KRÁTKÁ POVÍDKA

ZROVNA JSEM SE VRÁTIL Z LOVU A HLEDAL SVÉHO ANDÍLKA. ZAPOSLOUCHAL JSEM SE A SLYŠEL RACHOT NÁDOBÍ Z KUCHYNĚ. ŠEL JSEM ZA NÍ.  "AHOJ MILÁČKU." OSLOVILA MĚ SVÝM ANDĚLSKÝM HLASE. MUSEL JSEM SE PRO SEBE USMÁT, ONA VŽDYCKY VĚDĚLA KDY PŘÍJIDU A CO U DĚLÁM. "CHCEŠ POMOC, LÁSKO?" OTOČILA SE NA MĚ. "NE UŽ TO MÁM." PŘIŠLA KE MĚ A POLÍBILA MĚ NA RTY. BYLO TO KRÁSNÉ. "JAKÝ BYL LOV? " PTALA SE. BEZ TEBE NEZÁŽIVNÝ." USMÁLA SE. NÁHLE SI UVĚDOMILA ,ŽE STÁLE DRŽÍ UTĚRKU V RUCE. SJELA MI SVOU JEMNOU RUČKOU PO BOKU. UVĚDOMIL JSEM SI JAK JSOU JEJÍ RUCE JEMNÉ, ALE JÁ JE MĚL PLNÉ JIZEV. "JASPERE, NEMOHL SI TO OVLIVNIT." UKLIDŇOVALA MĚ. ZNALA MĚ UŽ DOST SLOUHO NA TO, ABY VĚDĚLA NA CO MYSLÍ. NEMOHL JSEM POCHOPIT, ŽE JÍ NEVADÍ CO JSEM PROVEDL. ONA BYLA TAK ČISTÁ A JÁ....... JEMNĚ MĚ CHYTLA ZA RUKU A VEDLA MĚ DO NAŠÍ LOŽNICE. POSADILA MĚ NA POSTEL A SEDLA SI VEDLE MĚ. VZALA MOJE RUCE DO SVÝCH A ZADÍVALA SE MI DO OČÍ. "UŽ NIKDY NEMUSÍŠ BÝT TAKOVÝ." USMÁL JSEM SE NA NÍ. CO BYCH BEZ NÍ BYL? DŮVĚŘOVALA MI, MILOVALA MĚ A JÁ BYCH JI, UŽ NIKDY, NEOPUSTIL. NECHÁPAL JSEM JAK JSEM BEZ NÍ MOHL ŽÍT. ZNOVU MĚ POLÍBILA A PAK UŽ JSME JEN V TICHOSTI SEDĚLI VEDLE SEBE. ANI JSME NEMUSELI MLUVIT JEN JSME SE NA  SEBE DÍVALI A JÁ VNÍMAL JEJÍ KLIDNÉ, NĚŽNÉ EMOCE.