RUMUNSKO

                        KAPITOLA 1 JASPER

Jel jsem s Alicí z města domů, měli jsme totiž výročí svatby a Alice mi koupila nádherný náramek a já jí řetízek. To, ale nebylo jediné překvapení, které jsem pro ní nachystal.

Když jsme dorazili domů, čekalo nás velké překvapení. Všichni členové na nás čekali v obýváku.

„Co se tu děje?“ Ptal jsem se.

        „ No máte výročí svatby ne?.“  Ptala Esme.

        „Proto jsme vám přichystali dárek, Bello předej jim to.“ Prosila Esme.

Bella nám podala obálku, Alice jí pomalu otevřela. Byl v ní klíč od Esmenina domku na ostrově.

        „Páni, děkujeme.“ Cítil jsem z Alice nadšení.

        „Alice, ale odjedeme až za týden, nevadí?“ ptal jsem se jí.

        „Za týden, proč?“ Podívala se na mě tázavě.

        „Nech se překvapit ano, a prosím jen tento týden, nepátrej v budoucnosti.“

 Věděl jsem, že se jí to nelíbí, ale souhlasila.

„Alice, mám pro tebe ještě jedno překvapení, vezmi si něco svátečního na sebe a pojedeme do města.“

 Moje milá odešla.

„Doufám, že o tom neví?“ Ptal jsem se Edwarda. Edward mě uklidnil, že ne. Za chvíli přišla, měla na sobě svoje oblíbené tmavě růžové šaty, ty byli i moje oblíbené.      

„Alice, vypadáš … dokonale.“

        „Děkuji, vyrazíme?“ ptala se.

        „Ovšem.“

Nabídl jsem jí rámě a odešli jsme k jejímu autíčku. Řídil jsem já, ona toho nebyla, schopná jak byla nervózní.

        „Jaspere kam to jedeme?“

        „Nech se překvapit zlatíčko.“ Usmál jsem se na svojí lásku.

Za čtvrt hodinky jsme byli na místě. Vystoupil jsem a jako správný gentlem jsem jí otevřel dveře.

        „Prosím madam.“

Vystoupila a já jí vedl k budově o které nevěděla, ani co to je.  Budova vypadala jako banka.

        „Alice, zavři oči a chvíli vydrž prosím.“

Poslechla mě a nechala se vést.

Pomalinku jsem jí dovedl dovnitř.

        „Už je můžeš otevřít.“

Alice byla u vytržení, byli jsme v krásné moderní restauraci. Přistoupil k nám číšník. Alice se trochu vyděsila, když zjistila, že číšník je upír. Konečně jí došlo, kde jsme. Byla to vyhlášená upíří restaurace.

Oznámil jsem číšníkovi.    

„Máme zde objednaná dvě místa na jméno Hale.“

Obsluha nás zavedla k jednomu stolu, který byl v útulném koutku.  Poté odešel.

        „Líbí se ti tu Alice?“

        „Nevím co říct, je to tu krásné.“

Z našeho rozhovoru nás vytrhl číšník.

        „Promiňte za vyrušení, ale tady vám nesu jídelní lístky.“

Poděkovali jsme a vybírali. Měli velký výběr.

Lidskou i zvířecí. Vybral jsem si z divočáka.

Alice, si vybrala ovčí krev.

Za chvíli jsme si objednali a čekali.

Nesměle jsem Alici oslovil.

„Alice, chci ti poděkovat za všechno, co si pro mě  udělala a děláš, strašně moc tě miluji a nedovedu si představit život bez tebe.“

        „Taky tě miluji a jsem s tebou moc šťastná.“      

Číšník nás opět vyrušil a přinesl nám krev.

        „Prosím tady jedna z divočáka a tady ovčí, nechte si chutnat.“

        „Tak na zdravý a naší lásku.“ Řekla moje milá.

        „Na zdravý, miluju tě.“ Odpověděl jsem.

Přiťukli jsme si a oba se napili.

        „Hmmmm ta krev z divočáka je delikátní.“

Usmála se pro sebe, ale když se napila ze své, zamračila se.    

        „Miláčku, ta moje je nějaká zvláštní.“ Řekla mi

        „Tak ochutnej tu mojí.“ Podal jsem jí sklenici a ochutnal tu její. Měla zvláštní chuť na půl ovčí a na půl, kočičí.

        Dali jsme si ještě každý sklenku divočáka a jeli jsme domů.

        Na konci týdne jsme odjeli na ostrov.

Bylo to tam krásně zařízené.  Tu noc svítil krásný měsíc a já s Alicí jsme šli do moře.

                Každý den jsme chodili na procházky, koupali se a užívali jsme si to, že jsme tu sami.

                        KAPITOLA  2 ALICE

Byla to dokonalá dovolená, dokud jsem nedostala vizi o  našem kamarádovy, který byl z naší dávné minulosti. Byl na tom to ostrově.        

        „Alice, co si viděla?“ Ptal se můj milý.

Řekla jsem to Jasperovi a měla jsem radost, ale i strach, co se děje a Jasper to vycítil.

        „Pojď, projdeme se, lásko, aby si přišla na jiné myšlenky.“

Souhlasila jsem.

Jasper, mě uklidňoval, ale mě stále vrtala hlavou ta vize. Přemýšlela jsem, co tady Mark chce?

Ani jsem se pořádně nesoustředila na to, co mi Jasper vypráví.

        „Alice, vnímáš mě?“

Podívala jsem se na něj.

        „Promiň miláčku, mám plnou hlavu té vize.“

        „Už se tím netrap, chci, abys byla v klidu.“

Políbila jsem ho a pořád jsme se procházeli, já ho najednou zastavila. Hleděla jsem na něj prosebně a on okamžitě pochopil, co chci. Začal mě líbat na krku a hladil mě po vlasech. Začali jsme se milovat. Trvalo to docela dlouho, oba jsme si to pořádně užívali.

        „Alice co kdybychom se přesunuli do domu?“ Zarazil mě.

        „Dobře lásko, tak jdeme.“

Vyrazili jsme, už jsme byli blízko, když jsem ucítila Marka. Podívali jsme se s Jasperem na sebe.  Přidali jsme do kroku, abychom zjistili, co po nás chce.

Dorazili jsme tam a on už tam na nás čekal. 

        „Co tady děláš a jak se má Nelli?“ Ptala jsem se.

Jasper se na mě podíval. 

Byl rád, že ho vidí.  

.

Jasper mě chytil za ruku a šli jsme k němu.

„Co tady děláš?“ Ptal se Jasper nervózně.

„Alice, Jaspere musíte mi pomoct.“ Prosil nás.

        „Rádi, co se děje?“ Ptali jsme se.

        „Jde o Nelli, ale teď to tu nechci, řešit, prosím pojedete se mnou do Rumunska?“

Oba jsme se na sebe podívali a vzali si obálku, kterou nám podával, při těch slovech.

Byla to pozvánka na ples do hradu, kde jsme kdysi byli. Nechtěla jsem tam jet, protože, to co se tam stalo, byla bolestivá a dávná minulost.

„Vím, že se k tomu neradi vracíte, ale prosím vás.“

Nechtěla jsem, ale museli jsme kvůli Markovi i kvůli Nelli.

        „Dobrá pojedeme.“ Odpověděl, Jasper.

        Prosila jsem, abychom ještě zajeli domů.

Jasper souhlasil, stejně jsme to museli říct Cullenovím.

                      KAPITOLA  3 JASPER

Rychle jsme se sbalili a odjeli s Markem domů.  Jeli jsme naší lodí k pevnině. Museli jsme se dostat na nejbližší letiště.  Po cestě Alice psala Callenovím, že se vracíme dříve. 

Po cestě jsme se ptali co se tedy děje. Mark však o tom nechtěl mluvit ani v letadle.

Byl jsem nervózní, bál jsme se co  Alice bude  dělat, až se tam znovu vrátíme, dyť se to týkalo hlavně jí.   

„Jsme na místě.“  Vytrhl mě z mích myšlenek Mark.

Vzal jsem Alici za ruku a vedli jsme Marka k našemu domu.

Cullenovi vyšli před dům a byli překvapení, kdo to s námi je.

        Carlisle byl pěkně nervózní, dlouho se neviděli a tak jsem ho musel uklidnit.

        „Ahoj, co tady dělá Mark?“ ptala se Esme.

        „No má potíže a Nelli taky musíme do Rumunska, ale jen my tři.“ Odpověděla Alice.

Všichni se na nás dívali, věděli moc dobře, co jsme tam prožili.

        „Pojedeme s vámi.“ Rozhodl Carlisle.

       

                           KAPITOLA 4 ALICE

        „Ne Carlisle, tohle musíme vyřešit sami.“ Prosila jsem ho.

        „Kdy odjíždíte?“ Ptala se mě Bella.

        „Zítra.“ Odpověděl jí můj milí.

Podívala jsem se na Marka, jestli by chtěl bydlet s námi tak mohl.

        Poté jsem odešla s Jasperem do ložnice.

        „Alice, nemusíme tam, jestli nechceš.“

Kéž by to tak bylo, ale museli jsme tam.

Jasper si ke mně sedl a objal mě, byla jsem ráda, že je tady se mnou, tohle bych bez něj nezvládla.

Jasper ani já jsme už dva týdny nelovili, chtěla jsem být do zítra s rodinou a tak jsme šli všichni na lov.  Chvíli jsem nechtěla myslet na to, co nás zítra čeká.  Bylo mi dobře, když jsem byla s ostatními.

        Když jsme byli doma, zase na mě padla tíha minulosti. Vzpomínala jsem na to co, jsme tam vlastně s Jasperem před padesáti lety prožili .

Abych na to stále nemusela myslet, nechala jsem Jaspera dole s ostatními a šla jsem do mé místnosti s oblečením vybrat šaty na ten ples i když jsem stejně věděla, že si koupím nové.

Nedokázala jsem se na to soustředit. Pořád jsem viděla svou nevinou, bez branou neteř, jak se brání vévodovy, aby jí neublížil.

        Byla jsem vzteky bez sebe, proč jsem jí nehledala dříve? Jak jsem mohla dopustit, aby jí ublížil?

        Hleděla jsem do zrcadla a uviděla jsem tam odraz vévody. 

„Neeeeee Nelli!!“  Vykřikla jsem a rukou jsme rozbila zrcadlo.

   

Ve dveřích se objevil Jasper, vyděšeně hleděl na střepy, které vypadli, z mého velkého zrcadla.

        „Alice, co se stalo?“

Místo odpovědi jsem se sklonila a začala sbírat střepy.

„Alice, přestaň…nemůžeš za to co se Nelli stalo.“

 Jasper se ke mně sklonil a chytil mě za ruce, odvedl mě do ložnice a posadil mě na postel, snažil se uklidnit mé emoce.

Za pár minut jsem byla klidnější.

Podívala jsem se na něj provinile.

        „Alice, odpočin si já to tam mezitím dojdu uklidit.“

        „Ne, zůstaň prosím.“ Odpověděla jsem mu a ani nevím jak, ale usnula sem.

                          KAPITOLA 5 JASPER

         

Měl jsem o Alici velkou starost. Jméno své vlastní neteře, nevyslovila už hodně dlouho. Ani jsem se jí nedivil potom, co se tenkrát stalo. Bylo to opravdu hrozné.

Bylo to v době, co jsme se oddělili od Petera s Charlottou a než jsme setkali s Cullenovými. 

Usídlili jsme se v Rumusku  u Aliciných přátel, kde jsme se dozvěděli, že Alicina sestra, Sintie je mrtvá a zbila po ní dvacetilá dcera Nelli. Alice jí chtěla najít, a tak jsme po ní pátrali.

Po několika týdnech jsme zjistili, že je vězněná v jednom Rumunském hradě.

Blízko hradu byla vesnice, kde jsme mohli bydlet. Brzy se o nás dozvěděli lidé ze zámku a pozvali nás na hostinu.

        Pozvání jsme přijali a doufali, jsme, že se dovíme něco, o naší neteři.

Druhý den jsme přišli do zámku na hostinu.  Alice věděla, že to je past a tak jsme dávali pozor, abychom se neprozradili.  

Potřebovali jsme zjistit něco o Nelli.

Proto jsme čekali, až byli všichni opilí a poté jsme začali chválit vévodu jak dobře zabezpečené to tu má. Vévodovi se líbili naše lichotky a tak nás začal provádět po hradě.

„Ale, slyšeli jsme, že nejlépe máte zabezpečené vězení?“ Řekla Alice.

Zezačátku nám ho nechtěl ukázat, ale po našem naléhání souhlasil.

 Zavedl nás do sklepení.

 Když jsme, tam vešli, bylo to zvláštní. Ženy byli přivázané řetězy ke zdi.

Vévoda nás zavedl k jedné dívce, která byla oddělená od ostatních žen.

Nemohl jsem uvěřit, jak je Alici podobná.

Vévoda se jí začal se jí chlubit.

„Tato dívka je velice výjimečná, chce jen krev, chcete vidět jak je šílená?“ 

I když jsme po tom netoužili, nechali jsme vévodu mluvit dál.

Vévoda dal povel, aby přinesli pochodeň a jeden z jeho poddaných se musel říznout. Nevinná dívka byla jak smyslů zbavená, měla rudé oči a toužila po krvi. S Alicí nám došlo, že je to upírka, nemohl jí být ani rok. Vévoda jí pak zahnal ohněm zpátky.

Vyděl jsem, jak se Alice  snažila na sobě nedat nic znát, ale já věděl, že to pro ní není lehké, v dívce jsme poznali Nelli.

                       KAPITOLA 6 ALICE

Probudila jsem se a vedle mě seděl zadumaný Jasper ani si nevšiml, že jsem vzhůru.

        „Miláčku … na co myslíš?“

Při té otázce jsem ho chytla za ruku a posadila se k němu.  Vzpamatoval se, ale mě přišlo, že je pořád nikde jinde.

„Nedělej si starosti, jak ses vyspala.“

On to zamluvil, ale proč? Neměla jsem ráda, když mi tajil, co ho trápí.

Konečně mi řekl, co se děje.

        „Alice, vzpomínal jsem na to, jak jsme našli Nelli.“

Jasper čekal, jak budu reagovat, ale já se snažila být v klidu.

        „Musíme balit.“ Řekla jsem s pohledem na hodiny.

Vstala jsem a oba jsme začali balit.

Mark pro nás přišel a my po rozloučení s naší rodinou odjeli.

V letadle jsem na Marka naléhala, aby řekl, co je s Nelli.

„Nelli je v pořádku, žijeme spolu, ale vévodův syn jde po ní. Nelli ho kdysi proměnila a on od té doby po ní touží.“

        „Moment, moment, jak to, že vévodovy synové, přežil požár?“ Zarazila jsem Marka.

        „No on je zachránil jejich sluha. Když se tam vrátili, zjistili, že jejich matka, uhořela při požáru.“

„Tam, byl požár?“ Ptal se Jasper

„Ano byl a on si myslí, že se tak pomstili dívky, které jste zachránili, a vlastně to svádí na vás.“

„A v čem chceš teda pomoct?“ Ptala jsem se.   

„No chci, aby mu Jasper dal lekci, na kterou nikdy nezapomene a tím nám dá s Nelli pokoj.“

                     KAPITOLA 7 JASPER

Podíval jsem se na Marka vyčítavým pohledem.

        „To nemyslíš vážně, já myslel, že to jedeme urovnat a ne bojovat.“

Nejvíce mě štvalo, že do toho zatáhl mou milovanou Alici.

        Konečně jsme začali přistávat.

        Mark nás tedy zavedl do vesnice pod hradem, kde nám objednal ubytování.  

 Alice se chtěla o mladém vévodovy dozvědět více a tak jsme šli do místního hostince. Stáli jsme u výčepního pultu a po chvíli se k nám přidali tři místní mladíci.

        Bavili se o tom, jaký je mladý vévoda. Pár slov jsme zaslechli.

        „Slyšel jsem, že vévoda obvinil jednu ženu z čarodějnictví a chce jí nechat zítra odpoledne upálit na veřejnosti.“ Řekl jeden z mladíků.

        „Jo to jsem taky slyšel a nedávno prý vyhodil svého kuchaře, protože přesolil polívku.“  Odpovídal mu na to druhý mladík.

Poslouchal jsem rozhovor, ale neuniklo mi, že třetí mladík nespustil celou dobu s Alice oči.

        „Dej mi pusinku zlatíčko.“

Řekl mladík, který na ní toužebně hleděl, přitočil se k ní a chtěl jí políbit.

Okamžitě jsem si stoupl před Alici a mladíka přitiskl ke zdi.

        „To je moje žena, a jestli na ní ještě šáhneš tak tě zabiju!“

Chtěl jsem Alici odvést do bezpečí, ale mladík po mě skočil a začala bitka.

Brzy jsem ho přemohl a s Alicí, která byla vyděšená jsme odešli z hostince.

                        KAPITOLA 8 ALICE

Třásla jsem se jako osika. Ještě jsem viděla, jak se Jasper pere s tím mladíkem. Vím jak je Jasper rázný, ale i tak mě to dost vyděsilo.

„Jsme tu, lásko.“ Vyrušil mě Jasper.

Podívala jsem se na něj a usmála se.

        „Promiň, že si to musela vidět, ale nechci, aby ti nikdo ublížil.“

        „Já vím, lásko, pojďme do domku.“

Jasper souhlasil.

        Sedl  si na postel a já se o něj opřela.

        „Ty se celá třeseš, lásko.“

        „Bylo toho na mě moc a strašně jsem se o tebe bála, navíc jsem měla vizi o té dívce, jak se svěřuje ve vězení, že vévoda jí obvinil z pokusu o vraždu jeho osoby. Snažila se jen pomoci vévodovi od bolestí hlavy,  bylinkami.“

Potřebovala jsem se přesvědčit, zda mladík v hostinci mluvil o té odsouzené dívce pravdu. 

        „Chtěla, bych zítra na tu popravu, abych viděla vévodu.“

Věděla jsem, že s tím Jasper nebude souhlasit, ale já tam prostě musela.

„Alice, to nemyslíš vážně, dyť ti to ublíží.“

Dlouho jsem ho přemlouvala, až na konec svolil, pod podmínkou, že půjde se mnou.

        Druhý den, kolem poledne jsme šli na nádvoří, kde se měla konat poprava.

Když jsme tam došli tak zrovna přivedli tu dívku a přivázali jí ke kůlu.

        Všichni čekali, až se dostaví vévoda. Náhle zazněl mužský hlas.

        „Přichází vévoda Ion II.“

Konečně jsem mohla vidět jeho tvář. Bylo mu tak dvacet, vysoký, štíhlý, tmavé dlouhé vlasy.

Vévoda dal pokyn, aby přečetli rozsudek.

„Antonie báthoriová, je obviněna z čarodějnictvý a za pokus o vraždu vévody Náděždina II. Za tyto zločiny se odsuzuje k veřejnému upálení.“

Tohle jsem přece nemohla dopustit, věděla jsem, že je nevinná. Vévoda dal pokyn k zapálení hranice, ale než k tomu došlo, vyběhla jsem z davu a vytrhla katovy pochodeň z ruky a hodila jí vévodovy k nohám.

  „Občané toho kraje, nepřihlížejte, nečině této nespravedlnosti a krutosti vašeho pána. Tato dívka měla být upálená za to, že přinesla pár bylin, do čaje pro vévodu, když to zjisti, nechal jí zajmout, protože si myslel, že ho chtěla otrávit.“

Občané, začali hlasitě protestovat proti rozsudku.

        „STRÁŽE, ZATKENĚ JÍ.“ Rozkázal vévoda, ale než to stráže udělali, stál pře de mnou Jasper, a chránil mě.

        „OKAMŽITĚ JE ZATKNĚTĚ, POPRAVA SE ODKLÁDÁ, ROZEJDĚTE SE.“

Vévoda odešel a nás odvedla stáž do vězení.

 Jaspera zavřeli za mříže a mě připoutali ke zdi.

        „ALICE!“ Zavolal na mě Jazz.

        „Nic mi není a omlouvám se ti, že jsem nás dostala do téhle situace.“ 

        „To nic Alice, chtěla si jí zachránit.“  Uklidňoval mě.

Dostala jsem vizi, že se Nelli dozvěděla, co se nám stalo a hledá nás.

Snažila jsem se dostat z okovů, v tom se otevřeli dveře vězení a vstoupil vévoda.

        „Tak tady jí máme, tu mrchu, co překazila popravu.“

Řekl vévoda a šel ke mě.

        „Jak to víš, že je nevinná?“

Jen jsem na něj mlčky hleděla, což ho tak vytočilo, až mě uhodil do tváře. Narazila jsem do zdi a spadla. On pak odešel.

„Alice, Alice.“ Slyšela jsem, jak na mě Jasper volá.

„Neboj, Jaspere, to nic není.“ Zalhala jsem mu, abych  ho uklidnila.

                       KAPITOLA 9 JASPER

Doufal jsem, že se odtud brzy dostaneme.  Sledoval jsem Alici, jak se snaží dostat z okovů, ale marně.

Chtěl jsem jí zarazit, když jsem ucítil známí pach.

Dveře vězení se otevřeli a v nich stála drobná postava s kápí.  Nejdříve šla k Alici.

        „Nelli…“ Řekla Alice.  

Nelli jí okamžitě zarazila a pokoušela se jí dostat z pout. Konečně se jí to podařilo a podala Alici plášť, jako měla ona sama.

        Alice si ho okamžitě přehodila a pak šli obě ke mně.

Nelli mě dostala ven a přehodila pře země plášť.

        „Pojďte za mnou, ale tiše, vyvedu vás ven.“

Šli jsme za ní úzkou chodbou, která vedla pod zámkem.  Vyšli jsme u kostela. Vedla nás do domu, kde bydleli s Markem.  V domě už čekal Mark.

        „Nelli konečně jste tady, neviděl vás nikdo?“ Ptal se Mark.

        „Díky Nelli za pomoc.“ Řekla Alice a objala jí.

        „Není za co, už zbývá jen ten ples.“

        „Ples, kde musíme zničit vévodu.“ Nadhodil jsem.

        Všichni jsme si sedli a domlouvali jsme se jak ho zničit.

        „Vesničané ho nenávidí, tak toho můžeme využit.“  Navrhl Mark

        „Na plese bude spousta pochodní a tvůj výstup na popravě té dívky byl výborný, miláčku.“

        „To mám před něj hodit pochodeň na plese?“

      „Ne, ale ta představa se mi líbí.“

Alice se na mě usmála. 

        „Železník.“ Řekla Nelli

        „Dobře se učíš.“ Pochválila jí Alice.

Domluvili jsme se tedy, že seženeme železník a Nelli zahraje zamilovanou scénu.

Já s Alice jsme šli na místo, kde rostl železník, natrhali jsme ho takové množství, aby to omámilo vévodu.

Dali jsme ho Nelli, která měla za úkol podat ho vévodovy.

         KAPITOLA 10 ALICE

Nastal den plesu a my se připravovali na to, co nás čeká. Byla jsem nervózní, bála jsem se, že to neklapne podle plánu.

        „Alice, vše dobře dopadne a pak pojedeme domů.“ Utěšoval mě Jasper.

„Jasně máš naprostou pravdu.“ Otočila jsem se k němu a políbila jsem ho.

„Alice půjdeme si vzít šaty?“ Vyrušila nás Nelli

Přikývla jsem a odešla s Nell, pro šaty.

Konečně jsme byli nastrojené a mohli jsme vyrazit.

        „Máš ten železník?“ ujišťoval se Mark.

        „Ano mám, lásko, neboj se, já to zvládnu.“  Ujišťovala ho Nelli.

 Přišli jsme tedy k hradu a rozdělili jsme se. Nelli šla s Markem a já s Jasperem jsme se snažili, abychom nebyli moc vidět, ale abychom věděli, kdy mu to Nelli dá.

Vstoupili jsme do přeplněného sálu. Byl překrásně vyzdoben, všude byli svíčky a hrála hudba.

        Vévoda tam už byl, šli jsme s Jasperem tančit. Ale pozovali jsme Nelli, až dá znamení.

Zahlédli jsme, jak jde vévoda pro Nelli. To se opakovalo vícekrát. Před půlnocí jsme viděli jak Nelli podává vévodovy pohár z krví. Vévodovi se udělalo nevolno a tak ho Nelli odvedla ven.

To byla naše chvíle. S Jasperem jsme odešli za nimi, Mark už tam čekal. 

        Jasper s Markem ho přivázali ke stromu. Šla jsem pro pochodeň.

Už jsem to chtěla udělat, když mě Nell zarazila.

        „Počkej, Alice upálíme ho na hranici, jako on chtěl upálit to děvče!“ Rozhodla Nelli.

Chtěla jsem protestovat, tohle nebyl můj styl. Nelli se však na mě podívala takovým pohledem, že jsem nic neříkala.

„Marku, Jaspere, odvěďte ho na hranici!“ Rozkázala Nelli.

„Se mnou nepočítej, uděláme to v klidu.“ Odporoval Jasper

„Přesně tak, Nelli proč si tak zlá?“ Ptala jsem se jí.

„Zlá, dyť vy nevíte, kolik lidí zabil, kolik hranic tady už vzplálo a kolik nevinných lidí zahynulo.“ Rozčilovala se Nelli.

„Tak dobře Nelli, ale to v tichosti.“ Prosila jsem jí.

Souhlasila. Vévoda se začínal probírat, byl nejvyšší čas. Mark se podíval na Jaspera, ale ten odmítavě zakroutil hlavou. 

Mark tedy k němu přistoupil, vytáhl nůž a podřízl mu hrdlo a Nelli ho zapálila.

Nelli i já jsme si oddychly, že jsme v bezpečí.

Konečně jsme mohli odjet domů.