TESTY

ALICE

Já, Bella a Rosalie jsme seděly ve třídě a čekaly na paní učitelku. Kluci už měli volno, protože dneska měli společně hodinu a jejich třída jela někam na výlet, takže jsme se dohodli, že se setkáme až doma.  Moc mi chyběl a těšila jsem se až ho zase obejmu a políbím. 

S holkama jsme měly hodinu děsěpisu, ale místo ní pani profesorka přivedla mladého muže, který nám měl udělal přednášku o tom, jak se chovat při požáru. 

Když jsem spatřila mladíkovu tvář, překvapilo mě, jak je podobný jednomu muži z mé a Jasperovi minulosti. 

Čím víc jsem ho sledovala, tím věčí jsem pociťovala strach a úzkost. Hrdlo se mi sevřelo a já nemohla popadnout dech. Bella si toho všimla.

“Alice, co je ti?” Ptala se Bella.

“Odveď mě od tut.” Prosila jsem Bellu.

Bella se přihlásila a prosila, zda mě nemůže odvést na chodbu, že mi není dobře.

“Jistě slečno Cullenová.” Odpověděla profesorka a Bella mě rychle vyvedla na chodbu, kde jsem se pomalu uklidnila.

“Co je stebou, měla jsi snad vizi?” Zeptala se Bella starostlivě.

“Ne Bello…budu v pořádku.” Odpověděla jsem jí, nechtěla jsem to teď řešit. 

Nedokázala jsem se vrátit do třídy a tak jsme čekaly na Rosalie, až přednáška skončí.

Po hodine konečně skončila přednáška a všichni vycházeli ze třídy, Rosalie se k nám ihned přidala. Chtěly jsme už odejít, když jsem zahlédla mladíka, jak vychází ze třídy.  Sledovala jsem ho a zjistila, že je to člověk, věděla jsem, že to nemůže být  doktor, co nám tak ublížil. Přesto jsem nedokázala ovládnout svůj strach z toho muže.

Holky mě odvezly domů, kde byla jen Esme, která nám řekla, že kluci šli ještě lovit. 

Sedla jsem si tedy do křesla u krbu a čekala na svého Jasse.  

JASPER 

Vrátili jsme se z lovu konečně domů a já se těšil na Alici, když jsme se blížili k domu, cítil jsem Alici rozbouřené emoce. Cítil jsem úzkost, nervózitu, ale nejvíce strach. V běhl jsem do domu a našel Alici v obývaku skroušenou v křesle. 

Šel jsem pomalu k ní a chytil jí za ruce. Jakmile mě spatřila objala mě a přtiskla se ke mě.

“Co se stalo Alice…co si viděla?” Zeptal jsem se a snažil se jí uklidnit.

“To nebyla vize….byla to sutečnost.” Odpověděla plačtivě.

Její slova i emoce mě děsily, snažil jsem se jí uklidnit, ale v přítomnosti ostatních členů rodiny se mi to nedařilo.  

Odvedl jsem Alici do našeho pokoje.  Konečně se mi to podařilo. Alice byla klidnější a snažila se mi říct co se stalo.

“Jaspere pamatuješ si, jak nás unesli a mučili nás?” Ptala se Alice  a mě při té vzpomínce přejel mráz po zádech.

“Lásko, proč se tím trápíš, je to tak dávno.”  

“Dneska jsme ve škole měli přednášku, ani pořádně nevím o čem, ale mladík byl tak strašně podobný našemu trízniteli.” Řekla Alice potichu. 

V zpomínky na toto utrpení mě pohltily. 

Aby jsme se oba rozbtílili, šli jsme za ostatními, sedli jsme si na naší pohovku. 

Esme nám něco povídala, ale my jsem vůbec nevnímali.

“Jaspere, Alice, co jste tak  zamlklý, co je to svámi?” Zeptal se Carlisle otcovsky.

Oba jsme k němu vzhlédli, Alice mi silně stiskla ruku, věděl jsem, že o tom nedokáže mluvit.

Řekl jsem o tom mladíkovi, co měl dneska ve škole přednášku a o jeho podobě s našim tríznitelem.

“Co vám tak strašného udělal?” Zeptala se  opatrně Bella.

“Když jsme vás začali hledat, na pár týdnů jsme se zdrželi vJacksonvillu.  Měli jsme se tam zrdžet jen pár dní, ale někdko zjistil, že jsme upíři. V tom městě nás jednoho dne usnesli a odvezli nás na místo kde byla laboratoř. Uveznili nás, dělali na nás pokusy a zjišťovali co vydržíme. Netušili jsme jak dlouho nás tam drželi.  Někdy jsem měl pocit, že na Alici si to vybíjejí víc než na mě.”

Vyprávěl jsem a ze všech jsem cítil zármutek.

“A jak jste se dostali ven?” Zeptala se Esme.

“Jednoho večera, kdy jsme byli po testech za námi přišel jeden z doktorů a zachránil nás. Měli jsme co dělat, abychom se odtamtut dostali. Když jsme byli v lese, okamžite jsme šli lovit a ihned jsme nabraly síli. Fizicky nám to pomohlo, ale dlouho jsme se z toho dostávali.” Dovyprávěl jsem.

“Nikdy jste o tom nemluvili.” Řekla Bella.

“A proč taky, stejně už to nezměníme.” Řekla Alice smutně.

Pár týdnů nám trvalo, než jsme se z toho znovu vzpamatovali.