi jen moje.” Řekl potěšeně Aro.

“LEO….TO NEMYSLÍŠ VÁŽNĚ, ŽE MĚ TU NECHÁŠ!!!” Vykřikla jsem a Lea se otočila.

“Promiň Alice.” Řekla Lea a odešla.

V tu chvíli se mi zhroutil celej svět, nechtěla jsem sloužit Volturiovím, a doufala jsem, že mě v tom Jasper nenechá.

“Alice, teď patříš k nám.” Řekl Aro a pohladil mě po tváři, ale já cukla.

“Tobě sloužit nikdy nebudu.” Vyhrkla jsem a Aro přimhouřil hněvem oči.

“Nemáš na vybranou, odvedtě jí do komnaty, dokut si to nerozmyslí.” Rozkázal a nařídil Felixovi, aby mě doprovodil.

Komnata byla velmi hezky zařízená, ale já měla strach, co se mnou bude a díky tomu, že mi nevzali mobil, jsem mohla napsat Jasperovi, kde jsem a co se stalo.

JASPER

Všichni už jsme měli sbaleno, ale Lea s Alicí se ještě nevrátily. Bál jsem se o Alici a tak jsme je začali hledat.

Všichni jsme se večer vrátili domů.

“Jakoby se po nich zem slehla.” Řekla Bella.

Najednou mi přišla sms od Alice.

“Milý Jaspere, jsem ve Volteře, asi se ptáš, co tady dělám. Měl jsi naprostou pravdu, Lea nás zradila, unesla mě a vyměnila za Elena. Arovo přání se konečně splnilo, získal mě. Jaspere prosím, zachraň mě, nechci se stát jednou z nich. Moc tě miluji, tvá Alice.”

“TA MRCHA….Já to tušil.” Vykřikl jsem až všichni nadskočili.

“Doufal jsem, že to nemyslela vážně.” Řekl Edward a já se na něj zděješeně podíval.

“TYS TO VĚDĚL A NIC SI MI NEŘEKL?” 

“Co se stalo?” Zeptal se Carlisle.

“DÍKY TADY - PANU DOKONALÉMU A LEE JE ALICE VĚZNĚNÁ VE VOLTEŘE.” Vykřikl jsem a snažil jsem se uklidnit.

Když jsem se docela uklidnik řekl jsem.

“Musíme do Voletrri a zachránit jí.” 

“Jaspere, Aro nám jí jen tak nevydá, znám ho.” Varoval mě Carlisle a já se na něj nešťastně podíval.

“Já jí chci u sebe…” Špitl jsem, stěžka si sedl na gauč a složil hlavu do dlaní.

“Jaspere, zachráníme jí.” Utěšovala mě Esme a pohladila mě.

“A já vím asi jak.” Řekl Edward a já se něj nedůvěřivě podíval.

“Můžeme poprosit Jane, aby nám pomohla.” Dodal a já nemohl uvěřit, jak to mohl navrhnout.

“Jassi…Jane Alici nenávidí a jistě se nechce dělit o Arovu přízeň s ní.” Vysvětloval Edward.

“Ty myslíš, že by to udělala?” Podivil jsem se.

“Určitě ano, bude ráda, že se jí zbaví.” Podpořila Edwarda Bella.

Sice se mi to moc nelíbilo, ale jinej plán jsme neměli.

Carlisle tedy šel zavolat Jane a my čekali jak to dopadne.

“Jane nám pomůže.” Řekl když přišel spátky.

“Ona jí zabije Carlisle.” Prohodil Emmett a já věděl, že by toho byla schopná.

“Slíbila mi, že jí nezabije.” Snažil se nás uklidnit Carlisle. 

Když jsme se připravili, vyrazili jsme na leiště.

“Ať jí nezabije, ať  jí nezabije…” Opakoval jsem si v duchu, když už jsme seděli v letadle.

“Jaspere…můžeš toho nechat.” Zavrčel na mě Edward, který seděl za mnou.

Otočil jsem se na něj a vyhrkl jsem.

“Nic z toho by se nestalo, kdyby si mi to ihned řekl.”

Moje slova Edwarda ranila, vždy jsme spolu vycházeli dobře, ale tohle mu nemůžu odpustit.

ALICE

Byla jsem zamčená ve své komnatě z vize jsem věděla, že mě Cullenovi, jedou zachránit. Byla jsem ráda, ale zároveň jsem se bála, že jim Aro ublíží. 

Věděla jsem, že je schopnej zabít mou rodinu jen aby získal mě, Edwarda a Bellu do své sbírky. Naše schopnosti jsou pro něj velmi cenné.

Myslela jsem na Jaspera, když do pokoje vešla Jane.

“Vím že chceš odtutd a já také chci, abys zmizela. Nehodlám se s tebou dělit o Arovu přízeň. Spojila jsem se s Cullenovejma, jedou tě zachránit.” Řekla Jane ostrým hlasem.

Zmateně jsem se na ní dívala.

“Aro tě nepustí živou, musím ho přesvědčit, že si mrtvá.” Usmála se Jane.

“Chceš mě mučit do bezvědomí?” Zeptala jsem.

“Krásná představa, ale to neudělám. Musela bych tě mučit moc dlouho. Mám jiný plán.” Řekla a podala mi malou flaštičku.

“Co to je?” 

“Jed…je velmi účinný, ale Carlisle tě s toho vyseká. Působí to dost dlouho na to aby tě zachránili, ale jestli jen cekneš, že jsem ti pomohla, zabiju tě.” Varovala mě Jane.

“Proč bych to dělala, když mi pomáháš?”

“Nedělám to kvůli tobě.” Odsekla Jane a chtěla odejít.

“Děkuju za pomoc.” Špitla jsem.

“Ještě něco, Aro tě chce dneska vidět, kolem páté pro tebe přijdu s Alecem. Musíš to vypít hodinu před tím. To už tu snad Cullenovi budou.”  Upozornila mě Jane a odešla.

Čekala jsem na čtvrtou hodinu a myslela na Jaspera. Chtěla jsem mu napsat Janenin plán, ale pak jsem si to rozmyslela. Nechtěla jsem aby trpěl, ale musel si myslet, že jsem skutečně mrtvá, aby tomu uvěřil i Aro.

Blížila se čtvrtá hodina a já otevřela flaštičku.

“Miluju tě Jaspere.” Špitla jsem a doufala jsem, že mě to skutečně nezabije.

Jed byl odporný, byl velmi hořký, ale zvládla jsem to. Když jsem vypila flaštičku, začal jsem být malátná a motala se mi hlava. Brzy se mi zatmělo před očima a já padla k zemi.

“Jaspere….”Vydechla jsem.

JASPER

Konečně jsme dorazili do Itálie a jeli půjčenými auty do Volterri. 

Myslel jsem na Alici a  přemýšlel jsem nad tím, jaký má Jane plán, aby jí zachránila. Pevně jsem doufal, že je má láska v pořádku.

Dorazili jsme před hrad a stráž nás všechny zavedla do trůního sálu.

“Ale…čemu vděčíme za vaši návštěvu?”  Řekl Aro posměšně.

“Jdeme si pro Alici!” Zavrčel jsem, ale Carlisle mě zarazil.

“Aro…máš dost svých úpírů, kteří mají velmi silné schopnosti, aby tě ochránili.” Řekl Carlisle klidně.

“To je sice pravda Carlisle, ale nikdo nemá takový dar, jako Alice.” Zasmál se Aro.

Podíval jsem se prosebně na Carlisla.

“Cheme jí alespoň vidět prosím.” Žádal Carlisle a Aro dal pokyn Jane a Alecovi, aby jí přivedli.

Chvíli jsme čekali, když do trůního sálu vběhla, vyděšená Jane.

“Pane…stalo se něco strašného!” Vykřikla Jane a já viděl, jak za ní jde Alec s bezvládnou Alicí v náručí.

“Né.” Vykřikl jsem a chtěl za ní, ale Emmett s Edwardem mě zarazili a nechtěli mě pustit.

“Jane…ty si jí ublížila?” Zeptal se Aro.

“Ne pane, už jsme jí takhle našli v pokoji.” Odpověděl za ní Alec.

Díval jsem se na ní a naplňoval mě zármutek a strach, nemohl jsem uvěřit, že je mrtvá, bránil jsem se Edwardovu a Emmettovu sevření.

“Aro, pusť mě k ní…prosím.” Řekl jsem zoufale a stále se bránil.

Aro se na mě podíval a přikývl.

Kluci mě pustili a já pomalu přešel k Alecovi, který Alici držel. Převzal jsem si jí od něj, byla stejně nádherná, jako vždycky, tak nevinná, tak bezbraná. Vypadala, jako by jen spala, doufal jsem v to. 

“Jane…propusť je.” Řekl Aro sklesle a Jane nás doprovodila ven. 

Odnesl jsem Alici do auta.

“Odpusť mi to lásko, miluju tě.” Řekl jsem a dal jí dlouhý polibek na rty. Když jsem se konečně dokázal  odtrhnout, hleděl jsem na ní, ale pak jsem si šel sednout vedle ní a Edwrad s Bellou jeli s námi, nebyl jsem totiž, schopen řídit.

Brzy jsme všichni dorazili na letiště, tam se Carlisle snažil vysvětlit, že je Alice nemocná a je bez vědomí.

“Kéž by to tak bylo.” Pomyslel jsem si a cítil jsem, jak se začínám třást. 

Nastoupili jsme do letadla, cesta byla příšerná. Sedět vedle někoho, koho milujete a vědět, že už se nikdy neprobere je hrozné. Chtěl jsem brečet, křičet, abych ten vztek, nenávist a především smutek dostal ven.

Za několik hodin jsme dorazili do Siettlu, kde jsme nasedli do našich aut. Celou cestu jsem myslel na naše společné chvíle a potichu vzlykal. Když jsme přijeli domů, nemohl jsem vystoupit, ale nakonec jsem musel. Vzal jsem svou nejdraší lásku do náručí a chtěl jí odnést do obýváku, ale jakmile jsem tam vstoupil klesl jsem na kolena, přitiskl si Alici pevně k sobě a dal jsem naplno průchod svým emocím.

“Nééééé…proč si mě opustila, proč mi tě zabili. Nesmíš zemřít prosím, vrať se můj anděli, má lásko jediná.” Třásl jsem se a nemohl jsem dýchat.

Někdo kolem mě prosvištěl, nevěděl jsem kdo a bylo mi to v tu chvíly jedno….bez Alice, už je mi všechno jedno.

“Jaspere.” Oslovil mě Carlisle který si přiklekl naproti mě. Podíval jsem se na něj, měl v ruce injekci.

“Jaspere…můžu jí zachránit. Jane jí dala jed, abychom jí mohli dostat z Volterri a dala mi protilátku.” Vysvětloval Carlisle.

“CO…jak, proč?” Koktal jsem nechápavě.

“Jaspere, jestli jí to nedám zemře, už teď je dost pozdě. Dovol mi jí pomoct.” Prosil Carlisle a upřeně se na mě díval.

Rozmýšlel jsem se, ale pak jsem malinko povolil sevření, aby jí Carlisle mohl vpíchnou protilátku.

Zasunul jehlu Alici do krku a dal jí látku do těla, čekali jsme, zda to zabere.

Byl jsem nervózní, když jsem uviděl, jak se jí zvedá pomalu hrudník.

“Alice….” Špitl jsem, ale ona nereágovala.

“Jaspere, odnes jí do ložnice.” Nařídil mi Carlisle a já ho poslechl.

když jsem byl na schodech cítil jsem, jak Alice začíná být horká, vyděsilo mě to a rychle jsem jí odnesl do ložnice, kde jsem jí převlékl a přikryl ji.

Alice.” Oslovil jsem jí znovu a pohladil jí po jejím horkém čele.

“Carlisle, co je s ní?” Zakřičel jsem a on přišel.

“To je normální, ten jed z ní horečkou vyprchá.” Vysvětlil Carlisle.

ALICE

“Carlisle, zdá se že to zabírá, horečka ustupuje.” Slyšela jsem z dálky známý hlas.

Pomalu jsem se probíbarala, netušila jsem, co se stalo a kde to vlastně jsem. Bylo mi horko a zvedal se mi žaludek.

Pomalu jsem otevřela oči a spatřila mou jedinou lásku, která o mě pečovala.

“Jaspere…”Špitla jsem vysíleně.

“Alice, konečně ses probrala.” Usmál se Jasper, ale mě se opět zvedl žaludek a Jasper mi podložil hlavu a přidržel mi misku do které jsem se vyzvracela. Poté jsem znovu vyčerpáním ulehla, ale bylo mi lépe.

Zvracení se opakovalo, ale bylo mi mnohem lépe a horečka ustoupila.

Druhý den, už jsem dokázala vnímat a zeptala jsem se, jak mě dostali z Volterri.

“Miláčku…Jane ti dala jed, aby si Aro myslel, že si mrtvá a my tě mohli dostat pryč.” Vysvětlil Jasper a mě se to vybavilo.

“Jaspere, omlouvám se…s Jane jsme se na tom domluvily, ale nemohla jsem ti nic říct, aby to bylo věrohodné. Nechtěla jsem ti ublížit.” Řekla jsem Jasperovi a bála jsem se, jak na to bude reágovat.

“Miláčku, byl to jediný způsob, jak tě zachránit. To je snad poprvé, kdy jsem Jane vděčný, za to co udělala.” Řekl Jass a políbil mě.

Byla jsem ráda, že jsem u něj a v bezpčečí, ale stále mě tížila jedna otázka.

“Máš nějáké správy o Lee a Elenovi?” Zeptala jsem se Jaspera.

Když jsem se o nich zmínila Jasperova tvář potemněla.

“Ty dva mi ani nepřipomínej…Lea je pěkná zrádkyně.” Zavrčel Jasper a prudce kopl do nočního stolku.

“Jassi uklidni se…už jsem u tebe v bezpečí.” Řekla jsem a byla vyděšená jeho rakcí.

Podíval se na mě a posmutněl.

“Omlouvám se, nechtěl jsem tě viděsit.” 

“Nemusíš se omlouvat, to spíš já. Kdybych tě tehdy poslechla, nic s toho by se nestalo.”  Řekla jsem a sklopila jsem oči.

“Lásko, na to už nemysli, chtěla si jí jen pomoct.” Utěšil mě Jasper.

Další den už jsem šla mezi ostatní a byla jsem ráda, že jsem zase doma a nemusím sloužit Arovi.

“Tady máte dopis.” Řekla večer Esme a podala mi obálku. 

Okamžitě jsem jí otevřela a četla.

“Drahá Alice, moc mě mrzí, že jsem tě unesla, ale jinak to nešlo. Věděla jsem, že tě Jasper zachrání, jinak bych tvůj život neriskovala. Elen a já jsme vám moc vděční, cestujeme spolu, ale kde jsme ti neřeknu. Bojím se, že by nás Jasper našel a pomstil se. Jako náš vděk vám posílám fotky a mapu domu, který jsme vám koupili. Je blízko domu Cullenovích, aby jste se nemuseli daleko stěhovat. Doufám, že se vám tam bude líbit. Vše už je zařízené, teď je váš. Doufám že nám jednou odpustíš. Mám vás ráda, díky vám stále žiju a jsem šťastná s Elenem. Vaše Lea.”

Dopis od Lei mě velmi dojal. Vytáhla jsem z obálky tři fotky, mapu a klíče.

“Co je to?” Zeptal se Jasper.

“Náš nový dům, který jsme dostali od Lei a Elena.” Odpověděla jsem a viděla, jak se na nás ostatní členové nešťastně dívají.

“Vy nas opustíte?” Zeptala se Rose.

“Dům není daleko a zatím se tam půjdeme jen podívat.” Uklidňovala jsem jí.

Ihned jsem se tam chtěla podívat a tak jsme s Jasperem vyrazili a hledali domeček podle mapy.

Po čtvrt hodině pěšky jsme narazili na krásnou,novou vilu uprostřed lesa.

Byla nádherná, spodní patro bylo obložené kamenem, horní patro mělo velká okna. Do vili vedlo kamené skodiště, které vedlo k proskleným dveřím.

“Dokonalé.” Vydechla jsem úžasem.

“Jdeme do vnitř?” Zeptal se Jasper,  já přikývla a dala mu klíče.

Jasper odemkl a vešli jsme do vnitř. Ocitli jsme se v předsíni, kde byl věšák na kabáty. Podlaha byla z exotického dřeva.

Šli jsme dál, když jsem narazila na mahogonové posuvné dveře. Se zvědavostí jsem je otevřela a za nimi byla překrásná obývací místnost. Byla příjemně osvětlená, jedna stěna byla prosklená. Ve středu místnosti, byla nádherná kožená bílá sedačka, v tom samém stilu byla ještě dvě křesílka. U sedačky stál skleněný stolek. Podlahu kryl chlupatý koberec v barvě kafe Latte. Naproti sedačce, byla umístěna, velká plazmová televize.  Zaujal mě moderní krb, zabudovaný ve stěne.  Ze stropu vyseli čtyři velká podlouhlá světla připomínající tvary lučních zvonečků. 

Byla jsem nadšená, byl tam otevřený průchod, který nás zavedl do jídelny, která byla spojená s kuchynským koutem.

Uprostřed jídelny stál černý ebenový stůl, který doplňovali čtyři průsvitná křesílka. Kuchyň měla šedou dlouhou linku s monštvím drahých spotřebičů a náherných bylích skříněk bez úchytek.

Znovu jsme šli do předsíně od kud vedlou, točité prosklené schodiště s kovovým zabrádlím.

Vystoupali jsme na horu a došli k mahagonovým dveřím se stříbrnou klikou.  

Jasper mi otevřel dveře a nasklitl se nám pohled do naší budoucí ložnice. Byla vybavena obrovskou manželskou postelí s hedvábným povlečením vv barvě slonoviny. Z každé strany byly dva noční stolky v béžové barvě a na nich malé lampičky. Jediné svtětlo, byla stojací stříbrná lapma s korigováním světla. Další místot, vedle lonžnice, mě velmi mile překvapila. Byla to obrovská šatna, pro nás oba. Jak v přízemí tak i na hoře byla jedna moderní koupelna. V dolní byla velká vana a sprchový kout. Umyvadlo s mosaznými kohoutky nad  kterým byla zdcadlová skříňka. Ve stropě byly zabudované bodovky.

“Možná, že to Lee i odpustím.” Prohodil najendou Jasper.

“Takže se stěhujeme drahý?”

Podívala jsem se na něj s úsměvem a odtáhla ho do naší ložnice.

KONEC