RADA OD ALICE

ALICE

Vrátila jsem se z města domů, věděla jsem, že všichni jsou na lovu a tak jsem si myslela, že je dům prázdný, ale mýlila jsem se. Když jsem vstoupila do domu, ucítila jsem známou vůni Rennessme. 

Po chvíli jsem slyšela jak pláče. Šla jsem za její vůní, která mě dovedla do obýváku.

Rennessme seděla schoulená na pohovce, jak pláče.

“Nessie, co tady děláš?” Zeptala jsem se a sedla si k ní.

“Teto Alice…ty už si se vrátila.” Popotáhla.

“Co tě trápí, pohádali jste se snad s Thomasem?” Zeptala jsem se opatrně.

“Ne, to ne…s Thomasem je vše v pohodě.” Odpověděla a úsměvem.

“Tak co se děje?” Pohladila jsem jí.

“Vzpomněla jsem si na Jacoba, chybí mi.” Odpvoěděla a znovu se rozplakala.

“Nesiie…” Objala jsem jí a utěšovala,  ale ona se odemě najednou odtrhla.

“Smím se zeptat?” 

Přikývla jsem.

“Pochybovala si někdy o své lásce k Jasperovi?”

Její otázka mě zaskočila.

“Ne nikdy, vím že ho miluji, vždycky jsem to věděla a vím, že on miluje mě.” Odpověděla jsem.

“Copak ty o Thomasově lásce pochybuješ?” Zeptala jsem se.

“Ne o jeho ne, ale o svojí ano.” Odpověděla.

“A on to ví?” Ptala jsem se.

“NE a ty mu to nesmíš říct, nikomu.” Prosila mě naléhavě.

“Slibuju, ale nevím, jestli to utajím před tvím otcem. Né vždy si můžu chránit myšlenky.” Odpověděla jsem.

“Mám toThomasovi říct ?” Napadlo Nessie.

“Samozřejmě že ne, chovej se, jako by se nic nestalo. Vím, že to je těžké, ale musíš to udělat.”

“Poraď mi jak upevnit náš vztah.” Prosila mě.

“Až budete mít dítě, zlepší se to.” Usmála jsem se.

“Ty si to viděla?” Zeptala se s úsměvem.

“Záleží na tom, jak se rozhodneš a zda se má vize vyplní.” Odpověděla jsem a Rennessme mě objala.

“Děkuju moc si mi pomohla.” Řekla Nessie.

konec