STEJNÝ DAR

ALICE

Seděla jsem v obýváku a tulila jsem se v Jasperovi náručí. Dostala jsem vizi. Mladý muž seděl na vlakovém nádraží, bylo za 5:O5h a datum bylo 11.4. to bylo příšt týden. Pak se vyze změnila a s tím mladíkem, o kterém jsem zjistila, že je to upír byla Kate a líbala se s ním, byli dokonalý pár.

“Alice, jsi v pořádku?” Zeptal se Jasper, který mě pozoroval.

Jen jsem se na něj usmála, vstala a odešla jsem si pro papír a tužku, pak jsme se vrátila ke stolu a napsala datum a čas ze své vize.

“Alice, co se děje?” Zeptal se Jasper nervózně.

“Carlisle, můžeš prosím zavolat Denaliským, aby přijeli, co nejdříve?” Prosila jsem.

“Jistě a proč?” Zeptal se zmateně.

“Protože, Tanya bude mít přítele a já jí v tom chci pomoct.” Odpověděla jsem s úsměvem a konečně to všichni pochopili.

“Tanya bude mít narozeniny, tak to bude hezkej dárek.” Řekl Edward a můj plán zatím vycházel dokonale.

Carlisle pozval Denaliiský k nám.

“Ach jo…” Povzdechl si Jass, když jsem začala připravovat oslavu.

Otočila jsem se na něj a políbila jsem ho.

“Ale miláčku, chci aby se to Tanye líbylo.” Podívala jsem se na něj psíma očima a on se usmál a pohladil mě.

Opět jsem se vrátila ke zdobení našeho domu, když jsem konečně skončila a byla plně spokojena, šla jsem se věnovat Jasperovi.

“Lásko?” Oslovila jsem ho, když jsem ho našla v jeho pracovně.

“Alice, tak co, hotovo?” Řekl Jasper a podíval se na mě, měl vrásku na čele.

Objala jsem ho pažemi kolem krku a sedla si obkročmo na něj.

“Ano….a nezlop se na mě prosím, teď už jsem jen tvá.” Prosila jsem ho a líbla ho na tvář.

Usmál se a jeho vráska na čele zmizela. Vstali jsme a šli jsme do naší ložnice, kde mě položil na postel a začal mě líbat na rty a krk, naše líbání přešlo v milování, které trvalo až do svítání.

“Miluju tě Alice.” Špitl Jasper a opět mě políbil.

“Já tebe taky lásko, ale musíme se připravit na tu oslavu.” Odpověděla jsem a  Jasper se trochu zarazil.

Pohladila jsem ho, aby se uklidnil a šla jsem se osprchovat.

Koupel byla dokonalá, pak jsem si vzala župan a odešla do naší šatny, kde jsem si vybírala šaty s výběrem mi pomáhal Jasper.

“Tyhle ti moc sluší.” Řekl Jasper, když jsem vyndala jedny bílé.

“Jdem snad na svatbu?” Zeptala jsem se a dala je spátky.

Dál jsem se prohrabovala svými šaty až jsem narazila na černé s kytičkama.

“Co tyhle?” Zeptala jsem se Jaspera.

“Ideální.” Pochválil mě a dál se snažil upravit si kravatu.

Šla jsem si je obléct a vzala jsem si řetízek se znakem naší rodiny.

“Já to snad neuvážu.” Rozčiloval se Jasper a tak jsem mu šla pomoct.

“Jsi dokonalý.” Pochválila jsem ho a pomalu jsme šli dolů. 

Všichni jsme se schromáždili v obýváku, když konečně dorazili.

Carlisle s Esme je uvítali a přivedli do obýváku.

“Páni….tohle jsem teda nečekala.” Usmála se Tanya a objala mě.

Pomalu jsme jí popřáli a předali dary.

“Moc vám všem děkuju.” Řekla Tanya a já šla k ní.

“To není všechno.” Řekla jsem a předala jí malou krabičku ve které byl šperk a adresa.

“Díky Alice….a co je tohle?” Zeptala se nechápavě.

“To je  doba a místo, kde najdeš svou pravou lásku.” Odpověděla jsem s úsměvem.

Překvapeně se na mě podívala.

“Dodrž den a čas na papírku, jinak se má vize nevyplní.” Prosila jsem jí.

“Jseš jsi jistá?” Zeptala se.

“Ovšem…budete dokonalý pár.” Odpověděla jsem a Tanya se usmála.

Oslava byla dokonalá, ale Denaliští po té odjeli a já doufala, že Tanya uposlechne mé rady.

Týden již uplyul a já byla nervózní, zda to vyjíde, abych se uklidnila Jasper mě vzal ven.

“Klid Alice, jistě to vyjíde, Tanya byla šťastná, když si jí to řekla, jistě tě poslechne.” Uklidňoval mě Jasper.

Vraceli jsme se domů, když jsem dostala vizi, jak Tanya se svím novým přítelem jsou na lovu a jsou šťastní.

“Vyšlo to.” Vypískla jsem a Jasper se usmál, věděl o čem mluvím.

JASPER

Druhý den po Alicině vizi nás Tanya pozvala k nim a chtěla nám představit, svou lásku.

Všichni jsme vyrazili a Alice se nemohla dočkat až ho osobně pozná.

Konečně jsme dorazili Eleazar nás zavedl do obýváku, kde jsme poprvé viděli, nového člena rodiny.

Tanya držela svého druha za ruku a culila se.

“Dovolte abych vám představila Chrise.” Řekal Tanya.

Chris byl stejně velký jako já, krátké tmavě hnědé vlasy. Byl mladý a štíhý. Jeho oči nebyli ani zlaté ani rudé, bylo to něco mezi, jako když jsem se učil já na zvířecí krev. Poznal jsem, že není novorozený, ale zdálo se mi, že teprve dospěl.

“Těší mě, jsem Jasper.” Řekl jsem a podal mu ruku.

“Jsem Alice.” Představila se moje milá.

“Tak ty si ta Alice, o které mi Tanya vyprávěla.” Usmál se Chris.

“Tanya přehání, jen jsem chtěla aby Tanya byla šťastná.” Usmála se Alice.

Byl jsem rád, že Tanya konečně někoho má, nálada v ten večer byla perfektní ani jsem nemusel použít svůj dar.

“Kolik ti vlastně je?” Zeptal jsem se když jsem s ním byl chvíli sám.

“20 let.” Odpověděl klidně a já se musel usmál.

“Myslel jsem, jak dlouho jsi upírem?” Dodal jsem.

“Aha…tři roky.” Odpověděl.

“To jsi ještě mladej.” Pousmál jsem se.

Poté jsme se dál bavili, já mu řekl o svém daru, když se k nám připojily holky.

 U Denalijských jsme se zdrželi tři dny a poté jeli domů.

Všichni jsme byli spokojení, že je Tanya šťastná.

Hrál jsem s Edwardem šachy, ale nedokázal jsem se na hru soustředit. Cítil jsem, jak mě začala bolet hlava a já nevěděl z čeho.

“Jaspere jsi v pořádku?” Zeptala se mě Alice, která tam s námi seděla.

“Nedělej si starosti, jen mě bolí hlava a jsem unavený.” Odpověděl jsem jí.

Alice mě vzala za ruku a vedla mě ven.

“Je ti lépe?” Zeptala se po chvíli.

“Ne není Alice, nevím co se to se mnou děje.” Odpověděl jsem jí a ona dostala strach, který mi bolest horšil, ale já jí nechtěl ublížit a tak jsem jí nic neřekl.

ALICE

Seděli jsme s Jasperem v posteli a já se u něj tulila, když mě Jasper malinko odsunul, posadil se a dal hlavu do dlaní.

“Co je?” Zeptala jsem se, sedla jsem si vedle něj a hladila ho po zádech.

“Bolí mě hlava a je to horší než před tím, navíc je mi tak úzko.” Odpověděl a znovu zasténal. Měla jsem o něj velikej strach.

Jasperův stav se rapidně zhoršoval. Byl podrážděný a stále unavený.

Nevěděli jsme, co se s ním děje. Opět jsem ho vytáhla ven, před dům.

Snažila jsem se ho rozptýlit, když zasténal bolestí a zhroutil se k zemi.

“JASSI!!” Vykřikal jsem a měla o něj hroznej strach. Seběhli se i ostatní členové a Bella ho zaštítila, ale vůbec to nepomáhalo.

“Jassi.” Zaténala jsem.

“Alice, ubližuješ mi.” Řekl vysíleně a mě bodlo u srdce, když to řekl.

“Tolik emocí….nezvládnu.” Řekl a omdlel.

Kluci ho odnesli nahoru a já si sedla k němu.

“Co je to s ním?” Řekla jsem si v duchu.

Dostala jsem vizi, Chris  seděl vedle Tanyi, která ho uklidňovala.

“Jasper  to určitě  zvládne Chrisi.” Řekla Tanya, ale já to stále nechápala, když do pokoje přišel Edward.

“Jak je mu?” Zeptal se.

“Ještě se neprobral.” Odpověděla jsem.

“Alice možná vím, co znamenala tvá vize. Chris má podobný dar, jako Jasper, ale neumí to ovládat. Umí to jen přijímat a předat to někomu se stejným darem jako má on.” Vysvětlil Edward a mě došlo, že mu Chris ubližuje

“A co mám dělat?” Zeptala jsem se a on se na mě smutně podíval.

“To nemůžu.” Řekla jsem zděšeně, ale Jasper opět zasténal.

“Když to neuděláš, zemře Jasper.” Odpověděl Edward a já věděla, že nemám na vybranou.

“Máš pravdu….ohlídej ho, já jedu do Denali.” Řekla jsem rozhodně a políbila Jaspera.

Do Denali jsem dorazila za pár hodin, zaklepala jsem na dům Denalijských a brzy mi otevřel Eleazar.

“Alice, co ty tady a sama?” Zeptal se.

“Je tu Chris?” Zeptala jsem se a on mě zavedl do obýváku, kde se Tanya líbala s Chrisem. Byl naprosto v pořádku, narozdíl od Jaspera.

“Chrisi?” Řekla  jsem naštvaně.

“Alice, co ty tady.” Zeptala se Tanya.

“Přijela jsem zachránit Jaspera, je doma a trpí….TRPÍ KVŮLI TOBĚ CHRISI!” Vykřikla jsem.

“Jak to myslíš Alice?” Zeptal se Eleazar.

“Chris na něj poslal všechny emoce, co cítil a Jasper se z toho složil, je doma bez vědomí.” Vzlykla jsem.

“Co že? Je to pravda Chrisi?” Ptal se Eleazar zděšeně a Chris přikývl.

“Udělám cokoliv, abych Jaspera zachránila, jestli nepřestaneš, budu tě muset zabít.” Řekla jsem výhružně a Tanya se na mě zděšeně podívala.

Chris chvíli přemýšlel a Tanya ho obímala.

Dlouho nic neříka a tak jsem složila hlavu do dlaní a klesla k zemi.

“Já ho nechci stratit, je pro mě to nejcenější co mám,….prosím…..neubližuj mu.” Podívala jsem se na něj prosebně a cítila jsem, jak se moje tělo otřásá vzlyky.

Chris se podíval na Tanyu a pak si ke mě přiklekl.

“Ty ho opravdu miluješ vid?” Zeptal se a já se rozvlykala ještě víc.

“Prosím…nech ho žít.” Řekla jsem znovu a on přikývl a řekl.

“Dobře…jeď domů, Jasper bude v pořádku.” V jeho hlase byl smutek.

“NÉ…CHRISI VŽDYŤ TO ZABIJE TEBE!!!” Vykřikla Tanya a objala ho.

“Já vím lásko, ale podívej se na Alici….ona je s Jasperem déle a miluje ho na devše. Promiň.” Chris Tanyu políbil a já se na něj s úsměvem podívala a jela domů.

“Jak je na tom?” Zeptala jsem se Edwarda, který stále Jaspera hlídal.

“No stále se neprobudil, co ty, jak si to zvládla?” Zeptal se a já si sedla k Jasperovi.

“To se teprve uvidí.” Odpověděla jsem a Edward přikývl a odešel.

Vzala jsem Jasse za ruku a čekala, jestli Chris splní svůj slib.

JASPER

Začal jsem se probírat, množství emocí, které jsem cítil a které mi ubližovali, pomalu ubívali. Brzy jsem cítil jen emoce své rodiny, které už jsem dokázal zvládat.

“Alice.” Oslovil jsem svou milou, která u mě seděla a byla nervózní.

“Jassi, jak se cítíš? Zeptala se a pohladila mě.

“Mnohem lépe…už cítím jen vaše emoce.” Odpověděl jsem jí, ale nechápal jsem, jak je to možné.

“Alice, co se stalo?” Zeptal jsem se nechápavě a ona mi vysvětlila, že za to mohl Chris.

 Její odpověd mě děsila a tak jsem se musel zeptat.

“Alice..ty si ho….” 

Alice se na mě usmála.

“Ne…ale pokud by nesplnil mou prosbu, udělala bych to…pro tebe vše.” Odpověděla a já byl rád, že to neudělala.

Brzy jsem se zase vrátil do normálu a moje rodina byla ráda, že jsem v pořádku. 

By jseml Alici vděčný za to co udělala, ale bál jsem se o Chrise, když Alice dostala vizi, po vizi byla velmi smutná.

“Chris je na tom mizerně.” Špitla a podívala se na mě. 

“Alice, možná není vše straceno…mohl bych ho naučit, jak správně používat svůj dar.” 

Alice se na mě zděšeně podívala.

“Jassi ne, zase ti to ublíží.” Vykřikla a já jí chytil za ruce abych jí uklidnil.

Vysvětlil jsem jí svůj nápad a ona nakonec souhlasila.

“Ale pojedeme tam jen my dva.” Řekl jsem.

“Bojím se, že Tanya mě jen tak nepřijíme, bude mě nenávidět.” Řekla Alice.

“Když pomůžu Chrisovi, tak ti odpustí.” Řekl jsem a druhý den jsme vyjeli.

Když jsme dorazili, všichni byli rádi, že jsem v pořádku.

Řekl jsem jim svůj plán a Carmen nás zavedla za Tanyou a Chrisem.

Jakmile jsem tam vstoupil opět mě pohltili ty děsné emoce, ale díky tomu, že to na mě neposílal to nebylo tak zlé, dokázal jsem je mírnit.

“CO TADY DĚLÁŠ, VÍDÍŠ CO JSI SPŮSOBILA?” Vykřikla Tanya.

“Tanyo uklidni se, přijeli jsme vám pomoct. Můžu ho naučit jak správně používat svůj dar. Nechci aby trpěl, vím jak mu je.” Uklidňoval jsem Tanyu a ona se uvolnila.

“Tak dobře, ale jestli to nedokážeš….půjdu za ním.” Řekla Tanya nešťastně a s Alici jsme se na sebe podívali.

“Věř Jasperovi on to dokáže, proto jsme tady.” Utěšovala jí Alice.

“Alice, odveď Tanyu, musíme tu být sami s Chrisem, snažte se být klidní, nevím, jak dlouho to bude trvat.” Upozornil jsem je.

“Buď na sebe opatrný.” Prosila Alice a odvedla Tanyu.

Zavřel jsem dveře a sedl jsem si k Chrisovi.

Začal jsem se na Chrise soustředit, hlavně na negativní emoce, které mi spůsobovaly, bolest hlavy a únavu. Chvíli jsme se je snažil utlumit, ale bylo jich tolik, že jsem musel přestat.

Musel jsem od Chrise odejít, abych to zvládl.

“Jak to jde?” Zeptala se Tanya když jsem přišel do obýváku.

“Jsi v pořádku?” Zeptala se Alice a šla ke mě.

“Je to těší než jsem si myslel, musíme tu zůstat déle, za jeden den to nezvládnu.” Odpověděl jsem vyčerpaně.

“Ale pomůžeš mu ne?” Zeptala se Tanya a já se na ní unaveně podíval a poprosil jsem Alici, aby jsme se šli projít a zároveň na lov abych se posílil.

“Alice, jestli nebude vzhůru až se vrátíme, nebudu  mu moct pomoct, převzal jsem  od něj nějáké negativní emoce, ale nevím jestli to bude stačit.” Svěřil jsem se Alici po cestě z lovu.

“Zlato..ty to zvládneš já ti věřím, jsem s tebou, miluju tě.” Řekla a tím zvedla náladu.

“Bez tebe bych to nedolázal.” Políbil jsem jí a vrátili jsme se spátky.

Nálada u Denalijských byla mnohem radostnější.

“Chris se probral.” Řekla Kate a Alice se na mě vítězně usmála a já se vrátil za Chrisem.

“Tanyo…musíme tu být zase sami.” Prosil jsem jí a Tanya odešla.

“Jaspere, to díky tobě se cítím lépe?” Zeptal se zmateně Chris, když jsem si k němu sedl.

“Ano, ale k tomuhle nemuselo dojít, mohl si mi říct, že tohle umíš.” Řekl jsem.

“Zjistil jsem to, až když jsme se setkal s Tanyou, myslel jsem si, že to dokážu ovládat. Když už toho na mě bylo moc, vzpoměl jsem si, na tebe a…za to se ti chci moc omluvit.” Řekl sklesle.

“Omluvu přijímám, ale teď tě musím naučit ovládat tvůj dar.” Řekl jsem odhodlaně a on přikývl.

“Dobře, zaměř se na emoce své rodiny a řekni mi co cítí.” Řekl jsem a čekal co odpoví.

Chvíli se soustředil a pak pomalu odpovídal.

“Eleazar s Carmen…jsou vyrovnaní a klidní, samé pozitivní emoce. Gerret s Kate, jsou velmi zamilovaní. Ale Tanya a Alice jsou nervózní.” Řekl Chris a podíval se na mě.

“Souhlasim s tebou, skus ty negativní potlačit.” Přikázal jsem a Chris se začal soustředit. Trvalo mu to déle, ale pomalu jsem cítil, jak Tanyu a Alici uklidnil.

“Výborně.” Pochválil jsem ho a on se usmál.

“Díky, ale co mám ještě udělat?” Zeptal se Chris.

“Zaměř se na sebe, na negativní emoce co cítíš a zkus je ovlivnit, změnit do pozitivních, pomůžu ti když ti to nepůjde.”  Řekl jsem a Chris mě poslechl.

Chris se začal soustředit jen na getavní emoce, bylo jich tolik, že to nemohl zvládnout.

“Chrisi…dost, musíš nejdřív posílit ty pozitvní, pak  se soustřed na  negativní, musíš být v rovnováze, jinak se zase zhroutíš.” Varoval jsem ho a on mě ihned uposlechl.

Malinko jsem mu pomáhal, zvyšovat, ty pozitivní, aby to zvládl a vedl si opravdu skvěle.

“Vydíš, že to jde.” Řekl jsem Chrisovi a šli jsme za ostatními.

“Chrisi.”Vykřikla Tanya a objala ho, já šel k Alici.

“Jak to jde?” Zeptala se Alice.

“Vyborně..Chris se velmi rychle učí. Myslím, že zítra pojedeme domů.” Řekl jsem a Chris se na mě s obavami podíval.

“Já to bez tebe nezvládnu.” Řekl Chris a já ho mírně ovlivnil.

“Ale zvládneš, Tanya tě podpoří. Šlo ti to bezvadně.” Chválil jsem ho.

Druhý den jsme opakovali cvyčení, ani jednou jsem mu nemusel pomáhat.

“Díky Jaspere.” Řekl Chris.

Všichni Denalijští byli šťastní, obzvlášť Tanya, která věděla, že o Chrise nepřijde.

“Ještě jednou se ti omlouvám a mockrát děkuju.” Řekl Chris, když jsme odjížděli.

“Není za co, kdybys potřeboval pomoct, ozvi se.” Řekl jsem a nasedl s Alici do auta a jeli domů.

Cullenovi, byli rádi, že jsme zase doma, vše jsme jim vyprávěli, jak jsme to zvládli.

“Jsem na Chrise hrdý, nečekal jsem, že se to tak rychle naučí.” Řekl jsem když jsme byli s Alici sami.

“I já jsem ráda, že to dobře dopadlo, že jsem mohla změnit své rozhodnutí a nemusela rozdělit naše rodiny.” Odpověděla mi s úsměvem.

Objal jsem ji a byl jsem rád, že vždy stojí při mě.

KONEC