Byla jsem po dlouhé s Jasperem sama na lovu a moc jsme si to užívali.
"Alice já tě tak strašně miluji." Při těch slovech mě Jasper chytil a jen se na mě díval těma svýma krásnýma jantarovýma očima.
"Taky tě miluji Jaspere na věky." Odpověděla jsem mu a políbila jsem ho.
Najednou jsem dostala vizi o tom že brzy přijde silná boře, museli jsme domů.
Rychle jsem utíkali, protože bouře nebyla daleko. Když jsme dorazili nikoho jsme nemohli najít, až po chvíli jsme slyšeli cizí hlas z Carlislovi pracovny a tak jsme tam vyrazili.
Zaklepali jsme a vešli.
U Carlislova stolu stál nějaký muž.
"A tohle jsou moje další děti." Řekl Carlisle.
Jasper šel přede mnou, pozdravil se sním.
"Dobrý den jsem Jasper hale."
Šla jsem se s tím mužem taky pozdravit. Podala jsem mu ruku.
"Dobrý den já jsem..."
"Mary?" Doplnil za mě muž.
"Dávám přednost Alice." Řekla jsem nejistě a vytrhla jsem se mu.
"Vy se znáte?" Ptal se Carlisle.
Podívala jsem se na něj a pak zpátky na toho muže.
¨
"Asi si mě nepamatujete potom co jste prožila." Řekl smutně.
Najednou mi to do cvaklo, byl to doktor z blázince.
"Spíše po tom co jste mi udělal ne?" Ptala jsem se.
"Takže si to pamatujete." Řekl a smutně se na mě díval.
"Ano všechno si pamatuji i to co jsem prožila doma." Odpověděla jsem.
Znovu se mi vybavily vzpomínky na mou bolestivou minulost.
"Alice, věřte mi, že jsem to nechtěl dělat, ale byla to moje povinost." Řekl náhle.
Podívala jsem se na něj nenávistným pohledem.
"Povinost, povinost? Vždyť jste mě málem zabil!!" Zakřičela jsem.
"Já vím, ale Nathan vás chránil nebo ne?" Ptal se.
Chtěla jsem na něj zavrčet, už jsem toho měla dost. Nechtěla jsem se k tomu znovu a znovu vracet, chtěla jsem to dát za hlavu, ale to nešlo.
"Stále máte vize, kvůli kterým jste tam byla?" Ptal se.
"Ano stále. Smím se zeptat? Jak dlouho jste znal mého otce?" Řekla jsem.
"No asi dva roky před tím, než jste se narodila, měl velikou radost, než vám začali ty problémy." Řekl doktor.
"Keci můj otec mě nenáviděl, bil mě a zavíral do sklepa." Zavrčela jsem.
"To ano, ale to začalo ve vašich pěti letech." Odpověděl mi.
"Od jejích pěti?" Ptal se Jasper, který mě celou dobu držel za ruku.
"Ano, nevěděl si sní rady." Řekl doktor.
"A tak mě zavřel do blázince." Řekla jsem rozladěně.
"Ano ve vašich patnácti." Odpověděl doktor.
"To znamená, že jsem tam trpěla tři roky?" Ptala jsem se.
"Ano a celé ty tři roky jste dostávala elektrické šo..." Chtěl to doříct, ale já ho zastavila rukou.
Naposledy jsem se na něj zlostně podívala. Nechtěla jsem ho už nikdy vidět.
Poprosila jsem Jaspera aby se mnou šel do pokoje.
Ani jsme se nerozloučila a nikdo se na mě nezlobil.
V naší ložnici jsem si sedla na postel a Jasper vedle mě. Hladil mě po ruce.
Byla jsem tak rozrušená po tomhle zážitku, že jsme se roztřásla.
"Alice klid jsem u tebe, ten muž už ti nikdy neublíží." Řekl Jasper uklidňujícím hlasem.
Opřela jsem si hlavu o jeho rameno a on mě jen hladil a nic neříkal.
Byla jsem mu za vše vděčná, milovala jsem ho. Díky němu jsem vše zvládla.
Žádné komentáře:
Okomentovat