MAMINKA

ALICE

Bylo krásné odpoledne a všichni jsme seděli v obýváku, teda skoro všichni. Esme byla ve městě si něco zařídit a Carlisle už byl doma z práce a čekal na ní. Bylo příjemné ho pozorovat, jak je mírně nervózní, když není v jeho blízkosti.   

Konečně jsme uslyšeli její auto. Carlisle se okamžitě uvolnil a usmál. 

“Ahoj, omlouvám se za zdržení, ale ve městě byla kolona.” Řekla Esme když vstoupila do obýváku a šla za Carlislem.

Když procházela kolem mě, bodla mě do nosu vůně její nové voňavky, byla to směs růží a bylinek. Ta vůně mi něco připomínala, jen jsem nevěděla co.

Chtěla jsem jí Esme pochválit, když jsem se k tomu chystala, oběvila jsem se v jiném pokoji.

Byl krásný osvětlený. Byl tam klavír, několik světěl a překrásné houpací křeslo, na kterém seděla mladá žena. Ihned jsem jí poznala.

“Pojď ke mě Alice.” Zavolala na mě a já se k ní rozeběhla a ona si mě posadila do náručí, kde jsem se stočila a já vdechovala její voňavku. Byla velmi příjemná, stejná jako Esmenina. 

Houpaly jsme se v křesle a ona mi začala zpívat ukolébavku, u které jsem usnula. Najednou jsem se ocitla venku s maminkou po boku, vedla mě za ruku a krásně se usmívala. Šli jsme k nějákému stánku se zmrzlinou, koupila mi dva kopečky citrónové.

“Děkuji.” Řekla jsem a ona mi dala pusu na čelo.

Šli jsme spátky domů, už se schylovalovalo k večeru, maminka mě vykoupala a uložila do postílky. 

“Dobrou noc sluníčko.” Moje maminka se usmála, dala mi pusu a já zavřela oči.

Když jsem je znovu otevřela, byla jsem zase u Cullenů.

“Alice.” Oslovil mě Jasper, který mě držel za ruku.

Podívala jsem se na něj s úsměvem.

“Copak miláčku?” 

Nejistě se na mě podíval.

“Copak si viděla?” Zeptal se.

“Minulost.” Odpověděla jsem klidně.

Jasper se malinko zamračil, zřejmě se bál.

“Neboj se Jassy, byla to krásná vize.” Uklidňovala jsem ho.

“Jo nejspíš, tvé emoce byli všelijaké, radost, štěstí, ale i smutek.” Odpověděl.

Usmála jsem se.

“Viděla jsem svou maminku.” Odpověděla jsem mu.

Mírně se usmál a já zachytila Esmenino smutný pohled.

Vstala jsem, šla k ní.

“Díky Esme…tak trochu jsi mi tu vizi vyvolala. Ta voňavka, kterou máš…měla jí i má maminka.” Vysvětlovala jsem jí.

“Je dobře, že máš na svou maminku hezké vzpomínky.” Usmála se, ale pak na chvíli posmutněla.

Objala jsem jí.

“ Miluju tě….mami.” Špitla jsem a cítila, jak mě Esme přitiskla.