DĚSIVÁ VÝMĚNA

     ALICE

Vraceli jsme se s Jaspere z dovolený. Po výstupu z letadla jsme si šli pro naše zavazadla. Jasper vzal naše tašky a šli jsme do auta.  

“Byla to krásná dovolená.” Řekla jsem.

“Souhlasím, zase tam někdy pojedeme.” Odověděl Jasper a jeli jsme domů.

Doma nás všichni radostně uvítali a ptali se, jak jsme se měli.

Šla jsem vybalit svou tašku. Když jsem jí otevřela s údivem jsem zjistila, že to nejsou moje věci.

“Jak tohle může někdo nosit?” Řekla jsem pohrdavě a vytáhla šaty.

“A tohle hrozný tryčko, bych na sebe nikdy nevzala.” 

Dál jsem vytahovala hrozné hadry, když jsem narazila na pytlýk s býlým práškem.

“JASSI, POJĎ SEM.” Vykřikla jsem a Jasper byl ihned u mě.

“Co je tohle?” Dodala jsem a Jasper vzal do ruky jeden pytlíček.

“Alice,myslím, že máme problém, obávám se, že jsou to drogy.” Odpověděl Jasper a já se na něj zděšeně podívala.

“Co s tím budem dělat?” Zeptala jsem se.

“Hned ráno, to odnesu na policii.” Uklidnil mě Jass.

Ráno šel Carlisle s Esme do práce, ostatní šli na lov a Jasper s Edwardem, odnesli tašku na policii. Zůstala jsem doma sama a  čekala jsem na Jaspera, protože jsme se dohodli, že potom půjdeme spolu lovit. Náhle mi došlo, že jsme si nejspíše s někým vyměnili tašky na letišti.

Začala jsem uklízet, když jsem venku zahlédla dva neznámé muže. Šla jsem se tam podívat a zeptat se, co potřebují.

“Kde je ta taška?” Vyhrkl na mě jeden z nich.

“Odvezli jsme jí zpátky na letiště.”  Zalhala jsem a doufala, že odejdou.

“Proč jste nám to rovou neodvezli na adresu napsanou, na cedulce u zavazadla?” Zeptal se druhý z nich a tím mě zatlačili do kouta.

Strachy jsem mlčela, když jsem dostala vizi, co mě čeká.

“S pravdou ven slečinko, rádi bychom  se tady porozhlédli.” Dodal a odtáhl mě do domu.

Mladíci to tam všechno zpřeházeli vzůru nohama, ale tašku nenašli.

“TAK KDE JE, KAM JSTE HO SHOVALI?” Vykřikl a přitiskl mě ke stěně.

“Tady není.” Špitla jsem zoufale, když mi projela bodavá bolest v břiše.

“Hej Maxi už nás viděla, měl bys jí oddělat.” 

“Máš recht.” Odpověděl a několikrát za sebou mě bodl, poté povolil stisk a já se skácela k zemi a dělala jsem, že jsem mrtvá.

Slyšela jsem, jak rychle utekli.

JASPER

Vrátili jsme s Edwardem od policie, když jsme vešli do domu, vypadalo to tam,  jak po výbuchu.

“ALICE?” Zavolal jsem, ale nikdo se neozýval a tak jsem vyběhl nahoru, kde jsem spatřil Alicino zkrvavené, bezvládné tělo.

“NE, ALICE!” Vykřikl jsem a klekl si k ní. Snažil jsem se jí probrat, ale ona nereágovala.

Slyšel jsem Edwarda, jak volá Carlislovi, aby okamžitě přijel.

Já Alici, odnesl do jeho ordinace. Když jsem jí položil, zjistil jsem, že má Alice mnohočetná bodná zranění.

Carlisle přijel, jak nejdříve mohl, zkontroloval její stav a okamžitě jí nasadil transfůze.

“Má šanci, Carlisle?” Zeptal jsem se starostlivě.

“Zranění jsou velmi vážná, můžeme jen čekat.” Odpověděl.

Neustále jsem u ní seděl a doufal, že se probere.

Občas jsem zaslechl ostatní, jak to tam řeší.

Uběhlo několik dní, ale Alicin stav se nelepšil a Carlisle mi už nedával, žádnou naději a já se pomalu začal smiřovat s tím,  že už se nikdy neprobere.

“Odpusť mi to miláčku.” Řekl jsem sklesle a

šel sdělit své rozhodnutí ostatním.

ALICE

Cítila jsem všechny Jasperovi dotyky a jeho zarmoucený hlas mě velmi trápil. Byla jsem stále tady, ale nemohla jsem to dát najevo.

Když Jasper řekl hlubokým hlasem ať mu odpustím.

“Nedělěj to lásko, jsem stále naživu.” Prosila jsem ho v myšlenkách.

“Jaspere, Alice tě prosí, aby si to nedělal.” Slyšela jsem Edwardův hlas.

“Co prosím? Chceš mě dál mučit?” Zavrčel Jasper a já se v tom okamžiku probrala.

“Neodcházej.” Špitla jsem směrem k němu.

Jasper se prudce otočil a když zjistil, že jsem se probudila nemohl uvěřit vlastním očím.

“Alice, to není možné.” Usmál se a líbal mě.

“Slyšela jsem všechno.” Řekla jsem smutně a on sklopil oči a omluvil se mi.

“Už jsem se nemohl dívat na to, jak tu trpíš.” 

“To je v pořádku sama bych nevěděla, co mám dělat na tvém místě.” Utěšovala jsem ho.

“Ty vždycky víš, co dělat.” Usmál se.

Začala jsem se uzdravovat a podouhé době jsem mohla jít z pokoje za ostatními. Carlisle se mě snažil povzbudit k lovu.

Ten večer jsme seděli v obýváku a mě stále trápila jedna otázka.

“Co se tady vlastně stalo?” Zeptala jsem se a všichni se na mě udiveně podívali.

“Ty si to nepamatuješ miláčku?” Zeptal se Jasper a já zavrtěla hlavou, že ne.

Jasper se pustil do vyprávění.

“Alice, odjel jsem na policejní stanici s Edwardem, dát tam ty drogy a když jsme se vrátili, našel jsem tě tu v kaluži krve, bez vědomí, nevíme, co se tu stalo. Charlie už našel majitelé těch drog. Byli to nějácí mladíci.” 

Jakmile se zmínil o těch drogách  a mladících, začala jsem si vzpomínat na to, co se mi stalo a nemohla jsem tomu uvěřit.

“Jsi v pořádku Alice?” Zeptal se Jasper, který cítil mé rozčilené emoce.

“Nejsem Jaspere, už vím, co se mi stalo.” Odpověděla jsem a popsla jsem mu svoje napadení.

JASPER

Když to Alice dovyprávěla, byl jsem vzteky bez sebe v první chvíli jsem myslel, že je zabiju.

Okamžitě jsem popadl klíčky od auta, ale Edward mě zarazil.

“Uklidni se, už jsou přece v base, díky Alicinu svěděctví se odtamtud, nikdy nedostanou.” Navrhl Edward a já se pomalu uklidňoval.

 Alice byla jediný svěděk, který mohl usvědčit mladíky a tak jsem volal Charliemu, že se Alice probudila a Charlie prosil, aby až se zotaví je přišla usvědčit.

Za pár dní jsem Alici vezl na stanici k Charliemu.

Ten nas poté zavedl do malé místnosti s okínkem, přes které jsme viděli dva mladíky.

Když je Alice uviděla, okamžitě se ke mě přitiskla a já věděl, že jsou to oni.

Díval jsem se na mladíky a narůstal vemě vztek a zuřivost.  Měl jsem chuť tam vrazit a namístě je zabít za to, co udělali Alici, ale nemohl jsem, Alice mě teď potřebovala.

“Jsou to oni.”  Špitla Alice a já jí pevně objal.

“Odveď te je!” Řekl jsem rázně a odvedl jsem Alici, do auta, kde se pomalu uklidnila.

KONEC