TÁBOR

  KAPITOLA 1 ALICE

Domluvily jsme se s Bellou, že pojedeme, do Siettlu nakupovat.  Rozloučili jsme se tedy s ostatními a vyrazily.

         Už jsme měli vše nakoupeno, ale Bella sháněla knížku Malého prince, pro Renessme, kterou jsme v obchoďáku nenašli.

         „Tady by to mohlo být.“  Řekla Bella a táhla mě do postranní uličky.

Zastavila jsem se, když jsem ucítila neznámý pach.

Chytla jsem Bellu za ruku a poprosila jí, abychom se vrátili zpátky, ale Bella mě ignorovala. 

         „BELLO POJD, TADY TO PRO NÁS NENÍ BEZPEČNÉ!“ zakřičela jsem na ní.

         Bella se mi však vytrhla a šla dál.

Zaslechla jsem, že se k nám nikdo blíží z Belliny strany. Popadla jsem jí a vyběhli jsme z uličky.

         Strčila jsem jí do auta a vyjely jsme.

         „Co blbneš Alice?“  Ptala se mě Bella.

         „Ty se ještě ptáš?“  Odpověděla jsem jí a podívala se na ní naštvaně.

         „Copak ty si necítila, toho upíra co byl v uličce?“  Dodala jsem.

         „Opravdu jsem nic necítila.“ Řekla provinile.

Na to jsem jí už neodpověděla, protože jsme byli doma.

         Bella odešla za Edwardem a já šla za Jaseprem.

         Všichni byli v obýváku.

         „Tak co jaký byli nákupy Bello?“ Ptal se Edward.

         „Jo fajn, že jo Alice?“ Otočila se na mě Bella.

Nevěděla jsem, co jí na to mám říct, byla jsem na ní, naštvaná a Jasper to vycítil.

         „Co je s vámi holky?“ Ptal se Jasper a šel ke mně.

         „Neuposlechla jsem Alici.“ Odpověděla mu Bella.

Jasper, nechápal, chtěl vědět, o co jde.

Řekla jsem mu, co se stalo.

Jasper se na Bellu otočil a chtěl jí něco říct, když jsem dostala vizi.

Viděla jsem neznámou smečku, která bydlela v Siettu v uličce, kde jsme byly s Bellou. Bavili se, o mě a Jasperovi, že nás chtějí získat do své smečky.

         „Jaspere v Siettlu bydlí neznámá smečka upírů a chtějí nás získat na svou stranu.“ Řekla jsem vyděšeně.

         „Znám tu smečku ze své minulosti.“ Řekl Edward

         „Co o ní víš?“ Ptal se nervózně Jasper a přitiskl si mě k sobě.

         „Je to mocná smečka, která shání upíry s dary, jako máte vy dva, proto po vás jdou.“  Řekl nám Edward

 Podívala jsem se Jasperovi do jeho ustaraných očí. Políbil mě, ale pak se otočil na Edwarda.

         „Co nám tajíš, Edwarde?“ Ptal se Jasper.

Edward se na něj podíval a zavrčel.

         „No tahle smečka nenávidí děti jako je Renesme.“ Odpověděl rozrušeně.

Bella se na něj dívala a poslouchala.

         „Co s nimi dělají?“ Ptala jsem se.

         „Usmrcují je.“ Odpověděl rozčileně Edward.

Zahlédla jsem Bellu, jak se málem složila.

                        KAPITOLA 2 JASPER

        

Snažil jsem se rozrušenou Bellu zklidnit, když jsem dostal nápad.

Nechal jsem proudit své myšlenky k Edwardovy a ten jen přikývl.

         „ Bello, Jasper má nápad jak Renesme zachránit.“  Řekl Edward.

         „Jak, mluv Jaspere.“ Prosila mě horlivě Bella.

Věděl jsem, že se jí to nebude líbit, přesto jsem jí svůj návrh řekl.

         „No Bello, chci odjet z Alicí, a napadlo mě, že bychom  mohli vzít sebou i Renesme, aby byla v bezpečí.“ Řekl jsem Belle opatrně.

Bella se na mě rozpačitě dívala.

         „Ne to ne, chceš mi vzít mé jediné dítě?“  Řekla rozčíleně a úzkostlivě zároveň.

         „Nikdo ti nechce vzít Renesme.“  Zastávala se mě Alice.

         „Mě to přijíde  jako dobrý nápad.“ Souhlasil Carlisle.

Bella se díky mě, konečně trochu uklidnila a podívala se na Edwarda.

         „Tak dobře, ale slibte mi, že na ní dáte pozor a budete nám podávat průběžně správy.“ Prosila Bella

         „Neboj se, budeme.“ Ujišťovala jí Alice

Já s Alicí jsme šli Balit věci, a Edward šel domů z Bellou.

Druhý den přivedla Bella s Edwardem Renesme.

Podle smutných emocí malé jsem poznal, že už to ví.

Odnesl jsem věci do auta. Začali jsme se loučit a Bella s Edwardem odvedli Renessme do Carlislova auta, které jsme si půjčili.

         „Opravdu musím od vás, mami?“ Když to Renessme říkala, zlomil se jí hlas v pláč.

         „Ano musíš, ale pamatuj si zlatíčko, já a tatínek tě milujeme a všichni ostatní taky.“ Utěšovala jí Bella.

         „S Alicí a Jasperem budeš ve větším bezpečí.“ Řekl Edward.

         „Je čas, odjezd.“ Řekla Alice.

Se všemi jsme se rozloučili a s Renesme v autě jsme odjeli. 

         Řídil jsem, aby Alice mohla být z Renessme vzadu.

Musel jsem se však hodně soustředit, Renessmeniny emoce mě rozptylovali.

         Konečně jsme dorazili na letiště a já šel koupit letenky.

         Po za koupení letenek a odbavení jsme nastoupili do letadla. 

         Alice si sedla s Renessme a já za ně.

         „A kam to vlastně letíme?“ Ptala se Nessie.

         „Do Evropy.“ Odpověděla jí Alice.

         Let trval přibližně 5 hodin.

Renessme to naštěstí prospala.

                           KAPITOLA 3 ALICE

Ráno jsme byli v Rakousku. 

         „Nebudeš zase krást auto, že jo Alice?“ Popichoval mě Jasper.

Jen jsme se na něj s úsměvem podívala.  Zašli jsme tedy do půjčovny aut a půjčili jsme si na neomezenou dobu ČENÝ auto značky BMW.

Naložili jsme kufry a já si sedla k Jasperovi, abych byla chvilku s ním.  Renessme si krátila čas poslechem hudby z pm3.

Během jízdy jsem dostala vizi o smečce, před kterou prcháme. V osvětlené místnosti, stáli čtyři muži v kruhu. Uprostřed, byla dívka, stará jako naše Renessme. Měla veliký strach, který jsem cítila i já. Nevěděla co se děje, co po ní chtějí.

Jeden z mužů k ní přistoupil a řekl.

„Takový jako vy, nemáte právo žít, mezi námi, čistokrevnými!“ 

Muž, nejspíše vůdce smečky rozkázal dvou svým podřízeným, aby ji chytli za ruce.

Vedoucí upír k ní přistoupil, vytáhl nůž a probodl jí.

Vykřikla bolestí a skácela se na zem.

         Nechali jí tam.

                       KAPITOLA 4 JASPER

         „Alice, Alice?“  

Jemně jsem s ní zacloumal, ale ona byla bez vědomí.  Zajel jsem okamžitě do odstavného pruhu, abych mohl k ní.

Renessme naštěstí spala.

Otevřel jsem Alici dveře a odpoutal jí, aby si neublížila, až se probere.

Trvalo to pár minut.  Zděšeně mi vyprávěla o své vizi, hned jak se probudila. 

Byli jsme oba bezradní.

         „Zavolám to Edwardovi.“ Uklidňoval jsem Alici.

Vytáhl jsem mobil a Alice zůstala v autě.

         „Tak, vyřízeno, postarají se o to, neboj Alice.“  Stiskl jsem jí ruku.

         „Měli bychom vyrazit je to ještě daleko.“ Řekla Alice a připoutala se.

Pokračovali jsme v cestě.  Po hodině jsme dorazili na místo.

Alice vzbudila Renessme.

U vedoucího tábora( který, byl specializovaný, pro děti jako Renessme) jsme si objednali chatičku a odnesli jsme si tam kufry.

         „Tady je to krásné.“ Chválila si Renessme.

Šli jsme se tam porozhlédnout a seznámit se s ostatními upíry. 

Rozhlížel jsem se kolem, když jsem slyšel Alice, jak se s někým, radostně vítá.

         „Charlotto co tady děláš a kde máš Pettera?“

Byl jsem rád, že Charlottu vidím, bylo to příjemné překvapení.

         „Ahoj Charlotto.“ Pozdravil jsem.

         „Jaspere, co vy tady děláte?“ Ptala se mě.

         „Máme doma, nijaké problémy.“ Řekl jsem.

         „To mě opravdu moc mrzí, doufám, že nám o tom večer povíte, abychom vám mohli pomoct, ale teď bohužel musím za Pettrem, tak se uvidíme večer, pa.“ Rozloučila se a odešla.

Alice viditelně pookřála a  Renessme jí táhla na hřiště. Byl jsem spokojen a doufal jsem, že se nám s přáteli snáze najde řešení.

         Večer se všichni upíři z tábora, sešli u ohně. Petter, kterého jsme viděli až teď, se s námi přivítal a sedl si s Charlottou k nám.

 Představili nás ostatním upírům. I když jsem viděl, že se tu všichni znají, sedl jsem si k Alici, abych jí měl u sebe, navíc mohla zase dostat vizi, o nepřátelské smečce. Renessme seděla z druhé strany Alice.

                        KAPITOLA 5 ALICE

         Seděli jsme u ohně a domlouvali jsme se jak, nám můžou ostatní pomoci. Najednou jsem cítila, jak do mě něco drclo. Podívala jsem se na stranu, kde seděla Nessie, musela jsem se usmát.

         „Renessme, ty si unavená.“ Špitla jsem jí do ouška.

         „Promiň, teto Alice, odneseš mě do postýlky?“  Prosila mě Renessme.

Vzala jsem jí do náruče a odnesla jsem jí do chatičky.

Převlíkla jsem jí a uložila.

         „Alice, nechoď ještě, prosím, počkej, až usnu.“ Žadonila.

Sedla jsem si tedy k ní a hladila jí po vlasech a čekala, až usne.

         Renessme už usínala, když mi zazvonil mobil.

                   „Ahoj, Alice, jak se má moje holčička?“ Ptala se Bella.

         „Má se dobře, chceš jí k telefonu?“ Ptala jsem se jí.

         „Jo.“ Prosila Bella.

         „Renessme, to je maminka.“

Předala jsem mobil Nesiie a šla před chatku.

Po chvíli jsme zaslechla, jak Renessme pláče. Šla jsem dovnitř. Renessme seděla na posteli a nedokázala ani mluvit, jak byla rozrušená.

         Vzala jsem jí tedy mobil a řekla Belle, kde vlastně jsme. Pak jsem to skončila, abych se mohla věnovat Renessme.

Sedla jsem si k ní a ona se mi schoulila do mé náruče.  Po chvilce se uklidnila a usnula.

         Konečně dorazil Jasper a řekl mi, co naplánovali pro naší záchranu.

         „Volala mi Bella, kvůli Renessme.“ Řekla jsem Jasperovi.

         „Je něco nového?“ Ptal se.

         „Moc mi toho neřekla, bavila se s Nessie.“  Odpověděla jsem.

         Konečně začalo svítat a Renessme se vzbudila.

         „Co budeme dneska dělat?“ Ptala se Renessme.

Odvedli jsme Renessme na hřiště, kde byli stejné děti jako, ona a dospělí upíři, kteří se o ně starali.

V klidu jsme tedy odešli přihlásit  se o nějakou práci. 

         Jasper se ihned chopil výcviku novorozených upírů a já je měla učit jak lovit.   

          Brzy jsme zapadli mezi ostatní a Renessme byla v pohodě a měla tam kamarády.

         Zrovna jsme s mladými upíry probírali jak spolupracovat ve smečce když jsme na lovu.

Najednou do místnosti vešel hlavní vedoucí a řekl, že až skončíme, ať za ním zajdu.    

Po hodině jsem tedy šla za ním. Byl sám, když jsem tam vstoupila.

         „Jak se vám u nás líbí?“ Začal s úsměvem.

         „Jsme rádi, že jste nás přijali.“ Řekla jsem.

         „Kdyby, jste něco potřebovala, zajděte za mnou, rád vám pomůžu.“  S těmito slovy přistoupil a dal mi ruku na rameno.

         „Jste velice laskavý.“ Řekla jsem a rychle odešla.

                              KAPITOLA 6 JASPER  

Hledal jsem Alici, když jsem jí konečně viděl, seděla na lavičce před naší chatkou. Vypadala zamyšleně a její emoce mi říkali, že něco není v pořádku.  Šel jsem tedy k ní.

         „Alice, co se děje?“ Ptal jsem se starostlivě.

Zvedla hlavu a dívala se na mě smutnýma očima.

         „Ale, nic  Jaspere, nedělej si starosti.“ Odpověděla mi.

         „Alice, znám tě už hodně dlouho a poznám, když tě něco trápí.“  Řekl jsem tak, aby mi řekla, co se stalo.

         „No vedoucí tábora si mě pozval do své chatky.“  Řekla mi nervózně

„Udělal ti něco?“ Ptal jsem se jí horlivě

„ Ne neudělal, ale říkal, že kdybych něco potřebovala, ať mu řeknu, ale kdybys slyšel, jakým tónem to řekl, takovým úlisným.“ Odpovídala pomalu.

         „Alice, dávej si na něj pozor, Petter říkal, že ho zná a že je nebezpečný, prý to zkoušel minulí rok i na Charlottu, ale ty se mu prý víc líbíš.“ Varoval jsem jí.

         Alice se na mě podívala a přikývla.

         „Kde je Renessme?“ Ptala se.

         „Klid, je na hřišti, s Petterem a Charlottiu, ale můžeme se jít s ní projít, jestli chceš?“ Řekl jsem, abych jí zbavil starostí, a přitom jsem jí pohladil po tváři.  

Souhlasila a tak jsme šli, pro Nessie.

Na procházku jsme vzali i Pettera a Charlottu.

Povídali jsme si. 

Sledoval jsem Alici, jak si hraje s Renessme a přemýšlel jsem, jak jí ochránit.

         „Jaspere, vnímáš mě?“ vytrhl z myšlenek Petter.

         „Promiň, mám starost o Alici, byla totiž dneska u hlavního vedoucího tábora.“ Odpověděl jsem.

Pertter se zastavil a upřeně se na mě podíval.

         „Jaspere, víš, co jsem ti o něm říkal.“  Řekl důrazně.

Chtěl jsem mu odpovědět, ale ucítil jsem lidi. Holky to taky ucítili a vraceli se k nám.

         „Měli by, jsme vypadnout.“ Řekla Alice.

Všichni jsme souhlasili a odešli do tábora.

         Uběhlo, už několik dní a Alice se pomalu uklidňovala.

Alice, jednoho odpoledne šla vyzvednout Renessme z hřiště, ale dlouho se nevraceli. Šel jsem jim naproti, došel jsem, až k hřišti, kde si stále Renessme hrála.

         „Kde je Alice?“ Ptal jsem se své neteře.

         „Čekám, na ní.“ Odpověděla.

Vzal jsem Renessme za ruku a odvedl jí k Charlottě, aby se o ní postarala a já šel hledat Alici, prozváněl jsem jí, ale ona to nebrala.

                                   KAPITOLA 7 ALICE

Šla jsem vyzvednout Renessme, ale do cesty mi vstoupil hlavní vedoucí Viktor.

         „Co chcete?“ Ptala jsem se.

         „Váš manžel, při tréninku novorozených, byl vážně zraněn, měla by jste jít se mnou, potřebuje vás.“ Oznámil mi.

Neváhala jsem, bála jsem se, co se mu stalo.

Odvedl mě do haly, kde běžně trénovali, ale byla prázdná.

         „Kde je, Jasper?“ Byla jsem tak vyděšená.

         „Asi ho převezli, na ošetřovnu.“ Řekl uklidňujícím hlasem.

         „Zavedu vás tam.“ Řekl.

Šla jsem za nim a on mě vedl do srubu, kde měla být ošetřovna.

Otevřel mi dveře a já vešla. Šel ihned za mnou a zamknul.

Rozhlížela jsem se, ale Jasper nikde.

Najednou mě vedoucí pevně objal, přitiskl si mě k sobě a začal mě líbat na krku.

         „Co to děláte?“ Snažila jsem dostat z jeho obětí.

         „Jste tak krásná, půvabná miluji vás.“ Znovu mě políbil.

  Došlo mi, že to byla past a Jasper je nejspíše v pořádku.

Byla jsem tak naštvaná, že jsem se mu silou vyškubla a otočila se k němu čelem.

         „Nechte mě, nebo si to s vámi Jasper vyřídí!“ Vyhrožovala jsem.

         „Tobě se to nelíbí, holubičko?“ Zeptal se úlisně a přistoupil ke mně.

         Když byl dostatečně blízko, použila jsem trik, který mě naučila Bella, kopla jsem ho.

On se skácel v bolestech a já měla čas, vyběhnout ze srubu a hledat Jaspera s Renessme.

 Našla jsem jen Jaspera jak, stojí před chatkou a hledá mě. Když jsem ho uviděla a zjistila, že je v pořádku, rozeběhla jsem se k němu a s radostí jsem ho pevně objala a zabořila hlavu na jeho hruď.

         „Alice, co se stalo, kde si byla?“ Ptal se vyděšeně.

         „Jaspere… Viktor mi řekl, že si vážně zraněný a já mu uvěřila a šla za ním do srubu a on…“  Nedokázala jsem to doříct.

         „Alice, on ti ublížil?“  Řekl a zavedl mě do chatky.

         „Ne, ale pokoušel se.“ Odpověděla jsem.

Jasper si mě vzal do náručí a utěšoval mě.

                                 KAPITOLA 8 JASPER

Sledoval jsem svou sladkou Alici, jak se pomalu uklidňuje v mém náručí.

Vyčítal jsem si, že jsem jí nechal samotnou.

         „Já si to s ním vyřídím.“ Řekl jsem si pro sebe.

Odpočívala pár hodin a já se od ní ani nehnul.   

         „Jaspere?“ Řekla potichu a trochu se zavrtěla.

         „Klid zlatíčko, jsem u tebe.“ Řekl jsem a pohladil jí.

Otevřela oči a podívala se na mě, usmál jsem se na ní.

         „Je ti lépe?“ Ptal jsem se.

Místo odpovědi se trochu narovnala a přitiskla se ke mně.

 Nikdo zaklepal na dveře a vešla Charlotta s Renessme a Petterem.

         Poprosil jsme Charlottu, ať tu zůstane z holkami a já s petterem jsme si to šli s Viktorem vyřídit.

         Šel jsem po jeho pachu, který vedl k srubu.

Vyrazil jsem dveře, popadl jsem Viktora a hrubě jsem ho přitiskl ke zdi.

         „TY HAJZLE, JESTLI SI JEŠTĚ NĚCO DOVOLÍŠ K MOJÍ ALICI, TAK TĚ ZABIJU!!“ Vyhrožoval jsem.

Petter mě začal mírnit a já ho poslechl.

         „Byla tak přitažlivá, když se bránila.“ Řekl posměšně.

Tohle bylo na mě moc, rychle jsem se otočil a dal mu pěstí, až upadl, vyrazil jsem ze srubu, Petter za mnou.

         Vraceli jsme se do chatky, Alice na mě čekala.

Rozloučili jsme se s petterem a Charlottou a byli jsme zase sami.

                                   KAPITOLA 9 ALICE

Jasper se rozhodl, že naše hodiny spojíme, aby mě mohl chránit.

         Sledovala jsem Jaspera, jak trénuje mladé upíry.

Jeden ze studentů náhle řekl, jestli by si mohl zatrénovat se mnou.

         Jasper ani já jsme neměli námitky.

Postavila jsem se tedy proti mladíkovi. 

Začali jsme bojovat.

Byl opravdu moc šikovný, zrovna jsem ho chtěla naučit, jak zmást soupeře.

Stoupla jsem si do obranného postoje, když přišla vize.

         Viděla jsem, Viktora u smečky z Siettlu. Stál, před hlavním upírem a podával hlášení. Vůdce byl velice nespokojený s jeho prací a za trest mu vypálil znamení, že je na nejnižším postavení v jeho smečce.   

Když vize skončila, ještě jsem cítila bolest z popálení na levé ruce. Jasper u mě stál a všichni se na mě ustaraně dívali.

         „Jste v pořádku?“ Ptala se mě jedna studentka.

         „Ano, jsem.“ Odpověděla jsem, ale nebyla to pravda.

         „Hodina končí!“ Řekl Jasper a odvedl mě před chatku.

Musela jsem se trochu vzpamatovat, abych Jasperovi mohla říct, co se stalo.

 Jasper mě pohladil po rameni, ale já cukla.

         „Co je Alice?“ Ptal se mě zmateně.“

         „Nevím, bolí mě rameno.“  Řekla jsem.

Jasper mi vyhrnul rukáv.

         „Máš to tam červené jako by tě nikdo spálil.“   Řekl a tázavě se na mě podíval.

Řekla jsem mu, co jsem viděla a on pochopil.

         „Ten grázl.“ Ulevil si Jasper.

Najednou přiběhl Petter a tvářil se radostně.

         „Viktor je pryč, odvolali ho.“ Řekl a usmál se.

V tu chvíli se mi zastavil dech.

         „Alice, dýchej.“ Oslovil mě Jasper a dal mi ruku na rameno.

         „Co je to s vámi, myslel jsem, že budete mít radost.“ Řekl Petter.

         „My by jsme rádi, ale Viktor patří k té smečce, která po nás jde.“ Oznámil mu starostlivě Jasper.

         „Možná, by jsme mohli svolat poradu, abychom je zvládli.“ Navrhla jsem.

         „Dobrý nápad, lásko já to zavolám Cullenovím.

         „Dobrá, já mezitím půjdu za Renessme, dyť i ty děti jsou v nebezpečí.“  Řekla jsem a odešla s Petterem k hřišti.

         Když jsem jí viděla, jak si tam bezstarostně hraje, byla jsem ráda, že neví co se tu vlastně děje.

                      KAPITOLA 10 JASPER

          Vzal jsem si mobil a vola Carlilslovi.

         „Ahoj Jaspere, co se děje?“ ptal se naléhavě.

         „Máme problém, vedoucí tábora Viktor, je členem smečky v Siettlu, tím pádem o nás ví, Alice to viděla.“ Řekl jsem vážně Carlislovi.

         „Uklidni se Jaspere, já to řeknu ostatním a něco vymyslíme.  Řekl.

         „Děkuju Carlisle. Řekl jsem. 

Buďte opatrní.“ Prosil mě a zavěsil.

Šel jsem Alici oznámit, že jsem volal domů a Carlisle se nám snaží pomoci.

Stála u hřiště a pozorovala Nessie.

Šel jsem k ní a dal jí ruku kolem pasu.

         Podívala se na mě, když zjistila, že jsem u ní.

         „Jak se mají doma?“ Řekla potichu, aby to Rennessme neslyšela.

         „Vysvětlil jsem Carlislovi situaci, budou se snažit nám pomoct.“ Uklidnil jsem jí.

         „Mám strach, co se bude dít dál.“ Řekla nejistě.

         „Já vím, ale my to zvládneme.“ Dodával jsem jí odvahu.

Chtěl jsem jí dát pusu, když sebou trhla.

Chvíli mě nevnímala, ale když vize skončila, vrhla se mi kolem krku.

         „Alice, co se děje.“ Ptal jsem se jí.

         „Míří k nám a dojde k bitvě, mezi našimi upíry a smečkou ze Siettlu, dál jsem neviděla, promiň.“ Oznámila mi.

         „Musíme to říct Petterovi.“ Řekl jsem a chtěl vyrazit, když mě zadržela.

Podíval jsem se na ní.

         „Renessme.“ Řekla starostlivě.

Alice, vzala Renessme k sobě a šli spolu do chatky, já šel za Petterem.

Našel jsem Pttera se Charlottou v klubovně.

         Oba byli překvapení mou zprávou, ale Petter okamžitě začal jednat.

         Charlotta mu připomněla, že musíme ochránit také děti a najít jim úkryt.

         „Dobře, Charlotto, postaráš se o to, prosím?“ Prosil Petter.

         „Alice, ti pomůže.“ Zavolal jsem na ní.

Přikývla a odešla, já s Petterem jsme svolávali ostatní upíry.

 

                                       KAPITOLA 11 ALICE

Přemýšlela jsem, kam ukryji Renessme, když zaklepala Charlotta.

         „Ahoj Alice, posílá mě za tebou Jasper s Petterem, abychom se postaraly o děti.“ Řekla.

         „Kam je dáme, znáš to tu líp než já, Charlotto.“ Řekla jsem.

Přemýšlely jsme s Charlottou kam je dát, když mě Renessme zatahala za rukáv.

         „Renessme teď nemáme čas na hraní.“ Řekla Charlotta.

         „Co si chtěla Renessme?“ Ptala jsem se jí.

         „Když jsme si včera s ostatními dětmi hrály na schovávanou v lese,  za hřištěm, tak jsem se chtěla schovat pod větvemi, které ležely na zemi, když jsem se schovávala pod větve, špatně jsem šlápla a propadla jsem do podzemní místnosti, jistě by jsme se tam všichni vešli.“ Dokončila Renessme.

         „To by bylo super.“ Vykřikla Charlotta.

Já jsme však byla na pochybách, nejdřív jsme to chtěla vidět, abychom neryskovali.

         „Zaveď nás tam, Nessie.“ Prosila jsem.

Renessme, nás odvedla k místu o, kterém mluvila.

S Charlottou jsme odtáhli pár větví a opravdu tam něco bylo.

Skočila jsem dolů, vypadalo jako sklep, Renessme měla pravdu, vešli by se tam všechny děti.

Šli jsme to říct ostatním.

         „Takže, všichni víte, co máte dělat?“ Ptal se zrovna Jasper.

         „Holky konečně jste tady.“  Řekl Jasper.

         „Máme novinku, našli jsme díky Renessme, úkryt, pro děti, je to sklep.“ Řekla jsem ostatním.

         „Ten sklep znám, vede tam také chodba, kudy by se daly nosit zásoby pro děti.“ Řekla jedna z vedoucích.

 Porada končila a všichni odcházeli, když jsem dostala vizi, jak přijíždí Cullenovi,  pak se však vize změnila, smečka ze Siettlu už byla na cestě k nám.

„TO NE!“ Vykřikla jsem.

Jasper se na mě ustaraně podíval.

         „Cullenovi, už míří k nám, ale smečka ze Siettlu je taky na cestě.“ Řekla jsem.

         „Musíme jednat.“ Rozhodl Jasper.

Šla jsem to tam s Charlottou a ještě s pár upírkami trochu připravit do sklepa.

         Zrovna jsem nesla deky, když do mě nikdo vrazil.

         „Nemůžeš dávat, pozor, nevidíš co se tu děje.“ Řekla jsem naštvaně.

         „Tak promiň Alice, hledám jen svou dcerku.“ Odpověděl mi známý hlas.

         „Bello, kde máš ostatní?“ Ptala jsem se.

         „Kluci šli za Jasperem a já s ostatními holkami jsme tě hledali.“ Řekla Bella.

Pozdravila jsem se s ostatními a poprosila jsem je, aby mi pomohly.

         Zavedla jsem je za dětmi.

Bella se radostně přivítala s malou.

         Měli jsme vše hotovo a Esme souhlasila, že ohlídá děti.

My jsme tedy šli za kluky.

         „Kolik máme času, lásko?“ Ptal se Jasper.

         „Už žádný, smečka obklíčila tábor.“ Odpověděla jsem smutně.

                          KAPITOLA 12 JASPER

Vzal jsem Alici za ruku a s ostatními jsme vyšli doprostřed tábora.

Já s petterem, bratry a Carlislem jsme v byli ve předu, ostatní stáli za námi.

         Za chvíli přišel vůdce smečky se skupinou šesti upírů.

         „Kde jsou ty, nečisté děti, které tu ukrýváte?“ Vykřikl vůdce.

         „proč je chcete?“ Ptala se Bella.

         „No protože, čistíme upíří svět od takových zmetků, jako jsou oni.“  Řekl vůdce.

         „Taková blbost, dyť jsou to jen nevinné děti.“ Zakřičela Alice.

         „Přiveďte mi tu drzou holku!“ Rozkázal vůdce.

Okamžitě jsem se před ní postavil, abych jí chránil.

To však vůdce rozzuřilo a šel ke mně.

         „Jak se opovažuješ vzepřít se mým rozkazům!“  Řekl a jeho stáže se na mě vrhli.

         „Ne, nechte ho.“ Zakřičela Alice a vrhla se na stráže co se semnou praly.

         V tu chvíli vyběhli ostatní upíři ze Sietllu a začal bitva.

Všichni bojovali, jak nejlépe uměli.

         Vraždil jsem zrovna jednoho upíra, když mi nad hlavou přeletěla Alice. Šel jsem jí pomoct, ale několik upírů, mi zkřížilo cestu, takže jsem k ní nemohl.

Zahlédl jsem Rosalie, jak pomáhá Charlottě a petterovi přemoct jednoho upíra.

 Nemohl jsem se k Alici dostat.

Bojoval jsem a  snažil se proklestit k ní cestu. Odhodil jsem jednoho z upírů.

         Najednou jsem zahlédl Viktora. Ihned jsem po něm šel.    

         „Ahoj Jaspere, tak jak je?“ Ptal se, ale místo odpovědi jsem po něm skočil.

Petter mě zahlédl a šel mi na pomoc.

         Smečka ze Siettlu ztrácela členy a my měli převahu.

Konečně jsme zabili vůdce a oni jako by ztratili odvahu a dobrovolně se vzdali.

         Všechny  upíry,  co jsme zabili, jsme spálili.

Hledal jsem Alici, protože jsem jí nikde neviděl.

         Najednou jsem zahlédl, něčí tělo ležet opodál v trávě.

                   „ALICE!“  Zakřičel jsem a Běžel jsem k ní.

 Klekl jsem si vedle ní a otočil jsem si jí k sobě, vypadala jako by byla... mrtvá

         „Alice, Alice, ne to mi nesmíš udělat no tak prober se.“ Prosil jsem a jemně s ní zatřásl.

         Všichni si stoupli do kruhu kolem nás.

Našel jsem jí zranění na boku.

         Kousnul jsem se do zápěstí a dal jí trochu své krve, ale ona nerágovala.

         „No tak sluníčko moje, tohle mi nesmíš dělat, bez tebe nechci žít.“ Přitiskl jsem si její bezvládně tělo víc k sobě, abych cítil její vůni.

         „NÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ, ALICE.“ Zakřičel jsem a dal jsem svůj obličej do jejích vlasů.

         Hladil jsem jí a potlačoval svoje emoce, ale nedokázal jsem to.

         Ucítil jsem na svém rameni něčí ruku.

         „Je mi to moc líto Jaspere.“ Řekl Carlisle.

Za chvíli přišla Esme z dětmi.

Pořád jsem jí držel v náručí a nedokázal jsem se s ní rozloučit.

                                 KAPITOLA 13 ALICE

Začala jsem vnímat, Jasperovu krev ve svém těle.

Svíral mě pevně v náručí a já zaslechla jeho prosbu.

         „Neopouštěj mě, má lásko.“ Byl tak zoufalý.

         „Jaspere jsem tady.“ Vydechla jsem a otevřela oči.

Zvedl hlavu a v jeho očích se mísilo překvapení a radost.

         „Alice, ty jsi mě vyděsila, myslel jsem, že jsem tě na dobro ztratil.“ Řekl a něžně mě políbil.

         „Alice, co se ti vlastě stalo?“  Ptala se Renessme.

Jasper se na ní vyčítavě podíval.

         „Já vlastně ani nevím.“  Zamyslela jsem se.

         „Počkej, vzpomínám si, že jsem šla na pomoc Jasperovi, když mi do cesty vstoupil Viktor, vrhli jsme se proti sobě, už jsem ho skoro měla, když mě nikdo zezadu praštil do hlavy, pak už si nic nepamatuju.“ Dořekla jsem unaveně.

Jasper mě odnesl do chatičky a zůstal u mě.

Čekali, až se úplně zotavím, abychom mohli jed domů.

Díky vzájemné spolupráci nám a dětem už nebezpečí nehrozilo.

Po týdnu jsme se rozloučili na společném lovu a pak jsme  odjeli s Cullenovými domů do Forks.