UPÍŘÍ ŠKOLA

                        KAPITOLA 1 ALICE

Delaniští chtěli poznat naší Lily.

Rozhodli jsme se, že tam všichni pojedeme na týden.

Lily se těšila, až pozná naše nejlepší přátele.

        „A mají také schopnosti jako my?“ Ptala se mě Lily, která mi pomáhala balit.

        „Ano, Kate ta umí dávat elektrycké šoky a Eleazar, ten zase ví, jaký kdo má schopnosti.“ Odpověděla jsem.

Lily se trochu zarazila, ale pak bez dalších otázek balila dál.

Za chvíli vešel Jasper.

        „Nechcete pomoct?“ Ptal se nás.

        „Ne tati, ještě nám v tom uděláš zmatek.“ Řekla Lily ironicky.

Jasper se na ní podíval a pak zpátky na mě.

        „Miláčku to je dobrý, my to zvládneme.“ Řekla jsem s úsměvem a políbila ho.

Jasper se na mě usmál a pak odešel.

        „Co mu je?“ Ptala se mě Lily.

        „Nic Lily, co by mu bylo?“ Řekla jsem.

Po balení jsme odešli dolů, tam byl jen Jasper.

        „Kde jsou všichni?“ Ptala se Lily.

        „Šli se projít, já jsem tu chtěl zůstat a počkat na vás.“ Řekl Jasper.

        „A nemáme jít za nimi?“ Ptala jsem se.

        „Šli lovit, asi taky potřebujete co?“ Ptal se Jasper.

Obě jsme řekli, že je to ještě dobré a tak jsme šli jen na procházku.

Druhý den, jsme odjeli dle plánu na Aljašku do Denali.

Cesta autem byla dlouhá a náročná.

Všichni Denalijští byli rádi, že jsme jejich pozvání přijali. Těšili se na nás.

Lily si nejvíce oblíbila Kate, jejíž dar byl nejsilnější z jejich skupiny. I když jí měla ráda, její dar jí zprvu děsil.

Seděli jsme před domem a sledovali Kate s Tanyou jak bojují proti Lily a Renessme. Byla to velká legrace. Sněhové koule létali vzduchem sem a tam.

Sledovala jsem, jak Lily s Renessme vyhrávají, když jsem dostala vizi.

Viděla jsem Kate, jak leží na zemi a jiný upír, kterého jsem neznala, na ní požíval její vlastní dar.

Zdálo se mi, že vize měla ještě pokračování, ale najednou obraz s černal a já už nic neviděla.

Přemýšlela jsem, co se stalo, když mě náhle zasáhla sněhová koule do prsou.

        „Promiň, to jsem nechtěla.“ Omlouvala se Kate.

Potřebovala jsem si s někým o tom, co jsem viděla promluvit.

Poprosila jsem tedy Jaspera s Edwardem, zda s nimi nemohu mluvit o samotě.

Šli jsme tedy do domu.

Kluci nechápali, jak někdo může mít stejný dar.

        „A co bylo dál Alice?“ Ptal se Jasper.

        „Já nevím, bylo to divné, měla jsem pocit, že vize bude pokračovat, ale viděla jsem jen tmu.“ Odpověděla jsem Jasperovi.

        „Musíme si dávat větší pozor.“ Řekl Edward a podíval se na mě smutně.

Jeho pohled mě utvrdil v tom, že už se na mě nemohou spolehnout.

Moc mě to mrzelo.

                        KAPITOLA 2 JASPER

 Edward odešel a já uklidňoval Alici, když vešli ostatní do domu.

        „Co vy hrdličky tady děláte?“ Ptal se Emmett se smíchem.

        „Můžeš si nechat ty řeči Emmette?“ Řekl jsem podrážděně.

Carlisle nám navrhl, abychom šli všichni na lov.

Alice se moc nechtělo, ale já jí přemluvil. Chtěl jsem jí mít u sebe.

Při lovu se trochu uklidnila, za což jsem byl vděčný.

Nekrmili  jsme se ani čtvrt hodiny a já viděl, jak Edward zpozorněl.

        „Edwarde, co je?“ Oslovil jsem svého bratra.

        „Musíme pryč, nejsme tu sami.“ Odpověděl mi.

Vzala jsem Alici za ruku a šli jsme rychle domů.

Sotva jsme vyšli, zatarasilo nám cestu několik upírů.

Chtěli jsme zpátky, ale upíři nás obklíčili, neměli jsme

kam utéct.

Bella nás chránila svým darem, díky ní nám nemohli ublížit.

Jeden z nich vystoupil z řady a oslovil Eleazara.

        „Eleazare koukám, že tvá se tvá rodina rozrostla.“

        „Co od nás chceš?“ Řekl Eleazar.

        „Chci od vás pomoc v naší upíří škole.“ Odpověděl mu.

        „A proč chceš od nás pomoct, nestačí ti tvoji členové smečky?“ Ptal s Eleazar.

        „Hodně nás padlo, při ochraně našich studentů.“ Odpověděl mu.

Eleazar se na nás podíval, zda bychom šli s ním.

Carlislovi se to moc nelíbilo, ale souhlasili jsme.

        „Dobrá půjdeme, ale pod podmínkou, že nás necháte po hromadě.“ Řekl Elelazar.

        „Dobrá, budeme mít volný přístup po celém hradě.“ Řekl vůdce smečky.

Všichni jsme se ještě šli k Denalijským sbalit za doprovodu celé cizí smečky.

        „Jaspere, mě se to nelíbí.“ Řekla Alice nervózně.

        „Já vím mě taky ne, ale Eleazarovi a Carlislovi  věřím.“ Uklidňoval jsem jí.

Jejich škola byla až v Irsku.  Dopravili nás tam soukromím letadlem.

Hrad byl uprostřed vody a vedl k němu jen jeden most.

Bylo to ideální místo, o kterém moc lidí nevědělo.

Carlisle s Eleazar podepsali smlouvu, která potvrzovala, že tam budeme učit.

Ředitel Merlink nás provedl po celém hradě a ukázal nám pokoje, kde budeme bydlet. Byli krásné prostorné útulně zařízené.

Než nás ředitel opustil, řekl.

        „Čekám vás dnes večer v 20:00 h ve velkém sále na zahájení školního roku v naší upírské škole. A přijďte v čas.“

Do té doby zbývaly ještě 3 h.

                    

                        KAPITOLA 3 ALICE

 Jediné co mi vrtalo hlavou bylo, co si vlastně vezmeme na večerní zahájení, když jsme s tím nepočítali.

  Rozdělili jsme si pokoje. V našem pokoji, ležely  dvoje večerní šaty, pro mě i pro Lily.  K tomu byli ještě vhodné doplňky.  Jedny byly světle růžové a druhé bíle pro lily.  Na druhé posteli byly světlé fialové a tmavě černé pro mě. Všechny šaty byly velice vkusné.

Ocenila pozornost vedení školy.

Lily si vybrala růžové a abychom k sobě ladili vzala jsem si ty fialové.

Já a  ostatní holky jsme se začaly chystat na večerní zahájení.

Lily si oblékla své světle růžové večerní šaty. Nechala si rozpuštěné vlnité vlasy.

Já jsem si vzala ty fialové. Padli mi naprosto dokonale.

Vzala jsem si k tomu dlouhé stříbrné náušnice a ostatní doplňky, které tam byli připravené.

Blížila se osmá hodina.

Všechny jsme vyšli z pokojů. Kluci už na nás čekali v kvádrech a povídali si.

Když nás uviděli, údivem zmlkli.  Nemohli z nás spustit oči.

        „Tak půjdeme?“ Řekla Esme.

Kluci jako by procitli. Nabídli nám své rámě a pomalu jsme odešli do hlavního sálu.

Když jsme vstupovali do sálu, všichni utichli a sledovali nás.

Byli tam čtyři dlouhé stoly u kterých seděli studenti jednotlivých tříd.

V čele byl velký stůl pro učitele. U prostřed stolu seděl ředitel.

U učitelského stolu byli vyhrazená místa pro nás.

Sedli jsme si tedy na místa.

Ředitel vstal z křesla a promluvil.

        „Vážení učitelé a milí studenti. Letošní rok bude velice náročný. Máme zde několik nových učitelů, kteří potřebují vaše pochopení. Vítám zde taky několik nových studentů.  Všichni víte, že škola Tmavý obzor, se snaží přetáhnout naše studenty na svou stranu, aby zničili naší dobrou pověst, mezi jinými upíry. Ještě vás prosím, aby jste dodržovali zákaz v stupu  do třetího poschodí. Tímto zahajuji letošní školní rok. Děkuji za pozornost.“

Domluvil ředitel školy.

Druhý den nám rozdělili hodiny. Já s Katem, Bellou a Edwardem jsme měli učit jak ovládat schopnosti.

Jasper s Emmettem a Geretem měli na starosti obranu v boji.

Esme s Carmen měli historii.

Tanya učila, co jim může smrtelně ublížit.

A Carlisle s Eleazarem  měli učit rozdílnost života upírů.

Po vyučování jsme se sešli ve společenské místnosti.

        „Jak se vám dařilo?“ Ptala jsem se.

        „Tyhle studenti jsou moc šikovní.“ Řekla Esme

        „Souhlasím.“ Řekl Jasper.

Vyptávala jsem se Lily, jak jí studenti přijali.

        „Jo přijaly nás skvěle. Navíc jeden kluk se mi tam moc líbí.“ Řekla Lily.

        „To je fajn.“ Odpověděla jsem jí.

Lily se šla pochlubit Jasperovi, který se bavil s Carlislem.

Koukala jsem z okna na krajinu, když jsem dostala vyzy.

Merling stál ve své kanceláři a domlouval se s jiným upírem o nějaké věci. Cizí upír nebyl nějak zvláštní, byl to tip Edwarda. Náš ředitel, podepisoval naštvaně nějaký papír. Druhý upír se spokojeně usmál, vzal papír a odešel. Svou smlouvu dal do trezoru.

Po vizi jsem pocítila palčivou bolest hlavy. Snažila jsem se zklidnit svůj dech a rozrušené emoce.

        „Alice, uklidni se.“ Řekl Jasper, který ke mně přišel a pohladil mě po vlasech.

Po jeho doteku jsem se pomalu uklidnila a bolest hlavy se mírnila.

Chtěla jsem to Jasperovi říct, ale vyrušil nás příchod Merlinga.

        „Omlouvám se za vyrušení, ale máme problém, právě jsem podepsal smlouvu s ředitelem vedlejší školy.“ Řekl ředitel.

        „Kam jste dal tu smlouvu?“ Ptal se Carlisle.

        „Má jí v trezoru v kanceláři.“ Odpověděla jsem Carlislovi.

        „Jak tohle víte?“ Divil se Merling.

        „Viděla jsem to ve své vizi.“ Odpověděla jsem ještě trochu unaveně.

Ředitel se viditelně zarazil a naštvaně se na mě podíval.

        „TO NEMYSLÍTE VÁŽNĚ PROČ, JSTE NÁM TO NEŘEKL?“ Zakřičel z ničeho nic Edward.

 Merling se na něj smutně podíval a beze slova odešel.

        „Edwarde, vysvětlíš mi to?“ Ptala jsem se.

        „Ten upír, kterého jsi viděla, má teď tvou schopnost.“ Odpověděl Edward.

        „Takže já už vize nemám?“ Bála jsem se.

        „Ne Alice, ty je stále máš, ale on taky.“ Odpověděl sklesle Edward.

        „Proto ti možná bylo tak zle miláčku.“ Řekl Jasper.

                            KAPITOLA 4 JASPER

Díky soutěžím, které nás čekali jsme z intezivněli naši výuku.

Hry budou mít dvě kategorie. Jedna bude souboj mezi upíry se schopnostmi i bez schopností.

Druhá část měla být orientační, která se měla odehrát v místním lese. Studenti měli za úkol najít klíč od zakázaného patra.

Každým dnem se studenti zlepšovali.

Blížil se den, kdy měli být vybráni čtyři studenti z naší školy.

Vybráni měli být losem.

Každý napsal své celé jméno a schopnost na malý papírek a vhodit do losovací skleněné koule.

Nastal večer, když došlo k losování.

Všichni byli velice nervózní.

 Jedna z učitelek vytáhla první papírek a oznámila jméno.

        „Mark Petrie.“

Všichni začali tleskat a Mark se spokojeně usmíval. Byl jsem moc rád. Mark byl velice zdatný.

Další byla na řadě dívka.

        „Elen Síbrová.“ Přečetla učitelka.

Aplaus se opakovala a Elen se na mě po očku usmála.

Přišli na řadu studenti se schopnostmi.

Alice, Bella, Kate a Edward zpozorněli.

Na dalším papírku bylo napsáno.

        „Oliver Gilbert ovlivňováni mysli.“ Oznámila.

Edward byl nadšen.

Vytáhla poslední papírek a přečetla ho.

        „Lily Cullenová vize.“

Alice mi stiskla pevně ruku a já cítil, jak se celá třese. Měla neuvěřitelný strach stejně jako já.

Lily však byla šťastná.

Stál jsem u Alice, když k nám přiběhla Lily.

        „Mami, tati vybrali mě.“ Křičela radostí.

Alice jí chytila do náruče.

        „Co je, copak vy nemáte radost?“ Ptala se Lily.

        „Lily, ty si vůbec neuvědomuješ to riziko!“ Řekla jí Alice.

        „Jaký riziko, jsou to jen hry navíc je tam semnou můj Oliver a my to dokážeme.“ Řekla Lily.

Alice věděla, že to nepochopí a tak mlčela.

Lily odešla za Oliverem.

Po vyhlášení měli den volna, aby se mohli připravit.

                    KAPITOLA 5 ALICE

Chtěla jsem vypadnout z hradu, a protože Kate něco potřebovala koupit ve městě, přidala jsem se k ní.

Bylo tam malé městečko za lesem.

Měli tam plno obchodů s různými věcmi.  Od šatů po potraviny.

Kate a já jsme nakoupily, co jsme chtěly a vracely jsme se pomalu zpět.

Už jsme byli blízko hradu, když jsem ucítila cizího upíra.

Ohlédly jsme se a za námi stál ředitel školy Tmavého obzoru.

        „Co vy dvě tady takhle samy?“ Ptal se.

        „Kate jdeme.“ Prosila jsem jí.

Chtěla jsem s Kate odejít, ale on nám vstoupil do cesty.

Kate se přede mě postavila do obranného postoje a chtěla nás chránit svou schopností.

Viděla jsem, jak Kate začíná jiskřit.

        „TO je ono, ještě přidej.“ Smál se a přikročil k ní blíž.

        „KATE NÉ!!“ Vykřikla jsem a strhla jí k zemi čímž jsem dostala několik elektrických výbojů.

Díky tomu, že jsem jí shodila, přerušila jsem jí schopnost.

Ležela jsem na zemi vedle Kate a stále jsem po celém těle cítila elektrické výboje.

Ředitel Whinchester mě popadl za límec, neměla jsem sílu se bránit. Poté na mě zařval.

        „TY MRCHO JEDNA, PŘEKAZILA SI MI ZÍSKAT JEJÍ SCHOPNOST.“

  Chtěl mi ještě jednu vrazit, ale když viděl, že proti němu nemám šanci, pustil mě a rychle odešel.

        „Alice co si to udělala?“ Ptala se Kate a opatrně mě zvedla.

Stále jsem byla jak omráčená.

        „Kate, Winchester chtěl mít taky tvou schopnost, proto jsem tě srazila.“  Vysvětlovala jsem jí.

        „Děkuju Alice, ale teď tě odvedu k Jasperovi. On se o tebe postará.“ Řekla mi.

Měla jsem pocit, že Kate mě vede nekonečnou chodbou.

Už jsme byly skoro tam, když jsem uslyšela Jasperův hlas.

        „Kate děkuji ti, já už se o ní postarám.“ Řekl Jasper a vzal mě do náručí.

Donesl mě, až do pokoje.

        „Jaspere, já jen…“ Jasper mě však přerušil.

        „Já vím, jsi moc statečná.“ Řekl a uložil mě do postele.

Jasper se snažil zmírnit mou bolest celého těla.

        „Málem se splnil jeho plán a moje vize by byla k ničemu.“ Řekla jsem vyčerpaně.

        „Pšššt, už nemluv. Musíš si odpočinout.“ Utěšoval mě.

Jasper si ke mně sedl na postel a vzal mě do náručí.

Schoulila jsem se v jeho obětí a usnula jsem.

                            KAPITOLA 6 JASPER

Sledoval jsem Alici, která mi spala v náručí.

Spala celkem dvě hodiny.

        „Jaspere?“ Špitla z ničeho nic.

        „Ano lásko? Jsem tady, neboj se.“ Řekl jsem.

 Mírně se usmála a já jí políbil.

Najednou nikdo zaklepal na naše dveře.

        „Mami mami?“ Řekla Lily, když vtrhla dovnitř.

Musel jsem krotit, její emoce, byli moc rozrušené a přenášela to na mě. Nesměl jsem Alici ještě více rozhodit.

        „Lily no tak, klid ano?“ Řekl jsem rázně.

        „Promiň tati.“ Omlouvala se a sedla si k nám.

        „Lily sluníčko.“ Řekla Alice, ale Lily jí přerušila.

        „Neboj se mami, vše je v pořádku mám se dobře.“ Řekla Lily a pohladila jí.

        „Lily ne, běž prosím pryč a nech nás tu o samotě.“ Řekl jsem Lily, tak aby to nebrala jako urážku.

Lily přikývla a odešla.

        „Nemusel si jí vyhánět.“ Zlobila se Alice.

        „Musel, její emoce mě rozrušují a já se pak nesoustředím na to, abych tě zklidnil.“ Řekl jsem.

Alice se zhluboka nadechla a chtěla se posadit.

Pomohl jsem jí.

Alice seděla se skloněnou hlavou a snažila se klidně dýchat.

        „Je to lepší?“ Ptal jsem se.

Jen se na mě podívala unavenýma očima.

        „Jsem tak blbá, proč jsme chodily do toho města, proč?“ Ptala se sama sebe.

        „Alice, nic si nevyčítej, vždyť si jí zachránila její dar. Mě spíš rozčiluje, že si to odnesla i ty.“ Zavrčel jsem.  

        „Ale, Kate za to nemůže, to víš ne.“ Řekla trochu ustrašeně. Nejspíš se bála, že se na Kate zlobím, ale tak to vůbec nebylo.

        „Já vím miláčku, nezlobím se na ní.“ Uklidnil jsem jí.

Alice se usmála a objala mě.

                        KAPITOLA 7 ALICE

Byla jsem šťastná, že je u mě.

Po dalších pár hodinách už mi bylo dobře.

Jasper byl rád a já taky. Šli jsme za ostatními do společenské místnosti.

        „Alice, hele je tu Alice, naše sluníčko.“ Říkali všichni na ráz.

        „Alice promiň mi to, já nechtěla.“ Omlouvala se Kate, která mě objala.

        „To nic už je to dobré.“ Uklidnila jsem jí.

Přidali jsme se k ostatním a povídali jsme si.

Dny ubíhali jako voda a konečně nastal den prvních her, které se odehrávaly na cvičišti. Byla to veliká aréna stojící mezi oběma školami.

Všichni studenti z naší školy se tam začali hrnout.

Byla jsem velice nervózní, kvůli Lily.

        „Klid miláčku, ona to zvládne.“ Zašeptal Jasper, který mě držel za ruku.

Na jedné straně arény byli studenti z Tmavého obzoru na druhé byli naši studenti.

Najednou jsem pocítila nenávistný pohled ředitele Winchestera sedícího mezi učiteli.

Pak se jeho oči zaměřili na Kate, která stála za mnou.

Nedokázala jsem se ani hnout, dokud na mě Jasper nepromluvil.

        „Alice, pojď, už to začne.“

Odešla jsem s ním na naše místa.

Ředitel Merling zahájil hry.

První dvojce byla Oliver a Maria z druhé školy.

Po půl hodinovém napínavém boji Oliver zvítězil.

Pak přišla na řadu Elen s kterou bojoval Darling.

Darling byl moc šikovný a Elen to neustála.

Předposlední šel Mark a vyhrál.

Nakonec šla Lily.

Lily si vedla velice dobře, měla šanci vyhrát.

Lily ho odstrčila a chtěla mu zasadit ránu, když v tom  padla na kolena a dala si ruku na hruď.

Gabriel toho využil a přemohl jí a díky tomu zvítězil.

Po zápasu jsem šla ihned za Lily, která se pomalu zvedala, stále měla ruku na hrudi.

        „Lily, Lily co je ti?“ Ptala jsem se rychle a pomohla jí odvést do šatny.

        „Už je to dobrý, ale nemohla jsem dýchat.“ Odpověděla mi, Lily.

Pokud jsem si to dobře pamatovala, její protivník neměl schopnosti.

Došlo mi, kdo to udělal. Najednou jsem zaslechla, jak vyhlašovali posledního vítěze.

        „Vítězem čtvrtého kola se stává Gabriel z Tmavého obzoru.“ Řekl pořadatel.

Nemohla jsem tomu uvěřit, bylo to pěkně nespravedlivé.

Chtěla jsem jim tam jít něco říct, ale vešel Jasper a uklidnil mě.

        „Alice, to nemá cenu. Jak je Lily?“ Ptal se.

        „Už dobrý, jen je trochu v šoku.“ Odpověděla jsem mu.

        „Mami tati, moc mě to mrzí.“ Řekla Lily plačtivě.

        „Ty za to nemůžeš. Snažila jsi se.“ Uklidňoval jí Jasper.

Soutěžící měli den volna. Lily šla za Oliverem, aby se uklidnila.

        „To je tak nespravedlivý Jaspere.“  Rozčilovala jsem se.

        „Já vím, ale s tím už nic nenaděláme, jsou to jen hry.“ Řekl Jasper.

        „Tak mi vysvětli, proč to Winchester udělal?“ Ptala jsem se.

        „Alice, nevíme, zda to byl on.“ Řekl Jasper a pomalu jsme šli s Lily do naší školy.

        „Ale, Jaspere, chtěl se mi pomstít za to, že jsem mu překazila, aby získal schopnost Kate.“ Vysvětlovala jsem mu po cestě.

        „Dobře, dobře, Alice už mlčím.“ Zasmál se.

Konečně jsme všichni byli ve společenské místnosti a já stále myslela na to, proč uznali Gabrielovo vítězství, když jsem dostala vizi.

Byla jsem ve velkém pokoji, kde bylo několik dětí ve věku 12 až 15 let. Nebyly to však lidské děti. Měli zbarvené oči do ruda, jako upíři, co se živý lidskou krví. 

        „Je tohle možný!!“ Zavrčela jsem.

        „Co je možný Alice?“ Ptal se Jasper.

Podívala jsem se na něj, popadla ho za ruku a vedla ho  na chodbu.

        „Jaspere jdu si s ředitelem něco vyjasnit.“ Řekla jsem rázně.

        „A řekneš mi co?“ Ptal se trochu nervózně.

Neřekla jsem ani slovo, jen jsem ho vedla do ředitelny.

Došli jsme ke dveřím kanceláře a já zaklepala.

        „Dále.“ Ozvalo se.

Otevřela jsem prudce dveře a spustila.

        „Proč jste nám o těch dětech ve třetím patře nic neřekl?!“  Ptala jsem se rozčileně.

        „Jak o nich víte?“ Divil se.

        „Mám přece vize.“ Řekla jsem.

        „ O co tady vlastně jde?“ Dožadoval se odpovědi Jasper.

        „Ty děti, byli našich padlích učitelů. Slíbili jsme jim, že se o ně postaráme, ale dozvěděl se o nich Wincherster a chce je zabít.“ Řekl Merling.

        „Vím, že jsou to upíři, ale proč je chce? Mají snad schopnosti?“ Ptala jsem se.

        „Ano mají schopnosti a velmi silné.“ Odpověděl ředitel.

        „Proč se o ně nestaráte?“ Divila jsem se.

        „Klíč od třetího patra je někde ukrytý. Schovali ho jejich stvořitelé někde v lese, ale nestačili nám říct kde.“ Odpověděl.

        „Proto jste udělal tu soutěž, aby ho studenti našli?“ Zavrčel Jasper.

        „Je to tak.“ Souhlasil Merling.

        „A co ta smlouva, co jste podepisoval, co vlastně říká?“ Ptala jsem se.

        „Že, když škola Temný obzor vyhraje, musíme mu vydat ty děti. Winchestes pak získá jejich schopnosti a bude neporazitelný.“ Odpověděl sklesle.

        „A co pak, až je získá?“ Ptala jsem se.

        „Zabije je.“ Odpověděl Merling.

                     KAPITOLA 8 JASPER

Oba jsme byli naprosto šokovaní.  

        „Díky schopnostem vaší dcery máme větší šanci, abychom  našli ten klíč mi.“ Řekl Merling s nadějí v hlase.

        „Jak jste nás do tohohle mohl zatáhnou?“  Rozkřikl jsem se.

        „Neměl jsem na vybranou.“ Řekl sklesle.

        „Jak ta druhá část probíhá?“ Ptala se Alice.

        „V lese je několik úkolů, které musí splnit. Jsou nebezpečné.  Jeden úkol je že mají dvě stejné flaštičky. Jedna je posílí a ta druhá je ochromí na pár minut. Další úkol je zachránit jednoho soutěžícího před ohněm.“ Řekl ředitel.

        „Vy jste se snad zbláznil, víte, jak riskují?“ Ptal jsem se.

        „Jestli se Lily něco stane, tak si mě nepřejte.“ Vyhrožovala Alice.

Oba jsme odešli s kanceláře.

        „Jak to mohl podepsat a vystavit svoje vlastní studenty takovému nebezpečí?“ Nechápala Alice.

        „Musíme to, Lily říct.“ Rozhodl jsem se.

 Alice přikývla. Šli jsme jí najít.

Potkali jsme jí na procházce s Oliverem.

        „Můžeme s tebou mluvit Lily?“ Prosila Alice.

        „Jistě, omluv mě Olivere.“ Řekla Lily.

Chtěli jsme jí říct, průběh druhé soutěže.

        „Klid mami, už všechno vím.“ Uklidňovala nás Lily.

Já a Alice jsme odešli do jsme k ostatním.

Za hodinu se k nám přidala Lily.

        „Mami mohla bych se na něco zeptat?“ Prosila Lily.

        „Ovšem co potřebuješ?“ Ptala se Alice.

        „Napadlo mě, aby si mě viděla při soutěži, jestli by naše dary nešli propojit.“ Ptala se Lily.

Alice přikývla.

        „Alice ne, je to pro tebe moc nebezpečné. Víš, co se stalo posledně.“ Rozmlouval nám to Jasper.

        „Nech mě to alespoň zkusit, prosím. Když to bude moc silné, nechám toho.“ Řekla Alice pokorně.

Nakonec jsme souhlasil, ale přesto jsem se o ní bál.

Nastal den druhé soutěže.

Já s Alicí jsme si sedli na lavice.

Přišli oba ředitelé. Winchester zahájil hry.

        „Vážení učitelé a studenti.  Z každé skupiny jsme vybrali dva soutěžící. Za naší školu, budou soutěžit Dárling a Maria. Za školu noční úsvit budou soutěžit Lily a Oliver. Jejich cílem je zachránit jednoho z nich a najít ztracený klíč. Náš komentátor nás bude informovat jak si kdo vede. Tímto zahajuji hry. Dobře se bavte.“

 Dořekl Winchester a pousmál se na Alici.

                   KAPITOLA 9 ALICE

Lily s Darlingem vyšli na svá stanoviště. Lily se na mě podívala a já jen přikývla.

 Merling odstartoval hry.

Začala jsem se pekelně soustředit na spojení mezi mnou a Lily. Konečně mi to vyšlo.

Lily vyběhla do lesa. Utíkala po vůni, která určovala trasu. Trvalo jí čtvrt hodiny, než našla ty flaštičky, které byli umístěné na prvním stanovišti. Lily se rozhodovala, kterou z nich když dostala vizi o Oliverovi, který byl spoután uprostřed ohnivého kruhu. Lily se napila z jedné flaštičky, ale vypila jen půlku.

Poté utíkala dál a brzy našla Olivera.

Díky nápoji jí oheň nemohl ublížit.  Odpoutala Olivera a dala mu zbytek nápoje a proskočili zpátky ohněm.

Oliver byl ale zraněný. Měl popálené nohy.

Lily se okamžitě kousnula a dala mu svou krev. Oliver poděkoval oba šli po pachu dál.

Lily najednou ztuhla měla vizi, kde je schovaný ten klíč. Byl na dně jedné studánky.

Lily odvedla Olivera s trasy.

        „Co to děláš?“ Ptal se jí.

        „Pojď, vím kde je ten klíč.“ Odpověděla mu Lily.

Hledali studánku, kterou Lily viděla.

Zanedlouho jí našli.

        „Támhle je ten klíč.“ Řekla Lily.

Lily si ho vzala a oba utíkali k cíli, který byl u tribun.

Cítila jsem, jak mi z nosu začíná téct krev. Byla ve spojení s Lily až moc dlouho.

        „ALICE, DOST, PROBER SE!!“ Jasper se mnou začal cloumat, chtěla jsem ještě počkat, až Lily vyběhne z lesa, ale krvácení z nosu sílilo a tak jsem toho musela nechat.

Když jsem přerušila spojení Lily s Oliverem zrovna vybíhali z lesa.

Byla jsem neuvěřitelně vyčerpaná. Jasper  se na mě ustaraně díval a otíral mi krev.

        „První v cíli je Darling z Tmavého obzoru.“ Slyšela jsem pořadatele.

        „Počkat my máme ten klíč.“ Řekla Lily.

Byla jsem moc šťastná, že to dokázala.

                       KAPITOLA 10 JASPER

 Šli jsme Lily pogratulovat. Pomohl jsem Alici, která byla stále unavená.

        „Jsi moc statečná Lily.“ Řekla Alice a objala jí.

        „Jak jsi to zvládla ty?“ Ptala se Lily.

Zahlédl jsme Winchestera, jak se rozčiluje na své žáky, kteří to nedokázali.

Objal jsem svoje holky, když v tom jsem pocítil, vztek, strach, nenávist a jiné špatné emoce. Bylo to tak silné, že jsem to padl na zem a strhl i Alici. Nemohl  jsem je zvládnout. Viděl jsem, jak je tam Lily jen s Oliverem.

Zahlédl jsem Winchestera, jak jde po Lily. Oliver se jí snažil bránit.  Náhle mi bylo zase dobře, Bella mě zaštítila.

Když jsem vstal všichni byli u nás a Oliver chránil Lily.

        „Je konec Winchestere.“ Řekl Merling zvýšeným hlasem.

        „Dejte mi ten klíč a nic se vám nestane.“ Rozkřikl se Winchester.

Zahlédl jsem Olivera, jak pomocí svého daru ovlivňuje mysl Winchestera.

        „NÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ TO NENÍ MOŽNÉ, JÁ JSEM PŘECE NEJMOCNĚJŠÍ!!!“ Křičel a klekl si na kolena.

Toho využili Edward s Emmettem. Oba na něj skočili a s pomocí Gereta ho zabili.

Merling si od nás vzal klíč od z třetího patra.

        „Co teď s těmi dětmi bude?“ Ptala se Alice.

        „Budou tu studovat s námi a pomáhat ostatním.“ Řekl Merling.

        „Alespoň jsou v bezpečí.“ Řekla Lily.

        „Doufám, že z nich vychováte dobré upíry.“  Řekla Alice.

        „ A co bude s Tmavým obzorem?“ Ptal jsem se.

        „Zkusím učitele přesvědčit zda by jsme nespojili školy.“ Odpověděl mik Merling.

        „To je dobrý nápad.“ Řekla Esme.

        „Myslím, že je načase vám poděkovat a  propustit vás.“ Řekl Merling.

Lily s Oliverem se na sebe podívali.

        „Mami co bude s Oliverem?“ Ptala se Lily posmutněle.

        „Jestli che muže jít s námi.“ Řekl Carlisle.

        „Ano budu rád.“ Řekl Oliver rdostně.

        „Můžeme si pořídit domek a bydlet sami.“ Řekla Lily.

Vyděl jsem, jak Alice posmutněla.

        „Mami my vás budeme navštěvovat.“ Řekla Lily.

Alice usmála. Po náročných týdnech jsme si konečně zabalili věci a odjeli do Forks.