středa 30. září 2015
neděle 27. září 2015
sobota 26. září 2015
čtvrtek 24. září 2015
středa 23. září 2015
DENÍK
ALICE
Venku byl sníh a tak jsme všichni byli doma a já stála u rostopeného krbu a hřála jsem se, no hřála, vždyť to ani nepotřebuju. Sledovala jsem plameny jak si spolu hrají, když jsem dostala vizi. Byl tam mladý muž - upír a někoho hledal, pak se vize změnila a my se spolu bavilli a on mi něco předával. Když vize skončila byla jsem naprosto zmatená a vůbec jsem tomu nerozuměla.
“Co se děje Alice?” Zeptal se Jasper, který vycítil mé emoce a ihned byl u mě držel mě za ramena.
“Nevím, někdo mě hledá, nějáký upír, ale nevím proč neznám ho.” Odpověděla jsem s rozpaky a Jasper tiše zavrčel.
Usmála jsem se na něj a uklidnila jsem ho.
“Neboj se nezdá se mi, že by mi chtěl ublížit.”
Jass se na mě nejistě podíval, neměl rád, když jsem měla nejasné vize.
Sledovala jsem onoho mladíka, když asi za týden po mé vizi skutečně přišel. Carlisle ho pozval dál, byl to mladý pohledný muž, světle hnědé vlasy, byl v obleku.Velmi jemný obličej i na upíra a měl rudé oči, které mu kazili jeho vzhled.
“Merry Alice Brandonová?” Zeptal se a rozhlížel se po místnosti.
“Ta osoba už neexistuje.” Zavrčela jsem k němu, neměla jsem ráda, když mě někdo tak oslovil.
“Aha, tak to jsem nechtěl rušit.” Odpověděl a byl na odchodu.
“Počkejte, to jsem já.” Řekla jsem sklesle a on se na mě zmateně podíval.
“Vy…čekal bych někoho staršího.” Řekl zmateně.
“Jsem také upírka, proč mě hledáte?”
Další udivený výraz, ale já na něj klidně hleděla.
“No…můj stvořitel zmizel a já nevím, co se sním stalo, jen vím, že vy stím máte něco společného. Pracoval kdysi, jako doktor v ústavu pro duševně choré. Nedávno jsem tam byl a našel tento deník, dívka jménem Mery Alice tam o něm hodně píše a tak jsem vás začal hledat, myslel jsem si, že mi něco povíte.” Vysvětloval a vyndal malý, modrý sešítek, který toho asi hodně prožil a podával mi ho.
Přšla jsem k němu a vzala si od něj deník. Jasper, který přešel ke mě se na mě podíval.
“Já vám asi nepomůžu, ze své minulosti si nic nepamatuji.” Řekla jsem.
“Jak se vlastně jmenujete?” Zeptal se Jass.
“Jsem Denis.” Odpověděl a podíval se na mě.
Prohlížela jsem si deník, ale nelistovala jsem jím, vždy mě zajímlo, co jsem prožila, ale teď když jsem měla šanci se to konečně dozvědět, začala jsem se bát. Co když jsem byla zlá, co když to, co jsem prožila jsem si zasloužila?
Prudce jsem vydechla a zatřásla hlavou, abych vymetla z hlavy takové hlouposti.
“No…třeba vám pomůžu až si to přečtu.” Řekla jsem a Jasper se na mě zděšeně podíval.
“Alice, lásko nedělej to, nechci aby ses trápila, bůh ví, co tam je.”
“Moje minulost.” Odpověděla jsem a rozhodla se, že si ho přečtu.
“Já nerad ruším, ale mohl bych tu zůstat, rád bych zjistil, co se stalo Nathanovi, teda mému stvořiteli.” Prosil a Carlisle to dovolil.
Jasper mě žádal, abych deník nečetla, ale moje zvědavost byla silnější, odešla jsem sama do naší ložnice, kde jsem si sedla na postel a otevřela první stránky deníku.
“Milá maminko, dnes mě teta Marry odvedla do nemocnice, kde mi ošetřili moje řezné rány na rukou. Po týdnu mě přeložili na jiné oddělení. Zavřeli mě na pokoj s jedním stolkem, žídlý a postelí, tento pokoj má jediné okno, ale z mřížemi, navíc mě v pokoji zamikají. Připadám si, jak ve vězení. Celou noc jsem nemohla spát. Druhý den ráno my sestřička přinesla snídani. Po jídle mě odvedla do koupelny, kde mě umyla, oblekla do bílé košilky a posadila mě na židli.
Vyděla jsem, jak si sestřička brala nůžky a chce ostřihat, moje dlouhé černé vlasy.
Sklozla jsem ze židle a utekla do kouta.
Sestřička věděla, že to se mnou nebude lehké, zavolala si tedy posili. Brzy přišli ještě dvě sestřičky, posadily mě znovu na židli a pevně mě držely. Bránila jsem se, ale nakonec mě ostřihaly na klukla. Brzy mě zbavili mích vlasů a já celou dobu, potichu plakala, ale nebylo mi to nic platné. Nakonec mě odvedli spět do pokoje, zamkli mě a já vyděšená a zmatená usnula.
Tvoje Merry Alice.”
Zavřela jsem prudce deník a myslela jsem na to, co jsem se dočetla. Zaplavil mě smutek z toho, co jsem se dozvěděla. Moje myšlenky patřili jen deníku, když si ke mě někdo sedl a vzal mě za ruku, podívala jsem se na něj…byl to Jasper.
“Jsem tady lásko, co ses dočetla?” Zeptal se s láskou.
Sklopila jsem oči a řekla.
“Mohla jsem mít vlasy, jako ostatní holky, kdyby mě tenkrát neostříhali.” Vzlykla jsem a Jasper mě obajl.
“Už to nečti.” Prosil.
“Jaspere já chci vědět, co se mi stalo.” Řekla jsem.
Jasper si povzdechl a vzal mě na lov, abych se odrágovala. Když jsme přišli ihned jsem odešla spátky do ložnice a vrhla se na deník.
“Milá maminko, omlouvám se, že ti píšu až po třech týdnech, ale neměla jsem na to sílu. Byla jsem u lékaře, který mi napsal léky, které mě utlumili. Byla jsem, jak ve snu. Občas jsem měla své vize, kterým nikdo nevěřil. Když prášky nezabírali, předepsali mi silnější léčbu. Myslela jsem, že to budou jen silnější prášky, ale mýlila jsem se. Byla to ta největší bolest, jakou jsem zažila, myslela jsem, že umřu. Zřejmně jsem omdlela, protože jsem se probudila až na pokoji. Vůbec jsem nevěděla, co je za den. Tvoje Merry Alice.”
Zavřela jsem oči a mysle na to, co mi udělali. V hlavě mi probleskal vzpomínka. Ležela jsem v nějáké místnosti, přivázaná na stole. Byl tam doktor a sestřička.
“Sestři zapněte to!” Nařídil doktor a já cítila prudkou bolest v celém tělě, až jsem vykřikla.
“Alice, Alice…jsem tady.” Volal na mě Jasper, vzal mě do náručí a já se k němu přivinula.
Díky jeho schopnosti, jsem byla brzy klidnější.
“Jassi, oni mi ubližovali…” Špitla jsem.
“Už je dobře, jsem u tebe lásko.” Chlácholil mě můj anděl.
Dva dny jsem si dala od deníku pokoj, musela jsem se srovna s tím, co jsem se dočetla. Jasper byl pro ti, když jsem mu řekla, že chci deník dočíst.
“Jassi, já to musím dočíst.” Řekla jsem rozhodně.
“Dobře Alice, ale když budeš cokoliv potřebovat, jsem tady.” Řekl Jass a já odešla do ložnice.
“Milá maminko, léčba je čím dál krutější a bere mi moje vzpomínky, na naší rodinu. Jediné, co mě teď utěšuje poslední dobou jsou vize o mladém doktorovy, který sem má nastoupit. Vím, že se spřátelíme. Zítra mám narozeniny, bude mi patnáct, za tu dobu za mnou nikdo nepřišel. Byla jsem po dlouhé době na společném sezení, ale jakmile jsem řekla, že jeden z nás v noci zemře, odvedli mě a dali mi injekci na uklidnění. Tvoje Merry Alice.”
Zavřela jsem deník a odešla do obýváku za ostatními. Jasper byl mile překvapen.
“Alice…jsi v pohodě?” Podivil se.
“Jo jsem v pořádku, dnes tam nic hrozného nebylo, ale mám novinky pro Denise.” Řekla jsem a on spozorněl.
“V debíku je, že příjde nový doktor, myslím, že je to Nathan, ale nejsem si tím jistá.” Řekla jsem.
“A co bylo dál?” Zeptal se.
“Nevím, ještě jsem to nedočetla.” Odpověděla jsem.
“Tak jděte číst dál.” Uháněl mě a Jass se na něj zlostně podíval.
“Denisi uklidněte se, vy nevíte, co při tom prožívá.” Odsekl Jasper.
“Denisi, pro mě to není lehké….vůbec jsem netušila, co se mi stalo a teď přijdete vy a máte v rukou celou mou minulost. Dejte mi ještě pár dní čas.” Řekla jsem potichu a Denis se omluvil za své chování.
Druhý den jsem opět odešla do ložnice a pokračovala ve čtení deníku.
“Milá maminko, dnes ráno přišla velká vizita. Byl tam primář, doktor, který mě měl na strosti a sestřičky. Najednou jsem mezi nima zahlédla novou tvář, byl to doktor kterého jsem výdavala ve svích snech. Byl mladý, pohlédný, když se můj doktor zmínil o mém problému, spozorněl. Upřeně se na mě podíval a jeho oči mě děsily, měl je úplně černé. Děsily mě, ale zároveň jsem v nich vyděla pochopení. když vizita skončila, odešel poslední a usmál se na mě. Jeho reakce mě překvapila. Druhý den odpoledne za mnou přišel. Překvapilo mě to, protože za mnou, kromě sestřiček nikdo nechodí. Usmál se na mě, jakmile vešel, ale něco na něm, bylo jiné, jeho oči měly zlato hnědou barvu. Sedl si ke mě na židli a promluvil. Jeho hlas byl příjemný, začal se mě vyptávat, na moji rodinu a jak jsem se sem dostala. Řekla jsem mu, že díky léčbě se mi vzpomínky vytrácí. Byla jsem v tu chvíli šťastná, konečně mě někdo poslouchal. Řekla jsem mu co umím a že jsem věděla, že sem nastoupí. Pousmál se, ale brzy musel odejít. Slíbil mi, že opět příjde. Byla jsem šťastná, že nastoupil někdo, jako on, někdo kdo mě neodsuzuje. Při odchodu mi řekl, že mě má ve své péči a dokonce mi řekl své jméno, Dr.NATHAN. Tvoje Merry ALice.”
S úsměvem na rtech jsem zavřela deník a odešla k ostatním.
“Denisi, mám pro vás dobré správy, konečně v mém deníku píšu o Nathanovi. Myslím, že tam o něm bude častěji.” Řekla jsem a Jasper se na mě zmateně podíval.
“A co jste teda zjistila?” Zeptal se Denis.
“Jen to, že se stal mím ošetřujícím lékařem.” Odpověděla jsem a podívala se na Jaspera.
Jasper se mnou chtěl být sám a tak jsme se šli projít, byl nesvůj.
“Co je s tebou?” Zeptala jsem se.
“Nic, jen mám o tebe strach.” Odpověděl a já ho políbyla.
“Jassi, ten deník už je skoro u konce.” Uklidňovala jsem ho a on se usmál.
Večer jsem opět usedla k deníku.
“Milám maminko, Nathan za mnou často chodí. Spřátelili jsme se, je pro mě jako bratr. Díky němu jsem mohla chodit ven do parku, vždy mě doprovázel. Opět mě odvedli na léčbu, když už bylo vše připraveno, přišel tam Nathan, zrušil mi léčbu a odvedl mě spátky do pokoje. Byla jsem mu za to vděčná, to bylo porpvé, co mě netrápili. Poslední dobou mám zlé sny- vize, kde mě Nathan ochraňuje před jiným mužem, který mi chce ublížit. Je vysoký, blonďatý a strašně silný. Nathan ho oslovoval James. Když dnes přišel Nathan opět za mnou, řekla jsem mu to a on se viděsil. Nevěděla jsem, co se děje, proč byl najednou tak ostražitý. Před odchodem mi slíbil, že mě odsud brzy dostane, pak rychle odešel. Jeho reakce na mou vizi mě vyděsila. Dlouho jsem nad tím přemíšela, až jsem konečně usnula. Tu noc mě provázeli děsivé sny. Nathan mě držel v náručí a utíkal se mnou, pak se sen změnil a on se nademou skláněl, měla jsem hrozný strach. Když jsem myslela, že zemřu, probudila jsem se s víkřikem. Doufám, že už nebudu mít takové sny. Tvoje Merry Alice.”
Další stránky deníku mě šokovali. Popis muže, který mě v minulosti pronásledoval se hodil na Jamese, stopaře, kterého jsme zabili. Prudce jsem zavřela deník a odešla jsem k ostatním.
“Alice co je?” Zepta se Jasper, když cítil moje emoce.
“Pamatujete si na Jamese, stopaře?” Zeptala jsem se a všichi přikývli.
“Zřejmně šel i po mě, Nathan mě před ním chtěl ochránit, alespoň si to myslím.” Vysvětlovala jsem.
“To nemyslíš vážně, nevěděl jsem, že byl tak starý.” Řekl Jasper.
“Myslela jsem, že šel jen po lidech, kteří chrání upíři.” Divila se Bella.
“Vždyť ano, byla jsem chráněná upírem.” Odpověděla jsem jí.
“Jdu to dočíst.” Řekla jsem a odešla do pokoje.
“Milá maminko, Nathan je už dlouho nesvůj. Vždy se mě ptá, co sem viděla ve svích vizích. Už jsem stoprocentně věděla, že James jde po mě. Nathan se snažil najít řešení, jak mě ochránit. Slíbyl mi, že dnes večer mě odsud dostane, moc se těším, až budu opět svobodná a budu zase ži….”
“Deník tu končí a co bylo dál?” Zeptala jsem se sama sebe.
Zavřela jsem oči a snažila se vybavit, svou minulost.
Ocitla jsem se v lesev Nathanově náručí, utíkal se mnou daleko od blázince. Někdo běžel, ale za námi.
“Už budeš v bezpečí.” Uklidňoval mě.
Donesl mě do malého domu, kde mě v jednou z pokojú položil na postel, rychle se ohlédl ke dveříma pak spátky na mě.
“Odpusť mi to, Alice.” Řekl smutně a naklonil se na demně. Cítila jsem jeho chladný dech na krku, bála jsem se, chtěla jsem ho odstrčit, ale už bylo pozdě, ucítla jsem ostrou, bodavou bolest na krku. Náhle mě zaplavila, vlna bolesti, ale já přestávala brzy vnímat, nakonec jsem omdlela. Když jsem se probudila, vedle mě byl jen popel a Nathan u mě nebyl.
“NÉ! Vykřikla jsem, když mi došlo, že mě Nathan zachránil a místo mě zemřel on.
Popadla jsem deník, který ležel vedle mě a vší silou jsem sní mrštila do kouta.
“Alice?” Vtrhl do pokoje vyděšný Jasper a sedl si ke mě.
“Jassi….” Chtěla jsem ještě něco dodat, ale nedokázala jsem to, zhroutila jsem se mu do náručí a rozvlyklala jsem se.
“To nic, jsem u tebe lásko, to bude dobrý.” Utěšoval mě a tiskl mě k sobě.
Když jsem se po dlouhé době uklidnila, popadla jsem deník a s Jasperem jsme odešli do obýváku.
Beze slova jsem šla k roztopenému krbu a deník hodila do ohně, sledovala jsem, jak moje minulost mizí v plamenech.
“Denisi…mám špatné správy. Nathan mě skutečně změnil, ale kvůli tomu zemřel.” Špitla jse a on se na mě zděšeně díval.
“Kdo…jak?” Vykoktal.
“Myslím že James, kvůli tomu, že mě Nathan zachránil.” Odpověděla jsem.
Denise to šokovalo a smutně se na mě podíval.
“Omlouvám se, že jsem vám ublížil, to jsem nechtěl.” Špitl Denis.
“Vy nemůžete za to, co mi udělali.” Uklidňovala jsem ho. Denis druhý den od nás odešel.
Abych se srovnala se svou minulostí, tak mě Jass vzal na louku.
“Alice, ten deník tě hodně změnil.” Řekl Jasper smutně.
“Promiň…Jassi…miluješ mě ještě po tom, co ses o mě dozvěděl?” Zeptala jsem se váhavě.
Jasper se na mě překvapeně podíval.
“Ovšem Alice, nikdo a nic nás nerozdělí, na vždy tě budu milovat.” Odpověděl mi a vášnivě mě políbil, byla jsem ráda, že ho mám a že moje minulost náš vstah neovlivnila.
KONEC
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)
