BÍLÁ RŮŽE

ALICE

Jasper s bratry odešli lovit a protože jsem si chtěla skrátit čekání, šla jsem si pustit, nějáký film.

Přepínala jsem kanály, kde odsoudili mladou ženu a k mému zděšení, jí nezavřeli do vězení, ale do blázince.   V poslední scéně, jí zavřeli do pokoje, kde křičela, že je nevinná.

Okamžitě jsem vypla televizi a utekla do pokoje. Schoulila jsem se do křesla v koutě. Opět se mi vybavilo mé nespravedlivé utrpení. Šíleně mě rozbolela hlava. Toužila jsem, aby byl Jasper tady.

JASPER

S klukama jsme se konečně vraceli z lovu, který jsme si užili.

“Alice, jsem doma?” Zavolal jsem, ale nikdo mi neodpověděl. Zaměřil jsem se na její emoce, které mě viděsili a zavedli mě do naší ložnice.

Když jsem vešel do pokoje uviděl jsem Alici, jak se choulí v křesle a drží se za hlavu. Pomalu jsme šel k ní sedl si naproti ní na židli.

“Miláčku, co se stalo?” 

“Strašně mě bolí hlava….” Vydechla.

“Měla si snad svou vizi?” Zeptal jsem se vystrašeně.

Jen zavrtěla hlavou že ne.

“Jen jsem se dívala na film, Nespravedlivě tam odsoudili nějákou ženu a zavřeli jí, jako kdysi mě - do blázince.” Odpověděla Alice.

“To se už nikdy nestane, miláčku.” Utěšoval jsem jí a když se trochu uklidnila, došel jsem pro mokrý hadr, aby jí přestala migréna.

Její migrény se opakovali a já nevěděl, jak jí pomoct. Ptal jsem se Carlisle, jak jí pomoci a on mi navrhl, abych jí udělal něčím radost a já souhlasil.

“Alice, musím něco zařídit, ostatní se o tebe postarají.” Alice se usmála a já tušil, že ví, co mám v plánu.

Odjel jsem tedy do města, kde jsem chtěl Alici něco koupit.

Dojel jsem do Siettlu a šel do jednoho malého zlatnictví. Tam jsem vybíral nějáký jemnný, stříbrný náramek.

“Mohu vám pomoct mladý muži?” Zeptala se prodavačka.

“Hledám, nějáký náramek, pro svou milou.” Poprosil jsem a  podíval se na ní.

Když žena spatřila mou zjizvenou tvář, vyděsila se a já cítil její strach vůči mě.

“Nemusíte se mě bát.” Řekl jsem a nenáviděl jsem svou tvář. 

Vybral jsem rychle náramek a vypadl z obchodu. Chtěl jsem Alici, koupi květinu a tak jsem zašel do vedlejšího květinářsví. Vybral jsem bílou růži a jel domů.

ALICE

Čekala jsem doma na svou lásku s ostatními.

Konečně dorazil.

“Lásko.” Vypískla jsem a vyběhla mu vstříc.

“Kde si byl tak dloho?” Zeptala jsem se.

“Zavři oči lásko a nepodváděj.” Prosil mě a já i když nerada jsem ho poslechla.

Brzy jsem ucítila překrásnou vůni a když mi to dovolil otevřela jsem oči. V ruce držel nádhernou bílou růži.

“Je překrásná.” Usmála jsem se.

“Stějně jako ty.” Řekl a podal mi jí i s malou krabičkou.

“Ty si zase utrácel?” Řekla jsem laškovně a zvědavě otevřela krabičku ve které byl překrásný náramek. Jasper mi ho připnul na ruku a oba jsme si sedli na pohovku.

“Děkuju, udělal jsi mi velikou radost lásko, miluju tě.” Políbila jsem ho.

“Pro tebe všecko.” Řekl Jasper a mě přišlo, že je smutnej.

“Stalo se něco, lásko?” Zeptal jsem se ho znepokojeně a podívala se na něj.

“Nic vážného, neděl si starosti.” Řekl Jass.

Nevěřila jsem mu, poznala jsem, že ho něco trápí.

“Jassi, předemnou nemusíš nic tajit, znám tě už dost dlouho. Co se stalo?”  Řekla jsem naléhavě.

“Když jsem byl ve zlatnictvý, prodavačka se mě bála. Nedivím se, zabil jsem přece tolik nevinnejch lidí. Jsem monstrum.” Vysvětlil Jasper a sklonil hlavu.

Vzala jsem jeho hlavu do dlaní a donutila ho aby se na mě podíval.

“Lásko, to už je dávná minulost, nemohl si za to. Jsi můj manžel, kterého nadevšechno miluji.” Utěšovala jsem ho a políbila.

“Alice, ty jsi vážně úžasná, nikdy si mě neodsoudila, za to co jsem udělal. Miluju tě.” Řekl Jass a opět jsme se políbili. 

KONEC