KRÁTKÁ POVÍDKA S JASPEROVA POHLEDU

JASPER

Byl nádhernej večer, celá moje rodina seděla v obýváku. Esme se tulila ke Carlislovi, Rosalie k Emmettovi, Bella k Edwardovi a Rennessme k Jacobovi, což jsem moc nechápal. Nemohl jsem pochopit, co na něm Rennessme má.

A Alice? Moje Alice se tulila ke mě a měla dokonalé emoce. Klid a láska, to jsem z ní cítil a byl jsem za to moc rád.

Všichni jsme si povídali a byli jsme šťastní a vysmátí. Emmett totiž stále vyprávěl vtipy.

“To bylo super Emmette.” Řekla Bella a stále se smála.

Také jsem se nemohl přestat smát, ale Alice najednou sebou nepatrně trhla a já z ní cítil, bolest, nenávist a především strach. Moc dobře jsem věděl, co se s ní děje a bál jsem se, co se stane po vizi.

Podíval jsem se na Edwarda a zeptal jsem se ho v myšlenkách.

“Vize z minulosti?” Edward mírně přikývl a tak jsem Alici pevně přitiskl k sobě, abych jí pomohl od bolesti, která narůstala.

Alice najednou zakřičela vysokým pronikavým hlasem, sevřela ruce v pěst a nohy přitáhla k sobě. 

Všichni se na nás podívali, jen Edward věděl, co se stalo.

“Šššš, už je to dobré, už je to pryč lásko, jsi v bezpečí.” Utěšoval jsem jí a stále jí stiskl ve svém náručí. Pouštěl jsem do Alice klid a lásku až se konečně uklidnila, sice stále byla schouchlená v mém náručí, ale už klidná.

“Jassi…Jassi.” Špitla Alice a stiskla mi ruku za kterou jsem jí držel.

“Neboj se Alice, už je to dobré.” Utěšoval jsem jí.

Znovu jsem cítil jak Alici obklopila vlna bolesti, zavřela prudce oči a zachvěla se.

Rozhodl jsem se, že jí odnesu k nám domů. Opatrně jsem jí vzal do náručí, rozloučil jsem se a odnesl jsem jí k nám domů.

Doma jsem jí odnesl do ložnice kde jsem jí položil do naší postele a chtěl jí přinést obklad, protože jsem tušil, že jí bolí hlava, ale ona mě chytla za ruku a prosebně se na mě podívala.

“Zůstaň tady prosím.” Řekla vyčerpaně. Přikývla jsem, lehl jsem si k ní a hladil jí po čele.

“Je ti líp?” Zeptal jsem se.

“Jde to, ale už mě to děsí Jaspere.” Řekla a přivinula se ke mě.

“Já vím miláčku, bude to zase dobré.” Utěšoval jsem jí a přitiskl jsem si jí k sobě.

Utišil jsem jí a byl jsem rád, že je jí líp.

konec