CO JE S ALICI?

ALICE

Pracovala jsem na jednom návrhu, když mě vyrušila kolegině.

“Copak se děje?” Zeptala jsem se.

“Zvu tě na oslavu, mích narozenin, holky už čekají ve společenské místnosti.” Prosila mě Sára.

“Měla bych to dodělat.” Odpověděla jsem.

“To do zejtra počká, Daninel se nezblázní.” Prosila mě Sára a já nakonec svolila a šla za ostatními.

Sára nám všem nalila vodku ze Španělka.

“Tak na zdravý.” Řekla Sára a my si přiťukly.

Musela jsem zachovat své tajemství a tak jsem vypila velkou štamprdly vodky, do dna.

Zavřela jsem oči a cítíla horko po celém těle, které mi bylo nepříjemné.

“Ty asi moc nepiješ, co?” Zeptala se Sára, když si sama dala již třetí sklenku.

“Moc ne.” Odpověděla jsem unaveně.

“Holky nezlopte se, ale jedu domu. Jsem unavená.” Řekla jsem a jela jsem domů.

Byla jsem hrozně unavená a začala mě bolet hlava, navíc jsem stále pociťovala horkost, jen tak tak jsem dojela ke Cullenům. V domě nikdo nebyl a tak jsem šla rovnou do naší ložnice.

S těžka jsem došla do pokoje. Chtěla jsem do postele, ale moje síly mě opouštěli a mě se zatmělo před očima, já klesla na zem.

JASPER

Vraceli jsme se s klukama z lovu a sešli jsme se před domem s holkama, které byly ve městě.

“Alice už je doma.” Usmál jsme se, když jsem zaznamenal její vůni.

Šel jsem po její vůni, která mě vedla, do naší ložnice. Těšil jsem se, že tam na mě čeká a že jí obejmu a políbím.

Hrál jsem si stou představou, ale když jsem vešel zděsil jsem se. Alice ležela bez vládně na zemi a stěžka dýchala.

“Alice, lásko.” Vykřikl jsem a vzal jí do náručí. Byla rozpálená, položil jsem jí do postele a okamžitě jsem zavola Carlisle.

Carlisle jí prohlédl, ale nic nezjistil. Bál jsem se o ní, snažil jsem se jí probrat, ale ona vůbez nereágovala, stále spala a stěžka dýchala. Carlisle jí druhý den odebral krev, ale řekl mi, že krev je čistá.

“Probere se vid?” Zeptal jsem se strachem.

Carlisle se na mě jen podíval, ale nemusel nic říkat, mluvili za něj emoce.

Seděl jsem u ní ve dne v noci, bál jsem se, že stratím svou lásku, ale vypadala, jako by jen spala. Držel jsem jí za ruku, když pomalu otevřela oči.

ALICE

Když jsem se probírala, vše jsem měla rozmazané, proto jsem rychle zamrkala, abych zaostřila.

“Alice, konečně jsi se probudila, jak je ti?” Zeptal mě líbezný hlas, který jsem moc dobře znala. Jasper seděl vedle mě a držel mě za ruku.

“Co se stalo?” Zeptala jsem se se strachem.

“To nevím Alice, před dvěma dny, jsem tě tu našel bez vědomí na zemi. Dva dny si byla mimo, vypadal jsi, jako by jsi jen spala.” Odpověděl Jasper.

Usmála jsem se a chtěla jsem ho pohladil po tváři, ale nemohla jsem přinutit své tělo k pohybu. Snažila jsem se pohnou nohama, ale nešlo to a já dostala strach.

“Co je zlato?” Zepta se Jass.

“Nemohu se hýbat.” Vyhrkla jsem.

Jasper se na mě tázavě podíval.

“Skus mě stisknout.” Prosil Jasper, snažila jsem se, ale nešlo to.

Začala jsem vzlykat.

“Klid lásko, to bude dobrý, dostaneme tě z toho.” Řekl Jasper a pohladil mě.

Když se Carlisle vrátil z práce, Jasper mu řekl, co se stalo a Carlisle nevěděl, co s tím.

“Alice, co si dělala převčírem v práci?” Zeptal se Carlise, ale já si nemohla vzpomenout.

Jasper se o mě velice bál a pomáhal mi, nemohla jsem ani lovit, takže mi dával zásoby.

Jasper se o mě staral, prosila jsem aby mě odnesl k ostatním, nebavilo mě být stále v pokoji.

“Jak je ti?” Zeptala se mě Esme.

“Jde to.” Odpověděla jsem, když si Jasper ke mě sedl a podepřel mě, abych nespadla na stranu.

Věděla jsem, že se o mě všichni bojí, ale já se snažila bý pozitivní, což Jaspera překvapovalo.

Pozorovala jsem Rennessme a Bellu, jak hrají šachy a smála jsem se, moje neteř Bellu obehrává, když jsem dostala vizi.

Byla jsem u Charlieho doma, byl tam strašný  nepořádek, nedalo se tam ani projít. Charlie seděl u stolu a něco si mumlal.

“Alice, všechno v pořádku?” Zeptal se Jasper, když skončila vize.

Podívala jsem se na něj a řekla.

“Bello, tvůj tatínek má doma děsnej nepořádek, měla by jsi za ním zajít.” Řekla jsem Belle opatrně,

“Táta a nepořádek, to neznám.” Podivila se Bella.

“Měla by jsi ta za ním zajít.” Řekl Edwadr.

JASPER

Podíval jsem se na Alici, která mi únavou z vize usnula v náručí.

Odnesl jsem jí tedy do pokoje, hlídal jsem jí, když jsem cítil její radostné emoce. Začala se mírně usmívat.

“Nechal si mě čekat dost dluho.” Zašeptala a  mě došlo, co se jí zdá. 

Probudila se.

“Omlouvám se ti Alice.” Řekl jsem a ona se na mě nechápavě podívaka.

“Proč se omlouváš, nic si neudělal.” Řekla Alice, musel jsem se usmát.

“Tak co se děje?” Zeptala se Alice.

“Miláčku, ty si nepamatuješ svůj sen?” Zeptal jsem se a ona se zamyslela.

“Ne nepamatuju, nevíš jestli už se vrátila Bella?” Alice to zamluvila a mě to mrzelo, ale chápal jsem, že má starost o Charliho.

Šel jsem se tedy zeptat Belly co zjistila, pak jsem se vrátil k Alici.

“Už se vrátila, měl tam prý vážně nepořádek a Bella říkala, že to tam dost smrdělo.” Vysvětlil jsem Alici.

 Alice se o něj bála a chtěla ho sledovat, ale já se o ní bál. Její dar jí vyčerpával a vzhledem k jejímu stavu, to nebylo dobré. 

Navíc Carlisle stále nevěděl, co s ní je.

Večer jsme spolu leželi v ložnici a povídali jsme si, přivinul jsem si jí a ona byla spokojená.

Políbil jsem jí, když najednou nemohla popadnout dech.

“Jaspere…nemůžu dejchat.” Řekla vyděšeně a já ihed zavolal Carlisle.

Přenesl jsem jí do jeho ordinace a Carilsle jí okamžitě dal kyslík, aby se jí lépe dýchalo.

ALICE

Carlisle se mi nsažil pomoct a pomalu to zabíralo.

“Je ti líp?” Zeptal se Jasper vyděšeně.

Jen jsem mírně přikývla a Jasper mě pohladil, už jsem plně vnímala a dech se mi zklidnil.

“Tak můj táta chlastá.” Ozvala se ze zdola Bella a mě se vybavilo, co se stalo v práci.

Naznačila jsem Carlislovi, aby mi sundal masku.

“Alice, ještě to chvíli vydrž.” Řekl Carlisle a chtěl mi jí opět dát, ale já odvrátila hlavu.

“Možná vím, co se semnou děje.” Špitla jsem si.

“A co?” Zeptal se Jasper.

“Ten den, co si mě tu našel, jsme v práci oslavovalo narozeniny, Sára…nám všem nalila skleničku alkoholu. Musela jsem jí vypít, aby neměly podezření.” Vydechla jsem a opět se mi stěžka začalo dýchat, Carlisle mi ihned dal masku.

“Víš, co to bylo za alkohol?” Zeptal se naléhavě Carlisle a sundal mi masku.

“Neják tvrdej ze španělska, myslím, že vodka.” Odpověděla jsem, Carslisle se zděsil a dal Jasperovi masku, aby mi jí držel.

JASPER

Carlisle byl velmi nervózní a začal pobíhat po ordinaci.

“Carlisle, vysvětlíš nám, co se děje?” Zeptal jsem se.

“Ve vodce, je látka, která nás ochrne a postupně nás zabíji. Alici už je ve větším nebezpečí, už jí to zasáhlo plíce.” Řekl Carlisle.

“A co se s tím dá dělat?” Zeptal jsem se a cítil jsem, jak se Alici opět zrychlil dech a má strach.

“Musíme ten jed dostat, co nejrychleji a tím že je to teď na jed na plicích nám dává naději, že jí ho můžem odtranit.” Řekl Carlisle.

“A jak?” Zeptal jsem se.

“Pomocí vzduchu stlačíme plíce a tím jí ten jed vytlačíme.” Odpověděl Carlisle.

“Carlisle, bude jí to bolet?” Zeptal jsem se.

“Ano Jaspere, bude, ale nemáme na vybranout.” Řekl Carlisle a daů jí ínjekci na uklidnění.

Když Alice byla uklidněná, Carlisle zavolal Edwarda aby mu pomohl.

Sundali jsme jí šaty, Carlisle se dal pak do práce. Po zákroku se Alice vyditelně ulevilo. Odnesli jsme jí spátky na pokoj, kde jsem jí hlídal.

ALICE

Začala jsem se porbouzet, ale moc jsem nevnímala, jediné, co jsem zaragistrovala, byl Jasper, který seděl vedle mě. Opět jsem ale usnula.

Po několika dodinách jsem se probudila a bylo mi mnohem lépe. Jasper mě hladil po čele a já byla ráda, že je u mě.

“Jassi…” Špitla jsem a stiskal mu ruku.

“Ty máš teda sílu.” Usmál se Jasper a až teď jsem si uvědomila, že se můžu hýbat.

“Brzy se zase zotavíš.” Řekl Jasper.

“Jaspere…ze mě alkoholička nikdy nebude, to ti slibuju.” Jasper se začal hlasitě smát.

“Já vím…toho se nebojím.” Řekl Jasper a mě najednou došlo, že nevím, co je stalo s Charliem.

“Jaspere, co je s Charliem?” Zeptala jsem a Jasper si povzdechl.

“Alice, Chrarlimu zemřela Sue, pamatuješ si jí. Proto začal pít.” Odpověděl Jasper.

“Sue?” Podivila jsem se a Jasper přikývl.

“Jacob nám to včera řekl, byla nemocná.” Odpověděl Jasper a mě ho bylo líto.

Pomalu jsem se začala uzdravovat až jsem byla zase jako dřív a Jasper byl za to vděčný.

KONEC