POVÍDKA - NOVÝ ČLEN RODINY

KAPITOLA 1.  Esme a já jsme se zrovna domlouvaly, že by jsme mohly jít na lov. Najednou přišel Jacob a říkal že, v lese byla smečka cizích upírů, ale vlci se o to postarali. Zahlédla jsem po očku Esme jak se na mě dívá. „ No my jdeme lovit Jacobe, tak zatím.“  Řekla jsem. Vyšly jsme ven a utíkaly do lesa. Narazily jsme na pár srnek, ulovily jsme dvě. Chtěla jsem se konečně pustit do srnky, když jsem uslyšela šramot přede mnou. Napružila jsem se. Esme mě sledovala. Začaly jsme větřit a cítily jsme cizího upíra. Vydala jsem se k tomu místu. Byla jsem opatrná. Esme se držela za mnou. Došla jsem na místo odkud, vycházely ty zvuky. Když, jsem zašla za keř zjistila jsem, že je zraněný. Pokousali ho vlci.  „Zdá se, že vlkům jeden pláchnul.“  Esme měla pravdu. Obě jsme se dohodly že, ho vezmeme k nám. Esme mi pomohla ho zvednout a vedly jsme ho k nám domů. Konečně jsme vešly do obýváku a Esme šla za Carlislem zda nám může pomoct. Já jsem se mezitím seznamovala s mladým novorozeným upírem. „ Jak se jmenuješ?“  „Thomas.“ Nemohl ani mluvit jak byl  raněný. Konečně dorazil Carlisle i s ostatníma. Sledovala jsem Jaspera, jak bude reagovat. „ Pomoz mu prosím Carlisle.“ Žadonila Esme. Carlisle se okamžitě ujal Thomase. Odvedl ho do své pracovny. Usmála jsem se na Jaspera ,ale on beze slova odešel. Šla jsem za ním. Našla jsem ho v půlce cesty. „ Jaspere, ty se na mě zlobíš?“ „ Ano Alice, ty se mi divíš?“ Byla jsem překvapená. „ Proč, co jsem udělala?“ Jasper na mě koukal,  nevěřícným pohledem a pak odešel. Byla jsem smutná, chtěla jsem jít za ním, ale musela jsem ho nechat o samotě, protože jsem věděla, že s ním teď nebude řeč. Vrátila jsem se tedy domů a šla přímo za Carlislem. „ Jak je na tom Thomas?“ „Bude v pořádku Alice, neboj.“ Uklidňoval mě Carlisle. Jen jsem přikývla a šla do ložnice. Myslela jsem na Jaspera, chápala jsem proč je na mě naštvaný. Bál se o mě. Uplynuly už hodiny a Jasper stále nikde, začínala jsem mít strach co s ním je. Konečně se otevřely dveře našeho pokoje a vešel Jasper. Chvíli na mě koukal, pak přistoupil a sedl si ke mně. Mlčeli jsme, nakonec ticho přerušil Jasper. „ Promiň Alice, jen jsem se vyděsil, koho jste to přivedly. Potkal jsem po cestě Jacoba a ten mi řekl,  že jim jeden upír pláchl.“ Sledovala jsem ho a poslouchala, co ještě řekne. „Uvažoval jsem nad tím a napadlo mě,  že bychom ho mohli vychovat, co ty na to lásko?“ Byla jsem ohromená, že to navrhl, ale šťastná. Skočila jsem mu do náruče. „ To je skvělý nápad Jaspere.“  Byla jsem ráda že, jsme se usmířili. Těšila jsem se, až bude Thomasovi lépe.

KAPITOLA 2. Dny ubíhaly a Thomasovy bylo lépe. Začínali jsme ho učit lovit zvířata. Vysvětlovali jsme mu jaký to má pozitiva.  Celkem se k nám hodil a Carlisle dovolil, že tam může zůstat. Renesme, které už bylo šestnáct, se s ním velice skamarádila, až moc mi přišlo. Jacob, byl kvůli tomu nervní, měl Renesmé rád a žárlil na Thomase. Jasper, Thomase učil, jak se má bránit. Jednou, když jsme byli venku před domem, nám Thomas vyprávěl, jak se stal upírem. „Byl jsem vážně nemocný, rodiče už nevěděli co dál. Jednoho dne k nám pozvali cizince a říkali, že mi pomůže. Byl jsem s cizincem sám v pokoji, řekl, že to bude bolet ale, že mi potom bude lépe.“ Poslouchali jsme dál. „Najednou mi projela bodavá bolest na krku, potom už mě vše jen pálilo, dokud proměna nebyla kompletní.“ Všichni jsme moc dobře věděli, o čem to mluví. Bylo mi trochu na nic si zase vybavit tu neuvěřitelnou bolest při proměně, ale své myšlenky jsem rychle zahnala. Jasper najednou navrhl. „Thomasi nechceš dnes trénovat s Alicí?  Potřeboval, bych tě vidět, jak ti to jde, teda pokud s tím Alice souhlasí ?“  „ Jo, jasně.“ Thomas se postavil a já před něj. Jasper nám to odstartoval a hlídal nás. Thomas vyrazil proti mně a chtěl mě srazit, ale byla jsem rychlejší. Srazila jsem ho k zemi. Jasper se rozesmál, to Thomase trochu rozhodilo. „ Thomasi,  klid, Jasper mě taky trénoval tak se nediv, že jsem tě porazila v prvním kole.“ Usmála jsem se na něj. Thomase, ale vytočilo to, že jsem ho porazila tak snadno. „Já tě porazím Alice.“ Vyhrožoval.  „Vážně ?“  Pousmála jsem se. Znovu jsem si stoupla do bojové pozice a čekala na výpad. Měla jsem tendenci pohlédnout na Jazze, ale ten mě učil, nikdy se nerozptyluj. Thomas vyběhl proti mě, byla jsem připravená, zapřela jsem se nohama a čekala. Dal mi ruce kolem pasu a odhodil mě. Letěla jsem vzduchem a dopadla nohama na zem. Byla jsem připravená na další výpad, když jsem najednou cítila takovou horkost, která byla nesnesitelná. Cítila jsem, jak moje tělo, padá dozadu. Dopadla jsem zády k zemi a chtěla se zvednout, moje tělo mě však neposlouchalo. Měla jsem pocit, že mi všechny vnitřnosti hoří.  Začínala jsem omdlívat, když bolest konečně ustala. „ Alice, Alice, jsi v pořádku?“ Slyšela jsem, jak Jasper říká, ale ztrácel se mi. Cítila jsem, jak mě vzal do náručí a nesl mě. Položil mě a já po chvilce otevřela oči. „Jsi v pořádku, lásko?“ Dívala jsem se do jeho jantarových očí, byl v nich strach a něha. Pohladila jsem ho po tváři. „Jo je to dobrý, kde je Thomas?“ Jasper se zamračil. „ Alice to on ti ublížil.“ Nemohla jsem tomu uvěřit, přesto jsem ho chtěla vidět. „Kde je teď?“„ No je s Bellou, té neublíží.“ Odechla jsem si, Bella má štít to jí ochrání.

  

 KAPITOLA 3. Za pár hodin mi bylo lépe, japser u mě stále seděl. „ Jaspere chci Thomase vidět.“ Nelíbilo se mu to, ale dovolil to a šel pro něj. Přemýšlela jsem, zda to Thomas udělal schválně nebo ne. Moc by mě mrzelo, kdyby ano.  Konečně dorazili. „ Ahoj, jak je ti?“ Ptal se Thomas ustaraně. „ Jo dobrý.“ Měla jsem otázku, kterou jsem mu musela položit. „Thomasi udělal si to schválně nebo si to nevěděl že, to umíš?“ Podíval se na mě vyděšeně. „Blázníš Alice, já nevěděl, že to dokážu.“ Věřila jsem mu. „ Alice, Jaspere, chci se naučit ovládat svůj dar, pomůžete mi?“ „Jistě, že ti pomůžeme Thomasi.“ Uklidňoval ho Jasper. Já byla ráda, že to s ním nevzdá. „ Přece když jsme tě zachránili, nemůžeme to s tebou vzdát ne?“ Usmála jsem se na Thomase. „Díky.“ Druhý den, mi  už bylo dobře a já seděla v Jasperově studovně. Chtěla jsem zrovna jít do koupelny, když jsem zjistila, že dveře do Carlislovi pracovny, jsou otevřené. Vstoupila jsem a byl tam Thomas. „ Co tu děláš?“  „Já, promiň, jen mě zaujal tenhle obraz.“ Šla jsem se podívat jaký myslí a hned mi to došlo. „Thomasi to jsou wolturiovi, vládci našeho druhu, žijí v Italii.“ „O těch už jsem něco slyšel.“  Zamyslela jsem se a omluvila se, že musím ještě něco zařídit.  Odešla jsem ven, tam byl Jasper a ostatní. „ Jaspere, smím s tebou mluvit?“ „ Děje se něco?“ Řekla jsem mu o  co jde, že  se děsím toho, že po Thomasovi půjdou Wolturiovi. „ Neboj se lásko my ho nedáme. Chtěl mě uklidnit, ale moc mu to nešlo. Měla jsem chuť vyvolat si vizi. Jasper mi to jistě zase nedovolí. Pomyslela jsem si, ale neměla jsem moc na vybranou.  Přemlouvala jsem Jaspera, aby mi to dovolil. Nechtěl o tom ani slyšet. Pár dní jsem odolávala pokušení, zjistit, zda Wolturiovi  o Thomasovi vědí. Tušila jsem, že po něm půjdou ale, na druhou stranu jsem si říkal, jak by mohli zjistit, že Thomas má takový dar. Každý den jsem prosila Jaspera, aby mi to dovolil, ale byl ne ústupný.  Začínala jsem se na něj zlobit, vysvětlovala jsem mu, že to musím vědět, zda na nás neutočí. Jasper po několika dnech usilovného přemlouvání ustoupil. Byla jsem ráda. Věděla jsem, že mě chce jen chránit.

KAPITOLA 4. Abych si mohla, vyvolat vizi potřebovala jsem něco, co by bylo jejich nebo něco kde jsou. Šla jsem tedy do Carlislovi pracovny k obrazu. Když už jsem se chystala vyvolat si vizi, přišla ke mně Bella. „ Alice, co to tu děláš?“ „Já, jdu si vyvolat vizi.“ Vypadala překvapeně. „Já myslela, že to nejde?“ „No nejde, protože mi to nikdo blokuje  víš?“ Bella mi dala ruku na rameno aby, mě uklidnila. Poděkovala jsem jí. Dotkla jsem se obratu a čekala na vizi, musela jsem se hodně soustředit. Začínala mě bolet hlava, chtěla jsem to vzdát, když konečně přišla. Viděla jsem nás na louce, v kruhu, takže jsme se vzájemně chránili. Bella používala štít, pro případ, kdyby někdo z Wolturiovích používal dar. Jane, se snažila použít svůj dar, díky Belle jí to však nešlo. Bylo potěšení jí vidět jak je naštvaná. Sledovala jsem Ara. Otevřel ústa a dal povel k boji. Rozběhli jsme se a bojovali, jak jsme jen dokázali. Zrovna jsem porazila jednoho upíra bez schopností, když jsem viděla jak je Jasper s Rose v ohrožení. Utíkala jsem k Jasperovy, ale Alec mě omámil. Neměla jsem šanci se bránit. Neslyšela jsem, necítila a neviděla. Až když Alec přestal používat svůj dar, uvědomila jsem si, že mě nikdo svírá zezadu. Nevěděla jsem kdo to je, ale nutil mě abych, se dívala, jak všichni umírají. Moje vize skončila tak, že jsem to přežila já, Edward, Bella a Thomas. Všichni ostatní zemřeli. Zavřela jsem oči a vzpamatovávala se z vize. Stále jsem cítila, jak mi Bella svírá rameno. „Tak co Alice, co si viděla?“ Neměla jsem odvahu jí to říct. Musela jsem mluvit s Jasperem a to hned. Šla, jsem s Bellou ven. Byl tam Jasper a povídal si s Edwardem, Emmettem a Carlislem. Přišla jsem k němu a políbila. Zřejmě vycítil moje obavy a zeptal se. „Copak se děje, Alice?“ Bála jsem se mu to říct. Zároveň jsem mu to musela říct. „kluci, můžu s vámi mluvit?“ „Jistě, že jo.“ Přitakal Emmett. Řekla jsem jim, co jsem viděla, Jasper se na mě díval s bratry. „ Proč to chtějí udělat?“ Ptal se Carlisle.„ Chtějí Thomase a nejen jeho Carlisle.“  „A koho ještě?“ Nedokázala jsem se na Carlisla ani podívat jak mi bylo úzko. Prosila jsem Jaspera, aby se semnou šel projít. Šli jsme po lesní cestě a já nedokázala ani mluvit. „ Alice vše dopadne dobře, neboj.“ Usmála jsem se, ale museli jsme něco vymyslet aby, k tomu nedošlo. Nechtěla jsem ztratit tuhle rodinu a hlavně ne Jaspera. To bych nepřežila.

KAPITOLA 5.  Druhý den šli kluci na lov a Bella s Rose a Esme šli nakupovat. Já jsem zůstala doma s Renesme. Četla jsem si ve studovně, když za mnou přišla Renesme. „Ahoj, Alice, smím si s tebou promluvit?“ „ Jistě, co se děje?“ Vypadala smutně a nejistě, sedla si ke mně a nevěděla jak začít. „Teto Alice, já mám velký problém s Thomasem a Jacobem.“  Přimhouřila jsem oči.  „Thomas ti něco udělal?“ „Ne…. To ne ale….“ Viděla jsem, že to pro ní není lehké o tom mluvit, tak jsem na ní netlačila. „Alice, já jsem se zamilovala do Thomase.“ Nepřekvapovalo mě to, už pár týdnů jsem o tom věděla. „Ale problém je.“ Pokračovala. „ Že, miluju i Jacoba a nevím, co mám dělat, porad mi.“  Nevěděla jsem, co jí mám říct. „ No Renesme já nevím jak ti poradit, ale zkus naslouchat svému srdci.“ Podívala se na mě upřeným pohledem a trochu se pousmála,ale zlomila se a začala plakat. Přitulila se ke mně, tekli jí slzy. V tu chvíli jsem chtěla, aby tu byl Jasper a pomohl mi s ní. „Promiň Alice, já……“ „ To nic Nessie jen se vyplakej. Měla jsem už úplně mokré tričko, když jsem konečně slyšela kroky. Pomalu se otevřeli dveře studovny a vešel Jasper. Když nás viděl, byl překvapený. „Co se děje?“ Ptal se mě potichu. „ Řeknu ti to potom.“ Renesme se narovnala. „ Jé ahoj, Jaspere já si tě nevšimla, nechám vás tu samotný.“ Setřela si slzy a odešla. Bylo mi jí líto, ale tet máme jiné problémy. „ Alice co jí je?“ „ Jaspere, Renesme se zamilovala do Thomase, ale stále miluje Jacoba.“ Jasper, zvedl malinko obočí a vzal mě za ruku věděl, že Renesme mi není lhostejná. „To bude dobrý miláčku.“  Usmála jsem se, byla jsem ráda, že je u mě. Ale měla jsem starosti s tím, co jsem viděla ve své vizi. „ Jaspere, už vymysleli co budeme dělat s Wolturiovejma?“ „ Ne Alice, nic nás nenapadlo jen jedna věc a to, že se k nám připojí vlci. Musela jsem se začít smát na hlas. „Co je Alice?“ „ Jacob nám asi chtít pomáhat nebude, protože Renesme má teď v hlavě Thomase.“ „ Jo všimnul jsem si.“ Pohlédla jsem k Jasperovi. Šli jsme dolů, abychom teda naplánovali, jak porazíme Wolturiovi. Všichni seděli v obýváku i Jacob. Renesme stála u Thomase. „Tak co vymysleli jste něco?“ Ptala jsem se. „ Zatím ne, Alice.“ Odpověděl Edward. „ A co zabít Aleca a Jane?“ Navrhl Thomas. „ Tak nám řekni jak?“ Obořil se na něj Jacob. Viděla jsem Renesme, jak na něj smutně pohlédla. „Můžeš se alespoň předstírat, že tě to zajímá,  Jacobe? “ Prosila ho Nessie. Ani se na ní nepodíval, jen vstal, přišel ke mně, podíval se na mě výhružným pohledem a odešel.  Nechápala jsem co proti mně má a ani jsem to vědět nechtěla. Asi za hodinu se Jacob vrátil a řekl, že domluvil s vlky, aby nám pomohli. Renesme mu byla vděčná.

KASPITOLA 6. Když už jsme ukecali vlky, aby s námi bojovali po boku, museli jsme ještě Thomase naučit ovládat jeho dar. Byli jsme venku a domlouvali jsme se, na kom to bude zkoušet. Jasper rozhodně nechtěl nikomu ublížit, ale nikdo to musel být. Emmett se tedy nabídl, Rosalii se to nelíbilo, ale neměli jsme na výběr.  Emmett si stoupl před Thomase a jen čekal.  Byla tam i Bella, která nás mohla zaštítit, kdyby to nešlo vydržet. Stála u Emmetta. „Jsi připraven, Emmette?“ „ Jo.“  Thomas se začal soustředit a Emmett se prohnul, chvíli jsme čekali, zda to Thomas dokáže ovládnout, ale nešlo mu to. „Dost, prosím.“  Žadonila Rosallie. Bella ho okamžitě zaštítila. „ Promiňte.“ Omlouval se Thomas.  Rose na Thomase vrhla vražedný pohled. Odvedla Emmetta dovnitř. Thomas se koukal do země. „To nic Thomasi, bude v pohodě.“ Uklidňovali jsme ho  Jasperem.  Začalo se smrákat,  ale mi jsme neměli už moc času a tak jsem začala s Thomasem trénovat alespoň boj. Nesoustředil se, tak jak jsem chtěla. „ Thomasi no tak, soustřeď se trochu.“ Podíval se na mě a sedl si na schody před dům. Sedla jsem si vedle něj s Jasperem. „ Thomasi, to zvládneš.“ Promluvil Jasper. „ Já nevím, mám pocit, že to nedokážu.“ „To nesmíš říkat, musíš si věřit hmmm.“  Přemlouvala jsem ho. Thomas se zvedl a vyzval mě k boji. Trénovali jsme celou noc. Ráno Jasper svolal poradu i pro vlky. Vysvětlovali  jsem jim, jak se díky nim moje vize může změnit. Poslouchali nás a Jasper rozhodl, že si protrénujeme boje. Další dny jsme chodili na mýtinu a trénovali. Vlci byli vážně skvělí, podřídili se nám, jak jsme potřebovali. Thomas konečně ovládal svou schopnost, každý den, jsme jí trénovali, šlo mu to dobře. Jednoho večera jsme všichni seděli v obýváku u ohně. Bella se na mě podívala a já jen přikývla. „ Co je mami?“  Zeptala se Nessie. „Renesme chceme, abys zůstala u Chárlího až dojde k bitvě.“ Řekla Bella. Renesme vykulila oči a nesouhlasila, chtěla být s námi. „ Ne půjdeš k Charlimu a bez debat.“ Rozhodl Edward. Thomas s Jacobem jí taky přemlouvali. „ Dobrá, ale budete opatrní.“  Slíbili jsme to. Dny ubíhali a já sledovala Arova rozhodnutí.  Jednoho dne jsme byli všichni doma a Renesme hrála na klavír. Četla jsem si časopis, když přišla ta osudová vize. Byla,  rozmazaná, ale silná. Byli tam vlci, proto to nebylo tak ostrý. Soustředila jsem se, ale vize mi skončila a já ani pořádně nevěděla jak. „ Alice co si viděla?“ Ptal se Jasper. „Sama nevím, vlci mi to dost rušili.“  Carlisle byl, nervní, ale ptal se kdy a kde. „ Na louce, pozítří podle toho jak silná byla. Druhý den jsem měla tu samou vizi a rozhodli  

 jsme se jít lovit. Byli jsme tam několik hodin a ulovili spoustu srn, abychom se posílili.

KAPITOLA 7.  Nastal den bitvy, Bella odvedla Renesme k Charlimu a přišla domů. Všichni jsme šli na hranice našeho a vlčího území. Šli jsme pohromadě s vlky na louku. Všichni jsme byli u svých partnerů a čekali. Dostala jsem vizi, že  jsou Wolturiovi tady. Podívali jsme se po sobě, ani jsme nedutali. Wolturiovi  dorazili a byli naprosto všichni. Vlci nás hlídali. Aro mě hledal a když zjistil, že jsem tam usmál se. Zastavili se naproti nám. „Co to máte za pomocníky, porušujete zákony.“ Řekl Caius, měl pravdu, vlci a upíři nemají být spolu, ale neměli jsme na výběr. Sledovala jsem všechny, Wolturiovi, hlavně Jane a Aleca. Bála jsem se, komu ublíží nejdřív. Aro, dal povel k boji. Celá jeho garda vyrazila. My jsme vyrazili s vlky. Pustili jsme se do sebe. První, na koho jsem narazila, byl Alec. Omámil mě svým darem, tak jak jsem to viděla ve své vizi. Nemohla jsem se bránit. Neměla jsem moc šancí. Jediný o čem jsem věděla, bylo to, že mě Alec drží pod krkem  u země. Už jsem cítila, jak mě odděluje. Hlavou mi probíhali vzpomínky na Jaspera a na ostatní, chvilky, které jsme prožili spolu. Věděla jsem, že proti Alecovi nemám šanci. Zavřela jsem oči a v duchu jsem se se všemi loučila. Ještě chvíli a je po mě, už nikdy neuvidím Jaspera. Mou jedinou lásku. Z ničeho nic, mi zase zašli fungovat smysli. Abych se ujistila, že ještě žiju, otevřela jsem oči, stál přede mnou Emmett s Jasperem, který se ke mně skláněl. "Jsi v pořádku?“ Chtěla jsem říct, že jo, ale  viděla jsem, jak se Dimitri vrhá na Jaspera. Vrhla jsem se k němu a roztrhala  Dimitrie s Jazzem na kusy.  Ohlédla jsem se po všech, viděla jsem Carlisla jak bojuje s jedním upírem z gardy a Jane jak se snaží ho zabít. Ale, Bella ho chránila. Pohlédla jsem na Jaspera a oba jsme se rozběhli k Jane a zabili jsme ji. Najednou jsem, uslyšela  jak někdo, zakňučel. Jen jsem se otočila a viděla jak  Jacob  padá k zemi. Proti Felixovi, se kterým bojoval, neměl šanci. Už jsem mu nemohla pomoct. Nevšimla jsem si, že za mnou stojí Marcus. Chtěl mě oddělat, ale byla jsem silnější. Chvíli jsme bojovali. Chvíli trvalo, než jsem ho porazila. Vstala jsem a koukala, zda někdo nepotřebuje pomoct. Esme bojovala s jedním, kterého jsem neznala a tak jsem jí šla pomoct. Byl silný, nezvládali jsme ho, když v tom spadl k zemi. Thomas ho mučil a já s Esme jsme ho roztrhali. Vstala jsem a hledala Ara, když jsem ho uviděla a zjistila co zbylo z jeho armády zasmála jsem se.  Zbyla jen hrstka. Aro, dal povel k ústupu. Rozutekli se jak zajíci.  Objímala jsem Thomase. Najednou jsem slyšela Bellin výkřik a viděla, jak se sklání nad Jacobovím vlčím tělem. Šli jsme k ní. „Jak to teď řekneme Renesme, Edwarde?“ Ptala se Bella. Pohladil jí a vzal jí kolem pasu. Spálili jsme těla upírů, které jsme zabili.  Vlci, kteří byli proměnění zase v lidi, vzali Jacobovo tělo a nesli ho. Byla jsem naštvaná sama na sebe, že jsem tomuhle nezabránila. Thomas šel s námi a bál se jak bude Nessie reagovat.  Došli jsme k domu i s vlky a položili Jacoba na zem. Bella odešla pro Renesme s Edwardem. 

 

KAPITOLA 8. „ Je to moje vina Jaspere.“ „ Lásko, nevyčítej si to.“ Uklidňovala, mě Jasper. Slyšela jsem, jak Přichází Edward, Bella a Renesme. Ptala jsem se Edwarda v myšlenkách, zda to Nessie ví. Než mi stačil odpovědět, slyšela jsem Nesiie. „ A kde je Jacob?“ Thomas šel k ní a políbil jí. „ Kde je Jacob?“ Ptala se znovu.  „Renesme pojď ke mně.“ Prosila jí Bella. Vzala jí za ruku a vedla jí k místu, kde jsme, položili Jacoba. „ Renesme stalo se něco hrozného.“ Řekl jí Edward, který stál u ní z druhé strany. „ Renesme se na něj podívala. „ Jak to myslíš, tati, co se stalo?“ Trochu jsem popošla, protože jsem kryla jeho tělo. Sledovala, jsem svou neteř, jak bledne, když ho viděla. „ Nééééééé Jacobe.“ Rozeběhla se k tělu a klekla si.„ Jacobe, jacobe, no tak prosím, to mi nedělej prosím.“ Opakovala Nesiie. Jasper se snažil utišit její bolest. Edward s Bellou k ní přistoupili. „ Kdo to udělal, mami?“ Ptala se Nessie. „Já nevím Renesme.“ Odpověděla Bella. „víte to někdo? “ Podívala se na nás prosebně. Pomalu jsem šla k ní a klekla si vedle. „  Nesiie já vím kdo je za to zodpovědný.“ „ Kdo?“ Naléhala Renesme. Ptala jsem se Edwarda, zda jí to vůbec mám říct a on souhlasil. „ No Renemse, to Felix, Jacob neměl šanci.“ Rozbrečela se ještě víc, slzy smáčeli Jacobův vlčí kožíšek. Nechtěla se od něj odtrhnout. Thomas  šel k ní a  objal jí. Další dny jsme pomáhali Billovi, naplánovali pohřeb, šli jsme všichni. Renesme to velice těžko nesla. Přišel i Charlie aby, Billa podpořil. Pohřeb byl velice krásný. Když bylo, po pohřbu, odvedli jsme Nessie domů. Doma jsme jen tiše seděli a vzpomínali na Jacoba. Hodně jsme strávili teď čas s Nessie aby, nebyla tak smutná. Renesme to zvládala díky nám a Thomasovi lépe. Milovala ho, i když jí Jacob moc chyběl, snažila se zase zapojit do normálního upířího života. Uběhlo několik let a Nessie, už bylo, dvacet.  Bella mi byla vděčná za to, že jsem kdysi Thomase přivedla. Jednoho dne k nám přišla Nessie a ukazovala nám zásnubní prstýnek od Thomase. Byli jsme překvapení, ale šťastní. Nessie mě pověřila, abych vše zařídila. Samozřejmě, jsem jí vyhověla. Jediný co chtěla, zařídit s maminkou byli šaty. Já jsem udělala výzdobu a svatební oznámení, pozvala jsem vlky protože, to stále byli naši přátelé a taky, proto, že si to Renesme přála. Pochopitelně i pár našich upířích přátel. Dělala jsem, výzdobu v lese když ke mně přišel Jasper. „Nepřeháníš to trochu?“ Ptal se mě Jasper. „Myslíš?“  Usmál se na mě. „Ne, je to dokonalý, já si dělal srandu. Já ho miluju, on nikdy neřekne, že se mu to nelíbí.  To on ani neumí. Bella konečně dorazila s Nessie a měla koupené šaty. Okamžitě jsme se šly s Rosalie na ně podíval. Holky šli do obýváku a vybalili je. „ Jsou, perfektní.“ Chválila jsem je.  Chtěli jsme to udělat v lese. 

KAPITOLA 9. Nastal den D, ještě pár úprav a bylo to. Les byl dokonale vyzdoben, žlutými a bílími tulipány. Dřevěné lavice a nádherný oltář. Konečně začali přijíždět hosté. Já s Bellou a Rosalie jsme chystali Renesme a Jasper s Carlislem pomáhali Thomasovi. Najedou, přišel Edward. „ Jsi krásná Rensme.“ „ Díky tati ty taky.“  „Renesme tohle jsem měla ve vlasech, když jsem si brala tvého otce, chtěla bych ti to dát.“ Bella jí podávala sponu, kterou jsem si pamatovala. Dala jsem to Renesme do vlasů a pak jsme Edwarda poslaly pryč. Konečně jsme Nessie oblekly do šatů. „Jsem nervozní mami.“ Řekla Nessie. „ Já vím, taky jsem byla a nejen já.  Já s Rose jsme šli za našimi kluky. Edward odešel pro Nessie. Thomasovy to moc slušelo a já s Jasperem jsme stáli u něj. Konečně se rozezněl svatební pochod a Edward vedl Renesme. Byla překrásná a ty šaty byli naprosto dokonalé. Thomas taky vypadal úžasně. Černé vlasy sčesané dozadu, krásný oblek s motýlkem. Edward konečně dovedl Renesme k němu a já slyšela, jak Edward říká Thomasovi. „Dobře se nám o ní starej, ano?“ Thomas přikývl a pak jsme si všichni sedli. Odříkali slib a políbil se. Nemohla jsem tomu uvěřit. Bella stála vedle mě a kdyby, byla člověk brečela by. Začala hostina a já s Jasperem jsme šli pogratulovat novomanželům. „Moc vám to sluší Nessie. Buďte šťastní.“ „ Děkujeme, teto Alice. „ Tak Thomasi si spokojený?“ Ptal se Jasper. „Ani nevíš jak.“ Byla jsem ráda, jak to dopadlo. Začala hudba a já s Jasperem jsme šli tancovat. Byla to krásná svatba.