Lili ve francii

                        KAPITOLA 1

                             ALICE

Lili, skončila školu a já s Jasperem a Lili jsme přemýšleli, co budeme dělat o prázdninách.

Jednoho dne mi přišel doporučený dopis ze sociálky.

Oznamovali nám, že se přihlásil Liliin příbuzný. Že by s ní chtěl navázat kontakt. V nejbližší době vás navštíví.

Byla jsem z toho zmatená.

Řekla jsem to Jasperovi.

       „ Nemůžeme nic dělat, jen čekat Alice.“ Řekl Jasper.

Po pár dnech přijel neznámí muž.

Lili stála u nás a nedůvěřivě se na něj dívala.

       „Ty si, ale vyrostla, jsi tolik podobná své mamince.“ Řekl muž.

       „Jaký je váš příbuzenský vztah?“ Ptala jsem se.

       „Jsem její strýc. Její matka byla moje sestra.“ Odpověděl muž.

       „Můžete to nějak dokázat?“ Ptal se Jasper nedůvěřivě.

       „Ano mám tu nějaké fotky, když byla ještě dítě.“ Řekl a podal nám pár fotek.

Všichni tři jsme se na ně dívali.

       „Hele tady jsi mi koupil příběhy o pejskovy a kočičce.“ Řekla, Lili.

Udiveně jsme se na ní podívali.

       „Tady máte ještě nějaké doklady, že jsem její strýc.“ Řekl muž.

S Jasperem jsme si je prohlíželi.

       „A proč jí hledáte až těť?“ Ptala jsem se.

       „Byl jsem v cizině a měl jsem moc práce.“ Odpověděl.

Každý den jí strýc John bral na výlety.

Když jí jednou odvezl, seděla jsem smutně venku na schodech.

       „Alice, co ty tady takhle sama?“ Ptal se Jasper a sedl si vedle mě.

       „Bojím se, že Lili si Johna, až moc oblíbila.“ Odpověděla jsem.

       „Alice, Lili nás má ráda.“ Uklidňoval mě.

Lili se každý večer vracela s nějakým dárkem, od strejdy.

  V pátek večer přijela Lili i s Johnem k nám.

Lili se usmívala.

       „Tak jak jste se dneska měli?“ Ptala jsem se.

       „Skvěle strejda mě pozval na prázdniny do Francie. Můžu jet prosím?“ Ptala se mě Lili.

Nelíbilo se mi to, Johna jsme znali jen týden.

       „Nebojte se, dám na ní pozor.“ Řekl John.

Poslala jsem Lili do pokoje, abychom se s Johnem domluvit.

       „Johne, jste milí, že jí chcete vzít do Francie, ale vůbec jí neznáte.“ Namítala jsem.

       „Nebojte se Alice. Mám stejně starou dceru. Budou si rozumět.“ Řekl John.

       „Johne, vy nevíte, co prožila, než jsme jí adoptovali. Unesli jí a tam jí ubližovali. Bylo těžké jí zbavit strachu z lidí. Teť už je to dobré, ale bojíme se, aby se to nevrátilo.“ Informovala jsem.

       „Myslel jsem, že její rodiče jí vychovávali do deseti let. Pak jsem slyšel o té autonehodě.“ Odpověděl John.

Já s Jasperem jsme se na sebe překvapeně podívali, ale nechali jsme ho při tom.

       „Proto jsme s vámi chtěli mluvit. Nic o ní nevíte a chcete jí odvést?“ Ptal se Jasper.

       „Alespoň se lépe poznáme.“ Řekl John.

Byl tak neodbytný a Lili se už těšila. Tak jsme svolili.

V neděli Lili s Johnem odjeli do Francie.

Byla jsem z toho nervózní.

Lili slíbila, že bude každý večer telefonovat, jak se má.

Těšila jsem se až zavolá.

Konečně zazvonil mobil.

       „Ahoj Lili tak jak se máš?“ Ptala jsem se.

       „Je to tu úžasný s Flórou si budeme dobře rozumnět. Je to moje nevlastní sestřenice. A jeho manželka je o hodně mladší a je moc hezká. Zítra plánujeme jet do Paříže na Eiffelovku. Něco vyfotím a pošlu na email. Musím končit, pozdravu tátu.“

       „Tak se měj a buď na sebe opatrná.„ Odpověděla jsem a zavěsila.

       „Tak, jak se má Lili?“ Ptal se Jasper.

       „Hmmmm má se fajn a pozdravuje tě.“ Odpověděla jsem.

Každý den se nám ozývala a říkala nám své zážitky.

Pořád jsem myslela na Lili a Jasper mě vzal do divadla, abych se trochu rozptýlila.

Bylo to fajn.

       „To bylo moc hezký Jaspere, děkuju.“ Řekla jsem.

       „Není za co, hlavně že si se bavila.“ Odpověděl.

Každý den jsme chodili ven.

Jednou večer jsem volala s Lili.

       „Co jste dneska dělali?“ Ptala jsem se.

„Jsem dneska nějaká přešlá, tak jsem zůstala doma. Řekla unaveným hlasem.

„Tak odpočívej, zítra to bude jistě lepší.“ Utěšovala jsem jí.

„No to doufám, zítra jdeme plavat.“ Řekla Lili.

„Lili, nepřehánějte to, nejsi zvyklá na to horko.“ Prosila jsem jí.

       „Jasně mami, půjdu odpočívat tak ahoj.“ Rozloučila se, Lili.

       „Ahoj.“ Rozloučila jsem se a měla jsem o ní starosti.  Už to byl měsíc, co Lili byla ve Francii.

Byla tam spokojená, s Flórou si dobře rozuměly.

Seděli jsme v obýváku a já se bavila s Edwardem o Lili.

       „No tak už je to jenom měsíc a máš jí zpátky.“ Řekl Edward.

       „Já vím, ale mě se po ní moc stejská.“ Odpověděla jsem mu.

Edward se na mě jen usmál.

Stále jsem na ní myslela, když jsem dostala vizi.

Lili stála uprostřed pokoje a prohlížela si, jak to tam vypadá.  Najedou jí obklíčili, čtyři kluci. Jeden z nich jí povalil na zem a sedl si na ní. Lili se bránila. On se jí snažil sundat tričko. Ostatní kluci jen přihlíželi.  Lili už ztrácela sílu se bránit, když v tom tam vešla Flóra. Snažila se jí pomoc, ale ostatní kluci jí v tom bránili.

Vize skončila a já byla vyděšená.

Zaslechla jsem Jaspera, jak mi něco říká, ale já ho nevnímala.

Najednou po mě nikdo hodil polštář, který přistál v mém klíně.

       „Probuď se, šípková Růženko.“ Řekla Rosalie s úsměvem.

Začala jsem konečně vnímat.

       „Musíme do Francie, pro Lili.“ Řekla Jasperovi, který seděl vedle mě a hladil mě.

       „Proč, co se děje?“ Ptal se Jasper.

Řekla jsem mu, co jsem viděla.

Připravili jsme se na cestu a odjeli jsme.

 Přijeli jsme do Francie třetí den, kolem poledne. Pro naše štěstí bylo zataženo.

Zaklepali jsme u Johna doma.

       „Zdravím co vy tady děláte?“ Ptal se John, překvapeně.

       „Zdravím, kde jsou holky?“ Ptala jsem se naléhavě.

       „Jely za kamarády, do vedlejšího města.“ Řekl nám John.

       „Odvezete nás tam prosím.“ Řekl Jasper.

       „Proč co se děje?“ Ptal se John.

       „Lili s Florou jsou v nebezpečí.“ Řekla jsem.

John jel na místo kam jsem mu řekla.

 Viděli jsme Floru, jak vychází z toho domu.

Byl nejvyšší čas.

John vylezl z auta a odvedl Floru.

Já s Jasperem jsme šli dovnitř domu.

Zrovna jsme zaslechly Liliin hlas.

       „Ne prosím ne, nechte mě.“

Vpadli jsme dovnitř.  Jasper na ně zařval a kluci nechali Lily a utekli. Já se k ní sklonila a zvedala jsem jí.

       „Mami mami.“ Plakala Lili a opřela se o mně.

       „Už je dobře holčičko moje.“ Uklidňovala jsem jí.

       „Chci domů, prosím.“ Řekla Lili.

       „Pojedeš s námi neboj se.“ Řekl Jasper.

Odvedli jsme jí do auta a jeli spět k Johnovi pro její věci.

Řekli jsme Johnovi o co tam šlo.

Když jsme měli všechny věci, poděkovali jsme Johnovi a odjeli domů.

Po třech dnech jsme byli doma.

Všichni se s ní přivítali a hlavně Renessme byla ráda, že má doma zase kamarádku.

Večer u nás Lily seděla a vyprávěla zážitky.

       „Jo mami, John chtěl, abych tam zůstala na pořád, ale jeho manželce se to moc nelíbilo na rozdíl od Flory.“ Řekla Lily.

       „A ty bys tam chtěla?“ Ptala jsem se smutně.

       „Ovšem, že ne, co bych tam bez vás dělala?“ Řekla Liy.

Usmála jsem se.

 Lily byla už týden doma.

Psala si často s Florou přes Facebook.

Byla jsem ráda, že s ní nepřerušila kontakt. Byla, ale uzavřenější, nedivila jsem se.

Snažili jsme se jí věnovat.

       „Lily my jdeme na lov.“ Řekla jsem.

       „Jojo, já si tady budu psát s Flórou.“ Řekla Lily.

Odešli jsme.

       „Alice, nepřijde ti, že je Lili nějaká smutná?“ Ptal se Jasper.

       „No není divu. Jaspere jistě se jí to zase vybavilo.“ Odpověděla jsem.

       „Asi máš pravdu.“ Odpověděl.

Po lovu jsme šli zpátky.

       „Lily jsme doma.“ Volala jsem.

       „Alice, je Lili vůbec doma, neslyším její myšlenky.“ Řekl Edward.

Podívala jsem se na něj vyděšeně a vyběhla jsem do jejího pokoje.

Když jsme otevřela dveře, Lily tam ležela bez vědomý na zemi s krabičkou v ruce a u ní dopis.

„OMLPUVÁM SE, ALE UŽ JSEM TO NEMOHLA VYDRŽET, MÁM VÁS RÁDA.“

       „LILy, CO SI UDĚLALA.“ Vykřikla jsem a dívala se na krabičku od léků. 

Zavolala jsem Carlisle, který okamžitě přišel.

Ten jí ihned odvezl do nemocnice. Já s Jasperem jsme čekali na chodbě.

„Proč to udělala, lásko?“ Ptala jsem se.

       „To nevím, ale jistě bude v pořádku.“ Řekl Jasper.

 Asi za hodinu, přišel Carlisle.

       „Lily bude v pořádku. Alice, víš proč to udělala, nemá nějaké problémy?“ Ptal se Carlisle.

       „Zdá se mi, že jí něco trápí. Snažila jsem se jí pomoct, ale ona mi nic neřekla.“ Odpověděla jsem.

       „Zkuste si s ní oba promluvit.“ Řekl Carlisle pak nás nechal jít za ní.

Vešli jsme na pokoj, Lily byla vyčerpaná.

       „Ahoj, andílku, už je ti lépe?“ Ptala jsem se a vzala jí za ruku.

Lily jen přikývla a tiše se rozplakala.

        „Neplakej, to bude dobré.“ Utěšovala jsem jí a pohladí po vlasech.

         „Mami já už nemohla dál. Už toho na mě bylo moc, nevěděla jsem, co mám dělat.“ Řekla tiše a rozplakala se ještě víc.

         „Proč si nám něco neřekla, co tě trápí?“ Ptala jsem se a sedla si k ní.

         „No od té doby co jsem doma z Francie mi píše jeden kluk z tý party, před kterou jste mě zachránili.“ Řekla trhaně.

          „A co ti píše Lily?“ Ptal se Jasper a napjatě poslouchal.

          „Vyhrožuje mi, že si mě se svými kamarády najde a…“ Řekla Lily, ale její strach jí nedovolil pokračovat.

       „To nic, všechno bude zase v pořádku.“ Utěšovala jsem jí.

Lily mě pevně objala a nechtěla mě pustit.

         „Omlouvám se, už to nikdy neudělám.“ Vzlykala.

        „Musíš nám říct, když tě něco trápí, abychom ti mohli pomoci.“  

Druhý den jí pustili domů.

Jasper a já jsme se šli co jí psal ten kluk.

         „Je tohle možný.“ Rozčiloval se Jasper.

        „Možná bychom na to neměli reagovat.“ Navrhla jsem.

         „No možná máš pravdu a odeber jí ho z přátel.“ Prosil mě Jasper.

       „Jo to udělám.“ Řekla jsem.

Ihned jsme to udělala.

       „Už tě nebude trápit.“ Řekla jsem Lily.

     „Děkuju, měla jsem vám to říct dřív.“ Řekla provinile.

     „Hlavně, že už je to za námi.“ Řekla jsem Prázdniny utekli velice rychle a Lily s Renessme šly na střední školu.