ALICE PRÁCE V NÁVRHÁŘSTVÍ

ALICE

Již rok jsem chodila do práce, která se mi líbila. Byla to firma, kde se navrhovali nové druhy oblečení.  Jasper byl rád, že mám práci, o které jsem vždy snila. 

Díky práci, jsem na Jaspera měla méně času a jeho to moc mrzelo. 

Díky téhle práci, jsem mohla pustit uzdu své fantazie a občas jsem nakreslila své nápady. 

Jednou za měsíc jsem nejlepší návrhy odnášela našemu panu řediteli.

Jednou si mě zavolal ředitel abych mu přinesla desky s návrhy, rychle jsem je popadla a nesla do jeho kanceláře. Když jsem přišla před jejich dveře, zjistila jsem, že jsem omylem vzala i své návrhy, rychle jsem si je vzala a zaklepala.

“Dále.” Ozvalo se a já vztoupila.

“Pane ředitěli tady máte návrhy.” Řekla jsem a podávala mu desky. Chtěla jsem už odejít když na mě zavolal.

“Co to ještě máte slečno Cullenová, ještě nejáké další návrhy?” Zeptal se a díval se na desky.

“Ano, ale jsou to jen pokusy.” Odpověděla jsem.

“Dejte mi je, já se na ně podívá.” Řekl.

S nervózitou jsem mu je podala a on si je ihned se zájmem prohlíže.

“Povedené, moc se mi to líbí, kdo to kreslil?” Zeptal se najednou.

“Já jsem to jen zkoušela.” Zakoktala jsem.

“Tohle je vaše…máte veliký talent.” Pochválil mě.

“Děkuji.” Řekla jsem skromě.

“Mohl bych si vaše návrhy nechat, pošlu je z ostatními ke komisi.” Odpovědděl a já s nadšením odešla d kanceláře. 

 Asi za týden si mě řetitel zavolal.

“Přál jste si?” Zeptala jsem se.

“Slečno Cullenová, tři vaše návrhy, byli vybrány jako první tři nejlepší z celé kolekce.” Oznámil mi ředitel a já byla překvapená a já tomu nemohla uvěřit.

“Myslím si, že vašeho talentu je v kanceláři škoda, co by jste říkala na povýšení v roli ná návrhařky?”

“Ráda přijimám vaši nabítku.” Odpověděla jsem.

“Za týden bude vyhlášení výsledků komise a poté bude večíre, kde bude ohlášeno vaše povýšení.” Odpověděl ředitel a pro dnešek mě nechal odjet dmů.

Doma byli všichni překvapení, že jsem z bráce doma tak brzy.

“Alice, co se stalo?” Zeptal se Jasper z podivem.

“Mám jen radots, dneska si mě zavolal ředitel a nabídl mi povíšení na návrhášku?”

“Jak to?” Zeptala se Rosalie.

“Moje návrhy byli přijaty v komisi jako nejlepší.” Řekla jsem s úsměvem.

“Jo tak…takže na mě už nebudeš mít už vůbec čas.” Řekl Jasper smutně.

“Ale lásko, na tebe si ho vždy udělám.” Špitla jsem a políbila jsem ho.

Přez týden se v práci začalo šuškat o mém povýšení a moje kolegyně mě se závistí sledovaly.  Ten týden jsem se v práci necítila dobře. 

Konečně nastal den večírku a Jasper mi slíbil, že mě doproví.

“Dobře lásko vyzvendu tě tu v šest.” Řekla a jela do práce.

“Dneska máš to povýšení, těšíš se?” Zeptala se jedna kolegyně.

Přikývla jsem a usmála se.

“Pomohla bys nám odnést staré návrhy do archyvu?” Zeptala se kolegině.

Podaly mi nějáké desky a společně jsme šly do archyvu.

“Tyhle patří až támhle do zadu.” Řekla kolegyně.

Odlesla jsem je tam a srovnávala, když jsem uslyšela cvaknutí dveří.

Když jsem vyšla ke dvřím už tam nikdo nebyl. Vzala jsem za kliku, ale bylo zamčeno.

“Holky, tohle není vtipné.” Zavolala jsem, ale slyšela jsem jen chychot a pak jedna zn nich řekla.

“Uží si ten večírek.” Vykřikla jedna a se smíchem odcházeli.  

Rozhlédla jsem se po místnosti, byla těsná a tmavá, dostala jsem strach a nevěděla jsem co budu dělat.  Schoulila jsem se do koutku a doufala že mě Jasper bude hledat.

JASPER

Čekal jsem na Alici už hodinu a snažil se jí dovolat, ale operátor mi řekl, že volané číslo je nedostupné.

Celou noc se neozvala a já měl strach, co se s ní stalo. Jel jsem k ní do práce, ale tam mi řekli, že viděli jak odchází, ale na večírek nedorazila.

 V práci jsem se snažil najít její vůni a emoce, ale díky mnoho pracovníkům to bylo nemožné, ale vůbec jsem necítíl ani náznak její přítomnosti. 

Jel jsem za Charliem aby mi pomohl, ale po dvou dnech pátrání nic nenašli a tak jsem prosil Edwarda, zda by semnou nejel ještě jednou k ní do práce.

Když jsem tam byl posledně z jejích kolegyň jsem cítil nervózitu, závist a strach. Edward jim četl myšlenky a já cítil jak v něm nárůstá hněv.

“Vím kde je, ale musíme za jejím šéfem.” Špitl Edward a běželi jsme do kanceláře ředitěle.

“Máte klíče od archivu?” Zeptal se Edward a ředitel byl překvapen.

“Ano..” Odpověděl nejistě ředitěl.

“Slečna Cullenová už dva dny ani na večírku, bojíme se, že je zamčená v archvu.” Odpověděl jsem se strachem.

Ředitěl na nás nedůvěřivě hleděl.

“Vystvětlíme vám to potom, teď pojďte.”  Prosill Edward.

Ředitel s námi šel do archyvu, který byl ve sklepě. Když jsme se tam blížili, cítil jsem Alicin panický strach. Konečně jsme došli ke dveřím, které ryhcle odemkl a tevřel.

Alice ležela na studené zemi schoulená v klubíčku a celá se chvěla.

  Šel jsem opatrně k ní, byla celá ztuhlá.

“Alice, bude vše vpořádku.” Řekl jsem, přehodil přez ní svůj kabát a vzal jí do náručí, zjistit jsem, že potřebuje krev.

“Jedeme Edwarde.”  Zavrčel jsem oba jsme odešli do překvapeného ředitele.

Když jsme dorazili domů, prosil jsem Carlisla o krev pro Alici, kterou přinesl ve skleničce.

Dal jsem Alici napít a ona vypila celou skleničku. 

“Kde to vlastně jsem Jaspere.” Promluvila a mě se ulevilo.

“Jsi doma v našem pokoji.” Odpověděl jsem jí a políbil na čelo.

“Asi jsem ten večírek prošvihla že jo?” Špitla  a já se mírně usmál.

“Ano, ale přesto tě povýšili.” Odpověděl jsem a  k mému překvapení jsem z ní cítil pochybi.

“Nevím zda tam ještě chci.” Řekla smutně.

“Alice, přece to nevzdáš, vždyť tě to baví.” Povbuzoval jsem jí.

“Hmmm…..”

Alice se konečně zoatvila a nastoupila do nové práce. Byla ta spokojená. 

konec