ZÁCHRANA JASPERA

ALICE

Vraceli jsme se s mou láskou domů z lovu. Jasper mě zastavil, podíval se na mě svím okouzlujícím pohledem ve kterém jsem četla, touhu, něhu a tolik lásky, která mě pohlcovala. Usmál se a jeho rty se pomalu blížily k mím. Zavřela jsem oči a čekala jeho polibek, ale místo toho jsem uslyšela jeho bolesný výkřik.  Rychle jsme otevřela oči a viděla, jak se Jasper svíjí na zemi v bolestech.

 Chtěla jsem mu pomoci, když mě sevřeli něčí paže a já brzy zjistila, co se děje. Z lesa vyšla spokojená Jane a já viděla, jak se stále soustředí na mou lásku, po jejím boku byl Alec a Dimitrie.

“Nech ho.” Prosila jsem.

Jane se jen pousmála a podívala se na Aleca s Dimitriem, kteří okamžitě uposlechli Janenina rozkazu a zabili mého anděla.

“Nééé.” Zakřičela jsem, ale Felix, který mě stále držel mě odvekl od jediné lásky mého života.

Stála jsem u prostřed obýváku, vyděšená, zmatená. Toužila jsem po tom, aby tu byl Jasper a utěšil mě, ale on byl pryč.  

Začala jsem nervózně přecházet po obýváku a snažila se vymyslet, jak děsivé vizi zabránit. Už dlouho jsem věděla, že mě Aro chce, nemohla jsem uvěřit, že to chce uskutečnit. 

“Ještě nikoho nevyslal.” Uklidňovala jsem se.

JASPER

“Jsem tu lásko.” Zavolal jsem, když jsem vstoupil do domu, kde mě pohltili Alici špatné emoce. Vběhl jsem do obýváku, kde jsem našel vyděšenou Alici, jak přechází po pokoji.

“Miláčku, jsem tady.” Řekl jsem znovu. Jakmile mě Alice uviděla vběhla mi do náruče a silně mě stiskla.

“Alice, co se stalo?” Zeptal jsem se a pohladil jí po vlasech.

“Aro jde po nás.” Špitla zděšeně.

“Po nás, jako po Cullenovích?” Zeptal jsem se a uvažoval jsem, co Aro po nás chce, jaké pravidlo jsme zase porušili?

“Ne…po Cullenovích ne. Jen po nás dvou, Aro mě stále chce do své zbírky a tebe - se chce zbavit.”

Řekla a zabořila tvář do mé hrudi.

Její vize mě děsila, nemyslel jsem si, že Aro půjde přes mrtvoly, aby jí získal.

Alice mě stále objímala a já cítil, jak se její tělo otřásá potlačovanými vzlyky.

“Alice, to bude dobré.” Utěšoval jsem jí.

“Nechci tě stratit.” Vzlykla.

Přemýšlel jsem, co uděláme, aby se Alicina vize nevyplnila.

“Alice…vím, že to bude pro tebe těžké, ale musíme odjed od Cullenů, nesmíme ohrozit i je. Vím, že jim tím velmi ublížime, ale jestli chcem přežít, musíme odjed.” Vysvětlil jsem.

Alice se na mě smutně podívala.

“A vrátíme se někdy?” Zeptala se a já sklopil oči a Alice mou odpověď pochopila.

Odešli jsme do našeho pokoje a začali jsme balit. 

Přemýšlel jsem, kde to pro nás bude bezpečný a napadla mě Kanada,  kde jsme strávili naše líbanky.

Alice se na mě podívala, věděl jsem, že viděla mé rozhodnutí a usmála se.

“Dobrý nápad, budem mít zase ten dokonalej dům?” Zeptala se s nepatrným úsměvem na rtech.

“Ano, poprosím Carlisla.” Usmál jsem se, ale Alice při zmínce o Carlislovi posmutněla a sedla si na postel.

“Jaspere…proč nemůžeme být chvíli v klidu a bezpečí?” Zeptala se a já si k ní sedl a objal jí. Její emoce byli tak silné a smutné, snažil jsem se jí utěšit.

“To nevím Alice, jistě se zase vrátíme.” Odpověděl jsem.

ALICE

K večeru nás čekala nejteší věc, oznámit to Cullenovím. Bála jsem se, jak to vezmou. Odešli jsme tedy ruku v ruce za Cullenovejma. 

Všechny jsme našli v obýváku, vládla tam dokonalá nálada.

“To je dost, že jste taky přišli, hrdličky.” Řekl Emmett.

“Dnes ne Emmette.” Řekl Jasper smutně a já mu

 stiskla ruku.

“Vážně to chcete udělat?” Zeptal se Edward a já na něj smutně pohlédla.

“O co jde?” Zeptal se Carlisle zvědavě.

Prosebně jsem se podívala na Jaspera, aby to za mě řekl, já jsem nemohla.

“Alice měla dneska vizi, aby se nevyplnila, musíme vás opustit.” Řekl Jasper.

“Na, jak dlouho?” Zeptala se Esme.

“To zatím nevíme.” Řekla jsem a potlačila vzlyk.

“A co si vlatně vyděla?” Zeptala se Bella.

Podívala jsem se na ní a Edwarda.

“Aro mě stále chce a udělá cokoliv, aby mě získal.” Při posledním slově jsem se podívala na Jaspera.

“Carlisle, můžem jsi půjčit dům v Kanadě?” Zetpal se Jasper a Carlisle nám ochotně dal klíče.

Chtěli jsme ještě zůstat s rodinou, možná to je naposledy a tak jsme si sedli do našeho křesla.

Byla jsem ve Volteře a viděla Ara, jak dáva rozkazy Jane a jejím pomocníkům, pak se vyze změnila a oni už byli na cestě k nám.

“Alice, co se děje?” Zeptal se naléhavě Jass.

“Nemáme čas, musíme pryč, Aro už poslal své nejlepší upíry, aby nás našli. Musíme ještě dnes vyrazit.” Odpověděla jsem naléhavě.

Začali jsme se loučit, bylo to velmi smutné, ale nesměli jsme plýtvat časem.

Než jsme odešli Esme mě ještě zastavila.

“Alice, tohle jsem kdysi chtěla dát, svému lidskému dítěti, byla to holčička, vezmi si to na památku.” Prosila mě Esme a dala mi řetízek s příveskem a připla mi ho na krk.

“Esme…” Špitla jsem a objala jí.

“Mám tě ráda mami.” 

“Buďte opatrní a vraťte se nám.” Prosila Esme.

“Lásko, musíme jet.” Prosil Jasper a oba jsme odešli do našeho auta a odjeli. Vyděla jsem, jak naše rodina stojí před domem a vzdalují se nám.

JASPER

Řídil jsem a zároveň občas pohlédl na Alici, která byla velmi smutná. Její rozhodnutí opustit rodinu, bylo pro ní těžké, ale skutečně jsme neměli na vybranou.

“Bude to dobré Alice.” Utěšil jsem jí a ona se na mě jen letmo podívala, ale pak se otočila spátky k okénku a dívala se z něj dokud jsme nedorazili na letiště.

Tam jsme koupili letenky a odlétěli jsme do Kanady.

Seděli jsme v letadle Alice mě chytla za ruku, abych to vydržel, ale celou cestu nepromluvila. Pozoroval jsem jí, jak si hraje s řetízkem, který jí  darovala Esme. 

Alice moc dobře věděla, že to pro mě v letadle není lehké a tak se snažila ovládat  své emoce, aby mě nezatěžovala. 

Po několika hodinách jsme byli na místě a sháněli jsme auto. Když jsme si ho vybrali, odjeli jsme známou cestou k našemu domu.

Jakmile jsme dorazili, Alice popadla kufry a já jí pomohl je odnést do ložnice.

Konečně jsme tu náročnou cestu měli za sebou.

“Jaspere, Jane nás jistě bude hledat u Cullenovích, co když jim ublíží?” Alice konečně promluvila.

Chytl jsem jí za ruce a snažil se jí uklidnit.

“Lásko, Bella má štít, ochrání je.” 

Alice souhlasně přikývla.

ALICE

Sledovala jsem Cullenovi, ale dostavila se mi jiná vize. Viděla jsem smečku neznámích upírů, kteří měli území blízko nás, což mě zneklidňovalo. Byla tří člená. Dva muži a jedna žena, vize se mi pak rozmazala a já nejdříve nechápala, co se děje.

“Alice, co vidíš?” Zeptal se Jass a chytl mě kolem ramen.

“Je tu menší smečka upírů, blízko nás, ale vize se mi nakonci rozmazala, nevím co se děje.” Odpověděla jsem rozpačitě a Jasper se na mě zmateně podíval.

“Jak rozmazala, jako že ti jí někdo narušil?” Zeptal  se Jass a já přikývla. Myslela jsem na tu vizi a konečně mi to došlo.

“Jaspere…” Podívala jsem se na něj se zděšením.

“Co je lásko?” 

“Vím proč se mi ta vize rozmazala, takhle to mívám, když se tam přimíchají vlkodlaci.” Odpověděla jsem.

Jasper zavřel oči a povzdechl si.

“Promiň.” Špitla jsem a sklonila hlavu.

“Nemáš se za co omlouvat, nemůžeš za to.” Odpověděl Jasper a políbil mě.

Já s Jasperem jsme už týden nebyli na lovu a tak jsme se vydali do lesa. Naše žízeň nás ovládala a my se soustředili jen na vyhledaní naší kořisti. V dálce jsme už zahlédli stádo srnek, oba jsme se k němu rozeběhli a nechali se unášet naší touhou po krvi. 

Už jsme byli na dosah, když mě vyrušili tři neznámé  pachy, které patřili upírům, Jasper se na mě tázavě podíval, věděl, že nás někdo sleduje.

Chtěli jsme se jim vyhnout, ale už bylo pozdě, zatrasili nám cestu a my nemohli dál.

“Kdo jste a co tady děláte?” Zeptal se vůdce smečky, kterou jsme poznala ze své vize.

Jasper se ujal slova.

“Jsem Jasper Hale, přijeli jsme před třemi dny. Jsme příbuzní Cullenovích.”

Všichni tři se na nás nejistě dívali.

“Ty neznám a tohle území je naše.” Zavrčel hlavní z nich.

“Nechceme vám narušit vaše území, živíme se zvířecí krví.” Vysvětloval Jasper.

“Velmi zajmavé, dobrá my vás necháme na pokoji, ale jestli narušíte naše území, budete mít s námi co dělat.”  Varoval nás vůdce a my souhlasili.

“Jaspere, já jím nevěřím.” Řekla jsem své pochybnosti.

“Já taky ne, ale zatím to necháme být.” Uklidni mě Jasper a dokončili jsme náš lov.

JASPER

Vraceli jsme se z lovu a já stále myslel na tu smečku, nelíbili se mi.

“Jaspere, co se děje?”  Zeptala se Alice naléhavě.

“Nevím Alice, ale ty jejich emoce, byli divné. Žádná radost, láska…nic, jako by svou lidskou stránku potlačovali.” Vysvětil jsem Alici.

“Né všichni jsou jako my.” Řekla Alice a já se na ní usmál, vždy mě dokázala uklidnit.

Navrhl jsem, abychom zajeli do města, aby jsme přišli na jiné myšlenky.

Dorazili jsme do Vencoveru a procházeli jsme městěm. 

Alice mě najednou zastavila před malým krámkem a zatáhla mě tam. Byl to krámek s gramofonovíma deskama. 

“Alice…ty víš, co mě potěší.” Usmál jsem se na ní a ona mě vedla k regálu kde jsme začali vybírat desky. Usmál jsem se na ní a nepatrně jí pohladil po její ruce a ona mi jí stiskal, byl jsem strašně moc rád, že mě tam vzala.

Prohlíželi jsme si je a moc jsme si to užívali, naše nálada, byla dokonalá.

“Co tahle?” Zeptala se Alice a podávala mi jednu z desek.

“Jo tu hudbu miluju.” Odpověděl jsem.

“Já vím.” Odpověděl a dál vybírala, nakonec jsme vybrali asi pět desek.

“A kde si to pustíme lásko?” Zeptal jsem se.

“V jednom z pokojů v našem domku jsem viděla gramofon.” Odpověděla laškovně. 

Vše jsem zaplatil a byl jsem moc rád, že mě tam moje láska vzala. Těšil jsem se až si zatancujeme.

Alice najednou sebou trhla.

“Co je?” Zeptal jsem se, ale ona mě bez vysvětlení popadla za ruku a zavedla mě k jedné temné uličce. 

Když jsme tam dorazili, cítil jsem strach a beznaděj, ale byli tam i jiné emoce. Vzrušení, radost a touha. Brzy jsem ucítil, pach lidnské krve, nejdříve jsem po ní toužil a pomalu jsme se přiblížil k místu, kde to nejvíce vonělo.

Jakmile jsem zjistil, co se tam děje, pocítil jsem odpor k té krvy.

Já s Alice jsme zahlédli zdejší smečku, jak si užívá lov. Mladá dívka ležela na zemi a ještě se malinko bránila. Muži ze smečky jí drželi za ruce a žena se jí zakousla do krku a vysávala z ní krev. Muži se k ní pomalu přidali, zakously se dívce do zápěstí.

Emoce umírající dívky mě mučili, nemohl jsem uvěřit, že někdo je tak krutý. Chtěl jsem pryč, ale nedokázal jsem se pohnout, nakonec mě Alice popadla za ruku a dovedla mě do auta.

Celou cestu jsem nad tím přemýšlel.

“Nechápu, jak to můžou dělat s takovím potěšením.” Řekl jsem potichu a Alice mě pohladila.

ALICE

Dorazili jsme domů a Jasper potřeboval být chvíli sám, aby se srovna s tím, co dneska vyděl, věděla jsem, že velmi trpěl ne jen žízní.

Čekala jsem na něj, když konečně večer přišel.

“Promiň Alice, že jsem tě tu nechal, tak dlouho samotnou.” Řekl Jasper.

“To nic, vím že to pro tebe bylo těžké.” Řekla jsem a chytla ho za ruku.

“Alice…chci ti poděkovat za to, že si mě převedla na zvířecí krev.” Řekl Jasper s úsměvem.

“Nemáš za co.” Vydechla jsem.

Jasper se na mě podíval.

“Jaspere, co budeme dělat, přece je nemůžeme nechat zabíjet nevynné lidi, takovým spůsobem.” Špitla jsem.

“Alice, nechceš proti ni doufám bojovat, jsme na to sami.” Varoval mě.

“Nebudem na to sami.” Odpověděla jsem.

Jasper se na mě nejistě podíval.

“Miláčku to ne, neznáme je, oni nejsou jako naši vlci.” Řekl Jasper vážně.

Souhlasila jsem s ním, byl to blbej nápad.

Sledovala jsem zdejší smečku, lovili často a jejich oběti vždy velmi trpěli a oni si to užívali.

“Alice pojďme na lov.” Prosil mě Jasper a já souhlasila.

Vyrazili jsme tedy do lesa, stopovali jsme srny, konečně jsme je našli a ulovili jsme je, poté jsme se nakrmili.

“Přijdou mi lepší než jsou u nás.” Prohodil Jasper.

“Souhlasím, jsou chutnější.” Usmála jsem se.

Šli jsme pomalu domů, když jsme za sebou zaslechli divné zapraskání. Nasála jsem vzduch a ten pach jsem poznala, byli to vlci. Chtěli jsme utéct, ale oni nás dostili a brzy nás oblíkličili tři mohutní vlci.

Věděli jsme, že se snima nedá vyjednávat, dva se na nás vrhli a my začali bojovat. Po chvíli boje jsem cítila, jak se mi ostré zuny vlka s kterým jsem se prala zakously do boku. Zakřičela jsem bolestí, on je ještě více stiskl a odhodil mě.

JASPER

Bojoval jsem s vlkem a vyděl jsem, jak Alici odhodil jeden vlk a chce jí dorazit. Odhodil jsem toho svého a vrhl se před Alici.

“DOST…my nelovíme lidi, nepatříme ke zdejší smečce, můžeme vám pomoct jí zastavit.” Prosil jsem a uklidňoval je svím darem, ale stále jsem byl ve střehu.

Vlci se najednou zastavili a poslouchali mě.

“Máme schopnosti, Alice je vidí, můžeme si na vzájem pomoct, společně je zastavíme.” Řekl jsem a jeden z nich se mi podíval do očí, pak něco zavrčel k ostatním a odešli.

Ihned jsme se vrhl k Alici, která byla skoro bez vědomí, silně krvácela a já si sundal košili a přitiskl jí to na ránu. Popadl jsem jí do náruče a utíkal domů.

Doma jsem jí položil do postele a volal Carlislovi.

“Jaspere…jak to že voláš, stalo se snad něco?” Zeptal se naléhavě Carlisle.

Okamžitě jsem mu vše vysvětlil a on mi řekl, že je tam lékarnička. Dával mi pokyny a já podle nich ošetřil svou lásku.

“Děkuju Carlisle.” Odpověděl jsem a zavěsil. 

Seděl jsem u Alice a čekal až se probudí.

“Lásko.” Ozvalo se najednou.

“Alice, jak je ti?” Zeptal jsem se.

“Jde to…ty jsi mě ošetřil?” Podivila se.

“Ano, ale musel jsem volat Carlislovi, aby mi pomohl.” Odpověděl jsem a ucítil z Alice rozrušnení.

“Jak se mají, jsou v pořádku?” Ptala se naléhavě.

“Ano jsou v bořádku, neboj se.” Utěšoval jsem jí.

Alice se na mě nejistě podívala.

“Vlci…jak to že žijeme?”

“Udělal jsem s nimi dohodu, chtějí abychom jim pomohli najít tu smečku upírů a společně jí přemoct, vědí o našich darech.”  Vysvětlil jsem jí.

“Takže nám pomůžou?” Zaradovala se Alice.

“Ano…” Řekl jsem nejistě.

Alice se brzy zotavila a rozhodla se najít zdejší vlky.

“Alice musíme najít území těch vlků.” Řekl jsem Alici, ale ona se na mě nejistě podívala.

“Jaspere, jestli narušíme jejich území, můžou nás zabít.” Varovala mě Alice.

“Už jsem přece s nimi mluvil a neměli by nám ublížit.” Ulidňoval jsem jí.

ALICE

“Jaspere, zlato, vždyť já ani nevím, kde ta upíří smečka je, neměli bychom nedřív najít je? Nemůžeme tam přijit bez informací.” Řekla jsem Jasperovi.

“Máš pravdu, musíme nejdříve najít ty upíry. Zvládneš je už sledovat?” Zeptal se s obavami Jass.

“Pokusím se.” Řekla jsem a sledovala zdejší smečku upírů.

Po třech dnech sledování jsem konečně dostala vizi o tom, kde jsou, byli ve svém táboře. Okamžitě jsem to řekla Jasperovi a vyrazili jsme hledat vlky.

“Alice, nech to na mě, už jsem s nimi vyjednával.” Prosil mě Jasper a já souhlasila.

Aby jsme vlky našli, sledovali jsme jejich pachovou stopu, která nás zavedla na jejich teritorium.

Vyčkávali jsme, když se oběvil jeden z vlků.

“Máme pro vás správy, víme kde je tábor upíří smečky, můžeme vás tam zavést.” Informoval je Jasper, ale stále byl ve střehu.

Vlk svolal ostatní členy smečky, nebyli tři, jak jsme předpokládali, ale bylo jich šest a společně jsme se domluvili, jak je zneškodníme.

“Nezapomeňte, že díky vám nic neuvidím. Můžu vás tam jen dovést, nic víc.” Upozornila jsem je.

Vlci začali protestovat, nelíbylo se jim to.

“Chcete pomoct nebo ne? Víc udělat nemůžeme.” Uklidňoval je Jasper a vlci nakonec svolili a já je vedla na ono území.

Byla jsem v jejich přítomnosti velmi nervózní, rozčilovalo mě, že nevidím, jak to dopadne, co když se něco stane?

“Uklidni se lásko, všechno bude dobré.” Usmál se Jasper a chytil mě za ruku.

Konečně jsme dorazili na jejich území, vlci se ukryli a my dva jsme dělali návnadu.

JASPER

Byl jsem jak najehlách, nejenom že jsem se bál o Alici, ale  bál jsem se, že až je uvidím neudržím se. Stále jsem cítil emoce té dívky, kterou brutálně zabili. Musel jsem se uklidnit, abych neohrozil ještě Alici, to bych si vyčítal.

“Kdo narušuje naše území?” Ozvalo se a na mytínu vyšel, vůdce zdejší smečky upírů. Jakmile jsem ho uviděl, všechno se ve mě sevřelo a já měl chuť po něm skočit.

“Nelíbí se nám, jak si pohráváte se svými obětmi.” Řekla Alice a mě překvapilo jaká tvrdost byla v jejím obvykle něžném hlasu.

“To je snad naše věc ne?” Řekla žena a vyšla se svým synem, ke svému druhovi.

Byl jsem zlostí bez sebe a chtěl na ně skočit, ale než jsem stihl cokoliv udělat, všechny tři obklopil, černý dým a oni padli k zemi.  

Alice se na mě zděšeně podívala, když z lesa vyšli Volturiovi.

Alec, Jane, Dimitrie a Felix. Jakmile jsem je spatřil stoupl jsem si před Alici, ona mě chytla za ruku a já cítil, jak se třese a má veliký strach - strach o mě.

“Jak jste nás našli?” Zeptal jsem se.

“Dimitrie je přece skvělý stopař, nebyl to takový problém.” Řekla Jane povýšeně a dívala se na mě.

  “NE NEBER MI HO PROSÍM.” Vykřikla Alice a stoupla si přede mě.

“Dnes ti ho nevezmu, Aro si to rozmyslel, když zjisti, že bojujete proti této smečce, kterou už dlouhá léta hledáme. Aro nechce, aby o nás věděli lidi a tato smečka nás může snadno prozradit. Odvedeme si je do Volterry, kde je Aro odsoudí a uvidíme, co je čeká.” Vysvětlila Jane a společně je odvedli.

Alice se ke mě otočila.

“Jsme volní.” Vykřikal radostně a objala mě.

“Ano Alice jsme volní.” Řekl jsem a objal jí.

Oba jsme vyrazili k domovu, ale cestu nám skřižili vlci.

“Volturiovi, si odvedli tu smečku, teď tu máte klid a my navíc také odjíždíme.” Řekl jsem, ale jejich emoce se mi nelíbili, byli naštvaní.

“Pomohli jsme vám.” Špitla Alice a přitiskla se ke mě. 

Vlci však kolem nás začali kroužit, jako hladový supi, nelíbylo se mi to.

 Začal jsem se soustředit a uklidňoval jsem smečku vlků, aby nás nechali na pokoji.

Vůdce smečky náhlé stáhl uši dozadu a svěsil hlavu i ocas. Začal být klidnější a nejen on, ale i ostatní vlci. Byl jsem rád, že to zabírá. Nakonec vlci, poděkovali a odešli, my se šli balit domů.

ALICE

Byla jsem ráda, že to dopadlo, tak jak to dopadlo. V jednu chvíli jsme se bála, že přídju o nejdraší lásku svého života, ale vše dobře dopadlo.

“Už se těším domů.” Řekla jsem.

Já taky.” Odpověděl Jasper a políbil mě.

Zbalili jsme se a jeli jsme pomalu na letiště, kde jsme čekali na letadlo. Chtěla jsem zavolat domů, ale neudělala jsem to, mělo to být překvapení.

Konečně jsme seděli v letadle a letěli domů. V Siettlu jsme nasedli do auta a jeli Forks.

 Doma však nikdo nebyl, ale cítili jsme tam jejich pachy, které polamu slábly.

“ Třeba šli lovit.” Řekl Jass a já přikývla. Sedli jsme si tedy v obýváku a čekali jsme na ně.

“Bezva lov.” Slyšela jsem Bellu.

“Jo, škoda, že tam nebyla Alice a Jass.” Odpověděl Emmett.

“Myslím, že brzy s námi vyrazí.” Řekl Edward.

“S tím naprosto souhlasím.” Odpověděla jsem svému bratrovi a náhle se všichni nahrnuli do obýváku.

“Alice, Jaspere, vrátili jste se.” Výtali nás všichni a objímali nás.

Nakonec jsme si sedli a vyprávěli jsem jim, co jsme v Kanadě zažili a že nám od Volturiovích nehrozí nebezpečí.

Nakonec jsme šli s Jasperem k nám domů, kde jsme si užívali jeden druhého. Vše bylo zase v pořádku.

KONEC