DOKTOR Z MISSISSIPPI LEPŠÍ VERZE

                     

                    KAPITOLA 1 ALICE

                          

Carlisle přišel večer z práce ve velmi dobré náladě.

        „Dneska jsem přijal nového kolegu. Zdá se, že bude velmi šikovný.“ Řekl Carlisle a políbil Esme.

      „Jak se jmenuje?“ Ptala se Esme.

     „Williem Frog.“ Odpověděl Carlisle.

Asi za týden jsem byla sama doma, když zazvonila naše pevná linka.

   „Ano u telefonu Alice Cullenová.“ Představila jsem se.

   „Ahoj, tady Carlisle prosím tě Alice, vyřiď Esme, aby mi přivezla mobil, nechal jsem si ho v pracovně na stole, nutně ho potřebuji.“ Prosil Carlisle.

    „Ale, Esme teď někam jela tak já ti ho dovezu.“ Řekla jsem.

    „Dobře děkuju.“ Řekl Carlisle a zavěsil.

Šla jsem do Carlislovi pracovny a chvilku jsem mobil hledala, protože Carlisle tam měl plno papírů. Potom jsem ještě napsala vzkaz Jasperovi, aby se o mě nebál a odjela jsem.

Na místě jsem byla za čtvrt hodiny a šla rovnou do Carlislovi kanceláře.

   Když jsem vešla, byl tam Carlisle se svým novým kolegou.

        „Neruším?“ Ptala jsem se.

Oba se na mě otočili.

    „Nerušíš, děkuju Alice. Tohle je můj nový kolega, o kterém jsem ti říkal.“ Řekl Carlisle.

     „Těší mě, jsme Wiliem.“ Podali jsme si ruce.

Jeho tvář mi byla povědomá.

    „Hmmm taky mě těší.“ Řekla jsem nejistě.

   „Tak já zase letím… zatím Carlisle.“ Řekla jsem a rychle odešla.

Cestou domů jsem přemýšlela, kde jsem toho muže viděla, pomalu mi se zděšením docházelo, že to je upír. Úplně mě to rozhodilo a hlavou mi problesklo, ví to Carlisle nebo ne…? 

Dorazila jsem domů.

    „Alice, kde si tak dlouho?“ Ptal se Jasper, který už na mě čekal.

  „Promiň… eee byla jsem u Carlisle, něco si tu zapomněl.“ Odpověděla jsem.

     „Jo tak, já jsem myslel, že si jela na nákupy.“ Smál se Jasper.

       „Ne ne, nepůjdeme ven?“ Ptala jsem se.

       „Dobře.“ Řekl Jasper.

Večer mi Carlisle znovu děkoval za ten telefon.

       „Není za co.“ Odpověděla jsem Carlislovi a usmála se.

     „Dneska jsem četl Williemovo papíry a zjistil jsem, že pracoval jako doktor v Mississippi.“ Řekl Carlisle.

Najednou mi došlo odkud ho znám.

V hlavě se mi vyrojily vzpomínky na minulost.

Vstala jsem z gauče a chtěla odejít, ale ještě jsem se otočila ke Carlislovi.

        „Carlisle dej si na něj pozor!“  Varovala jsem ho.

     „Proč myslíš?“ Ptal se Carlisle.

    „Nelíbí se mi.“ Odpověděla jsem.

 Carlisle se na mě podíval s otázkou v očích, ale já jsem o tom nechtěla mluvit a odešla jsem rychle do pokoje.

Padla jsem na postel a koukala jsem se do stropu. Přemýšlela jsem nad tím, jaká jsem byla kdysi, a jaká jsem teď.

Ani jsem si nevšimla, že vešel Jasper, až po té co mě pohladil po tváři.

       „Jaspere, lekla jsem se tě.“ Řekla jsem potichu.

        „Promiň, ale nechceš mi říct co se děje?“ Ptal se Jasper a díval se na mě prosebným pohledem.

Posadila jsem se vedle něj a vzala ho za ruku.

       „Jaspere znám toho doktora. Pracoval v blázinci, kde jsem kdysi byla, měl mě na starost.“ Odpověděla jsem mu stěží.

          „Já myslel, že tvým doktorem byl Nathan?“ Divil se Jasper.

         „Ne on ne, chodil mě tam jen navštěvovat a pomáhal tam. Poté mě změnil.“ Odpověděla jsem.

  Sklopila jsem oči, nechtěla jsem se k tomu vracet.

       „Promiň Alice, nechtěl jsem tě rozhodit.“ Omlouval se Jasper a políbil mě na čelo.

Jen jsem se usmála.

Carlisle si jednou stěžoval, že se třem pacientům přitížilo a neví proč. 

Hrály jsme s Bellou a s Rennessme karty. Rennessme vyhrávala a smála se nám.

Když už jsme hrály asi čtvrtou hru, dostala jsem vizi.

Doktor Frog byl u jednoho pacienta, který byl pod péčí Carlisla, přidával mu nějaký lék do kapačky, poté klidně odešel.

Byla jsem z toho zmatená.

      „Už zase Renessme?“ Zaslechla jsem Bellu.

      „Co už zase?“ Ptala jsem se.

     „Ona už zase vyhrála. Já už nehraju.“ Řekla Bella.

    „No jo mami, já si jdu teda hrát sama.“ Řekla Renessme.

Do obýváku přišla Esme a s někým telefonovala.

    „Jasně miláčku, takže zítra se budu těšit.“ Řekla Esme a položila to.

    „Co se stalo?“ Ptala jsem se.

    „Ale, jednomu s pacientů se zase přitížilo. Carlisle tam musí zůstat.“ Řekla Esme.

    „Ale ne… „Rozhodla jsem se, že musím Carlislovi okamžitě všechno říct.

Popadla jsem klíče od auta, ale Jasper mě zarazil.

  „Kam jedeš Alice?“ Ptal se Jasper.

  „Musím si něco ověřit v nemocnici.“ Řekla jsem naléhavě.

  „Dobře počkám tady.  Přijeď brzy, miluju tě.“ Řekl a políbil mě.

    „Taky tě miluju.“ Řekla jsem a odjedla.

V rekordním čase jsem dojela k nemocnici.

Nastoupila jsem do výtahu a těsně před zavřením dveří přistoupil doktor Frog. Jakmile jsem ho spatřila, neudržela jsem se a spustila.

       „Vím o vašem plánu jak zničit Carlisla, aby jste se dostal, na jeho místo.“ Zavrčela jsem.

Zarazil se a zíral na mě.  Třásla jsem se rozrušením.

V tom se dveře výtahu otevřeli, chtěla jsem s úlevou vystoupit… víc si nepamatuji.

  

                 KAPITOLA 2 JASPER

                  

Začínal jsem mít strach o Alici. Už skoro svítalo a ona se stále nevracela a nezvedala mi telefon.

Asi kolem osmé zaběhl Carlisle domů.

        „Ahoj, kde je Alice?“ Ptal jsem se.

       „Alice? Tu jsem neviděl.“ Odpověděl Carlisle.

       „Ale ona ti něco chtěla říct, myslel jsem, že přijedete spolu.“  Řekl jsem nervózně.

     „Vážně tam nebyla a navíc nemám čas.“ Obořil se na mě Carlisle.

    „Tak dobře, pokusím se jí znovu dovolat.“ Odpověděl jsem.

Volal jsem jí každou hodinu, ale vůbec se neozývala.

    Carlisle byl velmi nervózní, což mě ještě víc rozčilovalo.

       „Carlisle, co se děje? Můžeš se uklidit?“ Zvýšil jsem na něj hlas.

      „Promiň Jaspere, mám toho v nemocnici teď moc. Jeden pacient mi v noci zemřel.“ Odpověděl smutně.

      „To jsem nevěděl.“ Omlouval jsem se.

     „A co po mě Alice vlastně chtěla?“ Ptal se Carlisle.

   „Říkala, že ti musí něco naléhavého říct.“ Odpověděl jsem.

   „Dobře já už musím do nemocnice, doktor Frog tam na mě čeká.“ Řekl a odjel.

  Přemýšlel jsem, kam mohla zmizet. Ptal jsem se všech holek, zda o ní něco neví.

Všechny mi však řekly, že jí naposledy viděly, jak odjíždí za Carlislem.

Úplně zoufalý jsem odjel za Charliem, aby mi jí pomohl hledat.

Celé oddělení i s psovody se zapojilo do pátrání. Samozřejmě i celá naše rodina.

                         

                         KAPITOLA 3 ALICE

                            

Začala jsem se probírat, rozhlížela jsem se kolem. Ležela jsem na něčem měkkém, chtěla jsem vstát, ale nešlo to. Měla jsem svázané ruce i nohy.

Snažila jsem se vyprostit, ale pouta byla velmi pevná.

 Najednou jsem uslyšela něčí kroky.

       „Kdopak se nám to vyspinkal?“ Ptal se ironicky známý hlas.

Poté si ke mně sedl a jízlivě povídá.

         „Teď už mi nic nepřekazíš. Brzy Carlisla začnou podezřívat z vražd.“ Zasmál se.

         “Ty mizero, tohle ti neprojde. Jistě už mě hledají.“  Řekla jsem odvážně.

          „Ale prosím tě, tady tě nenajdou. Navíc Carlisle mi věří.“ Řekl a chtěl odejít.

        „Co se mnou zamýšlíš?“ Ptala jsem se  rychle.

        „To ještě nevím.“ Řekl a odešel.

Každý večer za mnou chodil a  s uspokojením vyprávěl  jak se mu daří jeho plán.

Už jsem tam musela být dlouho, protože jsem začínala mít žízeň.

  Jednou jsem ho prosila, aby mi dal trochu krve.

      „Tak na to zapomeň, ještě by si utekla.“ Řekl.

                    KAPITOLA 4 JASPER

                                

Už čtrnáct dní jsem bloumal po městě.

Doufal jsem, že zachytím někde její pach.

Byl jsem všude, kde by mohla být, ale vůbec nic jsem nenašel ani náznak její přítomnosti.

Charlie se snažil, jak mohl, ale také neměl žádné výsledky.

Seděl jsem zadumaně na gauči. Carlisle stál u krbu a hledal klíče po kapsách.

    Vypadlo mu něco na zem. Vzal si to se slovy.

           „Jéé já mu to zapomněl vrátit.“

     „Můžu se podívat?“ Ptal jsem se.

Carlisle přikývl a podal mi to.

      „To je přece sponka. Kdes jí našel?“

        „Ale, vypadla Frogovy z kapsy.“ Řekl ledabyle.

       „Ale, to je Alicina sponka.“ Vykřikl jsem.

  Carlisle na mě zděšeně zíral.

      „Kde jsi říkal, že ten doktor kdysi pracoval?“ Naléhal jsem na něj.

    „V Mississippi, proč se ptáš?“ Divil se Carlisle.

    „Protože, Alice je taky z Mississippi. Pamatuješ, jak jsme tam byli před půl rokem? Alice a tvůj kolega se jistě znají. Ona ti to jela říct.“  Vyhrkl jsem ze sebe.

Carlisle zbledl a vytřeštil oči.

   „Myslíš, že jí unesl, protože má prsty v těch úmrtích a Alice to zjistila?“     

„Jo.“

Oba jsme byli v šoku.

      „Jistě jí schoval u sebe doma.“ Napadlo mě po chvíli.

     „Je to možné. Okamžitě tam jeďte s Charliem a já ho zkusím zdržet v nemocnici.“ Řekl Carlisle.

Prohledávali jsme důkladně celý dům, věděl jsem, že tam Alice někde je, stále jsem cítil její vůni.

Chvíli se ztrácela a chvíli byla silnější. Byl jsem velmi nervózní.

Charlie mě pozoroval, pak ke mně přistoupil a položil mi ruku na rameno.

   „Je mi líto, ale tady Alice není.“

  „Díky Charlie, prosím vás můžete mě nechat chvíli o samotě?“

Když všichni odešli vzduch se pročistil, zklidnil jsem se a moje smysly se zostřily.

 Její vůně vycházela jakoby z podlahy, ale vchod do sklepa jsme nenašli.

Vyběhl jsem ven a vykřikl.

     „CHARLIE, MUSÍME NAJÍT VCHOD DO SKLEPA!“

 Charlie zavelel: „Prohledejte důkladně pozemek kolem domu a vezměte psy!!!“

Stále jsem intezivně vnímal její vůni.

Psi začali zuřivě štěkat.

Rozeběhl jsem se k nim.

Našli tajný vchod ukrytý pod břečťanem.

Její vůně tam byla nejsilnější, bylo mi jasné, že tam je.

Ještě nikdy jsem Alici neviděl v tak zoufalém stavu.

Vzal jsem jí něžně do náručí a šeptal jí.

     „Jsem u tebe, na nic nemysli. Budeš v pořádku.“ 

Když jsem viděl její tmavé oči, věděl jsem, že jí nechal žíznit, ale v tomhle stavu nebyla schopná lovit.

                    KAPITOLA 5 ALICE

                         

Byla jsem neskutečně vyčerpaná, ale přesto jsem vnímala, že, už nejsem na tom děsivém místě.

Chtěla jsem Jasperovi poděkovat, ale byla jsem tak slabá, že jsem znovu ztratila vědomí.

Když jsem se probudila, ležela jsem na posteli a kolem sebe jsem slyšela známé hlasy.

        „Děkuji Esme.“ Řekl Jasper.

Cítila jsem, jak mi Jasper zvedl hlavu a dal mi skleničku ke rtům. První lok mi uklidnil mé rozpálené hrdlo.

Jasper naklonil znovu skleničku trochu víc a já se rozkašlala.

       „Jaspere opatrně.“ Slyšela jsem Esme.

Pomalu jsem otevřela oči a zjistila jsem, že v našem pokoji je celá moje rodina.

        „Alice, tolik jsem se o tebe bál. Už je to lepší?“ Ptal se Jasper.

Jen jsem přikývla a podívala se na skleničku.

S Jasperovou pomocí jsem dopila krev.        

„Děkuju, konečně se cítím silná.“ Řekla jsem a pomalu jsem si sedla.

       „Jak jste mě našli a kde jsem vlastně byla?“ Ptala jsem se.

      „Našli jsme tě s Charliem u doktora Froga.“ Řekl Jasper opatrně.

Zachvěla jsem se vzpomínkou na to utrpení a bolest co mi způsobil.

            „A kde je teď?“ Ptala jsem se strachem.

        „Neboj se, je ve vězení.“ Uklidňoval mě Carlisle.

Oddechla jsem si a byla jsem ráda, že jsem zase doma.