DĚSIVÉ NÁKUPY ALICE

ALICE

Seděla jsem zrovna s Jasperem v obýváku a povídali jsme si, když se do vnitř vřítily Rosalie s Bellou.

“Alice, Alice…musíš jet s námi.” Křičela Rosalie.

Podívala jsem se po nich udiveně, takhle natěšené jsem je dlouho nezažila.

“Co se děje?” Zeptala jsem se.

“V Siettlu otevřeli nový obchod se značkovým oblečením.” Vypískla Rose.

“Jo tak.” Usmála jsem se a podívala jsem se na Jaspera.

“Můžu jet? Slibuju, že až se vrátíme, budu jen tvoje.” Dívala jsem se na něj psíma očima.

Jasper si povzdychl a řekl.

“Jen jeď a uží si to…ale slib mi, že se brzy vrátiš.” 

“Pokusím se.” Řekla jsem laškovně a políbila jsem ho.

Vyběhla jsem do naší ložnice, převlékla jsem se a utíkala za holkami.

“Miluju tě.” Vykřikla jsem ještě na Jazze a odběhly jsme do Rosaliina autíčka.

Řítily jsme se do Siettlu jako zběsilé, Rose na to dupala jak blázen, ani jedna z nás jsme se nemohli dočkat až budeme skouše šaty a různé doplňky.

Konečně jsme po hodině dorazily do Siettlu a vlítly jsme do obchoďáku jen s oblečením. Zašly jsme hned do prvního.

Okamžitě jsme si vybíraly šaty a navzájem jsme je komentovaly. Zda se nám na té druhé líbí nebo ne.

Rose zrovna na sobě měla krásné tmavě červené šaty se stříbrnýmy flitry, byla nádherná, ale Jasper by na to řekl, že vypadá jak barbína. 

Musela jsem se nad tou poznámkou pousmát, měl tak trochu pravdu.

Bella měla zase světle modré a také jí to moc seklo.

Já měla na sobě tmavě fialové, ale vůbec se mi nelíbili, ale holky řekly, že mi to sluší.

Zašla jsem tedy do kabinky a chtěla si vyzkoušet světlounce růžové, byly dokonalé.

Oblékla jsem si je a chtěla se ukázat holkám, když mi hlavou projela silná bolest, poté se všude kolem mě udělala obrovská tma a já neviděla ani na krok. Zavětřila jsem a ucítila pach dezinfekce z které se mi dělalo špatně. 

“Máte jí?” Vykřikl někdo a pochvíli jsme pocítila jak mě někdo pevně svírá.

Snažila jsem se ze sevření vytrhnout, ale další ruce mě pevně sevřeli kolem nohou a rychle mě zvedly a daly na něco studeného.

“Neee prosím, prosím.” Křičela jsem, ale oni mě neposlouchaly. 

Cítila jsem, jak mi kolem zápěstí a kotníku stahují  pátky a prvně je utáhly. Byla mi strašná zima a měla jsem strach.

Nedmnou se rozsvítilo světlo a já poprvé vyděla tváře těch co mě svázali. Byli to dvě sestřičky a jeden doktor, který mi přišel povědomí. Vzal si něco do ruky a řekl.

“Nedělejte si to těžší.” 

Prosebně jsem se na něj dívala, ale on se jen ke mě sklonil, přiložil mi něco ke spánkům a brzy jsem pocítila nesnesitelou bolest ve svém těle. Elektřina proudila mím tělem a neměla konce. Nevím jak dlouho to trvalo, ale z veliké bolesti jsem omdlela.

JASPER

Holky už byly dvě hodiny pryč, bylo mi jasné že má drahá Alice, nebude schopná jen tak odejít.

Brzy jsem slyšel Rosaliino auto a těšil se na svou krásku, ale když jsem vnímal jejich emoce, byly zvláštní. Místo aby byly šťastné byly viděšené a to nebylo všechno. Cítil jsem emoce jen Rose a Belly.

Za nedlouho do obýváku vběhla Bella a celá zděšená říká.

“Alice měla tu svou děsivou vizi, je bez vědomí, Rose je s ní v autě.”

Vyskočil jsem z pohovky a běžel k Rose. Když jsem spatřil Alici bez vědomí, zděsil jsem se. Byla už odpotaná, takže jsem jí vzal do náručí a odnesl jsem jí do ložnice, kde jsem jí položil něžně na postel. Byla tak bezbraná a já byl naštvaný, že jsem nebyl u ní, když se to stalo.

Asi za hodinku po příjezdu se začala probírat.

“Jazzy…Jazzy…”

“Šššš, jsem u tebe andílku můj.” Špitl jsem a pohladil jsem jí.

“Co se stalo…proč jsem tady?” Špitla vysíleně.

“Lásko měla jsi svou vizi.” Odpověděl jsem opatrně.

ALice přimhouřila oči, jako by se snažila vzpomenout na to co viděla. Pohla se a zasténala bolestí.

“Jazzy, bolí mě celé tělo.” Špitla a v její hlase byla bolest.

“Buď v klidu, bude ti zase lépe.” Odpověděl jsem jí a poslal do ní pár klidných emocí, aby byla klidnější.

Zavřela na chvíly oči a špitla.

“Zase mě mučili…bylo to hrozné Jaspere…přišlo mi, jako by je to bavilo.” 

Nevěděl jsem co jí na to mám říci, vím jak moc trpěla a chtěl jsem jí uklidnit. Lehl jsem si tedy k ní.

“Jazzy ty šaty, které jsem si skoušela by se ti líbili.”

 Usmál jsem se, byl jsem rád, že myslí na něco jiného, pak jsem z ní, ale pocítil nával silné bolesti a bezmoci.

“Ach lásko.” Špitla.

Otočila se ke mě čelem a schoulila se do klubíčka, tak jako vždy, když měla po téhle zatrápené vizi. 

Uklidňoval jsem jí a brzy se mi to povedlo, ona zavřela oči a klidně oddechovala. Přikril jsem jí a nechal jí ať odpočívá. 

KONEC