Alice a Jasper: května 2014

KAPITOLA 1 ALICE

Byla jsem sama doma a uklízela jsem náš pokoj.

Narazila jsem na fotografie na, kterých jsme byli s Roxi. Prohlížela jsem si je a bolestivé vzpomínky se oživily.

Narazila jsem na nejhezčí z nich, kde jsme byli všichni.

To byla ještě jednou z nás.

„Proč to muselo takhle skončit?“ Ptala jsem se a v tom jsem dostala vizi.

Byl tam mladý muž, stál v hlavním sále Voltery a hledal Roxi.

Vize skončila a já byla zmatená, nevěděla jsem, co to mělo znamenat.

Stále jsem v ruce držela v fotografie a všimla jsem si, jak byl ten mladík podobný Roxi.

Z myšlenek mě vytrhla známá vůně, Jasper se konečně vracel z lovu.

Uklidila jsem fotky, šla jsem dolů, kde už všichni byli.

„Ahoj lásko.“ Pozdravil mě Jasper a šel ke mně.

„Ahoj, jaký byl lov?“ Ptala jsem se.

„Jo, dneska to šlo hladce a co si dělala ty?“ Ptal se.

Mám jim to říct, nebo ne? Ptala jsem se sama sebe.

„Alice vyklop to.“ Vytrhl mě Edward.

Podívala jsem se na svého bratra s výčitkou.

Měl pravdu, měla bych jim to říct, co když nám hrozí nějaké nebezpečí.

„Máš pravdu, Edwarde.“ Souhlasila jsem.

Řekla jsem jim o své vizi.

„A na víc ten mladík, byl tak moc podobný Roxi, až jsem se divila.“ Dořekla jsem.

Všichni se zamysleli, co by to mohlo znamenat.

KAPITOLA 2 JASPER

Držel jsem Alici za ruku, aby se uklidnila. Sám jsem byl v rozpacích, nikdo z nás nevěděl, co od jeho návštěvy můžeme čekat.

Domluvili jsme se, že mu neřekneme, že jsme jí zabily my.

„Jestli je to její bratr, má právo vědět pravdu.“ Protestovala Alice.

Chápal jsem jí.

„Alice, bude to tak lepší, když to nebude vědět.“ Řekl Carlisle.

Alice jen přikývla.

Za pár dní, jsme ucítili před naším domem člověka. Carlisle mu šel otevřít.

Po chvíli ho přivedl do obýváku.

Alice ho okamžitě poznala, byl to mladík z její vize.

„Dobrý den, jmenuji se Daniel a hledám svou sestru Roxi, prý tu bydlela.“ Řekl mladík.

Alice se ujala slova.

„Těší nás, nevěděli jsme, že má bratra.“ Řekla Alice.

„Ano jsem její mladší bratr a už půl roku jí hledám.“ Řekl.

„U nás už nebydlí, odstěhovala se do Itálie.“ Řekla Alice

„Aha to jsem nevěděl.“ Odpověděl smutně.

„Nechcete tu přespat?“ Navrhla Esme.

„Děkuji, rád.“ Řekl a Esme s Rosalie to šli připravit.

Daniel nám každý den vyprávěl o své sestře, než se ztratila.

Byla to hodná holka, než se přidala k Volturiovím. Pomyslel jsem si.

KAPITOLA 3 ALICE

Bylo mi Daniela líto, stále doufal, že jí najde.

Daniel si povídal s Emmettem, když jsem dostala vizi, jak nás provází domem.

„Alice, Jaspere, nechtěli by jste vidět, kde jsme s Roxi kdysi bydleli, budu se tam zítra stavět.“ Navrhoval Daniel.

„Ano rádi.“ Řekla jsem.

Druhý den jsme vyrazili. Za dvě hodiny jsme byli na místě. Byl to krásný dům.

Daniel nás tam začal provádět a k nám se přidal jeho bratranec Adam.

Nakonec nás zavedli do malého pokoje. Byl tam jen stůl, dvě židle a postel.

Podívala jsem se na Daniela, který stál za mnou a Adam za Jasperem.

„Už půl roku hledáme Roxi, byli jsme i ve Volteře.“

Začínalo mi docházet, o co mu jde.

Daniel mě chytil zezadu a posadil mě na židli. Adam chytil Jaspera, aby mi nemohl pomoct a posadil ho vedle mě na židli.

„Víme, že je mrtvá a že za to můžete vy!“ Řekl Daniel.

Přehodili přes nás lana a pěvně nás připoutal k židli.

„Nech si to vysvětlit, Danieli, nemohli jsme za to.“ Řekla jsem.

„Ale ano mohli, zabili jste jí bez milosti.“ Zakřičel Daniel a utáhl mi lano, až to zabolelo.

„Teď si můžete popovídat, než si rozmyslíme, co s vámi uděláme.“ Řekl Daniel a odešel s Adamem pryč.

KAPITOLA 3 JASPER

Danniel odešel a já byl s Alicí sám.

„Alice, jsi v pořádku?“ Ptal jsem se, ale moc dobře jsem věděl, že má veliký strach.

„Jaspere, všechno je to moje vina.“ Řekla a začala vzlykat.

„Alice, klid, budeme v pořádku.“ Uklidňoval jsem jí.

Alice se snažila dostat z provazů, ale byli moc těsně utažené a spíše si ubližovala, než pomáhala.

„Alice dost, vždyť si ublížíš.“ Prosil jsem jí.

„Nedostaneme se od tuď.“ Zavzlykala znovu.

Chtěl jsem jí odpovědět, ale vrátil se Daniel s Adamem.

Daniel přistoupil k Alici a něco vytáhl z kapsy.

„Danieli, co to děláš?“ Ptal jsem se.

„Uvidíš.“ Odpověděl mi Adam a přidržel mě.

Daniel mezitím Alici vyhrnul rukáv a píchl jí injekci.

Sykla bolestí.

Oba pak zase odešli a já jsem trpěl, že jsem nemohl Alici pomoci. Bylo to těžší, než kdybych už dva týdny trpěl žízní.

„Alice, co cítíš?“ Ptal jsem se jí, když jsem viděl, jak zrychleně dýchá.

„Je mi velké horko, ale jinak nic.“ Odpověděla

Alice.

KAPITOLA 4 ALICE

Ob den za námi chodili.

Když jsem měla dostat pátou dávku, Jasper se ptal, proč to dělají.

„Ty si to ještě nepochopil, chci, aby jste trpěli stejně jako já, když jsem ztratil Roxi.

„A proč jenom jí?“ ptal se Jasper.

„Protože ona jí vychovala a potom jí zabila.“ Odpověděl mu Daniel.

„Danieli, tak to nebylo, Roxi se změnila, když přešla k Volturiovím, už to nebyla ta hodná holčička a navíc mě unesla.“ Slyšela jsem Jaspera jako by zdálky.

„To není možné.“ Rozčílil se Daniel a přistoupil ke mně.

Už jsem neměla ani sílu se bránit.

Vpíchl mi látku a odešli.

Znovu jsem cítila oheň ve svém těle. Byla jsem neuvěřitelně zesláblá a měla jsem žízeň.

„Jaspere kdy půjdeme na lov?“ Ptala jsem se.

„Teď asi ne zlatíčko.“ Odpověděl mi.

„A proč ne, ostatní šli taky?“ Řekla jsem pomalu.

Pak už jsem jeho hlas nevnímala.

KAPITOLA 5 JASPER

Alice už byla tak zesláblá, že nevěděla kde je.

Měl jsem toho plné zuby, snažil jsem se vyprostit z provazů, ale nešlo to.

Mluvil jsem na Alici, ale ona nereagovala.

Najednou vykřikla bolestí a celá se skroutila na židli. Měla veliké křeče.

Uvědomil jsem si, že mám v zadní kapse kalhot kapesní nůž, ale jak se k němu dostanu?

Trvalo mi to celý den, než jsem ho opatrně vysunul. Otevřel jsem ho a pomalu přeřezával lano a občas jsem kouknul na Alice, která vysílením omdlela.

Konečně se mi to podařilo, vstal jsem a odvázal Alici.

Vzal jsem jí opatrně do náručí a šel do obýváku kde, kluci naštěstí spali.

Danielovi koukali klíče z kapsy bundy, která byla pověšená v předsíni.

Opatrně, jsem vytáhl klíče z bundy a otevřel dveře od domu.

Rychle jsem přenesl Alici do auta a nastartoval.

Za dvě hodiny jsme byli doma.

Odnesl jsem Alici do obýváku a hledal ostatní.

Najednou se otevřeli dveře Carlislovi pracovny a vyšel Edward.

Chtěl se na něco zeptat, ale já mu skočil do řeči.

„ Na otázky není čas, potřebuju Carlisla.“ Prosil jsem.

Carlisle okamžitě přišel a když viděl Alici bez vědomí, tázavě se na mě podíval.

„Carlisle, Daniel se změnil, chtěl se pomstít za smrt své sestry, věděl to, už od Volturiovích, to že nás chtěl provést domem se svým bratrancem Adamem byla jen zástěrka, uvěznili nás a Alici podávali nějaké injekce.“ Dořekl jsem, stěží.

Esme mě soucitně pohladila.

Edward mi přinesl krev, abych se nasytil.

„Děkuji.“ Řekl jsem bratrovi.

Carlisle jí ihned odebral krev a na chvíli odešel, aby zjistil, co s ní je. Po hodině přišel s výsledky.

„Tak co?“ Ptal jsem se nervózně.

„Ten jed je silný, ale dá se to léčit.“ Uklidňoval mě Carlisle.

„Jak?“ Ptal jsem se.

„No budu jí dávat Železník v mamlích dávkách.“ Oznámil Carlisle.

Zhrozil jsem se.

„Carlisle, bude trpět.“

„Nemám jinou možnost Jaspere, když to neudělám, jed v ní zůstane a pomalu, bolestivě jí to zabije.“ Odpověděl Carlisle.

„Dobře, udělej to.“ Souhlasil jsem.

„Máš štěstí, Daniel Alici stihl dát jen polovinu smrtící dávky. Oznámil Carlisle.

KAPITOLA 6 ALICE

Když jsem se probudila, nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Byla jsem doma a u mě seděl Jasper s Carlislem.

„Už jsme skutečně doma?“ Ptala jsem se Jaspera.

„Ano jsme, lásko, už dva dny a dostaneme tě z toho.“ Řekl Jasper a políbil mě.

Usmála jsem se, ale na Carlislovi jsem poznala, že je to vážné.

„Nemohla bych se nakrmit?“ Ptala jsem se.

„Jistě, že můžeš, Edwarde, prosím, přines srnčí.“ Řekl Carlisle.

Po krvi se mi udělalo lépe, ale stále jsem pociťovala horkost.

„Tobě nic neudělali?“ Ptala jsem se starostlivě.

„Ne neudělali, jsem v pořádku, ale bylo pro mě bolestivé vidět tě, jak trpíš.“ Řekl smutně.

Carlisle přišel s injekcí.

Roztřásla jsem se, ale Jasper mě uklidnil. Carlisle mi opatrně vsunul jehlu do ruky a vpíchl mi tekutinu.

„Co v tom je?“ ptala jsem se.

„Železník lásko.“ Odpověděl mi Jasper a já se na něj vyděšeně dívala.

„Klid lásko, to ti pomůže.“ Odpověděl mi.

Byla jsem vyčerpaná z těch všech informací a tak jsem usnula.

KAPITOLA 7 JASPER

Alice spala jako malé dítě.

Ale pak se začala hrozně vrtět.

„Alice, Alice miláčku vzbuď se. Řekl jsem a něžně jí pohladil.

Otevřela oči, byla tak vyděšená.

„Co, co se děje? Ptala se.

„Něco se ti zdálo, lásko.“ Řekl jsem jí.

Trochu se napjala, ale já jí ihned utěšil.

Alice trochu zasténala.

„Co pak lásko?“ Ptal jsem se.

Alice jen zakroutila hlavou, jako že je vše v pořádku, ale já věděl, že se něco děje.

„Jen mě bolí žaludek.“ Řekla Alice.

„Neboj, to je jak tvoje tělo bojuje s tím jedem.“ Řekl jsem jí.

Poté zase usnula.

KAPITOLA 8 ALICE

Chtěla jsem ještě spát, ale zvedl se mi žaludek.

Zasténala jsem.

„Alice, copak je?“ Ptal se mě Jasper.

Otevřela jsem oči a posadila se s rukou na břiše.

„Je ti špatně?“ Řekl Jasper.

Chtěla jsem mu odpovědět, ale dala jsem si ruku před pusu, abych se nepozvracela.

Jasper mi ihned přinesl misku.

„Na Alice.“ Řekl Jasper a podal mi jí.

Okamžitě jsem to vyhodila a znovu jsem si lehla.

Jasper, mi šáhl na čelo.

„Carlisle má horečku.“ Řekl s obavami.

Bella přinesla obklad.

„Už zase mi je.“ Řekla jsem a předklonila jsem se.

Jasper mě hladil po zádech, ale mě se každou chvilku zvedal, žaludek.

„Jaspere mě asi praskne hlava.“ Řekla jsem.

„Alice, miláčku to bude dobrý skus spát.“ Řekl Jasper a přitiskl si mě k sobě.

Každý den mi Carlisle dával železník, ale vůbec to nepomáhalo spíše naopak. Bylo mi hůř než lépe.

„Jaspere, kdy už to skončí?“ Ptala jsem se.

„Nevím miláčku.“ Odpověděl mi.

Dny ubíhali, ale můj stav se nelepšil a Jasper, už začínal být nervózní.

„Carlisle, proč to nezabírá?“ Ptal se rozčileně.

„Nevím Jaspere, možná zvýšíme dávky.“ Řekl Carlisle.

KAPITOLA 9 JASPER

„Jak zvýšíme dávky, Carlisle.“ Ptal jsem se vyděšeně.

Alice byla už tak hotová, jak stále zvracela a bolela jí hlava.

„Je mi to líto Jaspere, nedá se nic dělat, když to nezabírá.“ Odpověděl mi Carlisle.

Pohlédl jsem na Alici, která se na mě vyděšeně dívala.

„Neboj se Alice, bude ti zase lépe.“ Uklidňoval jsem jí.

Díval jsem se na ní a pohladil jí. Alice se na mě usmála.

„Teda Alice, takový úsměv se mi na tobě líbí.“ Pochválil jsem jí.

Její úsměv však rychle vyprchal, když přišel Carlisle s kanylou a kapačkou.

„Alice, je mi to líto, ale jinak to nejde.“ Omluvně řekl Carlisle.

Lehla si, chytla mě za ruku a Carlisle jí zavedl kanylu s kapačkou.

Alice, ležela a čekala, až to vykape.

Najednou sebou prudce trhla.

„Alice co je?“ Byl jsem vyděšený.

„Daniel a Adam, hledají nás.“ Řekla a posadila se.

„To nám tak ještě scházelo.“ Řekl jsem si pro sebe.

Alici dokapala kapačka.

Moje kráska se na mě podívala.

„Jaspere nemohla bych na chvíli na vzduch?“ Ptala se.

Podíval jsem se na Carlisla jestli nám to dovolí.

Carlisle svolil, vzal jsem Alici opatrně kolem pasu a vyvedl jí ven.

KAPITOLA 10 ALICE

Byla jsem ráda, že jsem na vzduchu.

Jasper mě podpíral a dovedl mě ke stromu.

„Je ti lépe?“ Ptal se.

„Ano, ten vzduch mi dělá dobře.“ Odpověděla jsem a dala mu ruku za hlavu a přitáhla si ho.

Jeho rty se dotkly těch mích, byla jsem šťastná, že je u mě.

Líbali jsme se, ale mě, přepadla strašná slabost, podlomili se mi kolena.

„Alice!“ Vykřikl Jasper a pohotově mě podepřel.

„Pojďme dovnitř.“ Řekl Jasper a odnesl mě.

„Asi jsem to přehnala.“ Řekla jsem, když mě pokládal na pohovku.

„Jsi ještě slabá Alice, musíš se šetřit.“ Odpověděl mi Jasper.

Hladil mě a já zavřela oči, ale neusnula jsem, stále jsem vnímala.

„Co se děje, je jí zase hůře?“ Zaslechla jsem Esme.

„No je slabá.“ Odpověděl jí Jasper.

Najednou se mi znovu zvedl žaludek a já začala zvracet.

„Dost prosím, já už nechci.“ Řekla jsem.

„Pšššš klid, lásko, to bude dobrý.“ Uklidňoval mě.

KAPITOLA 11 JASPER

Po několika kapačkách se Alicin stav začal konečně lepšit.

Už přestala zvracet a teplota se pomalu dostávala do normálu.

Byl jsem moc rád, že je Alici lépe, začala s námi choti na lovy a nabírala síly.

Jednou mi Edward řekl.

„Nezdá se ti, že je Alice krásnější než dřív?“

„Ano a na lovu jsem si všiml, že je mnohem rychlejší a silnější.“ Odpověděl jsem mu.

„Možná jí to i prospělo.“ Řekl Edward.

Podíval jsem se překvapeně na svého bratra.

„Ty si už zapomněl, co si vytrpěla.“ Řekl jsem.

Edward se jen zasmál.

Pomalu se vše začalo vracet do normálu.

Na Daniela a Adama jsem málem zapomněl.

KAPITOLA 12 ALICE

Šla jsem za klukama, když jsem dostala vizi, ve které bylo, že Daniel s Adamem jsou blízko.

„JSOU TADY.“ Vykřikla jsem.

„Mám nápad.“ Ozval se Edward.

„Jaký?“ Ptal se Jasper.

„No můžeme předstírat, že jejich plán vyšel a Alice je skutečně mrtvá.“ Vysvětlil Edward.

„Dobrý nápad, ale jak to chceš udělat.“ Ptala jsem se.

„To je za tu chvilku nemožný kam by, jsme Alici ukryli?“ Oponoval Jasper.

„Jaspere půjdu do Carlislovi laboratoře tam nikdo nechodí. At si myslí že jsem mrtvá.“ Řekla jsem.

Nelíbilo se mu to, ale neměli jsme na vybranou.

„Dobře Alice, tak běž“ Řekl Jasper.

KAPITOLA 13 JASPER

Měl jsem z toho špatný pocit, ale jinak to nešlo.

„Jaspere hlavně se tvař jako by si ji opravdu ztratil.“ Radila mi Esme.

Cullenovi šli dovnitř za Alicí a já zůstal sám venku.

Nečekal jsem dlouho a Daniel s Adamem dorazili.

Daniel promluvil.

„Tak co Jaspere, kde máš Alici? Ptal se Daniel.

Musel jsem se přemoct, abych řekl to, co jsem měl.

„Tvůj plán se ti splnil, Alice tvému jedu podlehla.“ Řekl jsem smutně.

„Alespoň víš, jak mi bylo, když jsem ztratil svou milovanou sestru.“ Odpověděl.

Cítil jsem Adamovi výčitky a lítost.

Nechápal jsem to on jí má rád?

„Já ale svůj plán nedokončil, ještě si tu ty.“ Řekl a vytáhl nůž.

„NECH HO BÝT!“ Vykřikla Alice a skočila na Daiela.

Daniel se jí odstrčil a Adam se zarazil, překvapeně zírali na Alici, která se postavila před něj. Zbytek rodiny stál za mnou.

„Říkal jsi, že je mrtvá.“ Řekl Daniel naštvaně.

KAPITOLA 14 ALICE

„Jak vidíš tak nejsem.“ Řekla Alice a přešla ke mně.

„Jak je to možné, jed byl velice silný.“ Procedil Daniel skrz zuby.

Všimla jsem si, jak na mě Adam kouká a je rád, že se to nepovedlo.

„Danieli, nech to být, Roxi nám to nevrátí.“ Prosil Adam Daniela.

„To nemyslíš vážně, chci Roxi pomstít.“ Řekl Daniel.

„Ne Danieli, už jsme si toho vytrpěli dost a ublížili jsme druhým.“ Přesvědčoval ho Adam.

„Máš pravdu, Adame, je čas to skoncovat.“ Řekl Daniel a já viděla, jak zvedá nůž a míří na sebe. Probodnul si nožem, který stále držel v ruce.

„Neee Danieli, tak jsem to nemyslel.“ Řekl Adam.

Nemohla jsem uvěřit, že to takhle skončilo.

Adam s Emmettem odnesl Danielovo tělo do auta, Adam odjel bez rozloučení.

Všichni jsme byli v šoku, co se tu odehrálo.

„Nic z toho by se nestalo, kdybych Roxi neproměnila.“ Vyčítala jsem si to.

„ Nemohla jsi za to, byla jsi nemocná. Asi to tak mělo být Alice. Přesvědčoval mě Jasper.

„Dneska už toho bylo dost, pojďme do domu.“ Řekl Carlisle a my ho poslechly.

sobota 31. května 2014

pátek 30. května 2014

čtvrtek 29. května 2014

středa 28. května 2014

úterý 27. května 2014