Povídka - NÁVRAT DO TEXASU

KAPITOLA 1. Alice a já jsme byli skvělý pár, ale od té doby co se Edward oženil  s Bellou jsem byl  nervozní. Bál jsem se, že se Bella neovládne a ublíží mému milovanému andělovi. Byla ještě moc mladá a své emoce nedokázala ovládat. Byl jsem zrovna ve studovně a trápil jsem se kvůli Alici. Posledních pár dní jsem z  ní cítil velké napětí a nevěděl jsem proč. Najednou vstoupila a promluvila svým zvonivým hláskem. „ Japsere copak se děje ?“ Podíval jsem se na ní, šila sebou, cítil jsem její nervozitu a tak jsem přišel k ní  políbil jí a odpověděl. „Ale nic jen z tebe poslední dobou cítím takové napětí.“ Odvrátila se to jsem nečekal, bála se, ale proč? Co mi tajila? Zvedl jsem jí hlavu a přinutil jí ,aby se na mě podívala. Bránila se a tak jsem do ní pustil pár klidných emocí, aby se uvolnila.“ Jazzy já…“ Chtěla se zase odvrátit, ale tentokrát jsem jí to nedovolil.  „Uklidni se lásko, řekneš mi to až budeš chtít, nebudu tě nutit.“ Chvíli jsme na sebe jen koukali,  bylo to krásné nechtěl jsem, aby to skončilo ,ale ona pootevřela ústa. „ Jazzy moje vize se zlepšily, ale mám z toho strach.“ Byl jsem překvapený - jí  se zlepšily vize a ona se toho děsí, nechápu. Políbil jsem jí. Zachvěla se ne strachem, ale touhou po mě. Něžně jsem jí vzal do náruče a odnesl do naší ložnice, tam jsem jí položil na postel a lehl si k ní. Hladil jsem jí po vlasech a ona vdechovala mou vůni a já zas tu její. Aniž by jsme to postřehli začal bílý den a my stále leželi v posteli. Alice se na mě podívala a řekla. „ Jaspere vím, že nechceš tuhle krásnou chvíli přerušit, ale, dlouho jsme nelovili.“ Alice měla  pravdu v obou věcech a tak jsem jí vzal za ruku a sešli jsme dolu do obýváku, tam byla celá naše rodina i Jacob.  Cítil jsem, že jsou klidní. Za což jsem byl moc rád, naši adoptivní rodiče se na nás usmáli. Podíval jsem se na Alici po svém boku a ona jako by mi četla myšlenky jen přikývla na souhlas. Vyšli jsme ven a když jsme byli oba u lesa rozběhli jsme se. Normálně jsem rychlejší, ale přizpůsobil jsem se Alicině rychlosti. Na chvíli jsem zastavil ucítil jsem srnku. Alice se přikrčila -  miloval jsem když tohle dělala. Vypadala nebezpečně, ale přesto tak půvabně. Nemohl jsem od ní odtrhnout oči, zíral bych na ní celou dobu kdyby mě její hlásek neprobudil z transu. „ Jazzy můžeme vyrazit?“  „ Jistě má drahá“ odpověděl jsem trochu omámeně. Zachichotala se, ale pak zvážněla a vyrazila. Utíkal jsem za ní, pochvíli jsme srnku dohnali. Oba jsme se do ní pustili a když jsem byl nasycen, jen  jsem Alici pozoroval  jak ladně dělá všechny pohyby. Byla tak krásná, nemohl uvěřit, že si mě vzala.  Mě, zrůdu která kdysi měnila nevinné lidi v upíry a živila se jejich krví. Ale, ona mnou nepohrdala, milovala mě i přesto co jsem udělal. Nechápal jsem to.  Zničehonic zvedla hlavu, přestala se krmit a nechala kořist ležet tam kde byla. Přistoupila ke mně políbila mě a řekla.“ Vím na co myslíš ale, už nikdy nemusíš být takový“. Cítil jsem z ní jen něhu a lásku.  Chvíli jsme se jen pozorovali a pak mě svalila na zem a líbala mě. Já jí polibky oplácel. Oba jsme se začali svlékat a za chvíli jsme dělali to po čem jsme oba toužili. Ona byla naprosto dokonalá. Byli jsme tam snad celou věčnost, když jsme zjistili, že se začíná stmívat, oblekli jsme se a šli pomalu domů. Najednou se Alice zastavila a jen hleděla do dálky. Okamžitě jsem věděl co se děje, dostala vizi.  Po chvilce zase komunikovala. „ Co jsi viděla lásko?“ Chvíli mlčela a pak řekla. „ Musíme domů a hned.“ Bál jsem se, že se stalo někomu něco z rodiny, chtěl jsem se jí na to zeptat, ale ona už mě chytila za ruku a začala utíkat doma.

KAPITOLA 2. Za chvíli jsme byli u domu, což mě mrzelo, nechtěl jsem tam jít. Chtěl jsem být s ní, ale zároveň mě zajímalo, co Alice viděla. Šli jsme tedy ruku v ruce do domu. Když jsme vešli do obýváku, cítil jsem ze všech smutek. Alice upřela pohled na Bellu, která si povídala s Rose. Bella se na ní smutně podívala, vnímal jsem jak je Bella smutná. „Bello mám pro tebe špatné správy o René…. „ řekla jí potichu Alice… „víš  na…“,ale než to stihla dopovědět, Bella jí do toho skočila. „ Vím, že na Floridě hořelo  Alice, ty si to viděla ?“ Má láska byla překvapená, ale i zdrcená.  „ Jak to víš Bello? „ Vyhrkla Alice.  „Táta mi to volal, ví to tu všichni. Nemůžeš za to.“ Přistoupil jsem k Alici a dal jí ruce na ramena, aby se zklidnila, ale  nebylo to tak lehké . Alice potichu řekla. „Omlouvám se, že jsem nemohla pomoct ,moje vize přišla pozdě.“ Ani mluvit nemohla, jak byla nešťastná. „ Alice klid.“ Řekl jsem jí, jak nejněžněji jsem uměl, nevěděl jsem sice o  co jde, ale teď jsem to nechtěl řešit, ona mi to poví, až bude chtít. „Mohla bych si něco pustit?“ Ozvala se na jednou Renesme, kterou jsem ani nezaregistroval. „Já ti něco pustím, chceš?“ Řekla Alice. „ Ano je tam pohádka.“ Alice odtančila k dvd přehrávači, klekla si k němu a hledala pohádku, kterou si Nessie přála, byl tam však  jiný film. Chtěla vyměnit dvd, když se ozvalo… „ Alice né, já to udělám“  .Slyšel jsem Emmetta, takhle neklidného jsem ho ještě nezažil. Emmett se k Alici přiřítil a nechtíc do ní strčil.  „Je ti něco bráško?“ „Ne, jen jsem se na něco díval.“  Nešlo mu dvd vyměnit, jak byl nervozní, až po chvíli se mu podařilo přehrávač zapnout. Renesme zajásala a dívala se na pohádku o vílách.  Alice chvíli koukala na svou neteř, ale pak  šla k Emmettovi, který stál u Rosalie. „Co je s tebou Emmette ?“  „Nic, co by bylo?“ Odpověděl podrážděně.  „Chováš se divně, máš se mnou problém?“ Byla překvapená, jakým tonem s ní hovořil. Čekal jsem, co na to Emmett řekne, ale mlčel. „No asi jo, když se se mnou nechceš bavit.“ Obořila se na něj Alice.“ Nemám s tebou žádný problém, jen ti nechci ublížit.“ Řekl z ničeho nic Emmett. „Jak ublížit? „ Zeptal jsem se. Emmett sklonil hlavu a odpověděl.“ Koukal  jsem na něco z čeho by byla Alice neštastná.“ Alice překvapení otevřela ústa. Něžně jsem jí dal ruku kolem pasu a nekompromisně  jí odvedl  do našeho pokoje. V naší krásné ložnici jsem ji jemně posadil na postel a chtěl jí líbat, ale ona byla nesvá. Nevěděl jsem proč, vše bylo perfektní, alespoň já sem si to myslel.  „Půjdu se podívat, co přede mnou Emmett tají.“ Tak tohle jí trápilo? „Nedělej to miláčku.“Usmála se na mě, byla tak strašně  paličatá - šla i když jsem to nechtěl. Chvíli jsem tam čekal a když přišla,  její výraz mluvil za vše.  Ani jsem nemusel číst její emoce, věděl jsem, že je naštvaná, a tak jsem se jí nesměle zeptal. „Všechno v pořádku ?“ Jen  mi podala krabičku od toho filmu, o kterém Emmett mluvil. Podíval jsem se na obal dvd a pochopil. Byl to film o blázinci.  Věděl jsem, že jí to připomnělo její krutou minulost. „ Promiň Jazzy měla  jsem těm poslechnout.“  Položil jsem krabičku na stůl a potom jsem jí chytil za ruku a stáhl jí jemně k sobě. „ To nic andílku, musela jsi to vědět, ale slib mi že se tím nebudeš trápit.“ „Slibuju ,ale bude to těžké,-vzpomínky nevymažeš.“  Odpověděla potichoučku. Pomalinku se uklidňovala v mém náručí.

Kapitola3. Dlouho jsme tam leželi, ale já měl plnou hlavu otázek. Co Alice viděla v tom lese? A jak se jí zlepšili vize, proč se toho bojí? Zajímalo mě to, ale nechtěl jsem na ni tlačit, to přece nemůžu. Alice se najednou posadila. „ Copak je, lásko?“ Ptal jsem se jí. Byla trochu vystrašená. „Já jen že si moc rychle dýchal, tak jsem se bála co ti je?“ Já že dýchal rychle? Asi měla pravdu. Konečně jsem se rozhodl položit jí otázky co mě trápily. „Co jsi viděla v tom lese? A cos  myslela tím, že se ti vize zlepšily ?“ Musel jsem to vědět, abych jí mohl pomoci. „ Jazzy opravdu to chceš vědět?“ Přikývl jsem.“ Viděla jsem jak vypukl požár na Floridě, na místě, kde bydlí Bellina maminka. Byla doma uvězněná a nedostala se z domu.  Dům celý hořel  když byla uvnitř.“ Nemohl jsem uvěřit vlastním uším.  Proto byla Bella tak smutná. „ A co Fil?“ Zeptal jsem se. „ O tom nic nevím, neviděla jsem ho tam a to mi dělá starosti.“ Odpověděla. Cítil jsem, jak bojuje se žalem a tak jsem jí pohladil po jejích tmavě hnědých, krátkých vláskách. „ Chceš ještě vědět, jak jsem to myslela s tím darem?“ Rád bych to věděl, ale nechtěl jsem jí přetěžovat, byla už tak dost nešťastná. „ Zítra mi to povíš, ano? Ale teď si odpočiň.“ „ Ale Jaspere, zítřek už je.“ Podíval jsem se z okna a měla pravdu, bylo světlo.„ Copak bys dneska chtěla dělat?“ Zeptal jsem se jí. „ Nevím, něco navrhni.“ Odpověděla a dívala se na mě. Chvíli jsem přemýšlel, nic mě nenapadalo. Chtěl jsem, aby byla hlavně v pohodě. „ Co kdybychom šli na naší louku a byli tam celý den?“  Napadlo mě na konec. Tenhle nápad se jí líbil. Cítil jsem to. „ Ráda, Japere, jen se převléknu.“ „ Nemusíš se převlékat, jsi krásná i tak.“ Řekl jsem jí, ale ona se jemně zamračila a šla ke skříni. Převlékla se velice rychle a mohli jsme vyrazit. Šli jsme pomalu, nechvátali jsme. Asi za 10 minut jsme byli na naší krásné louce, kde jsem jí před lety požádal o ruku. Sedla si na trávu a já vedle ní. „ Lásko, povím ti o těch vizích, jestli chceš.“ „ Ano Alice, budu rád.

KAPITOLA 4. Alice se zahleděla do dálky a začala vyprávět.“ Víš, jak si byl tuhle s Edwardem a Emmettem na lovu?“ Souhlasně jsem přikývl. „ No, tak jsem měla zase vizi z blázince. Od té doby když mám vizi, cítím všechno - psychickou bolest, ale i tu fyzickou. Jak jsem měla tu vizi o požáru, cítila jsem, jak mě ten oheň spaluje, jako bych tam byla taky.“ Celá se při téhle větě zachvěla. Nechtěl jsem, aby se dál mučila. „ Nepůjdeme domů?“ Zeptala se klidně. „Jestli chceš ?“ Vstali jsme tedy a šli domů. Cestou mi stále vrtalo hlavou, to co mi řekla. „Jsme doma, lásko.“ Vytrhla mě z mého přemýšlení. Usmál jsem se na ní a zavedl jí do obýváku, kde byla jen Bella, Edward, Esme a Carlisle. „ Kde jsou ostatní?“ Zeptal jsem se. Na mou otázku mi odpověděla Esme. „ Rose s Emmettem šli na lov a Renesme je s Jacobem. Jistě, jak jinak. Jo Jaspere, přišel ti dopis“ Řekl Carlisle. „ A kde ho mám?“ Ve studovně „ Odpověděla mi Esme. Šel jsem nahoru po schodech do své studovny.  Když jsem vešel, viděl jsem dopis na stole. Vzal jsem si ho a na obálce bylo napsáno: Jasper Whitlock. Poznával jsem to písmo. Bylo mé matky. Byl jsem překvapen, že ten dopis existuje. Bylo to už přece několik set let co jsem byl člověk. Opatrně jsem obálku otevřel, sedl si do svého oblíbeného křesla a četl.“ Milý synu, vím, že píši po tak dlouhé době, ale museli jsme se vyrovnat s tím, že tě odvedli. Mám pro tebe špatné zprávy. Tvá sestra je mrtvá. Přišli k nám vojáci, vše nám sebrali a tvou sestru zastřelili. Tato rána nás moc zasáhla. Vím, že to bolí, ale nebuď smutný. Doufáme, že aspoň ty se k nám vrátíš. Musíš.  Tvá milující matka.

Ještě několikrát jsem si dopis přečetl a nechápal jsem, jak mi mohli zabít mou sestru a já to nevěděl. „Vrať se k nám. „ Ta věta mi utkvěla v hlavě.“ Vrátím se. “Řekl jsem si pro sebe.

Kapitola 5. „ Jazzy?“ Ozvalo se za mnou. Ve dveřích stála Alice. „ Stalo se něco? „Alice přece, jsem tu jen chvilku, neboj se o mě.“ Nechápavě se na mě podívala a sedla si přede mě. „Jazzy, vždyť si tu už tři hodiny.“ Byl jsem překvapen, tak dlouho? „Povíš mi, co se děje?“ Zeptala se vážně. Podal jsem jí dopis, který jsem stále držel v ruce. „Přečti si to.“ Vzala dopis a četla si to pro sebe a objala mě.“ Moc mě to mrzí, lásko. Co pro tebe můžu udělat?“ „ Nic, jen tu buď se mnou.“ Chvíli jsem přemýšlel, zda jí mám říct svůj nápad. Ale ano, to jí musím říct.  „Alice, rozhodl jsem se, že pojedu do Texasu. Byla trochu překvapená a zároveň vystrašená. „ Jsi si jistý, že tam chceš?“„ Ano chci.“ Odpověděl jsem. „Dobrá, ale pojedu taky.“ „Lásko, ne, pojedu sám, mohlo by se ti něco stát.“ Tohle se jí nelíbilo vstala a zaprotestovala. „Tak to teda ne, Jazzy, já jedu taky a žádný přemlouvání. Já se o sebe umím postarat. Prosím, dovol mi to.“ Věděl jsem, že je dost silná, sám jsem jí cvičil ale, nechtěl jsem jí ohrozit. Ptal jsem se sám sebe, co mám dělat. Dívala se na mě tím svým prosebným pohledem. „ Dobrá tedy, ale slib mi, že se mě budeš držet.“ „ Slibuju.“ Přemýšlel jsem, že ani nevím, jak to tam teď chodí? Ani jsem  si neuvědomil, že už u mě není.  Hledal jsem její pach, zaposlouchal jsem se a slyšel rachot kufru a otvírání skříně. Šel jsem jí pomoct. Balili jsme a Alice se zarazila. Podíval jsem se na ní. „ Co je Alice ? „ Já jen, že to musíme říct ostatním.“ „Jo, to máš pravdu, ale oni to bez nás jistě zvládnou.“ Přitáhl jsem si jí a přemýšlel jsem, co řekne na místo, kde jsem bydlel. Konečně jsme měli sbaleno. „ Jazzy, kdy jim to řekneme?“ Cítil jsem její nervozitu.“ No, na Carlislově, poradě.“ Stáli jsme u sebe a můj andílek mě odtáhl na postel. Tam jsme si probírali, co ještě musíme zařídit, jako letenky a tak. Začal jsem cítit emoce i vůně ostatních členů rodiny. Byli tu naprosto všichni a bohužel i Jacob. Vstali jsme a šli jsme dolu. Alice se podívala na Carlisla a poprosila. „Carlisle mohli by jsme na tvé poradě něco oznámit?“, Carlisle se na ní usmál. Jistě dceruško.“ Večer byla porada a my jsme šli do Carlislovi pracovny a zavřeli jsme dveře.  „Tak copak se děje?“ Ozvala se Esme. „ Já a Alice chceme odjet na pár týdnů do Texasu.“ Odpověděl jsem jí.“ Proč?“ Zeptala se Bella. „Ukaž jim ten dopis.“ Klidně mi řekla Alice, která věděla, že to pro mě není lehké. Podal jsem tedy dopis Carlislovi a on ho přečetl. „Kdy tam chcete jet?“ Ptal se. „ Zítra Carlisle, chci to mít co nejdřív za sebou, navíc mi ten dopis klade tolik otázek, musím tam jet.“  Jistě, že tam musíš Jaspere, ale slib nám, že budete opatrní.“ „ Jistě, že budeme.“ Odpověděla Alice. „ Lásko, měli bychom se před tím odjezdem ještě nakrmit, abys v letadle moc netrpěl.“ Navrhla Alice. „ Máš pravdu, půjdete s námi, dlouho tu nebudeme. “ Prohlédl jsem si všechny členy naší rodiny. „ Jo, půjdeme rádi.“ Rozhodl můj bratr Edward.  Vyšli jsme z pracovny a šli k lesu a já nechal Alici, aby dostala vizi, kde je nejlepší kořist. Jacob zůstal doma s malou Renesme. Soustředila se a po chvíli nám řekla.“ U louky je stádo srnek.“ vyrazili jsme.

Kapitola 6. Alice nás vedla. Po chvíli zpomalila, až zastavila úplně. Otočila se na nás, zda jsme tam všichni. „ Jste připraveni ? “Blížila se ke stádečku dvaceti srn, nakrčila se a chvíli vyčkávala. Pak vyrazila. Okamžitě jsme se rozeběhli za ní. Srnky nás zavětřily a utíkaly před námi, predátory. Byly rychlé, ale my jsme byli rychlejší. Edward přidal a jednu skolil, ale to nestačilo. Potřebovali jsme ještě aspoň tři. Alice s Bellou dostihly druhou srnu. Já jsem se ještě rozběhl s Carlislem pro poslední.. Honili jsme jí jen chvíli, skočil jsem po ní a zalomil jí vaz. Hledal jsem Alici, ale ta už se krmila. Měla takovou žízeň, že na mě ani nepočkala. Byli jsme  nasycení, ale bál jsem se, že to Alici nestačilo. „ Lásko nechceš ještě jednu?“ Zeptal jsem se. Podívala se na mě klidně a odpověděla.“ Ne, mám dost, děkuji.“ Tak a co teď, půjdeme zase domů?“ Ptala se Bella. Edward se na ní podíval. „ Musíme ještě něco zařídit, Bello.“ Reagovala na to Alice. „ Škoda, já myslela, že si to ještě užijeme, než odjedete.“ Smutně odpověděla Bella. Chytl jsem Alici za ruku a šli jsme společně domů. Když jsme všichni dorazili, já se svým andílkem jsem šel do ložnice a zkontroloval, zda máme vše. “Máme pasy?“ Ujišťovala se Alice, která byla u mě.“ Jistě, já je mám, neboj se.“ Usmála se. “Já se nebojím, jen chci, aby bylo vše v pořádku. „Musel jsem se nahlas zasmát, jak byla roztomilá, když měla takové starosti. „Kdy nám to letí?“ „ V devět ráno, Jazzy.“ Odpověděla. Políbil jsem jí. Začalo se smrákat. „Jaspere, jsem domluvená s Edwardem, že nás zítra hodí na letiště, abych si nemusela brát auto.“ „ To jsi šikovně zařídila.“ Pochválil jsem jí. Lišácky se na mě usmála a otevřela dveře.“ Kam chceš jít?“ „ No, chtěla jsem odnést ty kufry, abychom toho neměli zítra moc.“Já ale nechtěl, aby odešla, a tak jsem zavřel dveře. Vzal jsem jí kolem pasu a přitáhl si jí. „ Nemáme moc času, lásko.“ Pošeptal jsem jí. Dívala se na mě a zašeptala.“ Jaspere, ty zlobíš.“ „ To ani neumím.“ Oponoval jsem jí a ona mi vjela svou něžnou ručkou  mi vjela do vlasů a jemně si mě přitáhla, a tím mě donutila jí políbit. Líbilo se mi to. Její emoce říkaly, že to chce. Nebránil jsem se tomu, a tak jsem jí zvedl a položil do postele. Pořád mě líbala a hladila, já jí to oplácel líbáním na krku. Vzrušovalo jí to. Byla už tma a my jsme se stále milovali. Byla to krásná noc. Alice musím ti říct, jak se musíš v Texasu chovat.“ Stále na mě ležela a poslouchala. „Musíš dělat přesně to, co po tobě budu žádat, jen tak tě ochráním.“ Nevím, jak to tam teď chodí, ale lidi neměli rádi cizince .“ Nehnu se ani na krok, to slibuju.“ Byl jsem rád, že to řekla. Hned jsem byl klidnější.

KAPITOLA 7. Začalo svítat a má kráska vstala.“ Jazzy, musíme se ještě rozloučit a koupit letenky.“ „ Jistě, já vím.“ Vstal a vzal jsem kufry. „Co v tom vezeš, kamení?“ „ Samé důležité věci.“ Odpověděla trošku naštvaně. Jasně, samé důležité věci. To byla moje Alice. Byli jsme dole a já položil kufry. „ Odnesu vám je.“ Nabídl se Emmett.  Byl jsem rád, že je odnesl, alespoň jsem mohl ještě chvíli být s rodinou. „Tak je to tu, Alice, těšíš se?“  Zeptala se Esme.  Byl jsem zvědavý, co na to Alice odpoví. „ Ano, ale zároveň se trochu bojím, co tam najdeme.“ Věděl jsem, že má strach, ale byl jsem rád, že si to nerozmyslela.  Emmett se vrátil a zahlaholil. „ Máte to tam, vážení.“ „Díky, brácha.“ Poděkoval jsem. Začínali jsme se loučit. „ Tak to zkraťme, ať to tolik nebolí.“ Nadhodila Alice. „ Buďte opatrní a brzy se nám vraťte.“ Prosil mě Carlisle. „ Neboj se, dáme na sebe pozor.“ Uklidňoval jsem ho.“ Bude tu bez tebe nuda Jazzy, obzvlášť na lovech.“ Popichoval mě Emmett. „Dávejte nám zprávy, jak se máte.“ Prosila nás naše starostlivá Esme.“ Neboj se, budeme, ale vy taky ano?“ Prosila Alice. Najednou jsem slyšel dětský vzlykot.“ Vy už jedete?“ Byla to Renesme, kterou teď Jacob přivedl. „ Ano, už jedeme.“ Odpověděl jsem jí. Renesmé se rozběhla k nám a Alice jí vzala do náručí. „Neplakej, Nessie, my se vrátíme.“ Chlácholila jí Alice. „ Na, to je pro vás, ale rozbalte to až v letadle.“ Prosila Renesme a podávala jí papír, který byl složený do maličkého čtverečku. „ Slibuju, Nessie.“ Uklidňovala  jí.  Vzal jsem Alici  Renesme z náručí a dal jí Jacobovi.“ Renesme, my už musíme.“ Odcházeli jsme k autu a všichni s námi. Naposledy jsme zamávali a nasedli do auta. „ Můžeme jet?“ Zeptal se nás Edward. „ Jo, můžeme. Odpověděl jsem mu. Edward na to šlápl. V autě jsem přemýšlel,  jestli jsem neudělal chybu, že jsem vzal Alici sebou. Bojím se, že se jí tam něco stane. „ Jaspere, přestaň.“ Vytrhl mě z mého přemýšlení Edward. Nesnášel jsem ten jeho dar.  Alice se na mě podezíravě podívala. „ Já to zvládnu, neboj se.“ Uklidňovala mě. Pak jsme jen mlčeli, když v tom se auto zastavilo. Byli jsme na letišti. Vystoupili jsme z auta, vzali si kufry, rozloučili jsme se s Edwardem a šli na letiště. Tam Alice koupila letenky a nechali jsme se odbavit. Pak přišla na řadu prohlídka, kterou jsem neměl rád. Bál jsem se, že neovládnu svou žízeň. Konečně nás pustili a my jsme nastoupili do letadla a sedli si na svá místa.

Kapitola 8.  Alice mě nechala sednout  k okýnku, za což jsem byl vděčný. Když si sundávala bundu  sáhla do kapsy. „ Hele, Jaspere, to nám dala Nessie, koukneme se?“ „ Jasně, že jo, pojď.“ Odpověděl jsem.  Alice si ke mně sedla a rozložila papír, byl na něm barevný obrázek naší rodiny. “To je nádhera.“ Musel jsem s ní souhlasit, opravdu to bylo moc povedené. Po chvíli přišla letuška a zeptala se.“ Nedáte si pití nebo něco k jídlu?“„ Ne, děkujeme.“  Odpověděla Alice. „ Klid, to zvládneme, lásko.“ Uklidňovala mě. Ani jsem si to neuvědomil, ale drtil jsem Alici ruku. „Promiň, jsem nervní.“ Let byl velice dlouhý a já čím dál neklidnější.  Velmi se mi ulevilo, když jsme konečně přistáli.  Vyšli jsme ven a já se mohl nadechnout.„ Zvládl jsi to skvěle.“ Pochválila mě Alice.“ Nebýt tebe, tak to nezvládnu.“ Usmála se. „Kam teď ?“  Potřeboval  jsem se zorientovat, kde vlastně jsme, po chvíli jsem jí odpověděl. „Do centra.“ Konečně jsme dorazili na místo a já vedl Alici k nejbližšímu hotelu. Vzali jsme si do pokoje zavazadla a šli jsme ven, směrem do čtvrti, kde stával náš dům. Sužovali mě stále obavy  co tam najdeme. Alice si toho nejspíše všimla, protože mě oslovila.“ Jazzy, ať tam najdeme cokoliv, stejně tě miluju. “Usmál jsem se na ní, dodávala mi odvahu. „Bojím se Alice.“ „ Já vím, ale jsem tu s tebou a neopustím tě, jasné?“  Vzala mě kolem pasu a šli jsme dál. Kráčeli jsme a já začal poznávat okolí.“ Jsme blízko.“ Řekl jsem trochu ustrašeně. Stiskla mi ruku. „ Neboj se Jazzy, jsem tu.“ Byl jsem rád, že je v mé blízkosti. Za chvíli jsme stáli u domu, kde jsem dříve bydel.

KAPITOLA 9. Bylo to tu přesně takové, jaké jsem si pamatoval.  Začal jsem vzpomínat, jak jsem si tu hrál se svou mladší sestrou. „ Jaspere ?“  Když jsem Alici viděl, musel jsem se pousmát. „ Je tu tolik vzpomínek.“„ Ukážu ti to tu, ano?“ „ Bude mi ctí.“ Ona byla prostě můj anděl. „ Co bych si bez tebe počal.“ Stále se na mě dívala, vykročila a já s ní. Ukazoval jsem jí zahradu, a pak jsme vešli do domu. Chvíli jsem se zarazil, bylo to stejné, jako když mě odvedli. „Je to tu krásné, lásko.“ „Jo, je.“ Souhlasil jsem s Alicí. Pomalu jsem jí prováděl po domě a vyprávěl své vzpomínky. Nakonec jsem jí vzal do svého. Otevřel jsem dveře a pokynul, aby vstoupila.“ To je…. Nádhera.“ „ Alice, chci najít hroby svých rodičů.“ Alice se na mě podívala a přistoupila.“ Opravdu chceš?“ „ Vím, bojíš se že, mi to ublíží, ale já tam musím.“ „Já vím,  tak pojďme.“ Vyšli jsme z domu a šli na hřbitov. „Támhle je.“ Řekla Alice. Ach jo, seber se. Pomyslel jsem si. Otevřeli jsme bránu a vešli. Hledal jsem hroby rodičů, už jsem ztrácel naději, zda je vůbec pohřbili. Nakonec jsme je našli a byl tam i hrob mé sestry. Byl jsem plný smutku.“ Jazzy, támhle je obchod  s  květinami, dojdu nějaké koupit, ano?“ Poděkoval jsem jí a dal jí peníze. Odešla a já jí sledoval, když zaplula do obchodu, díval jsem se na náhrobek.“ Vrátil jsem se.“ Zašeptal jsem pro sebe. Najednou u mě stála Alice a držela kytky, které koupila.“ Můžu to tam dát?“ Pokynul jsem hlavou.  Ještě asi  hodinu jsme  tam stáli a poté odešli. Stále jsem nad něčím přemýšlel. Alice se zastavila a stoupla si přede mě.“ Jazzy, ty si to vyčítáš?“ „ Ne, nevyčítám.“ Zalhal jsem jí, nechtěl jsem, aby se trápila. Podívala se na mě podezíravě. “Dobře, trápím.“  Přiznal jsem se  nakonec. Jen sklonila hlavu.“ Promiň, Alice. „Lásko, jak ti mám pomoct?   „Alice, pojďme se projít. Vyrazili jsme a celou noc až do svítání jsme bloumali po městě. Sem tam jsem si vzpomněl  co kde bývávalo, jako hospoda, nebo obchod. Bylo to tak dávno, ale přesto mi to připadalo jako včera. „Jaspere, co vlastně chceš teď zjistit ?“ Zeptala se Alice.  „Chci zjistit, co se stalo rodičům, kdo a proč je zabil.“ „Proč si myslíš, že je zabili ?“  „ Prostě mám takový pocit, že nezemřeli přirozenou smrtí.“ „Tvoje doba, byla krutá.“ Řekla. „Jo byla, proto si myslím, že je zabili a taky podle toho dopisu, vojáci neměli s nikým slitování, dokonce mi zabili i sestru.“ Byla vystrašená. „ Promiň, že jsem na tebe zvýšil hlas, vždyť ty za to nemůžeš.“ Procházeli jsme se dál, až jsme dorazili na místo, které jsem okamžitě poznal. „ Alice, musím ti něco říct. „Copak?“  Tady na tom místě, mě Maria proměnila.“ Začala se rozhlížet  po tom místě. Sledoval jsem její pohled. Byla zmatená a smutná.

KAPITOLA 10. Alice se najednou zasekla a ohlédla se. “Kdo to tam stojí?“ Ptala se nejistě. Podíval jsem se směrem, kterým koukala. Stály tam dvě postavy. Poznal jsem, kdo to je a doufal jsem, že se mi to jenom zdá. „Alice, jdi za mě prosím. “Okamžitě mě poslechla. „Já myslel, že jste mrtvé?“ Zavolal jsem. Ty postavy se na sebe podívaly a začaly se pomalu blížit k nám. Dostal jsem strach, nevěděl jsem  co od nich můžu čekat. Byli už tak blízko, že je i Alice mohla vidět. Jedna z nich promluvila.“ Copak nás nepředstavíš své družce?“ „ Jistě, Alice, tohle je Nettye a Luci. Nettye a Luci, tohle je Alice, má manželka. „Víš“, obrátil jsem se na Alici, „byli s Mariou, když jsem je poznal.“ Potřeboval jsem zaměstnat jejich mysl a tak jsem komunikoval.“ Kdepak vlastně máte Mariu?“ Zeptal jsem se.“ Je mrtvá.“ Nevěřil jsem tomu, Maria je mrtvá? „ Nechceš se se svou družkou přidat? „Podíval jsem se na Luci, která to navrhla a byla nejspíše vůdce.“ Ne, nepřidáme .„ Sledoval jsem jakoukoliv změnu pohybu. Nettye se začala až nebezpečně přibližovat k Alici. „Jestli si něco zkusíš, tak uvidíš, nezapomínej, že jsem sloužil u Marii.“ Vykřikl jsem na ní. „Pořád gentleman.“ Zasmála se Luci. Začínal jsem toho mít dost. Neměl jsem náladu bojovat a tím ohrozit Alici. Použil jsem tedy svůj dar ovlivňovat emoce. „ Mě se dneska nechce bojovat Luci.“ Netty souhlasila.“ Nashledanou ,majore Jaspere.“Zavolaly na mě ještě. Ulevilo se mi. Otočil jsem se na Alici, kterou jsem stále kryl. „ Odpust mi to, nevěděl jsem, že jsou naživu.“ „ To nevadí.“ Odpověděla roztřeseným hlasem. Objal jsem jí a odešli jsme z toho hrozného místa do našeho hotelu.“ Vím, že bys chtěla domů, ale já musím  zjistit  co se stalo rodičům. „Podívala se na mě unaveným pohledem. Sedl jsem si na postel a ona se schoulila do klubíčka v mém náručí. „ Zítra to zjistíme.“ Slibovala Alice. Bylo ráno a Alice mi ležela stále v náručí, za tu dobu se ani nepohnula.“ Alice, mohl bych tě poprosit?“ Podívala se na mě.  „Chci se ještě podívat do domu, zda tam něco nenajdu.“ Povzdechla si, cítil jsem, že je smutná. „ Vím, že už máš toho dost, ale prosím tě pojď se mnou.“ Trochu se zamračila.“ Ale Jazzy, tak to není, ale mám pocit, že se trápíš zbytečně.“ Možná měla pravdu, ale teď to nevzdám, když už jsem tady.“ Nemůžu couvnout, když jsem došel až sem.“  Zvedli jsme se  a vyšli z pokoje dolů na vrátnici, odevzdali klíče a odešli.  Za chvíli, jsme stáli u mého domu. Alice se mě zeptala „ Jsi si jistý?“ „ Ano.“ Vešli jsme tedy do domu. Rozdělili jsme se a hledali, co se dalo. Byl jsem všude, v mém pokoji, v ložnici mých rodičů a nakonec v pokoji mé malé sestry. Tam jsem byl dlouho, strašně moc se mi stýskalo. Chyběla mi moje rodina, ale měl jsem Alici a Cullenovy.“ Jasepre?“ Podíval  jsem se ke dveřím, stál tam můj andílek. Šel jsem k ní.“ Našel jsi něco?“ „ Jen bolestivé vzpomínky.“ „Ještě se kouknu do kanceláře svého otce, nevadí?“ Zavrtěla hlavou a vzala mě za ruku, vedl jsem jí do otcovy kanceláře. Hledali jsme tam nějaké dokumenty.“ Tady něco je, lásko.“ Podíval jsem se na Alici a koukal jsem na papír, který měla v ruce. Byl to můj rodný list.“ Alespoň něco, ale to nám moc nepomůže.“ „ Jak to, že ne?“ Podivila se Alice. Nechápavě jsem se na ní podíval. „ Jaspere, podle tohohle můžou najít ostatní papíry.“ Proč mi to nedošlo hned, to už bylo na mě toho tolik? Divil jsem se sám sobě. Vzali jsme můj  a sestřin rodný list, který jsem ještě našel. Sešli jsme ze schodů a já došel ještě do ložnice našich rodičů. Vzal jsem si tam fotografii, na které jsem byl se svou rodinou. Vrátil jsem se k Alici a šli jsme. Ještě jsem se ohlédl k domu a odešli jsme na dobro. Ve městě jsme hledali matriku. Konečně jsme jí našli. „ Je tu někdo?“ Zeptala se Alice, když jsme byli uvnitř. Přistoupila k nám starší paní. „ Přejete si?“ Nechal jsem to na Alici, uměla vyřizovat tyhle věci lépe.“ Ano, potřebovali bychom zjistit něco o této rodině. “Podala paní můj a sestřin rodný list. Žena si je prohlížela a pak řekla. „ Ano něco tu máme,  ale nevím, zda vám to mohu ukázat, kdo vlastně jste?“ Tohle jsem nečekal, tak jsem se do toho vložil.“ Jsme jejich vzdálení příbuzní.“ Paní se na nás podívala.“ Můžete to něčím dokázat?“

KAPITOLA 11. Vytáhli jsme tedy pasy a doufali, že to bude stačit. „ No dobrá tedy, pojďte.“ Ulevilo se nám, že to zabralo a šli jsme za ní do místnosti plné knih. Podala nám některé z nich. „ Tady, by jste to mohli najít.“ „Děkujeme.“ Řekla Alice.  Já se svou láskou, jsme pročítali řádek po řádku, abychom nic nepřehlédli. Začínali jsem být unavení. Když v tom…. „Jazzy, něco mám.“ Přisunul jsem židli blíž k Alici. Opravdu něco našla. Byli to úmrtní listy mých rodičů. Četl jsem si je pro sebe. Žena: Mary, Zemřela dne 18.6. roku 1861. Pak Jsem četl otcův list. Muž: John, Zemřel dne 18.6. roku 1861. Zabili je v ten samý den. Podíval jsem se ještě na sestřin- Evelin, zemřela dne 11.6. roku 1861. Alice mně při tom sledovala. „Co je ti ?“ „Mojí  sestru Evelin, zabili už  11.6.a to je o týden dřív než rodiče. Velmi mě to překvapilo. Myslel jsem, že všichni zemřeli ve stejný den.  Představoval jsem si  jak museli rodiče trpět. Potřeboval jsem se uklidnit, zvedl jsem se ze židle a chodil sem a tam.  „Jak může existovat taková krutost.“  Zakřičel jsem. Alice vstala, šla ke mně a jemně mě chytla a stiskla.“ Jazzy, Jazzy, uklidni se.“ Chlácholila mě. V tom přišla matrikářka .“Co se tu děje?“ „Nic, jen nás něco, nepříjemně překvapilo.“  Uřednice odešla.  Přiložili jsme rodné listy co jsme přinesli sebou do matriční knihy – teď byly údaje úplné. Chvíli jsme tiše stáli nad zavřenou knihou. Smutné osudy mojí rodiny se nedali změnit. Chtěli jsme se ještě rozloučit na hřbitově, než odletíme. Alice se  zastavila v květinářství a koupila náruč krásných tulipánů. Položili jsme květiny na hrob a v duchu jsme se rozloučili.  Už nikdy se na to místo asi nevrátíme – je sním spojeno příliš bolestných vzpomínek.

„Alice prosím tě zavolej Edwardovi , jestli  ,by nás zítra mohl vyzvednout na letišti.“ Rychle jsme si zabalili věci, abychom stihli noční let. Doufal jsem, že let proběhne bez problému.  Když nás konečně  pustili do letadla, sedl jsem si zase k oknu. „ Alice, dal jsem ti do kabelky tu fotografii, mohla bys mi jí podat, prosím?“ Alice si vzala kabelku a vytahovala fotku. Najednou ztuhla. Bylo mi jasné, že má vizi. Najednou se v sedadle předklonila. Bez dechu jsem čekal, co mi řekne.  Vzala mě za ruku a zahleděla se mi smutně do očí. „Viděla jsem jak zemřeli tvoji rodiče.“ Odmlčela se a sklopila oči. „Chceš o tom mluvit?“   Přemýšlel jsem zda to chci vůbec vědět. Přál jsem si mít už tuhle bolestivou kapitolu za sebou a tak jsem potichu řekl.  „Nechci.  Alice, je mi moc líto, že si tu hrůzu musela vidět….“ Skočila mi do řeči. „ To je v pořádku, já se s tím vyrovnám a už o tom nebudeme mluvit. Chtělo se mi brečet, ale nemohl jsem, když jsem upír. Dal jsem hlavu na Alicino rameno a zůstal jsem tak dokud jsme nepřiletěli do Forks. Celou tu dobu, mě hladila ve vlasech. „Jsme doma, Jazzy.“ Podíval jsem se z okna, ani jsem si neuvědomil, že jsme přistáli.  Konečně jsme byli ve  Forks. Před letištěm stál  známý černý Mercedes u něj Edward s Bellou. Byli jsme tak šťastní, že jsme se jim vrhli do náručí. Ani jsme nemuseli nic říkat. Edward věděl a Bella také. Tohle souznění je nádherný dar, který dokážu ocenit, obzvláště v těchto těžkých chvílích.

KAPITOLA 12. Dorazili jsme k našemu domu. Bella zastavila.  Vystoupili jsme z auta a já chvíli stál a nemohl  se nabažit lesní vůně. „ Jaspere půjdeme dovnitř?“ Byl jsem tak omámený, že jsem Alici skoro nevnímal. Vykročili jsme k domu, když jsme vešli do obýváku, stála tam celá rodina. Byl jsem rozrušený a Alice také. Bylo to tak dojemné, všichni se na nás usmívali. Alice se k nim rozběhla. Začali jsme se vítat, všichni jsme se objímali a já byl nadpozemsky šťastný, že je mám všechny na blízku.

                                           KONEČNĚ SPOLU