Všichni jsme byli v obýváku a já se dívala z okna, Jasper si povídal s Emmettem. Podívala jsem se na svého anděla a usmála se na něj, on mi úsměv oplatil.
"Já mám vážně štěstí." Pomyslela jsem si a Edward, který slyšel mé myšlenky se na mě usmál.
Chtěla jsem k Jasperovi jít, ale jakmile jsem se rozešla ocitla jsem se v dlouhé chodbě. Byla tam tma a zima, všude to tam smrdělo dezinfekcí. Začala jsem se rozhlížet a pak jsem se rozeběhla tou dhlouhou chodbou. Skoušela jsem každé dveře, ale žádné se neotevřeli, až skoro na konci chodby jsem našla prosklené dveře, rychle jsem je otevřela a vlítla jsem do vnitř. Jakmile jsem byla v místnosti, smrad dezinfekce tam byl nejsilnější. Byla tam tma a tak jsem šmátrala po stěně a našla vypínač. Když jsem rozsvítila, zděsila jsem se kam jsem to dostala .
Byl tam stůl s pásky a všechny ty věci na léčbu elektrickými šoky. Okamžitě jsem vylítla ven a odbočila na další chodbu. Snažila jsem se najít východ. Najednou mě však někdo chytil. Bránila jsem se, ale dotyčný mi vrazil injekci do krku a já po látce, kterou mi vpíchl stratila vědomí.
Když jsem se opět probudila, zjistila jsem, že jsem zavřená ve svém pokoji v blázinci a slyšela jsem doktora, jak se směje.
Konečně jsem přešla spátky do reality a moje tělo se skácelo k zemi.
"ALICE!" Vykřikl Jasper a ihned mě podepřel.
"Co si viděla?" Ptal se ještě.
Podívala jsem se na něj vyčerpaně, on mě postavil a posadil do křesla u krbu.
"Byla jsem v blázinci, ale bylo to jiné." Řekla jsem mu, co jsem viděla.
"Ale Jaspere, v té vizi jsem nebyla člověk, ale upírka." Doplnila jsem a Jasper mě pohladil.
"Už je dobře, jsem u tebe." Utěšoval mě a protože jsem se třásla strachy, ale i zimou přehodil přeze mě deku a hladil mě dokud jsem se neuklidnila.
Žádné komentáře:
Okomentovat