GANG

ALICE

Byla jsem v Siettlu a vycházela jsem z obchůdku, kde jsem Jasperovi sehnala knížku, kterou si přál. Byla jsem skoro u auta, když jsem viděla, jak ke mně běží muž. Na protějším chodníku stál druhý muž s pistolí a začal po něm střílet.

Chtěla jsem nastoupit do auta, když mě zasáhla jedna z kulek.

Vykřikla jsem bolestí a snažila se dostat do auta, když se mi to podařilo, bolest v pravé polovině hrudníku, byla tak silná, že mi nedovolila řídit.

Snažila jsem se dovolat Jasperovi.

        „Lásko, potřebuješ něco?“ Ptal se mě Jasper, když jsem se dovolala.

        „Jazzy…můžeš pro mě přijet? Jsem zraněná, nemůžu řídit.“ Odpověděla jsem vyčerpaně.

        „Alice…co se stalo?“

        „Prosím…přijeď….“ Chtěla jsem ještě něco říct, ale padl další výstřel a rozbití skla, které na mě dopadlo, mi přerušil hovor. Střela mě naštěstí minula.

JASPER

        „Alice...jsi tam ještě?“  Ptal jsem se, ale telefon byl hluchý.

Rychle jsem vyběhl z pokoje a běžel jsem do Carlislovi kanceláře.

        „Jaspere, co se děje?“ Ptal se Carlisle vyděšeně a Esme, která stála vedle něj, se vylekala.

Řekl jsem Carlislovi co se stalo a oba jsme ihned vyrazili.

Asi za čtvrt hodiny jsme byli na místě a našli Alicino auto. Rychle jsem běžel k autu a otevřel dveře, které měli rozbité sklo. Alice ležela schoulená na sedačce.

        „Alice už jsem tady.“ Špitl jsem a snažil jsem se jí zvednout.

        „Auu…“ Zasténala a já viděl, že je zraněná.

        „Alice, mluv prosím tě, co se stalo?“ Zeptal jsem se, ale to už tam byl Carlisle.

        „Bolí to… dva muži …. Stříleli.“  Říkala zesláble.

Carlisle si zatím prohlížel její zranění a pak se na mě podíval.

        „Musíme domů, ošetřím jí to tam.“ Řekl Carlisle a oba jsme jí opatrně přesunuli na sedačku spolujezdce.

Nasedl jsem do jejího auta a Carlisle do svého a rychle jsme jeli domů.

Když jsme dorazili, vzal jsem jí do náručí a nesl jí do Carlislovi pracovny.

        „Sundej jí tričko, musím se na to podívat.“

Poslechl jsem ho a opatrně jí sundával tričko. Alice zasténala, i když jsem se snažil být opatrný.

Carlisle jí to pak trochu omyl ránu, aby věděl jak moc je to vážné.

        „Hmmm….má tam ještě tu kuklu, Jaspere, musím jí to vyndat, je to ale hluboko.“  Informoval mě Carlisle.

        „Budu jí držet.“  Carlisle přikývl a vzal si skalpel s pinzetou.

        „Jazzy…Jazzy to bolí.“ Sténala Alice a zavřela bolestí oči.

        „Já vím, já vím, ale jsi moc statečná miláčku.“ Uklidňoval jsem jí a hladila jí po vlasech.

Carlisle se snažil být rychlý, ale zároveň byl velmi opatrný, konečně se mu to podařilo. Potom jí to zašil a  ovázal a já jí odnesl, do pokoje a nechal ji odpočívat.

ALICE

Ležela jsem v Jaspeprově náručí a snažila se nevnímat bodavou bolest v mé ráně.

        „Jazzy…jak je možné, že mě postřelili? Jsem přece upír.“ Ptala jsem se a na chvíli zadržela dech, protože v tom znovu škublo.

        „To netuším, lásko, ale teď se tím netrap, budeš v pořádku.“ Odpověděl a po chvíli někdo zaklepal a když Jasper svolil, aby dotyčný vešel, vstoupil Carslisle a já poslouchala, co říká.

        „Jak je jí?“

        „Líp, komunikuje, co to máš?“ Zeptal se Jasper.

        „To je taková chladivá mast, skus to, nebude jí to tak bolet.“ Odpověděl Carlisle a podal mu jí.

        „Děkuju Carlisle. Moc si jí pomohl.“ V jeho hlase byla upřímnost.

        „Ještě se neraduj Jaspere, uvidíme zítra.“ Řekl Carlisle posmutněle a pak jsem slyšela cvaknutí dveří.

        „Alice, lásko já ti to namažu, aby tě to tak nebolelo, ano?“

Mírně jsem přikývla a Jasper mi opatrně položil hlavu na postel a rozvázal mi župan, do kterého mě oblékl, aby mi to mohl lépe ošetřit.

Když otevřel mastičku, ucítila jsem silnou větrovou vůni, která mě bodala v nose.

        „To je síla.“ Zavrčel mírně Jazz a já se pousmála.

Trhla jsem sebou, když jsem ucítila mastičku na své kůži, byla tak studená, ale to bylo příjemné.

        „Klid Alice, hned to rozetřu.“

Nadechla jsem se a cítila Jasperovu ruku, jak dělá krouživé pohyby a roztírá mi mast kolem i na ráně.

Obrátila jsem hlavu, abych se na něj podívala, když zjistil, že se na něj dívám, usmál se a když se mastička trochu vsákla přikryl to gázou a zalepil.

Potom mi zavázal župan a znovu si mě vzal do náručí.

         

JASPER

Dny plynuli a Alicino zranění se zlepšovalo.

Dokonce jsme šli i do obýváku k ostatním, aby Alice byla jinde než v pokoji.       

        „Tak co Alice, je to lepší?“ Ptala se Esme.

        „Jo je, díky Carlislovi a Jasperovi ano. Sice to stále cítím, ale dá se to vydržet.“

        „To ještě chvíli bude trvat Alice, než to bude úplně v pořádku.“ Řekl Carlisle.

Zahlédl jsem Bellu, jak něco říká Edwardovi a jeho emoce mi napověděli, že s tím nesouhlasí.

        „Edwarde, prosím, už jsem ho neviděla čtrnáct dní.“  Žadonila Bella.

        „No nevím, Alice ještě není v pořádku.“

Alice to slyšela a podívala se na oba.

        „Copak, neomezujte se kvůli mně.“ Usmála se.

        „Tak jo, dobře Bello.“ Souhlasil Edward a já se ptal, o co jde.

        „Charlie chce zajít.“ Odpověděl mi.

Večer k nám přišel Charlie a vyprávěl o jednom případu.

        „Vyšetřuju jednu přestřelku v Siettlu. Na ulici střílel jeden muž, proti nevinnému člověku, a bohužel ho zastřelil, ale nikdo jiný nebyl zraněn.“ Odpověděl Charlie a Alice se na něj překvapeně podívala.

        „JAK TO MYSLÍTE, ŽE NEBYL NIKDO ZRANIĚ A CO ALICE?“ Řekl jsem tak ostře a nahlas až sebou Charlie trhl.

        „Alice, vy jste ty dva muže viděla?“ Ptal se Charlie udiveně.

Alice jen sklopila oči a přikývla.

        „Jak ti muži vypadali?“ Naléhal Charlie. 

        „Moc si to nepamatuju, byla jsem šokovaná.“ Odpověděla klidně.

        „Ale musela jste něco vidět.“ Dožadoval se odpovědí Charlie.

Chtěl jsem ho zarazit, ale Bella byla rychlejší.

        „TATI DOST…NEVIDÍŠ JAK JE ROZTRUŠENÁ.“

Charlie se začal omlouvat.

        „To nic…jsem v pořádku, když si na něco vzpomenu, řeknu vám.“  Odpověděla Alice a Charlie potom odešel.

ALICE

Chtěli jsme už s Jasperem odejít, když Carlislovi zazvonil telefon a on na nás mávl, abychom počkali.

Rozhovor trval 5 minut. 

        „Tak proto jsi stále tak unavená.“ Vykřikl Carlisle a podíval se na mě.

        „Co…o čem to mluvíš?“ Ptala jsem se nejistě.

        „Poslal jsem tu kulku na analízu jednomu kamarádovi a on mi teď volal výsledky. V kulce byli neznámé látky, které působí i na upíry.“  Odpověděl Carlisle.

        „A co se s tím dá dělat?“ Zeptal se Jasper nervózně.

        „No…musí to vyprchat samo, ale trvá to tak týden.“ Odpověděl Carlisle.

        „A smím lovit?“ Zeptala jsem se.

        „Ano, tím se to rychleji vyčistí.“ Odpověděl Carlisle a já se usmála.

Druhý den jsem byla na tolik schopná, že jsme šli s Jasperem lovit.

Po lovu už jsem se cítila mnohem lépe.

JASPER

Alice byla konečně v pořádku.

Byl jsem dole a povídal si s Carlisle a ještě jednou mu děkoval, když za námi přiběhla Alice.

        „Copak?“

        „Jaspere…viděla jsem, viděla jsem.“ Snažila se popadnout dech.

        „Viděla jsem gang v Siettlu a jednoho z nich jsem poznala. Byl to ten, co zabil toho civilistu v Siettlu.“ Dodala a stále zrychleně dýchala.

        „Klid lásko. Copak v Siettlu je nějaký gang?“ Podivil jsem se a otočil se na Carlisla.

Carlisle přikývl a řekl nám, že ten gang je tak veliký, že má sídliště i ve Forks.

        „Navíc, kdo se chce dostat do toho gangu, musí zabít jednoho člena své rodiny, aby nebyl vázaný, je to jejich rituál.“ Doplnil Carlisle a Alice se zachvěla.

        „To je strašný, proč tedy vystřelili po mně?“ Zeptala se.

        „Nejspíš omylem.“  Odpověděl Carlisle.

ALICE

Uběhlo několik týdnů a já řekla Charliemu, co vím, ale ať po nich pátrali, jak chtěli, měli dobrou schovku a nikdo nevěděl kde je jejich hlavní útočiště.

Jasper mě stále hlídal a nechtěl, abych někam chodila sama.

        „Bello, měli by jsme Renessme víc hlídat, bůh ví, kam pořád chodí.“ Říkal jednou Edward, když k nám přišli.

        „Edwarde, je mladá, chce se bavit.“ Odpověděla mu s úsměvem.

Edward jen přikývl, ale když jsem viděla Jasperův pohled, věděla jsem, že s Edwarda cítí starosti.

        „Edwarde, copak Jacob není s ní?“ Zeptala jsem se.

        „Právě že ne, navíc se taky o ní bojí.“ Zavrčel Edward.

        „Ahoj, jak se vede?“ Vykřikla Nessie, která právě přišla.

        „Ahoj, kde se pořád touláš Rennessme? Máme o tebe strach.“ Ptal se Edward trochu vyčítavým hlasem.

        „Nebojte se o mě tati, našla jsem si pár kamarádů, jsou bezva.“ Odpověděla Renesme a Edward přimhouřil oči a četl jí myšlenky.

        „Nessie mě se moc nelíbí.“ Konstatoval Edward, ale Ness se na něj urvala.

        „Nech toho tati, umím se o sebe postarat.“ Potom odešla.

        „Vrrrr.“

        „Klid lásko, je mladá.“ Uklidňovala ho Bella.

        „A paličatá.“ Dodal.

        „Po kom asi.“ Usmála jsem se na Bellu.

Bella jen protočila oči a Jasper mě vzal za ruku a vedl mě do našeho pokoje.

        „Copak Jazzy?“

        „Nic, jen chci s tebou být sám.“ Odpověděl a políbil mě na rty.

Podívala jsem se na něj a oplatila mu polibek.

Jasperovi se to líbilo a mě taky.

JASPER

Znovu jsem jí políbil a opatrně jí sundal mikinu.

        „Neblázni, dole jsou ostatní.“ Špitla.

        „To je mi fuk.“ Odpověděl jsem a posadil jí na postel.

Dívali jsme se na sebe a já jí přejel rukou po tváři, rtech a krku, nebránila se a začala zrychleně dýchat.

Sjel jsem rukama na hrudník a pak níže, přejížděl jsem jí po stehnech.

        „Jazzy…“

Podívala se na mě, vztáhla ke mně ruce a přitáhla si mě k sobě.

Jasper mě posunul a oba jsme si lehli na postel.

Alice mě hladila ve vlasech, po zádech a pak mi rozepla kalhoty.

Věděl jsem, co chce a tak jsem to udělal.

Alice se prohnula a slastně vydechla.

        „Miluju tě.“ Zašeptal jsem jí do ucha.

        „Taky tě strašně miluju Jazzy.“

Znovu vydechla a políbila mě.

Její touha a láska byla tak nádherně upřímná.

Když jsme pak už jen leželi v posteli, byla tma.

        „Jaspere, byl jsi dokonalý.“ Řekla a hladila mě po hrudi.

        „Ty taky miláčku.“ Odpověděl jsem jí a přejel rukou po její čerstvé jizvě.

Cukla sebou a já se hned omluvil.

        „Andílku nemusíš se omlouvat, jen na ní nejsem zvyklá, ale nemám si na co stěžovat, ty máš celé tělo poseté jizvami z válek.“ Špitla a po chvíli toho litovala.

        „To nic Alice, už jsem si na to zvykl.“

Usmála se a přitulila se ke mně.

ALICE

Jasper mě hladil, ale já se zamyslela nad tím, jak se dnes choval Edward, když zjistil, kdo jsou Rennessmeniny kamarádi.

        „Copak, něco není v pořádku?“ Ptal se Jasper, který vycítil mé rozpoložení.

        „Ne…jen by mě zajímalo, proč se dneska Edward choval, tak divně k Rennessme.“ Odpověděla jsem mu.

        „To nevím, ale je to otec, co bys chtěla. Carlisle se taky o nás strachuje, když se něco děje. Když si vezmu, jak se strachoval o tebe, když jsi byla postřelená.“

Podívala jsem se mu přímo do očí a zeptala se.

        „Vážně se o mě bál?“

        „Ano bál, ale já víc.“ Usmál se a pohladil mě.

        „To já přece vím.“  Políbila jsem ho.

Druhý den se mnou Rennessme, chtěla do města.

Jaspeprovi se to sice nelíbilo, ale dovolil mi to.

        „Tak co Nessi, co tví, nový přátelé?“ Zeptala jsem se po cestě autem.

        „Jo jsou moc fajn.“ Odpověděla.

        „A copak podnikáte?“

        „Tak různě…procházky, občas k někomu zajdeme a tak.“ Odpověděla s úsměvem.

        „Aha, tak to je fajn.“ Odpověděla jsem.

Brzy jsme byli v Siettlu a šli jsme tam něco sehnat.

Byly jsme tam půl dne a už jsme se vracely domů, když mi zvonil mobil.

        „Ano Jaspere, už se vracíme.“ Uklidňovala jsem ho.

        „Už jsem se o tebe bál, že se něco stalo.“  Odpověděl a já se nahlas zasmála a řekla, že jsme skoro doma.

Konečně jsme dorazily a Jasper mě okamžitě objal.

        „Tohle už mi nedělej.“ Prosil a políbil mě.

        „Promiň, zapomněly jsme na čas.“

Jen přikývl a znovu mě objal.

Pár dní uběhlo a nám všem připadalo, že je Rennessme smutná.

        „Nessie, copak se děje?“ Ptala se starostlivě Bella.

        „Nic, co by se dělo?“ Odsekla Ness.

Podívaly jsme se po sobě a nelíbilo se nám, jak se Rennessme chová.

        „Rennessme, nepřeháníš to?“ Zavrčel Edward.

        „Co jako?“ Ptala se nevině.

Edward jen zavrtěl hlavou a poslal jí domů.

        „To nebylo nutné, bůh ví co jí je.“ Řekla Bella.

        „Nebude se k tobě takhle chovat Bello.“ Odpověděl Edward.

        „Edwarde, byla smutná a ty místo, abys jí uklidnil, tak si to zhoršil.“ Konstatoval Jasper.

        „Nech si ty rady, Jaspere, jo?“

        „HEJ NECH HO JASNÉ!!“ Zavrčela jsem na Edwarda.

        „DOST, přestaňte se hádat, nikam to nevede.“ Okřikl nás Carlisle.

Edward sklonil hlavu a omluvil se Jasperovi i mě.

        „Má pravdu, děti. Musíme zjistit, co Nessie trápí.“ Ozvala se Esme a její hlas byl jako vždy konejšivý.

Druhý den, se Rennesme přišla omluvit. Všichni jsme byli zase usmíření a Nessie mě poprosila, jestli bych s ní nemohla jít ven na procházku.

Šly jsme do lesa a Rennessme mě vedla na jednu mýtinu.

        „Alice…já tě mám tak ráda.“ Řekla a objala mě.

        „Já tebe taky, Nessi.“ Odpověděla jsem a přitiskla si jí.

Rennessme se najednou odtáhla a otočila se ke mně zády.

        „V tom případě mi odpusť, co teď udělám.“ Vzlykla, něco vytáhla z kabelky a otočila se ke mně s namířenou zbraní.

Vyděsila jsem se a chtěla jí to sebrat, ale ona dala prst na spoušť.

JASPER

Edward si povídal s Bellou, když najednou zneklidněl.

        „Jaspere, pojď ihned se mnou, nebo Nessie něco provede.“ Naléhal na mě můj bratr a oba jsme vyběhli do lesa.

        „Co se děje?“ Zeptal jsem se ho, ale už jsem to uviděl.

Rennessme stála naproti Alici a mířila na ní zbraní.

        „RENNESSME CO TO VIVÁDÍŠ?“  Zakřičel Edward.

        „Nemám na vybranou, tati, chtěli to po mně.“ Odpověděla Ness a odjistila pistoli.

        „NEDĚLEJ TO.“ Křikl jsem zoufale a snažil se jí uklidnit.

        „Odpusť strýčku Jaspere.“

        „Rennessme, ty nejsi jako oni.“ Špitla Alice a přikročila k ní.

        „Myslíš? Podívej, chtěla jsem jen kamarády a co z toho je.“ Odpověděla vrčivě Nessie.

        „Ale, Rennessme ty si můžeš zvolit cestu jakou chceš, když tohle uděláš, budeš jako oni.“ Znovu k ní udělala krok a hlaveň pistole se jí přitiskla na hruď.

        „Alice.“ Vydechl jsem potichu.

        „Jestli tam chceš a jsi tak odvážná, abys zabila, člena své rodiny tak to zmáčkni. Ale počítej s tím, že Jasper se pomstí, všichni se pomstí.“

Rennessme se na mě podívala a já jí to odkýval.

        „Chtěla jsem jen přátelé, nikoho tu nemám.“

        „Jak to a co Jacob a Alice, maminka a já?“ Zeptal se Edward a popošel k ní.

        „Ne tati už ani krok, nebo to zmáčknu.“ Vykřikla a ruka s pistolí se jí roztřásla.

Vyděl jsem, jak Alice zrychleně dýchá a tak jsem něco zkusil.

        „Rennessme, když byla Alice postřelená, měla si o ní strach, bála si se, zda bude žít. Teď jí chceš sama zabít? Kamarádi, kteří ti to nakázali, nejsou kamarádi, ti by nechtěli, abys zabila svou tetu. Gang, do kterého chceš patřit, postřelil Alici a nejspíše zjistili, že žije a může je usvědčit z vraždy, co se stala v Siettlu, proto chtějí, abys to udělala. Jsi jí nejblíže, přece nechceš být jako oni, nebo ano?“

Rennessme se na Alici podívala a pak řekla.

        „Promiň Alice.“ Poté se rozplakala, pustila zbraň a klekla si před Alici.

        „Rennessme.“ Vykřikl Edward a objal jí.

Alice se sehnula pro zbraň a šla ke mně.

        „ALICE, jsi v pořádku?“ Zeptal jsem se a Alice mě pevně objala.

        „Asi ano, chvíli jsem myslela, že skutečně vystřelí.“ Odpověděla a podala mi zbraň, kterou jsem zajistil a vyndal z ní náboje.

        „Pojďme domů.“ Řekl Edward, zvedl Rennessme a já s Alicí jsme šli za ním.

ALICE

Konečně jsme přišli domů.

        „Rennessme.“ Vykřikla Bella a chtěla jí obejmout, ale Nessie cukla.

        „Copak se děje?“ Zeptala se smutně.

Já, Jasper a Edward jsme se na Rennessme podívali.

        „Odpusť mi to Alice.“ Prosila.

Zhluboka jsem se nadechla a chtěla jí odpustit, ale místo toho jsem řekla.

        „Nejdřív si musíš znovu u mě získat důvěru.“  Řekla jsem.

Rennessme přikývla a chtěla odejít, když jsem dostala vizi.

Stála tam Rennessme a okolo ní gang ze Siettlu.

        „Ty si to nesplnila? V tom případě…“

Vůdce gangu, který mluvil s Nessie, vytáhl zbraň a vystřelil.

Vykřikla jsem a Jasper mě chytil kolem ramen.

        „TO SNAD NE?“ Vykřikl Edward a v tu ránu byl u mě.

        „Jak mohli, Alice dá se to napravit?“ Ptal se a chtěl se mnou zatřást.

        „Edwarde, kroť se, jasné!“ Zavrčel Jasper a mírně ho odstrčil.

        „Dá se to napravit a já vím jak. Rennessme pozorovali tě, když jsi měla splnit ten úkol?“ Zeptala jsem se.

        „Jaký úkol?“ Ptala se vyděšeně Bella.

        „Myslím, že ne.“ Odpověděla a mě napadlo jak to překazit.

        „Co kdybychom teda udělali, že si to dokázala, že si mě skutečně zabila.“

Jasper na mě zíral vytřeštěnýma očima.

        „Jak?“ Zeptala se Rennessme.

        „Budou chtít asi důkaz co?“

        „Hmmmm to jistě.“ Odpověděla Nessi.

Rozhlédla jsem se po členech své rodiny a moje oči se zastavili u Emmetta.

        „Ty jsi ideální.“ Usmála jsem se.

        „Ideální?“ Ptal se udiveně.

        „Uděláme to takhle, ty půjdeš za nimi a řekneš, že si splnila úkol a že tvůj přítel tam chce taky, což budeš ty Emmette. Emmett mě přinese v náručí se zakrváceným trikem, aby to bylo věrohodné a oni si mysleli, že jsem skutečně mrtvá. Potom zavoláme Charlieho, kterého ty musíš sehnat Bello, aby ten gang mohli zničit a členy zatknout.“

Všichni souhlasili, ale Bella to stále nechápala.

        „Vysvětlím ti to později.“ Špitl Edward a já jsem odešla s Jasperem do ložnice.

        „Co hledáš?“ Zeptal se a jeho hlas byl nejistý.

        „Tričko, které mohu zničit, aniž by mi to bylo líto.“ Odpověděla jsem a podívala se na něj.

        „Myslíš, že to klapne?“ Zeptal se starostlivě.

        „Musí.“ Odpověděla jsem a konečně našla triko, kterého mi nebylo tak líto.

        „Máš tu zbraň?“ Zeptala jsem se.

Přikývl a já ho poprosila, aby prostřelil to tričko v místech kde je přibližně srdce.

Udělal to a já poděkovala.

        „Alice, jestli chceš, aby to bylo věrohodné, chtělo by to krev.“  Radil mi Jazz a já odešla do garáží a nalila trochu krve na triko a doma to vyfénovala.

Vcházela jsem do domu, když mě zastavil Emmett. Měl na sobě koženou bundu a kalhoty, kolem jedné ruky mě náramek s ostny a na krku mohutný řetěz.

        „Perfektní Emmette.“ Pochválila jsem ho.

V ložnici jsem si oblékla prostřelené tričko, dole mi Bella, řekla, že Charlie je povolanej.

Políbila jsem se s Jasperem a nasedla s Emmettem a Rennessme do auta a vyrazili za gangem.

        „Tady je to.“ Řekla Nessi. Emmett zaparkoval a vzal mě do náručí, kde jsem se uvolnila, jak to šlo a přestala dýchat.

        „Ale, konečně si tady Ness.“ Řekl jeden z nich.

        „Ano, tohle je můj přítel Emmett a ta mrtvá dívka, kterou nese je Alice, moje teta.“ Řekla Rennessme a snažila se, aby to znělo hrdě.

        „Polož jí, chlape.“  

Emmett mě opatrně položil a jeden z mužů ke mně přišel a měřil mi tep.

        „Co je nevěříš mi?“ Zavrčela Nessie.

        „Ale ano, to je jen taková rutina, jestli náhodou na nás něco nehraješ.“ Zasmál se muž.

        „Nehraju, je skutečně mrtvá.“ Odpověděla Nessie a malinko do mě kopla.

        „V tom případě jsi přijatá.“ Chválil jí a všichni začali jásat.

        „Pojďme to oslavit.“ Navrhl další hlas.

„Né, nenechávejte mě tady.“ Pomyslela jsem si a ucítila Edwrada s Charliem a jiné pachy.

Uslyšela jsem šoupání nohou, jak všichni odcházeli, najedou se rozezněli sirény a pískání pneumatik.

        „STÁT ANI HNOUT VŠICHNI NA ZEM.“ Křičeli policisté a mě někdo zvedal ze země.

        „Alice, už můžeš otevřít oči.“ Špitl mi do ucha Jasperův hlas.

        „Co ty tady?“ Divila jsem se.

        „Přece jsi si nemyslela, že tě nechám bez ochrany.“ Usmál se a odnesl mě do auta.

Po zátahu policistů jsme všichni odjeli domů.

        „Díky bohu, že jste všichni v pořádku.“ Řekla Esme a objala nás.

Carlisle s Bellou a ostatními se ptali, jak to dopadlo.

Odpověděli jsme, že dobře a Emmett mě pochválil za můj herecký výkon.

        „Chci se vám všem omluvit. Hlavně tobě Alice, nevěděla jsem, do čeho jsem se namočila. Strašně mě to mrzí.“  Řekla Rennessme a sklonila hlavu.

        „Nikdo není bez chyby Rennessme, jen nám slib, že už to nikdy neuděláš.“ Řekl Carlisle.

        „Slibuju.“ Odpověděla a usmála se.

Jasper a já jsme odešli do ložnice a užívali jsme si jeden druhého.

KONEC