UPÍŘÍ HRY

                          KAPITOLA 1 ALICE

Jednoho večera jsem byla s holkama sama doma.

 Povídaly jsme si s Esme a Rosalie o módě.

Rosalie zrovna chválila jedny šaty, které si vybrala, chtěla jsem se připojit, ale dostala jsem vizi.

        Jasper bojoval, proti třem mladým silným upírům. Byl v aréně a na tribunách seděli další upíři. Mezi nimi, jsem zahlédla, Ara, který se spokojeně usmívá.

        „Ty bys sis mohla vzít na zítřejší večeři s Emmettem, vid Alice?“ Vytrhla mě z přemýšlení Bella.

        „Na co si se ptala, Bello?“  Řekla jsem nepřítomně.

        „Jsi v pořádku?“  Ptala se mě Esme.

Než jsem jí stihla odpovědět, přišli kluci.

Jakmile jsem uviděla Jaspera, vrhla jsem se mu kolem krku.

Všichni na mě koukali a Jasper mě uklidňoval.

        „Alice, uklidni se a řekni mi, co se stalo.“ Prosil mě Jasper.

        „Jaspere, Volturiovi, zase chystají hry a chtějí, aby si tam šel bojovat, ale to já nedovolím.“ Řekla jsem rozhodně.

Jasper se na mě vystrašeně díval. 

                     

                         KAPITOLA 2 JASPER

Byl jsem šokován, tím co mi Alice řekla. Nechtěl jsem ji opustit.

        Alice byla stále u mě a držela mě za ruku.

        „Alice, pojďme do pokoje.“ Navrhl jsem.

        „Jo dobrý nápad.“ Odpověděla šeptem.

Odešli jsme tedy do našeho pokoje, bála se a celá se třásla.

        „Alice, vše bude v pořádku, nic nám ještě nepřišlo.“ Snažil jsem se jí utěšit, ale moc to nepomáhalo.

        Další dny ubíhali jako voda a protože se nic nedělo, Alice začínala být klidnější. 

        Byli jsme na naší oblíbené louce a povídali si.

        Když jsme se vrátili, Carlisle mi předal dopis.

Na zažloutlé obálce byla pečeť se znakem Volturiovích.

Alice se na mě vyděšeně podívala, chytla mě za ruku a pevně jí stiskla.

        Otevřel jsem s napětím obálku a četl to ostatním.

        „Jaspere Hale byl jste vybrán na upírské hry, které začínají za čtrnáct dní.  Vyzvednou vás naši lidé za tři dny. Pozvání nelze odmítnout. Aro Volturi.“

Dočetl jsem dopis a moje milovaná Alice, se zhroutila, jen tak tak jsem jí zachytil.

Vzal jsem jí do náruče a položil jí na gauč.

Seděl jsem u ní, než se probrala.

        „Jaspere, Jaspere.“ Špitla Alice.

        „Klid miláčku, jsem tady.“ Řekl jsem a pohladil jí.

Sedla si a objala mě.

        „Já tě tam samotného nepustím, pojedu s tebou.“ Řekla Alice.

        „Alice, to nepřipadá v úvahu, ještě ti tam ublíží.“ Rozmlouval jsem jí to.

        Tři dny uběhli jako voda.  Celou tu dobu jsem jí přemlouval, aby zůstala, ale ona trvala na svém.

Seděl jsem s ní před domem, když dostala vizi.

        „Jsou tady. Řekla smutně.

        Za chvíli vyšli z lesa čtyři upíři v kápích.

Zastavili před námi a sundali si kapuce.

        „Jsem tu na Arův rozkaz vás vyzvednout.“ Řekla posměšně, Jane.

 Nás? Říkal jsem si v duchu.

        „Jak to myslíš pro nás, snad pro mě.“ Zavrčel jsem.

        „Aro, chce i Alici, jako pojistku, abys nedělal problémy.“ Odpověděla, Jane.

        „To teda ne, Alice zůstane tady.“  Řekl jsem výhružně a stoupl si před Alici.

Jane, se na mě pronikavě podívala a mnou projela šílená bolest, nemohl jsem to vydržet.

        „NECH HO.“ Zakřičela Alice a chtěla jít ke mě, ale Felix jí chytil.

        „Sestro, máme ho dovést živého.“  Řekl Alec.

Jane, konečně přestala a Dimitrie s Alecem mě odvedli.

                          KAPITOLA 3 ALICE

Jasper byl úplně hotový.

Jane, to schválně přehnala a já se na to musela dívat, nenáviděla jsem jí.

        Cesta do Voltery mi připadala dlouhá.

Když jsme vystoupili z auta, odvedli nás k Arovi.

        „Konečně jste oba dorazily, rád vás vidím.“ Řekl, Aro a zatleskal.

Aro rozkázal, aby Jaspera odvedli do arény na trénink a  mě do jeho komnaty.

Bylo to tam útulně zařízené.  V druhé místnosti, byli  dveře, které vedli na balkón.

        Slyšela jsem hlasy z venku a tak jsem se tam šla podívat. Vyšla jsem na balkón a pod ní byla aréna, kde trénovali upíři.

        Právě se otevřeli, jedny, dveře a  do arény vešel Jasper s Dimitriem.

        Věděla jsem, že moje přítomnost by Jaspera rozptylovala a tak jsem se schovala, za závěs.

Jasper se ihned zapojil do tréninku s ostatními.

        Sledovala jsem je, dokut mě nevyrušil Arův příchod.

        „Líbí se ti tu?“ Ptal se Aro, medově.

        „Jak dlouho trvají ty hry?“ Ptala jsem se, Ara.

Přišel blíž ke mně a řekl.

        „Samotné hry trvají měsíc a já tě na ně zvu.“ Odpověděl, Aro.

        „Souhlasím, ale pod podmínkou, že mohu vidět Jaspera.“  Řekla jsem Arovi.

        „Na upírských hrách ho jistě uvidíš.“ Řekl, Aro a odešel.

Došlo mi, že Jaspera uvidím jen při hrách.

                       KAPITOLA 4 JASPER

Každý den jsem trénoval, měl jsem volno jen večer.

        S ostatními upíry jsem vycházel celkem dobře.

Každý večer jsem myslel na Alici a doufal, že je v pořádku.

        Na druhou stranu jsem věděl, že jí Aro neublíží, až moc si cenil jejího daru.

        Dny ubíhali a hry se blížily.

Nastal den prvního souboje.

Čekal jsem, až budu na řadě. Konečně zavolali moje jméno.

Vešel jsem do arény. Tribuny byly zaplněné.

V první řadě u Volturiovích seděla moje milá Alice. Vypadala dokonale.

Měla nádherné tmavě červené šaty.  V její andělské tváři byl strach a smutek.  Přesto mi dodávala odvahu.

        Mým protivníkem byl silný mladý upír.

        Aro, dal povel k boji.

Vyrazil proti mně.  Já se však jeho útoku ubránil.

        Bojovali jsme spolu déle, než jsem čekal, byl velice vytrvalý, ale já ho přesto porazil.

        Podíval jsem se na, Ara jaký dá pokyn, jestli ho nechá žít nebo ne.

        Naštěstí Arovo rozhodnutí, bylo nechat ho žít.

Vyděl, jsem, Alici, jak se na mě usmála,  a i když jsem nechtěl musel jsem odejít.

        Po mě šli ještě tři upíři, pak boje skončili a my museli zpátky do svých pokojů.

        Dny ubíhaly a zápasy byly, čím dál těší.

        Při každém z nich jsem na chvíli mohl spatřit Alici.

                             KAPITOLA 5 ALICE

Souboje byli čím dál krutější, Aro nechal každého upíra, který vícekrát prohrál, bez milosti zabít.

        Jasper naštěstí stále vyhrával a Arovo sen, že se zbaví Jaspera a mě si nechá, se zatím nekonal. Věděl, že když, Jasper vyhraje, musí nás oba pustit. 

        Blížil se konec her a já se začínala těšit domů. Doufala jsem, že to Jasper vyhraje, ale byla jsem na omylu.

        Dostala jsem vizi, jak Jasper bojuje s třemi upíry a prohraje, Aro se chystal vynést rozsudek.

        V tom vešel, Aro a přerušil mi vizi.

        „Je nejvyšší čas, jít.“ Řekl Aro a podal mi nádherné, zlatem vyšívané dlouhé šaty.

Oblékla jsem si šaty a se strachem, že ztratím Jaspera, jsem následovala Ara.

Sedla jsem si vedle něj, nedokázala jsem se soustředit na souboje ostatních. Myslela jsem stále na tu vizi a na to, co jsme s Jasperem prožili.

        Náhle se ozvalo Jasperovo jméno, celá jsem se roztřásla, ale musela jsem být silná a nedat na sobě nic znát.

        Do arény vešel Jasper a usmál se na mě, já mu úsměv oplatila a myslela jsem, že ho takhle vidím naposledy.

        Z druhých dveří vyšli tři upíři, kteří ho měli porazit.

        „Zahajuji poslední zápas v těchto hrách, začněte.“  Vyrušil mě Arův hlas z mích myšlenek a souboj začal.

Se zatajeným dechem jsem sledovala každý Jasperův pohyb.

        Zaslechla jsem, Ara jak říká.

        „Na to, že dlouho nelovil, si vede dobře.“

Jak nelovil, to byl Arův plán, jak mě dostat? Řekla jsem si v duchu.

        Jeden z upíru, Jaspera prudce odhodil.  Jasper dopadl na záda.  Soupeři k němu přiskočili a chytili ho za ruce tak, aby ho mohli zabít.

Aro, už chtěl dát znamení.

        „JASERE NÉ!“  Vykřikla jsem zoufale.

        Jasper, využil nepozornost upíru a odhodil dva.

Třetí byl stále za ním, Jasper ho omráčil. 

        Zbylí dva upíři se na něj vrhli.  Jasper je však porazil.

Byla jsem šťastná, že zvítězil a budeme moct domů.

        „Bravo, Bravo, jsi velice dobrý, můžeš jet domů, ale bez Alice.“ Řekl, Aro.

        „Cože, Aro na to nemáš právo.“ Řekla jsem rozčileně, Arovi. 

                      KAPITOLA 6 JASPER    

Tak to ne, mojí Alici mi nevezme.

Chtěl jsem pro ní jít, ale Aro  ukončil hry a odvedl jí.

 Díky ukončení her jsem měl volný pohyb po hradě.

Hledal jsem Arovu komnatu.

Našel jsem pokoj, který jsem hledal, chtěl jsem zaklepat, ale slyšel jsem uvnitř rozčilené hlasy, patřili Alici a Arovi.

„Jakým právem mě tu držíš?“ Ptala se Alice.

„Máš vyjímečný dar, který nikdo z mích poddaných nemá.“ Řekl Aro.

„Ale já ti sloužit nechci a nebudu.“ Řekla Alice rozčileně.

„Když to neuděláš tak svého milého Japsera už nikdy neuvidíš, o to se postarám.“ Vyhrožoval Aro.

Už jsem to nevydržel, vtrhnul jsem do pokoje, odstrčil Ara a postavil jsem se před Alici.

Aro na mě překvapeně koukal.

„Jak se opovažuješ?“ Ptal se nevěřícně.

„Je to moje manželka a odjíždíme spolu domů.“ Řekl jsem.

Aro se nezmohl ani na slovo, podíval se na Alici, na mě a rychle odešel.

        „Jaspere.“ Oslovila mě Alice.

        „Už je dobře Alice, sbalíme se a odjedeme odtud.“  Uklidnil jsem jí a začali jsme balit.

Za pár minut jsme seděli v taxíku a jeli jsme na letiště.

Po pár hodinách jsme byli doma u své rodiny.