ALICINY STAROSTI

Byla jsem s Bellou ve městě. Užívaly jsme si to, ale cestou domů mě začala pobolívat hlava. 
Konečně jsme dorazily domů, kde byla celá rodina.
      "Tak jak jste si to užily holky?" Ptal se Edward.
      "Jo super, vid Alice?" Potvrzovala Bella.
 Jen jsem přikývla a sedla si k Jasperovi, který seděl na našem oblíbeném křesle.
       "Ahoj miláčku." Řekl a políbil mě.
       "Ahoj." Odpověděla jsem potichu.
Jasper se na mě usmál a já mu to oplatila. 
Všichni si tam povídali, ale já moc nevnímala. Bolest hlavy se stupňovala. Nechápala jsem to. Žádnou vizi jsem přece neměla. nebyl důvod, aby mě bolela takhle hlava.
        "Teto Alice usměj se trošku." Oslovila mě Renessme.
Podívala jsem se na ní a trochu jsem se usmála.
Pak jsem ale zavřela oči, protože mi hlavou projela taková bolest, že jsem to nemohla vydržet. Jasper si toho pochopitelně všiml.
        "Alice, co je ti?" Ptal se a hladil mě po zádech.
         "Moje hlava, bolí mě už od zpáteční cesty.Vizi jsem ale neměla." Odpověděla jsem Jasperovi.
Jasper se podíval na Carlisla zda neví co by mi mohlo být.
           "Ať si odpočine." Řekl Carlisle.
Jasper přikývl a chytil mě za ruce.
           "Pojď miláčku, odvedu tě do ložnice." Řekl Jasper.
Neochotně jsem ho poslechla. Jasper mě v ložnici uložil do postele a potom, přinesl obklad, aby mi ulevil. 
Věděl co mi pomáhá. Sedl si za mě, abych o něm mohla být opřená. Byl potichu, chtěl abych měla klid.
           "Jaspere vyprávěj mi něco." Prosila jsem.
           "A co by si chtěla vědět?" Ptal se.
           "Nevím cokoliv nebo mi čti." Navrhla jsem.
Jasper tedy vytáhl nějakou knížku a četl mi.
Jeho hlas mě uklidňoval, byla jsem moc ráda, že ho mám. Byl tady vždy když jsem ho potřebovala. když dočetl jen mě hladil. Za pár hodin mi bylo lépe, díky jeho daru jsem byla stále v klidu a nerozrušovala jsem se. Celou noc jsme tam jen tak leželi a mlčeli. To nám stačilo, stačila nám jen přítomnost toho druhého a byli jsme šťastní.