LOVCI

                KAPITOLA 1 ALICE

Uklízela jsem v pokoji. Dávala jsem knížky do knihovny. Když, jsem dostala nečekanou vizi.

Alistair se zrovna procházel lesem. Najednou se zastavil a začal se rozhlížet. Z nenadání padl k zemi. Po chvíli vyšlo 5 mužů. Šli k němu a zjišťovali, jestli látka zabrala. Potom ho jeden z nich zapálil.

Všechno jsme cítila.

Chtěla jsem zavolat Jaspera, ale kouř mě dusil.

Byla jsem, jak omámená klesla jsem na kolena k zemi.

V tu chvíli vešel Jasper, když mě viděl, zvedl mě a posadil na postel.

       „Andílku, prober se.“ Řekl Jasper.

Konečně jsem začala plně vnímat.

       „Alice co si viděla?“ Ptal se mě.

Popsala jsem mu svou vizi.

       „Alistair je mrtev.“ Řekla jsem sklesle.

       „Musíme to říct ostatním.“ Rozhodl Jasper.

Moje láska mě vzala kolem pasu a šli jsme dolů.

Jasper to řekl za mě. Carlisle sklopil oči.

Bylo mi ho líto. Alistair, byl jeho dávný přítel.

       „Zkusím zavolat, třeba ještě není pozdě.“ Rozhodl se Carlisle.

       „Carlisle, podle toho jak, silná ta vize byla, pochybuju, že je ještě naživu. Promiň.“  Omlouvala jsem se.

                KAPITOLA 2 JASPER

Carlisle byl smutný, ale vypadal zamyšleně.

       „Alice, už si nikdy ty muže viděla?“ Ptal se Carlisle.

       „Ještě nikdy, ale měli pušky s omamující látkou, nejspíše železníkem. Bylo vidět, že to nedělají poprvé.“  Odpověděla Alice sklesle.

       „Říkala jsi, že vypadali, jako zkušení lovci?“ Ujišťoval se Carlisle.

Alice jen přikývla.

       „Něco o nich vím, jsou to nový lovci. Myslí si, že když vyvraždí náš druh, zachrání tím lidi.“ Vysvětloval Carlisle.

       „Jak to, že nás tak snadno přemůžou?“ Ptal jsem se.

       „Tyhle lidi, mají už od dětství tvrdý výcvik. Chodí do školy, kde se o nás učí. O našem životě, jak lovíme. A taky o našich slabostech, že nás železník oslabuje a oheň zabíjí.“ Dopověděl Carlisle.

       „Kolik jich je celkem?“ Ptala se, Bella.

       „Asi kolem padesáti.“ Odpověděl jí, Carlisle.

       „Mohli by, jsme je vystopovat.“ Navrhl Emmett.     

       „NE!“ Vykřikla Alice.

       „Ty si neviděl, jak jsou mazaní.“ Řekla Alice, se strachem.

       „Jsou to jen lidi Alice, na nás nemají.“ Posmíval se Emmett.

       „Ale mají Emmette, musíme si na ně dávat pozor.“ Řekl Carlisle.

       „Ale prosím vás.“  Dodal Emmett.

       „PŘESTAŇ, EMMETTE, ví jak nás oslabit. Znají železník.  Rozzlobila se Alice.

Emmeett se na ní zaraženě podíval.  

Edward přerušil dlouhé ticho.

       „Měli bychom, teť chodit společně na lov, pro naše větší bezpečí.“ Řekl Edward.

Všichni jsme souhlasili.

       „Alice, víš, kde jsou ti lovci teť?“ Ptala se Esme.

       „Byli u Alistaira, zrovna byl poblíž Sumerských lesů.“ Odpověděla Alice.

       „To je ještě daleko od nás.“ Oddechla si Esme.

Druhý den jsme byli v lese na procházce.

Lili si s námi povídala, o škole.

       „A dneska mě učitelka pochválila za úkol z matematiky.“ Chlubila se, Lili.

       „To je skvělé…“

Alice to nepověděla, zůstala stát a já zavolal na ostatní, aby na nás počkaly.

Cítil jsem z ní tu bolest a snažil se zmírnit, alespoň tu psychickou. Moc to ale nezabíralo.

Po chvíli se probrala.

       „CARLISLE, ZAVOLEJ ELEAZAROVI, AŤ RYCHLE OPUSTÍ DŮM. NEBO SE LOVCŮM PODAŘÍ ZABÍT DALŠÍ UPÍRY.“ Prosila zoufale Alice.

Carlisle ihned volal Denaliským.

Alice byla velice napjatá.

Carlisle se jim naštěstí dovolal.

       „Eleazar poděkoval, šel okamžitě vše zařídit.“ Odpověděl Carlisle, když položil mobil.

       „A neměli by, jsme jim tam jet na pomoc?“ Ptala se Bella.

       „Oni to zvládnou.“ Uklidňoval jí Carlisle.

Taky jsem s tím nesouhlasil. Kate sice měla skvělí dar, ale pokud je postřílí, nebudou mít šanci.

       „Carlisle, co když budou omámení.“ Děsil jsem se.

       „Neboj, nebudou, chtějí je uvěznit v domě a zapálit ho.“ Uklidňovala mě Alice.

       „Eleazar říkal, že je odveze do bezpečí a bude informovat ostatní smečky. “ Dodal Carlisle.

Oba mě uklidnili.

                   KAPIITOLA 3 ALICE

Četla jsem jednu knihu, když do obýváku přišla Bella. Zrovna přijela od táty s novinkami.

       „Táta má nového kolegu. Jsem ráda, alespoň na to táta nebude sám.“ Řekla Bella.

       „To je fajn, že má pomocníka.“ Řekla Esme.

       „Jo a v pondělí nám ho chce představit.“ Řekla Bella.

       „A je mladý?“ Ptala se, Lili a usmála se.

       „No celkem jo.“ Odpověděla Bella a Lili se začala těšit.

Usmála jsem se na Lili a znovu se začetla do románu.

Dostala jsem další vizi.  Peter s Charlottou byli zrovna na  schůzce s jinými nomády a informovali je o lovcích. Stáli na kraji lesa. Najednou jeden z nich zahlédl muže s puškou a varoval ostatní. Všichni začali utíkat. Peter náhle padl k zemi a Charlotta se pro něj vracela. Chtěla mu pomoct, ale zasáhli i ji. Obklíčili je, aby je mohli zabít. Pak už jsem cítila jen žár.

       „Jaspere, Charlotta a Peter jsou v nebezpečí. Musíš jim ihned zavolat, ať na tu schůzku nechodí. Nebo je lovci dostanou.“ Vychrlila jsem ze sebe.

Jasper neváhal a okamžitě mě poslechl.

Když zavěsil, oznámil mi.

       „Jsou v pořádku, pozval jsem je k nám.“

Chtěla jsem něco namítnout, ale Esme mě přerušila.

       „Co kdybychom pozvali všechny přátele k nám? Tím by byli v bezpečí.“

       „To nemyslíš vážně Esme.“ Ptala jsem se zděšeně.

       „Esme, kdybychom byli všichni pohromadě, usnadníme jim práci.“ Vysvětloval Carlisle.

Všichni souhlasně přikývli.

       „Já to myslela dobře.“ Řekla provinile Esme.

 Druhý den dorazili Peter s Charlottou.

       „Rád tě zase vidím Jaspere a děkujeme za pomoc.“ Řekl Peter.

       „Není za co, ale mě neděkujte, to jen díky Alici jsme vás mohli varovat.“ Odpověděl Jasper.

Peter s Charlottou se na mě usmáli.

Oba chtěli vědět jaká je situace.

       „Vypadá to tak, že lidská rasa vybíjí upíry.“ Odpověděla jsem.

       „A jaké mají důvody?“ Ptal se Peter.

       „No většina upírů zabíjí lidi, proto nás vraždí, ale problém je ten, že pro ně jsou všichni upíři stejní.“ Odpověděla jsem.

       „Pomůžeme vám.“ Řekl Peter.

Další den k večeru přišel Charlie s novým kolegou.

       „Tohle je můj nový parťák Simon.“ Řekl Charlie

Všichni jsme se s ním pozdravili.

Když jsem mu podávala ruku, zdálo se mi, že ho odněkud znám. Nemohla jsem si ale vzpomenout.

       „Jsem rád, že jsem u Charlieho. Je to prima chlap.“ Řekl Simon.

Asi kolem desátý odešli.

Stále jsem přemýšlela odkud  ho znám, když mi to konečně došlo.

                       KAPITOLA 4 JASPER

Bella je šla vyprovodit.

       „To byl skvělý večer.“

V tu chvíli Alice vyskočila z křesla a podívala se nesouhlasně na Bellu.

       „Co je Alice?“ Pala se Bella.

       „Já jsem, ale tak blbá.“ Nadávala si.

       „Alice, co to říkáš za nesmysly?“  Ptal jsem se překvapeně.

Alice se na mě podívala.

       „Simon je jeden z těch lovců.“ Řekla zkroušeně.

Všichni jsme byli překvapení kromě Edwarda.

       „I mě to vyděsilo.“ Řekl najednou Edward.

       „Ty si o tom věděl?“ Ptal se naštvaně Peter.

       „Uklidni se Petře, Edward čte myšlenky.“ Krotil jsem svého přítele.

       „Edwarde, ví, že jsme upíří?“ Ptala se Bella.

       „Bohužel ano.“ Odpověděl Edward.

       „Co budeme dělat?“ Ptala se, Lili.

       „Co kdybychom zavolali ostatní a nikde je napadli?“ Navrhla Charlotta.

       „To není špatný nápad, ale musíme to udělat nikde, kde budeme ve výhodě.“ Řekla Alice.

       „A kde jako?“ Ptal se Emmett.

       „Jenom ne do lesa.“ Řekla Alice.

       „A do města taky ne, mohli by, jsme ohrozit nevinné lidi.“ Řekl Carlisle.

       „A co s nimi uděláme, až je chytíme?“ Ptal se Peter.

       „Budeme je muset zlikvidovat.“ Řekl Edward.

       „Dobře zavoláme ostatním, abychom se domluvit.“ Řekl Carlisle.

       „Moment, Alice pamatuješ si tu opuštěnou vesnici za Siettlem?“ Ptal jsem se.

       „Ano pamatuji, ale jak je tam chceš dostat?“ Ptala se.

Zamyslel jsem se, když mě Bella vytrhla.

       „Vím jak je tam dostat. Řeknu Charliemu, že pojedeme na dovolenou do té vesnice. Pokud to uslyší Simon, řekne to ostatním lovcům.“ Navrhla Bella.

       „Skvělý nápad Bello.“ Pochválil jí Edward.

My ostatní jsme začali obvolávat přátelé.

Naplánovali jsme to na další týden.

              KAPITOLA 5 ALICE

Asi za tři dny dorazili všechny smečky na smluvené tajné místo, kde jsme řešili podrobnosti.

       „Ale, určitě budou mít ty pušky.“ Řekla Sena.

       „Jo to nás všechny postřílí.“ Rozčiloval se Vladimír.

       „Nebojte, mám to vymyšlené.“ Uklidňoval nás Carlisle.

       „A Jak?“ Ptal se nedůvěřivě Stefan.

       „Dám vám před tím protijed.“ Řekl Carlisle.

       „Bello ty musíš zajistit, aby se o tom kde budeme, dozvěděl Simon.“ Řekl Carlisle.

       „To se spolehni.“ Řekla Bella.

       „A co budu mít na starost já?“ Ptala se Renessme.

       „Ty zůstaneš doma s Jacobem.“ Rozkázala Bella.

       „To ne, budu s vámi bojovat, Lili to taky dovolili.“ Rozčilovala se Renessme.

       „Ale Lili je upírka, ty jen na půl.“ Vysvětlila jsem jí.

       „Tak fajn, budu s Jacobem.“ Souhlasila Rennessme.

Pak jsme se rozešli.

Doma Carlisle s Esme odešli nasbírat oměj.

 Povídala  jsem si s Charllotou, když jsem dostala vizi o bitvě.

Všichni jsme leželi ve stodole a slyšeli jsme hlasy. Najednou stodola začala hořet. Nemohli jsme ven.

Po vizi jsem se sesunula na pohovku.

Carlisle s Esme konečně dorazili.

       „Carlisle musíme změnit plán.“ Vyhrkla jsem a šla k němu.

       „Proč Alice, co si viděla?“ Ptal se.

       „Jestli zůstaneme v té stodole, nemáme šanci.“ Odpověděla jsem.

               KAPITOLA 6 JASPER

Druhý den v poledne jsme se sešli před vesnicí.

Carlisle nám oznámil změnu plánu.

Po té nám dal každému skleničku krve s Omějem.

       „Vypíte to, až do dna.“ Rozkázal Carlisle.

Když jsem se napil, mále jsem to vyplivl zpátky.

       „To je hnus.“ Řekla Alice, ale vypila to.

       „Omlouvám se, ale jinak to nejde.“ Řekl Carlisle.

Šli jsme s mojí rodinou na místo, kde Alice viděla naší bitvu.

Ostatní smečky se schovali.

Procházeli jsme se.

Najednou mě zasáhla kulka a já klesl jsem k zemi.

Hned na to vedle mě padla Alice.

Potom ostatní členové mé rodiny.

Jeden z  lovců se ke mně přiblížil a otočil mě na záda.

V tu chvíli vyběhli ostatní smečky.

Slyšel jsem jen výstřely.

       „To jsou, ale pitomci. Hezky nám to usnadnili.“  Řekl jeden z nich po stelbě.

       „Odtáhněte je do stodoly.“ Řekl další.

Jakmile se nade mnou sklonil, chytil jsem ho kolem krku a zlomil mu vaz.

Ostatní vyskočili a začali se prát s překvapenými lovci.

Rychle jsme je přemohli a zabili.

Uklidili jsme těla do stodoly a zapálili jí, stejně jako to chtěli udělat oni s námi.

Alice hledala řetízek, který jí při zápase strhly s krku.

Uklidňoval jsem Lili, když v tom jsem uslyšel Alicin křik.

Rychle jsem se otočil. Stál tam Simon a ohrožoval Alici nožem.

Rozběhl jsem se a skokem ho srazil k zemi, bohužel i Alicí.

Chvílí jsme spolu zápasili, ale Simona jsem přemohl.

Otočil jsem se k Alici, která tam seděla a byla v šoku.

       „Neublížil ti?“ Ptal jsem se a pomáhal jsem jí vstát.

Jen se ke mně tiskla.

       „Jak to, že jsem ho neviděla?“ Ptala se smutně.

       „To nevím, ale už je to pryč.“ Utěšoval jsem jí.

Ostatní se k nám seběhli.

Konečně jsme byli všichni v bezpečí.

Naši přátelé, se s námi rozloučili a postupně odjížděli.

       „Tak k nám nikdy přijeďte.“ Řekla Charlotta.

       „Rádi vás navštívíme, ale až se to trochu uklidní.“ Odpověděl jsem.

Rozloučili jsme se a oni odjeli.

S Alicí jsme odešli do našeho pokoje, abychom měli trochu soukromí.

       „Jsem ráda, že je to za námi.“ Řekla Alice.

       „Já taky, andílku.“ Odpověděl jsem a lehli jsme si vedle sebe.

Konečně bylo zase všechno, jak má být. Všichni jsme byli v pořádku.

A já byl rád, že mám Alici, která nás díky s vím darem všechny zachránila.