sobota 30. dubna 2016
OSLABENÁ ALICE
JASPER
Vracel jsem se s Alicí z nákupů, měla tak dokonalé emoce, byl jsem moc rád, že je šťastná. Vzal jsem jí tašky a nesl je do domu.
“Prosím madam.” řekl jsem své lásce a otevřel jí dveře do našeho domu.
“Jaspere, moc ti děkuji, za ty věci.”
“Není za co lásko, pro tebe všechno.” odpověděl jsem jí a ona se na mě sladce usmála a společně jsme šli nahoru, kde jsem věci položil.
Alice si stoupla na proti mě, dala mi ruce kolem krku a hluboce se mi podívala do očí. Nemusel jsem mít její dar, abych věděl, co si přeje i já jsem to chtěl, měli jsme výhodu, že jsme měli vlatní dům.
Pohladil jsem Alici po tváři a chtěl jsem jí políbit, když se náhle její křehké tělo zhroutilo a já jí jen tak tak zachytil, netušil jsem, co se děje. Pohlédl jsem jí do očí, které měla nehybné, jako při vizi. Z jejích emocí jsem cítil zlost a soucit.
“Jassi…” špitla vyčerpaně a já jí chtěl pomoct vztát, ale byla tak vyčerpaná, že nedokázala ovládat své tělo, proto jsem jí vzal do náručí a položil jí do postele.
“Co se to děje…proč se cítím tak vyčerpaně?” zeptala se zmateně.
“Já nevím miláčku, ale při vizi ses mi zhroutila do náručí jen mozek ti pracoval.” vysvětloval jsem jí a pocítil jsem z ní vlnu strachu a napětí. Uplynulo několik minut, než jí její tělo opět poslouchalo.
“Zlato, co jsi vlastně viděla?” zeptal jsem se a ona přemýšlela.
“Rose se pohádala s Edwardem, kvůli Carlislovi.” odpovídala nejistě.
“Proč?” zeptal jsem se.
“Vždyť víš, jak Rosalie těšce nese, že nemůže mít děti, nikdy nechtěla být upírem.” odpověděla a já se pousmál.
“Co je?” zeptal se Alice a já na ní pohlédl.
“Ale…já jen, že nikdo z nás neměl na vybranou.”
“Já vím, ale nechci, abys byl smutný, už jsem v pořádku.” odpověděla Alice a oba jsme si ještě lehli do postele, stále byla trochu, nsažila se mě uklidnit, ale já cítíl, že je stále nesvá a trochu se i chvěla. Hladil jsem jí, aby se uklidnila a ona mi za to byla vděčná a já byl rád, že můj dar pomáhá.
Týdny ubýhali a při každé špatné vizi Alice neovládala svoje tělo a to nám činilo problémy. Měl jsem o ní hrozný strach a už jsem si nevěděl rady, proto jsem se chtěl poradit s Carlilem, zda nám nepomůže. Alici to taky chtěla objasnit a tak jsme šli za Cullenovíma.
“Nebýt Carlisla byla bys mrtvá.” zaslechi jsme Edwarda, když jsme vcházeli do domu a Alice se na mě podívala.
“to je ta hádka že?” zeptal jsem se a Alice mi to potvrdila.
“Nechete toho nechat?” zeptal jsem se, kdy jsme s Alici vešli do obýváku.
“Hele kdo to přišel?” řekla Rosalie rozladěně.
“Potřebujeme mluvit s Carlislem a s tebou taky Edwarde.” prosila Alice a Edward došel pro Carlisla, když konečně byli všichni dole ptali se nás, co se děje.
Alice se na mě podívala, zda to nemohu vysvětlit.
“Carlisle, když má Alice špatné vize, přestane ovládat své tělo a zhroutí se, ale vize probíhá dál, když to skončí trvá pár minut, než se zase dá dohromady.”
“Jak dlouho už se to děje?” zeptal se Carlisle.
“Dva týdny.” odpověděla Alice nešťastně.
“Neporadíš nám?” zeptal jsem se a Edward se do toho vložil.
“Alice, tvoje vize jsou stále nepřené, pořád je to jak se kdo rozhodne?”
“ANo, pořád je to stejné.” odpověděla Alice.
“A pořád to máš jenom, jako obraz, nebo cítíš, co ten dotyčný prožívá, myslím psychické nebo fyzické věci.”
Alice se najednou zarazila a upřeně se na Edwarda podívala.
“Když nad tím uvažuju, před dvěma týdny jsem viděla vaší dnešní hádku, cítila jsem, Rosaliino hněv a tvůj soucit ke Carlislovi.” odpověděla jsem a Edward přikývl a mě došli jeho slova.
“Takže ty si myslýš, že jak cítí ty emoce, že to nezvládá?” zeptal jsem se překvapeně.
“Přesně tak, ale jen ty negativní emoce, Jassi jsi jediný kdo jí může pomoci jí to zvládnou.” odpověděl mi Edward.
“Ale, co když budu sama?” zděsila se Alice a pohlédla na mě.
“Budeš se muset naučit ignorovat emoce ve svých vizích, pak by to měl být v pořádku.” odpověděl jí Carlisle a Alice se ke mě přivinula, měla strach, že to nedokáže.
“Neboj se miláčku společně to zvládneme, pomůžu ti, to ti slibju.” utěšoval jsem jí a Alice mi byla vděčná.
Alice se opravdu velmi snažila, ignorovat špatné emoce, ale ne vždy se jí to povedlo. Přesto to nevzdávala a nakonec se to naučila.
KONEC
pátek 29. dubna 2016
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)
